Když jsem dříve napsal "Boží vyvolení", setkal jsem se jen s odporem. Hledám tedy takové, které bude přijatelné i pro Boží děti" a které bude zároveň "Božím vyvolením". Pokud jsem dříve někoho neprávem odsuzoval, tímto se mu omlouvám s tím, že ne  vždy dojdeme k cíli, kdy si maslíme, že jsme ho našli. 

Boží láska nikdy nemůže jednat v rozporu s Jeho spravedlností!

A tak se stalo to úžasné: Boží vůlí bylo spasit všechny hříšníky ( 1 Tim.2,4 ). Pán Ježíš Kristus šel na kříž, aby tam za nás vyřešil otázku hříchu.

Boží soud byl úplně proveden a Boží spravedlnost byla plně uspokojena!

Bůh může nyní každému hříšníkovi říci: "Dej se smířit s Bohem" ( 2K 5,20). A nejen Jeho láska, nýbrž Jeho spravedlnost požaduje, aby každý, kdo k Němu přijde s vírou v Pána Ježíše, obdržel odpuštění.

Spravedliví pak učiněni bývají zdarma, milostí Jeho skrze vykoupení, které se stalo v Kristu Ježíši, Jehož Bůh vydal za smírci, skrze víru v krev Jeho ( Ř 3,23 - 25 ). 
 
Boží slovo říká, "aby každý, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný" (J 3,16 ).
Jestliže toto je pravda - a Bůh přece nikdy nelže! - tedy to můžeme vědět! Nikdo nemůže popřít, že Bůh mluví pravdu.

Kdysi jeden muž položil druhému otázku, zda si snad myslí, že apoštol Pavel byl u Boha a četl v knize Jeho předuložení ( rad, plánů ). Samozřejmě odpověděl záporně.
Tázal se dále: Jak je ale možné, že pak mohl Tesalonickým napsat: "Vědouce bratři Bohu milí, o vyvolení vašem"?
A jak může ve všech epištolách oslovovat lidi, kterým píše, jako svaté?
Tázaný na to neměl odpověď, ale příštího dne k němu přišel a řekl: "Nyní i já vím, že jsem spasen".
Boží slovo vskutku mluví velice konkrétně o vyvolení. Které Boží dítě  ještě nečetlo s úctou a bázní taková místa, jako Ef.1,4-5, Řím. 8,29-30, 1.Petr 1,2 atd. a potom nevelebilo Boha za takovou milost. 

Cožpak Bůh nemá právo udělat se Svým stvořením co chce?
Jestliže Bůh chtěl některého člověka učiniti nádobou ke cti a jiného k necti, neměl snad k tomu právo?
Může stvoření volat Stvořitele k zodpovědnosti?
Bůh jako Stvořitel má právo učinit se Svými stvořenými bytostmi co chce.
Má právo jednoho omilostnit, a jiného určit k věčnému zahynutí.
Avšak Bůh tohoto druhého práva nikdy nepoužil!
On je světlo a láska a nikdy nejedná v rozporu se Sebou!
Hrnčíř udělá z hlíny nádobu: když se však tato zkazí, udělá z ní jinou.

Nádoby hněvu připravené k zahynutí.
Ep. Řím. 9,22-23 často bývá přibírána jako pádný důkaz pro učení o zavržení. Ve skutečnosti jsou tyto verše pádným důkazem, proti tomuto učení.
Ve 22.verši je řeč o nádobách hněvu, připravených k zahynutí. Kdo je připravil?
Není nám to sděleno.
Že to neučinil Bůh, je velice jasné ze souvislostí. Cožpak je možné, že Bůh je snášel s mnohým shovíváním, kdyby je sám připravil k zahynutí? Všimněme si také zde rozdílu proti 23. verši, kde je jasně psáno, že On předem připravil nádoby milosrdenství ( omilostnění ).
Je jasné, že nádoby k zahynutí se připravili samy!
"Ale podle  tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sám sobě hněv ku dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího. (Řím. 2,5 ).
Ne, v Písmě není ani jeden důkaz, že by Bůh učinil nějaké rozhodnutí o zatracení někoho, že by přesně stanovil, kteří lidé mají zahynout.
Ne, Bohu dík, existuje vyvolení, které určilo ubohé hříšníky pro slávu, avšak Boží slovo nikde nemluví o nějakém vyvolení k zahynutí!
Naopak, Boží slovo říká: " Kdo chce, naber vody života zdarma" ( Zj. 22,17 ).
A náš Bůh - Spasitel chce, aby všichni lidé spaseni byli a k známosti pravdy přišli ( 1.Tim. 2,4 ).
A jestliže nemůžeme uvést do souladu obě ty věci, totiž : vyvolení pouhé části, avšak pozvání všech, aby přišli, tedy pro nás platí: "Vyšší jsou myšlení má, než myšlení vaše" (Izajáš 55,9 ).
který člověk by se mohl domnívat o svém rozumu, že je schopen rozumět moudrosti a cestám Božím, nebo dokonce, že je může posuzovat?
Víře však zůstává, co řekl už Abrahám: "Zdali soudce vší země neučiní soudů?" (1.M 18,25 )

