Když hovoříme o předurčení, obvykle velmi brzo narazíme na otázku "svobodné vůle." Co si máme ale pod tímto pojmem představit? Než budeme v tématu předurčení pokračovat, bude užitečné, abychom pojem "svobodná vůle" definovali. Jak tedy svobodnou vůli definovat? Vezměme si na pomoc Bibli a obyčejnou lidskou životní zkušenost. Bible nás učí, že máme možnost volit z různých alternativ a za své volby neseme odpovědnost:

Dt 30,19
Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo

Rozhodnutí, která činíme, jsou naše rozhodnutí a volíme to, co sami v danou chvíli nejvíce chceme. Bible také učí, že to, jak člověk volí, vychází z jeho charakteru. Pán Ježíš to říká naprosto jasně:

Mt 7,16-18
Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.

Dokonce i to, jakou člověk volí řeč, vypovídá o jeho chrakteru:

Mt 12,34-35
Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.

To, co nás Bible učí o možnosti volby a o podmíněnosti toho, co volíme v morální oblasti naším charakterem, není nijak překvapivé, protože to je v dokonalém souladu s naší životní zkušeností. Od notorického podvodníka očekáváme, že bude jednat jako podvodník a například obchodování s ním se raději vyhneme. Naopak od člověka, který je známý svou poctivostí, můžeme očekávat solidní jednání. Zkrátka a jednoduše, člověk má možnost volit a to jak volí je podmíněno tím, jaký má charakter. Samozřejmě například zloděj aut neukradne každé auto, které na ulici uvidí. Za to však nevděčíme jeho charakteru, ale spíše okolnostem, které ho od krádeže odrazují: blízkost policejní hlídky, typ zabezpečení se kterým si neví rady, časová tíseň, obtížná zpeněžitelnost daného typu auta atd.

Definice svobodné vůle podložená Biblí i životní zkušeností by tedy mohla znít: "Člověk má svobodu volit z různých alternativ, přičemž jeho volby jsou podmíněny jeho charakterem." Zde je možná užitečné poznamenat, že Bible sousloví "svobodná vůle" vlastně nezná. Proto je vhodnější hovořit spíše o svobodě volby.

Ilustrace
Když dáte vybrat žíznivému člověku na poušti mezi šálkem grogu a dvoulitrovkou studené minerálky, můžete tušit, že sáhne po minerálce. Když tutéž nabídku učiníte prokřehlému člověku v zimě na horách, můžete tušit, že sáhne po grogu. Volba je jasně podmíněna stavem člověka. Podobné je to i v morální oblasti, ale k té se dostaneme až později.

Někdy se ovšem setkáváme s představou jakési ničím nepodmíněné a na ničem nezávislé "svobodné vůle." Podle této představy se v podstatě jakákoliv bytost může v různých situacích rozhodovat, zda zvolí zlo či dobro, aniž by její rozhodování mělo vztah k jejímu charakteru. To však neodpovídá ani Bibli, ani životní zkušenosti. Kdyby tato představa o "naprosto na ničem nezávislé svobodné vůli platila," pak by lidské rozhodování bylo výsledkem nikoliv charakteru daného člověka, ale něčeho, co bychom snad mohli nazvat "náhodným generátorem volby." Rozlišovat za této situace, zda raději jednáte s poctivým člověkem než s gaunerem, by naprosto ztratilo smysl. Poctivec by totiž kdykoliv mohl jednat jako gauner a gauner naopak jako poctivec. A mělo by to ještě jeden závažný důsledek. Svobodnou vůli by podle této definice neměl ani sám Bůh! Proč? Protože kdyby se Bůh mohl rozhodovat nezávisle na svém charakteru, tak by pro nás platilo: "jezme a pijme, neboť zítra se může stát cokoliv." Bůh rozhodující se na ničem nezávisle by mohl jednat kdykoliv jako zlá bytost. Mohl by se například rozhodnout mučit v pekle oddané křesťany a naopak mít společenství se satanisty až do konce oddanými zlu. A zde se právě jasně ukazuje, jak je absurdní pojetí jakési na ničem a hlavně na charakteru dané bytosti nezávislé "svobodné vůle." Kdyby platilo, nemohli bychom si být jisti nikdy ničím.

