Poslední Toníkův "výplod":

..."

  Zatímco Bůh/Duch svatý zpytuje nitro člověka (a jen on to může udělat dobře) tak Matouš 28,19 přikazuje Pán Ježíš dělat svým učedníkům, tedy lidem.

  Když sám hříšník zpytuje svědomí, tak to vypadá klidně i tak, že ten hříšník lže, pomlouvá a omylem se domnívá, že se žádné zlo nestalo, že neudělal žádný hřích. A přitom má docela těžký, smrtelný hřích, který mu snižuje kvalitu života a zatemňuje jeho rozum.

"...

Ve skutečnosti nezpytuje nitro člověka ani sám Duch svatý, ani sám člověk - to člověk je Duchem svatým ponoukán, aby zpytoval své svědomí, aby činil pokání.

Vždycky se tu jedná o spolupráci Boha s člověkem - o spolupráci, na kterou člověk dobrovolně přistupuje - na druhé straně má také možnost ji odmítnout.

Tvrdit, že sám Duch svatý zpytuje nitro člověka bez člověka je hereze.

Jedno máte všichni společné - v nábožném poblouznění u vás dělá všechno Bůh prý sám - zatímco ve skutečnosti Bůh podmiňuje své konání v lidských životech spoluprací člověka.

Tak je tomu už ve křtu - Duch svatý znovuzrozuje křtěnce z vody a z Ducha - člověk se ale musí na tomto křtu také podílet viditelným znamením křestní vody. Bez tohoto viditelného znamení Duch svatý člověka neznovuzrodí! 

Toník tedy tvrdí, že jeho prý Bůh znovuzrodil i bez křestní vody!  Tedy: Zmatek nad zmatek - hereze na herezi.

  Ahoj Milko.

  Přesně tak. To jsem tu také psal.

  Když se člověk narodí z Boha, je jako miminko - z počátku se o něj stará Bůh, Bůh k němu mluví, chrání ho, vychovává ho. Tak jako každý dobrý otec. V tom se liší od dětí, o které se jejich otcové nestarají a oni se pak toulají různě po světě.

  Zase je z projekcí lidí o svalech a nepřemožitelných bojovnících dobře vidět, čím asi žije, co je jeho snem, co má v sobě. Byť nepíše upřímně a o sobě, ale hází své nitro na druhé, je možné vidět z jeho příspěvků, co žije.

  Toník

  Ahoj Milko.

  Přesně tak. To jsem tu také psal.

  Když se člověk narodí z Boha, je jako miminko - z počátku se o něj stará Bůh, Bůh k němu mluví, chrání ho, vychovává ho. Tak jako každý dobrý otec. V tom se liší od dětí, o které se jejich otcové nestarají a oni se pak toulají různě po světě.

  Zase je z projekcí lidí o svalech a nepřemožitelných bojovnících dobře vidět, čím asi žije, co je jeho snem, co má v sobě. Byť nepíše upřímně a o sobě, ale hází své nitro na druhé, je možné vidět z jeho příspěvků, co žije.

  Toník

..."Pokud má za cíl všechna ta námaha způsobit, abyste "dozráli pro nebe", tak se opět ptám: Už jsi dozrál pro nebe? "...

Tak se tě ve své hlouposti ptám - protože nerozumím tvému postoji:

Souhlasíš se mnou, že svým životem (námahou, utrpením a zkouškami a pod.) bychom měli zrát pro nebe, nebo nesouhlasíš? Jestli nesouhlasíš, proč mě vlastně nazýváš lhářem? Jen potvrzuješ, že co nahoře o tobě tvrdím, je pravdou!

Jestliže nesouhlasíš (podle stylu tvojí otázky bych soudil, že nesouhlasíš) , tak proč vlastně nesouhlasíš? Co ti vadí? Námaha při zrání pro nebe?  Nebo ty snad pro nebe nezraješ?  Proč ne?

  Mně se zdá, že ten Okův příklad s kopcem je naopak velmi dobrý, že přesně vystihuje rozdíl vnímání věcí ze zásluh a z milosti. Sedím teď kousek od kopce, co má 2900m, před třemi lety jsme na něj vylezli. Vyjížděli jsme ráno ve 4 hodiny, nějakých 8 hodin jsme lezli nahoru. Nahoře byl úplně nádherný výhled, ten jsme si ale moc neužili, jelikož jsme byli hodně unavení a já už počítal, jak asi polezeme dolů. Pobyli jsme na špičce asi 1/4 hodiny, udělali fotky (které vypadaly zcela ideálně). Část rodiny tam vůbec nevylezla, Cizinka s jednou dcerou musely zůstat kousek pod kopcem. Vrátili jsme se k nim a kochali se kousek níž s nimi - a to bylo o kus lepší. Udělali jsme znovu fotky (co vypadaly stejně, jako navrcholu ;-) A během pár minut přišla bouře, to už jsme měli docela nahnáno a pádili dolů, dalších 8 hodin...

  S výkonem jsme byli spokojení, s výhledem moc ne. Odhaduji, že dostat se tam na kopec vrtulníkem v okně, kdy tam bouře nejsou, užijeme si výhled mnohem lépe.

  K tomu příkladu: Většina světských lidí si opravdu neváží hodnot, které skoro nic nestojí, nebo jsou zcela zdarma a honí se za hodnotami, které "něco stojí". Určitě je to zákonitost. Že se takovou zákonitostí a postojem chlubí "křesťan" ukazuje pouze na to, čím žije on, jaké má hodnoty on - ne na to, čím žijí jiní lidé, natož pak čím žijí křesťané. V téhle věci je právě podstatný rozdíl, kdy Bůh vždy svoje děti učí vážit si těch důležitých hodnot. A ani v ŘKC jsem ten postoj "co nic nestojí za nic nestojí a člověk si toho neváží" moc často nepotkal. Tedy nepotkával jsem ho u aktivních římských katolíků, praktikujících, ti se alespoň snažili o skutečných hodnotách mluvit a obracet k nim pozornost. Římští katolíci, co byli komunisti, samozřejmě podobné měli postoje ve stylu "co nic nestojí za nic nestojí a člověk si toho neváží" .

  Toník

oko

Krásu lze vidět i ve chvíli, kdy přiletí motýl a sedne na květinu přede mnou, v kapce rosy na listě, v pavučině na bodláku...atd. Lze ji vidět a nalézt v nejobyčejnějších chvílích, i ve chvílích odpočinku:)

No jo....to jsou vzácné a vyjímečné chvíle.:) Na Dračí zub neleze člověk každý den. A je v tom i radost z výkonu. Aby bylo jasno, nemusí na té radosti být nic špatného. (ve smyslu - soustředění se na sebe, svůj výkon, v tom opravdu nic zlého není)  Vždyť i v tom může být velký kus vděčnosti za to, že Bůh požehnal, a tělo tak dobře slouží.  

Ale já tě chápu. Jenže vidím víc, ne jen jednu stránku, ne jen jednu emoci, ne jen jednoho člověka a jeho pohled,jeho prožívání...... 
Zkus pochopit tohle: my, lidé, jsme různí, tak různí!!!

 Jednu situaci, jeden stejný okamžik ve stejných podmínkách...může každý vnímat jinak. 

Přestaň kritizovat a zamysli se...

Ukazuju ti jen nějaké další možnosti.

Popisuju ti některá prožívání jiných.

Ty moc zjednodušuješ. Moc kategoricky určuješ co kdo jak má dělat a co má u toho prožívat.