Příběhy domácího násilí   "Správná ženská má vydržet trochu bolesti."

Poradna pro ženy v tísni je autonomní projekt při EPS, který funguje pod vedením Markéty Huňkové. Jeho cílem je poskytnout ženám, obětem vážného domácího násilí, služby, které na jižní Moravě dosud chyběly, totiž komplexní, důslednou a dlouhodobou právní a psychosociální pomoc. Jen ta dokáže dostat oběť z koloběhu násilí. Nejčastějšími právními kroky poradny jsou úkony trestněprávní a rodinněprávní. Poradna v současné době řeší asi 30 případů. Případ Ludmily Dokoupilové (Jména klientek byla změněna.) Manželství Ludmily Dokoupilové trvalo od roku 1994. Po narození druhé dcery začal mít manžel problémy s alkoholem, začal střídat zaměstnání a vnitřní konflikty řešil scénami a násilím na manželce. Z nedostatku finančních prostředků si začala Ludmila Dokoupilová přivydělávat šitím, což jí manžel vytýkal a za což ji také bil. Nakonec se Ludmila Dokoupilová musela s dcerami před manželem pravidelně zamykal v dětském pokoji, aby se mohly alespoň chvíli v klidu vyspat. Obě dcery byly v důsledku vlekého stresu psychicky poškozené a musely navštěvovat psychiatra. Nakonec matka s dětmi uprchla z domu. Po ověření, že je výpověď klientky věrohodná jí poskytl EPS komplexní právní, psychologickou a sociální pomoc. Pomohl jí s rozvodem, s výživným, zajistil svěření dětí do péče matky, stěžoval si za ni na policii, která však ohodnotila jednání manžela vždy jen jako přestupek, ač byl spáchán trestný čin čtyřikrát, podala návrh na zákaz styku nezletilých dětí s otcem, zprostředkovali jí azyl a jednali s ní na úřadech. Několikrát bylo nutno zasáhnout při jednání se státním orgánem péče o dítě, když paní Dokoupilovou nutili, aby prozradila úkryt svému manželovi! Do sedmi dnů bylo rozhodnuto o předběžném opatření, dále jsme podali návrh na výkon rozhodnutí o výživě, trestní oznámení na podezření ze spáchání trestného činu omezování osobní svobody, ublížení na zdraví, násilí na skupině obyvatel a jednotlivci. Policie ohodnotila počínání pana Dokoupila jako přestupek, předběžné opatření, jehož cílem měl být zákaz styku s otcem, bylo zamítnuto. Dokoupil začal vyvíjet na manželku nátlak, aby se vrátila, stejným nátlakem na ni začala působit státní psycholožka a pracovnice státního orgánu péče o dítě (jak výslovně uvedla, proto, aby se zbavila naléhání pana Dokoupila). Ten současně začal vyhrožovat pracovnicím poradny a začal vyvíjet nátlak na své dcery. Ty z něho byly stresované a bály se. Starší se pomočovala, trpěla nekontrolovatelnými záchvaty pláče a třesu (při jednom pokusu otce o setkání s ní dostala hysterický záchvat, při němž si zlomila nohu). Mladší trpěla záchvaty úzkosti, odmítala komunikovat, nejedla. EPS zorganizoval schůzku Poradny pro ženy v tísni s odpovědnou pracovnicí státní ochrany dětí a státní psycholožkou. Bylo dohodnuto, že jedinou psycholožkou bude pouze odbornice prověřená a doporučená poradnou. Případ Magdaleny Klimešové Manžel paní Magdaleny Klimečnové projevoval sklony k agresivnímu chování od počátku manželství. Pravidelně ji bil, kopal ji a lámal jí ruce se slovy, že "správná ženská má být silná a vydržet trochu té bolesti". Dvě dcery (13 a 10 let) začal po požití alkoholu také v posledním roce napadat, což u nich vyvolávalo deprese a sklony k sebevražednosti. Poté, co se paní Klimešová spojila s poradnou, manžel zapálil byt. EPS kontaktoval policii a manžel paní Klimešové byl vzat do vazby. Byl podmínečně odsouzen pro trestný čin opilství a bylo mu nařízeno povinné protialkoholní léčení. Při závěrečné řeči u soudu řekl, že to, co udělal, udělá znovu. Když byl propuštěn z vazby, nikdo o tom paní Klimešovou neuvědomil, musela z bytu i s dcerami utéci a nestačila si ani vzít osobní věci. Společný byt pak agresor až do nastoupení léčby obýval sám, neplatil nájemné, byt demoloval a rozprodával jeho zařízení. Manželka za něj musela platit nájemné, aby o byt nepřišla. Azylové ubytování paní Magdalena nedostala s tím, že má právo k bytu. Případ paní Havlátové Kriminalista jako domácí tyranToto je nejzávažnější případ, jaký Poradna pro ženy v tísni zatím řešila. Manžel paní Havlátové je vysoce postavený kriminalista. Manželku týral 22 let, doma se vždy choval tvrdě, všichni museli dělat, co chtěl, jinak následoval trest. Když manželka kontaktovala poradnu, manžel ji fyzicky napadal každý den. Vyhrožoval jí, že ji zabije, že je policista, který ví, co má dělat, vyhrožoval jí služební zbraní, mstil se i na dětech.   Veškeré pokusy vzepřít se manželovi skončily pro paní Havlátovou nezdarem, neboť policie s ní jednala ponižujícím způsobem. Veškerá trestní řízení proti jejímu manželovi byla (navzdory lékařským zprávám o násilí) odložena. Podle slov psychiatra, který paní Havlátovou léčil dva roky, bylo pravděpodobné, že paní Havlátová situaci nezvládne a skončí sebevraždou. EPS se podařilo - nátlakem na přímého nadřízeného pana Havláta s pohrůžkou medializace případu - dosáhnout dohody o zrušení práva společného bytu. Byt dostala k výhradnímu užívání paní Havlátová.   Případ paní Urbánkové Policie jako pomocník pachateli domácího násilí Paní Urbánková se rozhodla od manžela po krutém týrání, trvajícím dvacet let, utéci (znásilňování, každodenní bití, kopance, zlomeniny žebra, vytlučení zubů). Poslední incident před svým odchodem z domova (znásilnění a zbití) ohlásila na policii. Policie jí doporučila, aby trestní oznámení ještě řádné zvážila. Během vyšetřování trestního činu, který oznámila, ji policie osmkrát vyslýchala, z toho třikrát za přítomnosti manžela! Policie se vyšetřováním snažila prokázat, že je paní Urbánková psychicky nemocná, a tudíž je nedůvěryhodnou osobou, která se nestará o své děti. Během péče Poradny pro ženy v tísni o paní Urbánkovou bylo zjištěno, že přibližně dvacet procent pacientek, hospitalizovaných na psychiatrickém oddělení v Brně jsou oběti domácího násilí, které se tak skrývají před svým násilnickým partnerem.