Člověk má svobodu volit z různých možností a za své volby je odpovědný. Volby člověka jsou však podmíněny jeho charakterem.


Link na sérii článků o předurčení: Předurčení



požehnané studium přeje

reformovaný

Když hovoříme o předurčení, obvykle velmi brzo narazíme na otázku "svobodné vůle." Co si máme ale pod tímto pojmem představit? Než budeme v tématu předurčení pokračovat, bude užitečné, abychom pojem "svobodná vůle" definovali. Jak tedy svobodnou vůli definovat? Vezměme si na pomoc Bibli a obyčejnou lidskou životní zkušenost. Bible nás učí, že máme možnost volit z různých alternativ a za své volby neseme odpovědnost:

Dt 30,19
Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo

Rozhodnutí, která činíme, jsou naše rozhodnutí a volíme to, co sami v danou chvíli nejvíce chceme. Bible také učí, že to, jak člověk volí, vychází z jeho charakteru. Pán Ježíš to říká naprosto jasně:

Mt 7,16-18
Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.

Dokonce i to, jakou člověk volí řeč, vypovídá o jeho chrakteru:

Mt 12,34-35
Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.

To, co nás Bible učí o možnosti volby a o podmíněnosti toho, co volíme v morální oblasti naším charakterem, není nijak překvapivé, protože to je v dokonalém souladu s naší životní zkušeností. Od notorického podvodníka očekáváme, že bude jednat jako podvodník a například obchodování s ním se raději vyhneme. Naopak od člověka, který je známý svou poctivostí, můžeme očekávat solidní jednání. Zkrátka a jednoduše, člověk má možnost volit a to jak volí je podmíněno tím, jaký má charakter. Samozřejmě například zloděj aut neukradne každé auto, které na ulici uvidí. Za to však nevděčíme jeho charakteru, ale spíše okolnostem, které ho od krádeže odrazují: blízkost policejní hlídky, typ zabezpečení se kterým si neví rady, časová tíseň, obtížná zpeněžitelnost daného typu auta atd.

Definice svobodné vůle podložená Biblí i životní zkušeností by tedy mohla znít: "Člověk má svobodu volit z různých alternativ, přičemž jeho volby jsou podmíněny jeho charakterem." Zde je možná užitečné poznamenat, že Bible sousloví "svobodná vůle" vlastně nezná. Proto je vhodnější hovořit spíše o svobodě volby.

Ilustrace
Když dáte vybrat žíznivému člověku na poušti mezi šálkem grogu a dvoulitrovkou studené minerálky, můžete tušit, že sáhne po minerálce. Když tutéž nabídku učiníte prokřehlému člověku v zimě na horách, můžete tušit, že sáhne po grogu. Volba je jasně podmíněna stavem člověka. Podobné je to i v morální oblasti, ale k té se dostaneme až později.

Někdy se ovšem setkáváme s představou jakési ničím nepodmíněné a na ničem nezávislé "svobodné vůle." Podle této představy se v podstatě jakákoliv bytost může v různých situacích rozhodovat, zda zvolí zlo či dobro, aniž by její rozhodování mělo vztah k jejímu charakteru. To však neodpovídá ani Bibli, ani životní zkušenosti. Kdyby tato představa o "naprosto na ničem nezávislé svobodné vůli platila," pak by lidské rozhodování bylo výsledkem nikoliv charakteru daného člověka, ale něčeho, co bychom snad mohli nazvat "náhodným generátorem volby." Rozlišovat za této situace, zda raději jednáte s poctivým člověkem než s gaunerem, by naprosto ztratilo smysl. Poctivec by totiž kdykoliv mohl jednat jako gauner a gauner naopak jako poctivec. A mělo by to ještě jeden závažný důsledek. Svobodnou vůli by podle této definice neměl ani sám Bůh! Proč? Protože kdyby se Bůh mohl rozhodovat nezávisle na svém charakteru, tak by pro nás platilo: "jezme a pijme, neboť zítra se může stát cokoliv." Bůh rozhodující se na ničem nezávisle by mohl jednat kdykoliv jako zlá bytost. Mohl by se například rozhodnout mučit v pekle oddané křesťany a naopak mít společenství se satanisty až do konce oddanými zlu. A zde se právě jasně ukazuje, jak je absurdní pojetí jakési na ničem a hlavně na charakteru dané bytosti nezávislé "svobodné vůle." Kdyby platilo, nemohli bychom si být jisti nikdy ničím.

