poslal baraba Nějaký čas prší. Déšť bičuje zem v dravých proudech. A neustává.
Voda zaplavuje vše, co jí stojí v cestě.
Jsou mrtví, zranění, trosky budov, sesuvy půdy.
"Boží rány" - smýšlí lidé...
"Za deštivý květen skutečně může sopečný popel, tvrdí vědci"
Člověk se stále snaží proniknout za tajemství svého světa. Považuje se za osvíceného a dokonalého. Věří, že se světlem, které má, je schopen správně ohodnotit věci, jež odkryl a zkoumá. Ze svého hlediska si myslí, že se na vše dívá správně a spokojeně smýšlí dále jako člověk.
Ale nástroje skrze které se pokouší vše změřit, jsou nedokonalé a jeho
osvícení menší, než si uvědomuje. Toto omezení neovlivňuje jen jeho
chápání a hodnocení materiálního světa, v němž žije, ale vede jej také k
nesprávným závěrům o povaze svého Stvořitele.
Aby mohl být
vysvobozen ze svých klamných představ o Bohu, musí přestat smýšlet jako
člověk a začít myslet jako Bůh. Stane-li se boží světlo základem
lidského hodnocení, uvidi člověk Boha takového, jakým skutečně je.
