.........jehož není co litovat; 

  Stando a mohl bys dát nějaký příklad lítosti, která působí pokání k záchraně člověka? 

  Stalo se ti to někdy, že bys měl takovou lítost a ta lítost tě dovedla k pokání? 

  Nebo jsi to někdy od někoho slyšel, že by se něco takového stalo?

  Dal jsem ti příklady lítosti, která dovedla lidi ke smrti - jak v písmu, tak v reálném životě. A znám takových hodně. Je to proto, že lítost je právě "zármutek podle světa", vede ke smrti.

K lítosti mohu napsat jen životní moudrost: Je zbytečné marnit čas lítostí, ale mnohem lepší je žít vztahy (například milovat). Není dobré pohroužit se do nářků a ztrácet se v lítosti. Dobrá cesta spočívá v tom, že investujeme do lásky, která „všechno omlouvá, všemu věří, všecko vydrží“ (1 Kor 13,7). Lásky, která v odpuštění – přijatém a darovaném – stále nachází sílu k novém začátku. To lítost ani jiné pocity nebo zážitky (na které se ty stále odvoláváš) opravdu neumí.

  Toník

..."lítost, působící skrze pokání k záchraně člověka."...

Zkus třeba Davidův žalm 51.

Smiluj se nade mnou, Bože, podle svého milosrdenství! Podle svého hojného slitování vymaž má přestoupení!  Dokonale mě umyj od mého provinění a od mého hříchu mě očisti. Já svá přestoupení uznávám, svůj hřích mám před sebou ustavičně. Proti tobě samému jsem zhřešil, udělal jsem to, co je zlé v tvých očích. A tak jsi spravedlivý, když mluvíš, jsi dokonalý, když konáš soud. Hle, byl jsem zplozen v nepravosti, matka mě počala v hříchu. Hle, ty máš zalíbení v niterné opravdovosti a vskrytu mi dáváš poznat moudrost. Očisti mě od hříchu yzopem, a budu čistý, umyj mě, a budu nad sníh bělejší. Dej, ať uslyším veselí a radost, ať se zaradují kosti, kterés zdeptal. Skryj svou tvář před mými hříchy a všechna má provinění vymaž. Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha! Neodvrhuj mě od své tváře, svého svatého Ducha mi neber! Vrať mi veselí ze své spásy a upevni ve mně šlechetného ducha. Budu vyučovat vzpurníky tvým cestám a hříšníci se navrátí k tobě. Uchraň mě před proléváním krve, Bože! Bože, má spáso, můj jazyk jásá nad tvou spravedlností. Panovníku, otevři mé rty, má ústa budou zvěstovat tvou chválu. Neměl bys zalíbení v oběti, i kdybych ji předložil; po zápalné oběti netoužíš. Oběť Bohu je zkroušený duch. Bože, ty nepohrdneš zkroušeným a pokořeným srdcem.

Vybereš si nějaký pojem, a namontuješ do něj podle tvých fantasmagorických představ cokoli tě napadne.

Takže znovu!

Lítost NENÍ pokání!

K pokání vede boží milost, ne lítost!

Lítost k záchraně nevede!

Lítost není představa!

Lítost není představa, je to duchovní vjem, který reflektuje na negativní zkušenost, zlý skutek!

Lítost se neutváří a neproměňuje podle tvých či něčích představ!

Lítost je poznaná vina, která není odpuštěná! Proto je lítost tíživá!