To je hrozné zjištění.

Pán Ježíš nechá zavraždí statisíce, aby tisíce uvěřili a obrátili se.

Vzhledem k tomu, že jsme podle statistik národ ateistů, tak nás logicky potká něco  mnohem strašnějšího.

Je psáno i to že kdo šetří metlu svou nenávidí syna svého. Je velice pravděpodobné že mezi naším hříchem a neštěstí které nás v životě potkává je nějaká souvislost. Může to být trest nebo následek toho že se dobrovolně vzdáváme ochrany, netoužíme po ní a neprosíme aby nám bylo dáno. V Karibiku před časem zmizelo téměř beze stopy po sopečném výbuchu na mořském dně přístavní město Tortuga. To které založili a provozovali piráti všech možných národností jako námořní základnu ze které vraždili a olupovali španělské námořníky i indiány na pobřeží. Bylo to město všech možných neřestí (černou magii někteří piráti provozovali také) i bankéřů a diplomatů kteří vykupovali kořist a prali peníze. To město je téměř v každém pirátském příběhu ale o jeho konci se nemluví. Na velice nebezpečném tektonickém zlomu stojí i San Francisko, město kam se stěhují sodomité z celých Spojených států. Je možné že jednou dojde k výbuchu i tam, ať už to bude mít jakýkoliv důvod. V takovém případě bych v tom viděl výzvu k tomu abychom také poslali pomoc  jestli to bude třeba a modlili se za ně. S modlením můžeme začít klidně i hned, včera bylo pozdě. Můžeme se modlit i za Poláky kteří jeli nedávno zvláštním vlakem do Prahy na satanistický koncert a spadnul ne ně most. Jeden pan farář nám kdysi vykládal že nenávidět a odsuzovat máme hřích, hříšníka máme milovat jako svého bližního. To co je psáno si máme přečíst my. To že nemáme žebrat a že máme žebrákům dávat. Obojí je určeno pro nás a rozpor v tom žádný  není.

Ten kdo by měl chuť obviňovat Boha s krutosti by měl vzít v potaz dvě věci. Spravedlnost a milosrdenství. Milost může získat kdokoliv kdo o ní stojí a neodmítne jí. Lepší je prožít život plný utrpení, bolesti a ponížení, umřít strašlivou smrtí a přijít k Bohu navěky než žít pár let v hojnosti a slávě, umřít ve spánku, odmítnout Ježíše Krista a odsoudit se k věčnému zatracení. Utrpení které prožíváme nás očišťuje a přibližuje k Bohu, zvlášť když ho dokážeme přijmout jako svůj kříž a poděkovat za něj. Spravedlivý lotr po Ježíšově pravici uznal svou vinu a přijal svůj trest jako spravedlivý. To je také důvod proč se naši předkové snažili do poslední chvíle před popravou smířit odsouzence s Bohem i s lidmi a uznat vinu. I když by bylo podstatně jednodušší se na něho vykašlat a přát mu ať odejde k čertu a to doslova. Mnohý kněz šel tak daleko že si přinesl svůj žebřík a vylezl až na šibenici vedle odsouzence když byl zatvrzelý nebo naopak chtěl aby byl s ním až bude umírat. Naše dnešní společnost naopak dělá co může aby si nikdo své provinění nepřiznal.

Smrt není konec ani ten nejhorší trest. Někteří teologové se přiklánějí k názoru že Bůh nám dal smrt proto aby nás zachránil když naši předkové poprvé upadli do hříchu. Odpovídá tomu i nadpis nad příslušnou kapitolou knihy Genesis v jednom velice známém biblickém překladu. Smrt jako konec vidí jen ateisti když se ptají jak mohl Bůh dopustit smrt dítěte. Nevidí dítě které si hraje u Jeho nohou. Nebo rodiče které smrt dítěte přivedla k pokání.

Prosím vás, každý máte kousíček pravdy, a spojte ty pravdy dohromady

Když Pán Ježíš kázal a zjistil, že lidé mají hlad, tak učinil zázrak a všechny kolem dosyta nasytil i pozemským chlebem. Věděl, že hladový či jinak strádající člověk těžko vnímá Boží Slovo.

Lidé na Haiti potřebují obojí. Chléb, vodu.... , ale i duchovní stravu. Jinak to nemá smysl.

Prosím, proč si nebereme příklad z Ježíše ?

Prosím vás, že vám některým není hanba. Budete kritizovat, že věřící jdou pomáhat na Haiti tím, že tam pošlou auto  a vrtnou soupravu apod. O sobě si však myslíte, jací jsme svatí.

Ono je něco jiného za křesťana se vydávat a  něco jiného křesťanem opravdu být.

Pán Ježíš to v Mat. 25/31-45 velice pěkně  a jasně vyjádřil. Přečtěte si to!!!

Vážím si těch, které popisuje bratr OKO. Co je na tom, že jde o katolíky. Pán Ježíš na katolíky, protestanty a jiné nerozděluje. Rozhodující jsou skutky a ne jen to, co cítíme v naší duši.

Pokud má utrpení nějaký smysl, pak právě v tom, že obrácení věřící svoji víru dokázují skutky lásky, pomoci a pochopení.   Právě tím lidem přiblížíme Pána Ježíše a ne strašením Božího trestu.