V roce 1927 vyhlásil jeden švédský časopis soutěž o volbu Lucií. Dívku která zvítězila korunovali korunou ze svíček a byla provázena mnoha malými družičkami i chlapci ve slavnostním průvodu. Lucie se dnes slaví v domácnostech, školách, na pracovištích a chodí i do nemocnic. Brzo ráno prochází průvod malých Lucií vedených jednou velkou městy a vesnicemi za zpěvu koled. Mají bílé šaty s rudou stuhou okolo pasu na znamení mučednické smrti. Na hlavě korunu s voskovými nebo elektrickými svíčkami. Kluci mají na hlavě čepici s hvězdou a v ruce další na tyčce jako symbol tří králů či mudrců kteří se přišli poklonit do Betléma.

Malé Lucie nabízejí dětem sladkosti a dospělým svařené víno. Být vybrána pro roli velké Lucie je prý pro švédskou dívku jeden z životních vrcholů.

Svatá Lucie žila v době pronásledování císaře Diokleciána kolem roku 304 na Sicílii. Pro víru v Krista měla být upálena ale oheň jí neublížil a tak byla sťata mečem. Je historicky doložena a existuje její hrob s nápisem.

Řadu lidí možná překvapí že Lucie dodneška obcházejí domácnosti i na některých místech Moravy. Ženy v bílých košilích a někdy i kluci s tvářemi obílenými moukou, s vařečkou v ruce a sladkostmi pro děti. V dobách Juliánského kalendáře připadal svátek na 23.prosince a proto prý Lucie upíjela noci a dne nepřidala. Tou dobou chodily české ženy z vesnice do domácností a kde nebylo řádně uklizeno a hotová všechna práce tam něco provedly. Vymetly s vervou popel nebo saze, rozházely neustlané postele a neumyté nádobí. Zvlášť měly spadeno na hříšné přadleny které měly rozloženou práci v den svátku. Svatá Lucie je patronkou přadlen a těm které na její svátek předly důkladně zamotaly přízi.

Před časem byl v jednom našem kalendáři příběh jednoho starého moravského faráře a děkana proslulého svým smyslem pro humor. Každým rokem chodil dělat Lucii své osmdesátileté hospodyni která bydlela na faře přes dvůr. Jednou ho dlouho prosila jestli by nemohl zaskočit k její nemocné kamarádce které bylo skoro devadesát a trochu jí rozveselit. Pan děkan s rozpaky souhlasil a dobře se rozhlédnul jestli ho v tom ustrojení nikdo nevidí než přeběhl náves. Vstoupil potichu do chalupy  a začal zpívat Já svatá Lucie…….Babička zůstala jako zkamenělá a strnule na něho zírala. Vypadnul z role a začal znova a ona vyskočila z postele, klekla si na zem a začala se hlasitě modlit a bědovat. Co tomu řekne Růženka (hospodyně) že se chudák pan děkan pomátnul zrovna na svatou Lucii………Za chvíli se to vysvětlilo a to leknutí jí nakonec prospělo a postavilo na nohy. Historka vstoupila do místního folkloru a časem se dostala až do kalendáře .