Grano Salis - Boží vůle a boží dopuštění

poslal op

Empiricky je zřejmé, že ve vesmíru existují dva korelativní fenomeny, dobro a zlo. Žádný z nich však nelze Bohu připsat jako jeho atribut, neboť Bůh nekonečně transcenduje dobro i zlo. Dobro je stvořeným bytím, které má vše, co mu náleží, zlo je spolustvořeným imanentním potenciálem tohoto bytí, který se více či méně aktualizuje, neboť každá potencialita má tendenci se aktualizovat. Na tomto principu je založen pohyb a vývoj vesmíru. Protože Bůh je stvořitel vesmíru, kterému (roz. vesmíru) je imanentní dobro i zlo, je nutně stvořitelem dobra i zla. Připisovat Bohu stvoření dobra a upírat mu stvoření zla je obdobné jako připisovat mu stvoření pravé strany bytí, levé však nikoli. Dobro může být pouze tam, kde je zlo, zlo pouze tam, kde je dobro. Jedná se o nerozlučnou dvojici pojmů.

      Přesto se vyskytují názory, které Bohu upírají stvoření zla. Důvodem těchto tvrzení je obvykle to, že Bohu připisují pozemský atribut dobra a zlo staví do kontrastu k Bohu jako stvořené jiným jsoucnem (padlým andělem neboli satanem, prvními lidmi). Tento přístup však má trhlinu. Pokud by byla pravda, že stvořitelem zla není Bůh, ale například satan, v takovém případě buď by satan stál nad Bohem nebo proti Bohu jako rovný partner, ba snad ještě něco více. Anděl však se choval vždycky tak, jak byl Bohem stvořen. Protože byl stvořen jako nedokonalý, byl potenciálně zlý a tato potencialita se u něho aktualizovala. A tak je to i s člověkem. Bůh totiž nemůže stvořit dokonalé stvoření, neboť dokonalý v plném slova smyslu je jen on sám. Musel by tedy logicky stvořit sám sebe, což odporuje jeho božství. Boží stvoření je tedy nutně nedokonalé, a právě zde hledejme příčinu všeho dobra i zla ve vesmíru.
     Někdo však namítne, že Bůh stvořil vesmír dokonalý ale že dopustil, aby anděl a následně člověk se postavil proti Bohu, a tím přivedl do vesmíru zlo, které tu předtím nebylo. I kdybychom tuto teorii přijali, nic to nemění na tom, že primárním pramenem zla je Bůh, protože dopustil, aby se anděl a později člověk proti němu postavill. Avšak někdo namítne, že anděl a později člověk zneužil svou vzpourou proti Bohu o své vlastní vůli v rozporu s boží vůlí svou svobodu. Pokud někdo předpokládá, že podstatou svobody nebo alespoň její podstatnou složkou je schopnost konat zlo, pak buď upírá Bohu svobodu nebo jej považuje za schopného zla. Zásadní chyba v takovém případě spočívá opět v tom, že Bohu připisuje atributy dobra a zla, které však jsou imanentní vesmíru jakožto stvořenému, nikoli Bohu jakožto stvořiteli.
     Z této vadné premisy pak nepřímo vyplývá dedukce, že Bůh svou vůlí chce dobro, zatímco zlo pouze dopouští. Něco chtít a něco dopustit je ve výsledku totéž, obojí jsou projevy vůle.  Mnohdy může být dopuštění jako nepřímý projev vůle ve výsledku větším zlem než zlo jako přímý projev vůle. Například někdo může někoho přímo chtít zabít. Jde tedy, a zezadu hpo střelí do hlavy. Jedná se z jeho strany o tzv. přímý úmysl. Je zpravidla ze svůj čin odsouzen. Jiní však dopustí, že lidé umírají hlady nebo v důsledku války. Jedná se z jejich strany o tzv. nepřímý úmysl. Ne vždy bývají odsouzeni. Kdo je větší zločinec? Ten, který svou vůli projevil bezprostředně nebo ten, kdo "pouze" následek dopustil? Myslím si, že větším zlem pro člověka je umírat hlady nebo v plynové komoře než to mít za sebou jednou ranou zezadu do hlavy, když na onen svět z boží vůle nebo z jeho dopuštění, chcete-li, stejně všichni jednou musíme. Je tedy podle mého názoru nic neřešící rozlišovat mezi boží vůlí a božím dopuštěním. Boží dopuštění by totiž mohlo mít totiž pro člověka i celý vesmír daleko tragičtější následky než přímý projev vůle.
     Bůh stvořil sice dobro i zlo, ale o jeho úkonech nemůžeme tvrdit ani že jsou dobré ani že jsou zlé. Bůh jako stvořitel je totiž nekonečně povýšen nad tyto stvořené vesmírné atributy. Tím se Bůh vymyká našemu přímému empirickému poznání.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace