poslal Karels I v případě věřících lidí na ně dopadají pochybnosti.
Jste překvapeni? Jedním z takových božích služebníků je i Job. Job
pochybuje a to dokonce tak, že neví, zda má věřit, nebo nevěřit Pánu
Bohu. Jedná se o utrpení Joba.
Job sám neví, co se s ním vlastně děje. Neví to ani jeho manželka, která
mu radí: „Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč, žehnej Bohu a
zemři.“ [1] Job pochybuje a tato pochybnost víry je naznačena
svatopiscem v hebrejštině:
הן יקטלני לא לו איחל אך דרכי אל פניו אוכיח
Hlavním čtením v hebraice záporka
„ne“, hebrejsky לא [lo]. V hebraice
jako marginální poznámka je zájmeno s prefixem znamenající „jemu“,
hebrejsky לו [lo]. (záporka i zájmeno se čte stejně - lo)
Jedná
se o homonymum, které zaznamenal pisatel listu Job. [2] Posluchači
nedovedli rozlišit, zda se jedná při recitaci o záporku nebo o zájmeno.
Rozdíl, zda je v textu záporka nebo zájmeno, pak ale mění smysl textu:
הן יקטלני לא איחל אך דרכי אל פניו אוכיח
V textu se záporkou „ne“ se nám říká: „I kdyby mě zabil, nebudu věřit…“ (Bible, kniha Job 13:15)
V textu se zájmenem „jemu“ se nám říká:
הן יקטלני לו איחל אך דרכי אל פניו אוכיח
„I kdyby mě zabil, budu mu věřit…“ (Bible, kniha Job 13:15)
Domnívám
se, že smysl dvojího čtení není nějaká kosmetická úprava, aby to bylo
krásné. Není to nějaký náboženský folklór. Naopak, rozdílné čtení je
cosi znepokojujícího, něco, v čem se nám zjevuje rozporuplnost, dilema
biblického textu.
Já si osobně myslím, že to byl od svatopisce
záměr. Zjevuje se nám tak nejistota, tápání Joba a rovněž tak všech,
kteří procházejí utrpením. „Budu věřit Pánu Bohu × nebudu věřit Pánu
Bohu?“ V biblickém textu se nadto může odrážet dvojí pohled na jednání
božích služebníků při jejich setkání s utrpením. První pohled spočívá v
tom, že se pasivně podřídíme okolnostem, které na nás dotírají. Skoro za
ně i děkujeme Pánu Bohu.
Druhý pohled spočívá v tom, že se
v souvislosti s utrpením spoléháme sami na sebe. Jsme to my, kteří
bojujeme s nepřízní osudu. Na Pána Boha jako bychom v těchto chvílích
malinko zapomněli. Já myslím, že správné bude, pokud setrváme na
modlitbách, ale sami se taky pokusíme něco podniknout. Pěkně to
vystihuje latinské přísloví: ORA ET LABORA „modli se a pracuj“, „modli
se a usiluj“.
Pokud prožíváme trápení, pokud jsme se setkali
s nepřízní osudu, není hanbou, jestli máme pochybnosti o naší víře
v Boha, jestli pochybujeme. Jak jsem mohl dokázat ve svém článku,
pochybnosti měl i takový boží služebník, jakým byl Job. Samotný Job nám
však může být povzbuzením a příkladem, abychom vytrvali a naše
trpělivost bude zcela jistě odměněna, když už ne v tomto věku, tak jistě
v tom přicházejícím.
Poznámky:
1. Bláhovost rady manželky Joba a šoa
2. Za tuto pěknou myšlenku jsem vděčný panu Jacquesi Doukhanovi, s kterým jsem se setkal v roce 2001.