Vyvolení
Nejprve si musíme povšimnout, že Boží slovo nikdy nemluví o vyvolení nevěřícím!
Neobráceným je v Písmě předkládán jejich ztracený stav a Boží soud, dále že Bůh je volá ku pokání a pak je jim ukázán Pán Ježíš a Jeho dílo, aby tomu uvěřili.
A když pak jsou obráceni a věří v Pána Ježíše, jest jim pověděno, že jsou vyvoleni. Jak to mohou vědět?
Odpovídá jim na to 1. Ep. Tesalonickým 1,4-6. Apoštol tam píše:" Vědouce, bratři Bohu milí, o vyvolení vašem!"
A potom uvádí důvod, odkud to ví: " Neboť evangelium naše k vám nezáleželo toliko v slovu, ale i v moci, i v Duchu svatém, a v jistotě mnohé (=veliké ), jakož víte, jací jsme byli mezi vámi pro vás. A vy následovníci naši i Páně, učiněni jste, přijavše Slovo ve mnohé úzkosti, s radostí Ducha svatého. "

Oni přijali Slovo a to byl důkaz.
Přijme - li někdo evangelium a tím obdrží pokoj s Bohem, je to důkazem jeho vyvolení.

"Neboť které předzvěděl, ty i předzřídil (předurčil), aby byli připodobněni obrazu Syna Jeho, aby On byl prvorozený mezi mnohými,bratřími.
Které pak předzřídil (předurčil), těch i povolal, a kterých povolal, ty i ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty i oslavil."
 Především tam tedy stojí, že Bůh již předem znal osoby. Není tam uvedeno, že znal jejich stav, způsob jejich života, zda se obrátí apod. Znal osoby.
Ep. Efezským 1,4 nám sděluje, že to bylo již "před" založením světa, ve věčnosti.

Tyto osoby a ani o jednu méně!

On předurčil, aby byly připodobněny obrazu Jeho Syna. Zde tedy máme vyvolení.
Dříve, než jsme se narodily, dříve, než byl stvořen Adam, ba dokonce před stvořením nebe a země!
Bůh na nás myslil a rozhodl ve své radě, že máme být připodobněni obrazu Jeho Syna.

Původ našich požehnání je zde spojen s plným výsledkem - věčnost před stvořením nebe a země s tou věčností, kdy už nebe a země pominou, také předuložení v Božím srdci s dokonalým naplněním, jak je znázorněno v 1. Ep. Jana 3,2.
Víme pak, že když se ukáže, podobni Jemu budeme, neboť viděti Jej budeme tak, jak jest! Budeme zjeveni jako synové vzkříšení. ( L 20,36 ).

Už když jsme se narodili, obrátili jsme se k Bohu zády: byli jsme hříšníci. Ale Bůh nás povolal. Zde nejde o všeobecné Boží volání, které se obrací na všechny lidi, aby se obrátili.

Jde tu o Boží stvořitelský čin, " který povolává i těch věcí, jichž není, jako by byly. " (Ř 4,17)
A kteří jsou takto povoláni, ty on také ospravedlnil!

Všechno je zde viděno z Boží strany a podle Jeho předuložení.

Když byla psána Epištola Římanům, nebyli ještě povoláni všichni vyvolení. Bylo jich vlastně povoláno jen velice málo, neboť zde jde o vyvolení před založením světa a to platí jen pro církev.
Izrael a také věřící po vtržení církve jsou vyvoleni od založení světa (Zj. 13, 8 ).
Ani dnes ve skutečnosti nejsou všichni povoláni. Toto se stane teprve krátce před vtržením církve protože pak teprve bude její počet úplný.
Avšak podle Božího předurčení je jisté, že k tomu dojde.
Proto se v prorocké řeči mluví tak, jako by se už všechno naplnilo. Ba i oslavení je předkládáno jako už naplněné!

Všechno, čeho je třeba, aby nám bylo dáno postavení, které máme podle Boží vyvolující milosti zaujmout, bude učiněno naprosto jen Jím, bez jakéhokoliv našeho přispění.
 
Taková je naše Jistota!