Usoužen nadvládou nadmíru autoritativní skupiny, stižen mnoha ranami, stojí mladý Ken tváří v tvář mnohým otázkám. Co Ken prožívá, je příznačné pro mnohé, kteří v posledních deseti letech utrpěli četná zranění v různých křesťanských hnutích. V Listech devastovanému křesťanovi odhaluje autor různé praktiky, které uplatňují křesťanské skupiny, jež od svých členů vyžadují extrémní podřízenost a pasivitu. Závěrečné kapitoly obsahují upřímné praktické rady těm, kteří takovéto skupiny opustili, a nyní stojí před nesnadným úkolem jak se vyrovnat s hořkostí a zlobou a jak obnovit svou víru.

Drahý Kene,

ptal ses mne, co vím o „učednictví„, „autoritářství“, „pastorismu" a „supervládě starších“.

Nuže, mohl bych Ti odpovědět přesně, aniž bych věděl cokoliv o jakémkoliv autoritářském hnutí, které vzniklo za posledních 200 let. Základní charakteristické rysy tu jsou od nejrannějších dob církve; zdá se, že autoritářský útlak je člověku přímo vrozen. Jsem si jist, že právě tak jako tomu bylo v minulosti, budou se jistá autoritářská hnutí objevovat v budoucích generacích vždy znovu a znovu. A neváhám dodat, že tu bude vždy dostatek následovníků.

Římané měli ve zvyku sevřít pěst a přiložit ji na srdce, aby tak vyjádřili něco jako „Pro Řím". Znamenalo to: „Je tu cosi, čeho jsme součástí, co je větší než my, a to musí být za každou cenu na prvním místě." Tato myšlenka převládla natolik, že nikdo nepochyboval, že tu cosi je… třebaže hlasování by ukázalo, že to vlastně nikdo neví.

Tento římský myšlenkový rámec zdědila, přijala a začala pěstovat a šířit římskokatolická církev. Každý člověk v Evropě žil v prostředí, které každým coulem vyjadřovalo: „Poddej se, buď věrný matce církvi." Na jakém základě? Na žádném jiném než na tom, že jestliže jsi žil a dýchal v Evropě, pak tvou nezpochybnitelnou matkou byla církev.

Hnutí, která následovala, si osvojila stejný postoj. Některá vědomě, jiná neuvědoměle. Některá byla sekulární, jiná náboženská. My, kteří se pohybujeme v náboženské aréně, jsme nejnáchylnější, neboť jaksi přijímáme ideu, že toto vše zahrnující cosi, do něhož jsme zahrnuti, je snad od Boha… snad je to jeho hlavní cíl… a poněvadž ho milujeme, ze srdce si přejeme líbit se mu; a když podle tohoto čehosi nepůjdeme, můžeme se mu znelíbit. A je tu ještě jeden důvod! My, padlá stvoření, si rádi myslíme: „My jsme ti praví!" Já jsem v tom pravém hnutí."

Celá kniha: http://www.apologet.cz/?q=articles/category/31-duchovni-manipulace/id/344-dopisy-zdevastovanemu-krestanovi/page/1