 |
Právě je 576 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:
rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116591788
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
|
| | Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor. |
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Bylina v Středa, 29. leden 2014 @ 19:33:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Oko, můžu se zeptat? Nevím jestli máš děti, ale jestli ano, přestanou být Tvými dětmi ve chvíli, kdy neposlechnou Tvé slovo - zhřeší? Říkáš jim, dokud se neomluvíte, tak nejste mé děti? Jestli ano, pak je mi jich líto. Přemýšlel jsi někdy o tom, proč Ježíš říkal Bohu tatínku? |
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 30. leden 2014 @ 10:38:07 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | My křeťatné jsme byli ve křtu naroubováni na Krista. Zdarma a bez vlastních zásluh jsme tak byli spaseni pozuze z milosti, darem.
Stali jsme se Božími dětmi, údy Kristova tajemného těla - církve. Byli jsme naroubováni na "vinný kmen" na Krista, stali jsme se jednou bytostí s Kristem, součástí kmene, stali jsme se ratolestmi kmene.
A slyšel jsi někdy o vylomené ratolesti? Hřích ke smrti způsobí právě toto.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Bylina v Čtvrtek, 30. leden 2014 @ 13:01:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Pokud vím, tak Pavel mluví o vylomených ratolestech jako o židech, kteří odmítli Krista a uvěřivší pohané byli naroubováni místo nich. Pavel také říká, že pokud nové ratolesti neponesou ovoce, budou také vylomeny. Nic o hříchu k smrti v tomto PODOBENSTVÍ se nedočteš. Vím, že ŘKC nauka učí, že jsou hříchy, které jsou k smrti, jako třeba cizoložstvo, vražda.... a v podstatě to určila podle toho, za co byl ve SZ trest smrti. Jenže v NZ nic takového nečteme. Ježíš říká, že všechny hříchy i rouhání proti němu, nám budou odpuštěny a jmenuje jen jeden hřích k smrti: rouhání se Duchu svatému, což není nic jiného než odmítnutí nového ducha života, který nám byl dán skrze smlouvu s Bohem. Vrácení se ke starému, hříšnému životu v němž sloužím jen žádostem své sobeckém hříšné přirozenosti - v NZ těla. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Čtvrtek, 30. leden 2014 @ 13:50:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | což není nic jiného než odmítnutí nového ducha života, který nám byl dán skrze smlouvu s Bohem. Vrácení se ke starému, hříšnému životu v němž sloužím jen žádostem své sobeckém hříšné přirozenosti - v NZ těla.
Tohle tam také napsáno není. Hřích proti Duchu Svatému není v Písmu definován a zřejmě ani nemá být. |
]
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 29. leden 2014 @ 20:34:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Určitě jako každý jiný člověk budu o své životní cestě rozhodovat s konečnou platností sám.
Jak se říká u nás na vesnici: Co můžeš udělat dnes, Stando, neodkládej na zítřek.
Co víš, co se stane zítra? Jestli se ti podaří splnit, co sis předsevzal, jestli se stane, v co doufáš?
Když jsme svěřili svůj život Boží vůli, můžeme už jen žasnout, děkovat a chválit.
Tím, že poslouchám Boha nebo tím, že mne Bůh vychovává si nepřipadám jako loutka. Ani moje děti mi nepřipadají jako loutky, když jim něco zakážu či přikážu a ony musí nutně poslechnout, protože jim nic jiného nezbude. Naopak, jako loutky by mi připadaly ve chvíli, kdybych je například nechal utopit v nepořádku. Tak je v klidu každý večer donutím, aby si uklidily a nenechám jim ani ždibíček svobodné vůle na to, aby na zemi zůstal binec. A tento způsob zacházení s dětmi dokonce považujeme za správný, dokonce jediný správný.
Bohu jsem pak vděčný, pokud se mnou zachází stejně, protože to nutně ve svém životě, v mnoha věcech života, potřebuji.
(Teď ale nevím, jestli nebudu za chvíli litovat toho, co jsem právě napsal ;-)
..."Co se stane s tvou "svobodou", ve které máš "svobodu" hřešit, "svobodu" vybírat si dobro a zlo, ale nemáš svobodu Bohu vydat život?"... Znovu jsi překroutil moje slova. proč to děláš? Přece jsem ti už vícekrát jasně napsal, že já mám svobodu si zvolit Boha za Pána svého života
Pokud jsem překroutil tvoje slova, tak se omlouvám. Reagoval jsem na tvoje slova:
"Člověk se totiž nedokáže Bohu vydat dokonavým (a tedy dokonalým) způsobem (jednou provždy a už napořád). Vydání se Bohu v tomto okamžiku řeší zase jenom tento okamžik dneška, neřeší zítřek."
Pokud člověk "něco nedokáže", rozumím tomu tak, že "nemá svobodu". Pokud "nedokážeš Bohu vydat život", znamená to v mé řeči "nemáš možnost - tedy ani svobodu - vydat Bohu život". Proto jsem napsal, že nemáš svobodu vydat Bohu život, předpokládal jsem, že když píšeš "Člověk se totiž nedokáže Bohu vydat " myslíš tím "člověk" právě sebe.
Napíšu to tedy jinak, jestli jsem tě správně pochopil a tím "člověk" jsi myslel sebe:
Vybírat dobro a zlo dokážeš, ale Bohu vydat život nedokážeš.
Co ti v tom brání?
Toník |
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 30. leden 2014 @ 11:16:50 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | V podstatě si myslím, že má Slávek pravdu v tom, že někdy říkáme stejné věci jiným způsobem a tak se vlastně dostáváme do zbytečného sporu.
O té Boží výchově s tebou souhlasím beze zbytku.
..."Vybírat dobro a zlo dokážeš, ale Bohu vydat život nedokážeš. Co ti v tom brání?"...
Snad už jsem to vyjádřil i jinde, ale zopakuji to: Bohu jsem schopen odevzdat jenom to, co skutečně mám, co vlastním, co zrovna držím v rukou. A to je jenom tento přítomný okamžik mého života. Nic víc už nemám.
Minulost už je pryč, tu už neovlivním, jen ji mohu svěřit Božímu milosrdenství.
Ani budoucnost ještě nevlastním, nemohu ji tedy logicky nikomu věnovat, nikomu ji nemohu vydat. Cožpak víme, zda vůbec nějakou budoucnost mít budeme?
Pro růst vztahu, pro růst ve víře je pro každého člověka velice důležitá možnost v budoucnu napravovat stará selhání. Proto je dobře, že je to zařízeno tak, že Bohu jsme schopni věnovat vždycky jenom naši přítomnost. Bůh vidí do lidských srdcí, ale pro růst naší lásky jsou důležitá vyznání, budujeme se postupně skrze všachny projevy lásky a dobré skutky. Tehdy duchovně rosteme, zrajeme pro nebe.
|
]
|
|
|
|