Člověk má svobodu volit z různých možností a za své volby je odpovědný. Volby člověka jsou však podmíněny jeho charakterem.


Link na sérii článků o předurčení: Předurčení



požehnané studium přeje

reformovaný

Někteří nyní asi namítáte, jestliže Boží povolání je 100% účinné a neodolatelné, potom jsou vyvolení jenom loutky. Cítíte se loutkou proto, že tělesně existujete, že jste byli stvořeni? Stejně se necítí loutkou ani regenerované Boží dítě, které existuje duchovně, protože bylo znovustvořeno. Problém nevězí v tom, zda jsme loutkami nebo ne. Problém spočívá v tom, zda jsme nebo nejsme svobodní. Už jen z definice proměnného stvoření musí být naše svoboda podmíněna a určena naším Stvořitelem. Nejsme přece svébytní! Nejvyšší svoboda stvoření je, když dělá na 100% to, k čemu bylo stvořeno. Novězrozený je stvořen k oslavě Boha, k oslavě Pravdy a Spravedlnosti. Čím víc Jej oslavuje, tím je svobodnější.

Na druhé straně, přirozený člověk je otrokem hříchu, protože chce a tím pádem musí hřešit. Přirozený člověk je svým způsobem loutkou i loutkářem. Bůh jej jenom svojí obecnou milostí od jeho sebeničícího samoloutkářství dočasně ochraňuje. Po soudu Bílého trůnu jim však Bůh dá svobodu bez praktického "omezení" tahat za vlastní nitky. Potom budou mít následující svobodu, tu, kterou dnes má přirozený člověk:

Neznovuzrozená stvoření mohou mít jen svobodu od spravedlnosti. Nemohou se svobodně a správně rozhodovat, protože spravedlnost vězí v Bohu, ne v nich. Mít svobodu od spravedlnosti, tj. mít svobodu jen v hříchu, znamená být daleko od Pána. Nejdál od Pána je peklo...

A já jsem se posadila na místo Boha, svoji padlou svobodnou vůlí? To myslíš vážně nebo si děláš legraci.
Jalko, Ty tvrdíš, že místo Otce jsi rozhodla o svém spasení ty, když jsi byla ještě duchovně mrtvá, neschopná chápat  věci duchovní, jsa zajata ve svém hříšném těle. Otec nemá na tvém spasení žádné zásluhy?

Kde zmenšuji záchranu našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista?
Tam, kde tvrdíš, že tě nezachránil Ježíš, ale tvoje svobodná vůle, která se rozhodla Jeho milost přijmout. Ale On věděl, za koho umírá. Ty jsi nepřijala Jeho, ale On tebe. Jemu děkuj, ne On tobě.

Kde jsem jaká bojovnice?
Kdekoliv slyšíš o Boží svrchovanosti, stavíš nad ni padlou lidskou svobodnou vůli.

----------------------------------------------A já jsem se posadila na místo Boha, svoji padlou svobodnou vůlí? To myslíš vážně nebo si děláš legraci.
Jalko, Ty tvrdíš, že místo Otce jsi rozhodla o svém spasení ty, když jsi byla ještě duchovně mrtvá, neschopná chápat  věci duchovní, jsa zajata ve svém hříšném těle. Otec nemá na tvém spasení žádné zásluhy?------------------------------------------

O predestinaci se to velmi hezky čte. Jenomže rozhodujete za Hospodina. Ježíš Kristus, náš Pán a Spasitel, nás k tomu, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil nepotřebuje, ale k tomu, aby nás spasil, musíme říci své svobodné ANO. Řekneme-li ne, jdeme do pekla. Predestinace nedává všem lidem stejnou šanci tady na světě. Když se narodí miminko a ty věříš na predestinaci a ono už je předem určeno k záhubě, nemá šanci se dostat do nebe. Pán Ježíš přece zve k životu na věčnosti v Nejsvětější Trojici všechny lidi. Nejenom některé. Všichni máme stejnou šanci se dostat do nebe. Tato šance není závislá na bohatství na zdraví a nevím na čem. Je to o tom, že Ježíš Kristus nás všechny lidi na Golgotě svou smrtí na kříži vykoupil. Všechny lidí, bez rozdílu rasy, bohatství, charakteru, zdraví, nás zve do věčného života s ním v Nejsvětější Trojici v nebi. Dal nám svobodu. K tomuto pozvání do nebe a do života s ním musíme říci svobodně ANO. Řekneme-li ne, jdeme do pekla. Všichni máme stejnou šanci. Římskokatolická církev nikoho nevylučuje ze spasení. Pouze sám člověk se může rozhodnout pro peklo.

