Grano Salis - 11.Blaze chudým a plačícím

11. Blaze chudým a plačícímChceme poznat Jak žít křesťanský život a jako vodítko používáme text kázání Pána Ježíše na hoře. Posledně jsme si objasnili, že štěstí, tedy blaženost, vězí v chudobě ducha, pláči, tichosti, správném žití, milosrdenství a pokoji. Prvotní vlastností křesťana je, že nespoléhá na sebe. Spoléhá ve všem jen a jen na Pána Ježíše Krista.Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské. (Matouš 5:3)Nikdo nemůže vstoupit do Kristova království na základě svého Já, na základě soběstačnosti, na základě svých dobrých skutků. Pouze chudoba ducha, opak intelektuální pýchy, postupně odstraní soběstřednost a ukáže jistotu spasení. Nebeská brána, vstup do Božího království, je nízká a vede k ní úzká cesta - tudy procházíme shrbeni se sklopenou hlavou, abychom z úzké cesty nesešli. Jistota spasení je maximální radost, jaká může být. Radost vězí v tom, že naše spása není zapříčiněna naší namyšlenou výborností, ale nezvratitelným Božím vyvolením a v oběti samotného Boha Ježíše Krista. Vězí-li "jistota" spásy v nás, potom budeme prožívat jenom nejistotu a frustrace. Nikdo sám sobě nemůže stoprocentně důvěřovat! Proto Jeremjáš říká na jedné straně: "Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina" a na druhé: "Proklet buď muž, který doufá v člověka.". Štěstí chudoby našeho ducha spočívá v tom, že jsme v Bohu a ne sami v sobě, že se sytíme Bohem, a ne sebou. Kdo zůstává sám v sobě, není v Bohu a nemůže být zachráněn. Ti kdo byli při potopě v sobě, spoléhali sami na sebe, ti utonuli; ti kdo byli v arše, ti byli zachráněni. Soběstačné plavecké schopnosti nerozhodovaly, rozhodovalo jen místo bytí ve správný čas. Správné a šťastné místo bytí je Ježíš Kristus a správný čas je nyní. Nesprávné a nešťastné místo bytí jsem Já sám nebo jakýkoliv jiný člověk, a nesprávný čas je také nyní. Štěstí chudoby ducha vězí v tom, že nás Ježíš nemůže naplnit svým Duchem, dokud náš soběstředný, pyšný duch nezchudne do nicotné nuly. Nemůžeme se stát cennými, dokud se nestaneme bezcennými. Nemůžeme být použitelní, pokud se nestaneme nepoužitelnými. Nemáme se čím chlubit. Jak to řekl Pavel?,Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.' (2K 10:17)Jaký je výsledek takového životního stylu?Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi. (Matouš 5:12)Dále Boží text pokračuje:Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. (Matouš 5:13)Tomuto verši o soli nemůžeme plně porozumět, dokud nepochopíme 3. verš. Pokud nezačneme s chudobou ducha, což nazývám vyprázdněním sama sebe, nemůžeme být ani světlo ani sůl ani cokoliv užitečného, co křesťanům přisuzuje Bible. Teprve úplným anulováním sebe sama sebe se staneme negativem pýchy. Teprve potom můžeme být naplněni Duchem svatým. Právě v otázkách naplnění Duchem svatým panuje mnoho nedorozumění. První krok k naplnění je vyprázdnění svého ducha, jinými slovy naprostá chudoba ducha. O co prospěšnější by bylo, kdyby se více kázalo a psalo o vyprázdnění našeho ducha, vždyť naplnit se dá jenom to, co je prázdné. Chápu, že kázání a knižní tituly s názvem Jak zchudnout, nebo Jak se stát nulou, by na odbyt moc nešly. Jsme-li naplněni svými představami, svým duchem, jak můžeme být naplněni Duchem Božím? To je nemožné!
Milost, Boží Duch, může být udělen jenom tomu, kdo ztratil svého ducha, kdo je chudý v duchu, kdo je pokorný a skromný. Rozumějme dobře. Pokora a skromnost vůbec neznamenají někoho netečného, mouchy snězte si mě, někoho, kdo si nechá vše líbit. Vnitřní pokora je osobní vyprázdnění a nulifikace. Bez chudosti vlastního ducha se nikdo nestane křesťanem, protože do Jeho království vyvolených, jež není z tohoto světa, jak Ježíš řekl, vstupují jenom "niemandi", "nobodies" a nuly. Šikovní, talentovaní a pracovití lidé, jestliže se chlubí sami v sobě, jsou bohatí duchem a jsou pyšní na vše, čeho v životě dosáhli; chlubíte-li se však v Pánu, jste chudí duchem, a za všechny talenty a užitečnost děkujete svému Stvořiteli. Vědomí vlastní nemohoucnosti a naprosté závislosti vede ke ztrátě soběstačnosti, jste vyprázdněni, jste na nejlepší cestě ke štěstí, totiž být naplněni Duchem Božím.
