Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Přibližně před půl rokem byl na GS uveřejněn krátký článek Proč tedy Ježíš vlastně musel zemřít? Když jsem se snažil najít nějakou smysluplnou odpověď, zjistil jsem, že na tuto otázku poskytuje křesťanství tři různé odpovědi. Odpověď na tuto velmi podstatnou otázku do velké míry předurčuje podobu křesťanství jako takového. Podívejme se tedy na ně.


Úvod

Je velmi pravděpodobné, že už ze samotné terminolgie mnozí identifikují, která odpověď patří do té či oné tradici. Byl bych ale rád, abychom se zamysleli nad odpovědmi jako takovými, takže přiřazení k jednotlivým tradicím v článku neuvádím. Berme to prosím tak, že se nám tu nabízejí tři různá vysvětlení.

Spása jako vykoupení

Na samém počátku se první lidé vzbouřili proti Bohu a dostali se tak do moci ďábla. Jejich jednání bylo urážkou Božího majestátu a spravedlnosti a Kristova oběť je chápána jako zadostiučinění, jako zaplacení za urážku. Vedle osobních hříchů nese každý jednotlivec od svého narození i hřích prvních lidí, k jehož odpuštění dochází křtem. Ježíšovo lidství bylo totožné se stavem člověka před pádem.

Máme-li Kristovu oběť chápat jako vykoupení z otroctví hříchu, pak je celkem zvláštní, že cena nebyla zaplacena otrokáři, tj. ďáblu. Současně je otázkou, jak má být člověku odpuštěn hřích, kterého se nedopustil. Nikdo z nás v Edenu tehdy nebyl. Neseme sice následky prvotního hříchu, ale spása jako vykoupení tvrdí, že neseme i vinu.

Spása jako ospravedlnění

Toto vysvětlení předpokládá, že člověk je vykoupen nejen z hříchu prvních lidí ale i hříchů osobních. Člověk je ze svých hříchů ospravedlněn, takže se mu už hřích z Božího pohledu nepočítá jako hřích. V podstatě tu dochází k prominutí hříchu díky Kristovým zásluhám. Bůh nehledí na dluhy křesťana, protože ty už dávno před jeho narozením zaplatil právě Kristus. I zde bylo Ježíšovo lidství totožné se stavem člověka před pádem.


Spása jako uzdravení

První lidé se dopustili osobního hříchu proti Bohu, který nečiní všechny jejich potomky odpovědnými. Lidé se však proviněním Adama a Evy rodí do stavu, kdy nesou následky. Člověk jako takový onemocněl hříchem, následkem čehož trpí různými neduhy, podléhá smrti a jeho srdce inklinuje ke zlu. Kristus je pak vlastně lékařem duše, který otevřel cestu k dosažení dokonalosti každého z nás. Syn Boží přijal lidství raněné hříchem, které svým ukřižováním a zmrtvýchvstáním uzdravil. Tím se neříká, že Kristus hřešil, tím se říká tolik, že jeho lidství bylo ve všem kromě osobního hříchu totožné s naším - byl např. smrtelný a jako jediný úspěšně porazil sám v sobě hříšnost padlého lidství.

Odpuštění hříchů

Položme si triviální otázku: odpouštěl Bůh hříchy (včetně potenciální viny za hřích prvotní) už v době před Kristem? Ano, Písmo nás opakovaně ujišťuje o odpuštění všech hříchů ze strany Boha na základě pokání člověka. Vždyť i Jan Křtitel mluvil o křtu na odpuštění hříchů. K čemu tedy vůbec byla Kristova oběť, mohl-li spásy a odpuštění hříchů dojít člověk již před ním? Odpovědí podle mě je, že spása není ani vykoupené a ani ospravedlnění, ale je to možnost uzdravení padlého lidství. Činí-li člověk pokání, pak mu Bůh odpouští, ale jen "naroubování se" na Syna Božího přináší vedle odpuštění i transformaci člověka, ze kterého se stává člověk nový.

Nauka o jakési dědičné vině je nesmyslná. Člověk je tu činěn v podstatě trestně odpovědným za něco, čeho se nedopustil. Odpuštění hříchů je úzce spojeno s pokáním, kde jde o změnu smýšlení v tom smyslu, že na svůj čin pohlížím nově jako na něco špatného. Za prvotní hřích mohli činit pokání Adam s Evou, ale já nemohu činit pokání za kohokoli jiného, jen za sebe sama. Pokud by ho Adam s Evou učinili, mohl jim snad Bůh odpustit. Spása jako vykoupení a ospravedlnění nám tvrdí, že mně nemůže být cizí hřích odpuštěn a že viny se mohu zbavit jen díky Kristu.

Byla-li něčí maminka hříšná a brala např. drogy či se živila prostitucí (nebo byla promiskuitní), dopustila se osobního hříchu, který jí může být odpuštěn na základě pokání. Její hřích však může mít - a bohužel opravdu často mívá - i důsledky pro její dítě. Dítě tak nenese VINU za hřích matky, ale nese jeho NÁSLEDKY, tj. může se narodit s nějakým poškozením, závislé na droze či se narodit HIV pozitivní. A naprosto stejné je to s hříchem prvních lidí. Smyslem Kristovy oběti a zmrtvýchvstání tak není přinést dítěti ODPUŠTĚNÍ viny jeho matky, ale přinést UZDRAVENÍ jeho padlého lidství.