Jidáše je mi líto jako člověka, který si zvolil špatnou cestu. Možná Pán Ježíš mohl být zatčen i jiným způsobem bez zrady blízkého člověka. Ty varianty zatčení mohly být různé. Ale ukřižování bylo v plánu Božím. Pán Ježíš musel na popravu jako nevinný. To byl Boží plán spasení.Snad jedině Marie to chápala ze všech nejvíce. Ona znala tajemství Jeho narození a věděla a tušila, že jí potká velké utrpení. Ale kdo z ostatních to věděl? Jidáš byl člověk, který asi toužil po pozemské slávě, moci i majetku. Měl prostě takovou povahu a svým způsobem podobné sklony míváme každý.  Pro něj byl pravděpodobně Ježíš jen pozemský král. Možná si v duchu vypočítával, jaké bude mít postavení v tomto království, když se tak s Pánem Ježíšem zná. A moc si přál, aby se už něco stalo. Vždyť už o Něm ví, jakou má moc, jak poroučí  živlům, léčí nevyléčitelné a křísí mrtvé.  Copak jsou pro něj nějací vojáci překážkou? S nimi snadno zatočí a konečně se stane králem. Proč by to on, Jidáš, nemohl urychlit? Takové plány asi byly v jeho duši a Pán Ježíš do duše učedníků viděl velmi jasně. Proto věděl, že ho Jidáš zradí, a proto na to upozornil. Další důkaz  božství Ježíše. Viděl do lidských duší. A tak se také stalo. Co Jidáš čekal ?  Že teď nastane království s Ježíšem a On se svými nepřáteli zatočí svojí obrovskou mocí. Ale skutečnost nastala jiná. Ježíš nečiní zázrak. Je jako beránek a dokonce Petrovi zabrání, aby zakročil mečem. Nechá se smrskat do krve a pak tak vysílený, že ani neunese svůj popravší nástroj, kráčí k místu popravy. To byl pro Jidáše, ale i pro učedníky, krutý šok. Ztratil naději v pozemské štěstí a neuvěřil ve štěstí vírou v Ježíše. Ale kdo to tehdy chápal?  Petr třikrát svého Pána zapřel. Pod křížem nebyl nikdo, kdo by zvolal:“ Je nevinný. pusťte ho:!“ Jistě, že by se nic na situaci asi nezměnilo, ale jistě by to bylo Pánu Ježíši milé. Jedině jeden z lotrů na kříži se k Pánu Ježíši obrací s nadějí a napomíná svého druha. A také se mu dostane slibu spasení, že s Pánem Ježíšem bude v ráji.

Učedníci až po přijetí Ducha Božího všechno pochopili a dostali schopnosti k šíření evangelia. Kdyby Jidáš nedal přednost touze po pozemském štěstí z majetku a moci, byl by možná jeden z nich a také by dostal dar Ducha Svatého. Bohužel. Osobní tragédie!

Člověk, který ztratí naději jako Jidáš, který si ani neuvědomí, že existuje pořád ještě nějaká záchrana a možnost odpuštění i pro něho, který se dopustil špatného činu,bohužel se rozhodně skoncovat se životem. Je to projev absolutního zoufalství.