Ježíš v podstatě říká, že prvním krokem ke štěstí je pokora, opak pýchy. Dokud nebudeme v srdci skromní, dotud nám Ježíš Kristus nebude vzácný. Dokud hledíme na a do sebe, dotud nemůžeme vidět Ježíše Krista. Nehledíme-li na Krista, potom vidíme jenom naše troufalé chtění, žádosti a dychtění, místo Jeho nekonečné hodnoty, místo Jeho slávy. Pokud nevidíme vlastní chudobu, potud nevidíme Jeho bohatství. Dokud náš soběstředný duch nezemře, nemůžeme se znovu narodit z Ducha Božího. V naší smrti vězí náš život.Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. (Matouš 16:25)Nikdo nemůže být znovuzrozen pokud jeho duch nezchudne a sžírající vědomí vlastní hříšnosti nevede k pokání, což je obrat od světa k Bohu. Bohatost vlastního ducha je domýšlivost:Hospodin má každého domýšlivce v ohavnosti, zaručeně nezůstane bez trestu. (Přísloví 16:5)Bůh uděluje milost pokorným. Chudost ducha je na počátku spásy, je na počátku pokoje s Bohem. Jedinou cestou k Bohu je vyznání vlastní nespravedlnosti, vyznání nesprávného životního stylu, vyznání neschopnosti dosáhnout Božích požadavků, vyznání, že cestu k Němu nezvládneme vlastními silami. K Bohu přicházíme jako bezmocní a zoufalí žebráci. Tehdy a jenom tehdy, když budeme svoji závislost na Bohu nepřetržitě udržovat, můžeme zakusit, co je to nepřetržité štěstí v Kristu. Zní to paradoxně? Ano, ale jen zdánlivě. V padlém světě je všechno paradox. V padlém světě je největším paradoxem hledání pravdy. Nejméně přijatelná je Pravda Boží. Bez Boha totiž pravdu nemůžeme ani definovat, nemůžeme ji ani určit, protože On je ta pravda i život. Bez Boha nikdo nezná pravdu. Kolik křesťanů je v té nejvyšší míře upřímnosti strženo do víru moderního hnutí, kde se vše točí kolem tolerance, velebnosti, vznešenosti a důležitosti jednotlivce!
Chudost křesťanova ducha jistě neznamená finanční chudobu. Kdyby to byla finanční chudoba, potom obdarovat někoho chudého penězi by byl těžký hřích. Chudoba by potom byla žádoucí, a každá pomoc zlá. Čím chudší tím lepší. Taková cesta do nebes, podmínka spásy, by byla dlážděna vlastní askezí, skrze vypočítavý skutek chudoby. Kdyby to byla pravda, potom by bylo nejlepší, aby zájemce o spásu, kdo má zájem dostat se do Božího království, přestal úplně pracovat, aby si zajistil úplnou chudobu. Všichni víme, že taková náboženství existují. Taková chudoba je falešná ctnost, která vyžaduje promyšlené úsilí a má být zárukou budoucí blaženosti. Kalkulovaná majetková chudoba je pýcha a bohatost soběstředného lidského ducha. Taková interpretace je holý nesmysl. Majetková chudoba nezaručuje chudobu ducha. Obyčejně ti, kdo jsou chudí duchem, netrpí finanční nouzí. Víte, co řekl David?Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb. (Žalmy 37:25)Je tomu tak proto, že spravedlivý žije správně, tedy mravně. Spravedlivý člověk dobrých mravů nemůže být lenivý. Kdo není lenivý, obvykle není chudý. Pavel i apoštolové byli obviněni ze všeho možného, ale nikdy nebyli obviněni z příživnictví. Přesto žebráky byli, protože předstoupili před Boha s chudým duchem.
Přátelé, přemýšlejme o slovech Písma, důvěřujme Ježíšovi, Králi a Spasiteli, který nám říká, že prvním krokem do nebeského království je chudoba ducha. Pamatujme si: Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu!------------------------------------------------------------

	Hledej
	Je a svátek má Marek. Vytvoření registrace