Možná by ti k pochopení toho, co žije Standa, pomohl jeho článek "Co je vlastně lidské srdce." a diskuzi pod ním, kde vysvětluje, jak mu tyto základní věci nefungují. Tam popsal svoji situaci velmi výstižně:

  Jsou i jiné diskuze, kde jsme se na dané téma bavili.

  Toník

  -  Moje zkušenost ze zpytování svědomí je zase taková, že není jediného podstatného hříchu, který by se mě už vůbec netýkal, kde bych měl už zcela čisté svědomí a bylo to už za mnou. To bych se jenom obelhával "...

..." Pokud se ti to daří, proč už nemáš čisté svědomí v tom konkrétním hříchu? "...

Obojí se organicky doplňuje.

Pokusím se vysvětlit na příkladu hříšné závislosti na majetku:
1.) Zloděj vytuneluje kampeličku. Připraví důchodce o jejich celoživotní úspory, ožebračí je a uvede do stavu nouze. To je velký hřích, velmi závažné zlo.

2.) Jiný najde peněženku s doklady a peníze si ponechá. I to je hřích proti stejnému přikázání, ale způsobené zlo je daleko menší.

3.) Další vidí bližního v nouzi, má své peníze, aby mu pomohl, ale je mu jich líto a tak to neudělá. Stále stejný hřích proti stejnému přikázání, ale způsobené zlo je ještě menší.

4.) A ještě další člověk sice už dokáže svými penězi do jisté míry pomoci, ale i tak to dělá tak "opatrně", aby mu zbylo na dovolenou, na jeho záliby.



Čili, jak je vidět, se svou závislostí na majetku se musíme vypořádávat až do své smrti, stále bude toto téma hříchu pro nás do jisté míry aktuální (i když v různých rovinách způsobovaného zla) - i v případě, že nebudeme chodit trhat hrách na cizí pole.  :-)