 

Bůh nás tak nesmírně miluje, že nám dal svobodu rozhodnout se. Opravdu nejsi loutka.

Zachránil mě Ježíš Kristus. Vykoupil mě svou smrtí na kříži a nabízí mi spasení a život s ním v Nejsvětější trojici v nebi. Je to milost. On umřel za všechny lidi.

Bůh je nejvýš spravedlivý, milosrdný a také ve své Prozřetelnosti ví, to co my lidé svým rozumem nejsme schopni pochopit a možná to je právě to, že nejsi schopen pochopit jeho Prozřetelnost. On ví všechno od alfa po omega, od začátku do konce a ty se zřejmě trápíš tím, že bys to také chtěl vědět. Ale pozor, nejsi Hospodin. To co ví Hospodin, ve své Prozřelnosti, nevíme my lidé Hospodin ví všechno, protože je vševědoucí.

--------------------------------Kde jsem jaká bojovnice?
Kdekoliv slyšíš o Boží svrchovanosti, stavíš nad ni padlou lidskou svobodnou vůli.

Tady ti nerozumím. Bůh je nejvýš svrchovaný. Já jsem jeho dítě a On mi dal svobodnou vůli. On je Otec a když chci chleba, nedá mi kámen. Miluje mě. I já ho miluju.

Milá Jaelo píšeš : Celníci, hříšníci a nevěstky nás předejdou do nebe.

Proč píšeš v čase buoucím? 

Matouš 21,31  Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království.

 Čteme: Amen,pravím vám : ...předcházejí  vás... Nečteme: předejdou ,nebo budou vás předcházet !
Jsou ale i učitelé lidští ,o kterých se také píše ,kteří sami nevcházejí a druhým brání.

  Matouš 23,13 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte(čas přítomný) a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít.

O těch také  píše Juda 12  Tiť jsou na hodech vašich poškvrny,kteříž s vámi hodujíce bezstoudně,sami sebe pasou;jsou oblakové bez vody ,jimiž vítr sem i tam točí,stromové uvadlí,neužiteční,dvakrát mrtví a vykořenění.13 Vzteklé vody mořské,vymítající své hanebnosti,hvězdy bludné,jímžto mrákota tmy zachována jest pro věčnost.


O království nebeském, Ti zde bratří píší.                                               Milost se všemi v.

Jaelko
Nevíš, že špatný strom nemůže nésti dobré ovoce? Nazýváš se Božím dítětem a tohle nevíš?

Jaeluško, hlavně v Hospodinových očích jsi špatný strom.

Jaelko, Amen amen pravím ti, svleč si ten babylonský oděv a navlékni si bílé roucho. Jak říkavše můj Bůh a můj Pán:Jan  8:16    Jestliže já přece soudím, je můj soud pravdivý, neboť nesoudím sám, ale se mnou i ten, který mě poslal.

A tím nechci říci, že nekonáme denní hygienu.

Jaelko
Ach, ty dcero babylonská, úfaj v Hospodina. Jak ti mám ještě napsat , že jsi mrtva jaelko? Hebrejsky? Hospodin si Tě nezamiloval, nepřebýváš v Jeho blízkosti. Tvůj Otec je ten Zlý a ty číníš co se mu líbí. Nikde se netoulám a ani nemohu. Neboť Hospodin jest ve mně a já v Něm.

Jaelušenko, PRAVDY se nemusím držet... PRAVDA drží mě. Chvála PRAVDĚ, jíž jest Hospodin,  a jež byla dána všem Božím synům a dcerám.

Jaelo
Hospodina prosit nemusím. Na Jeho Cesty chodím a nemám žádnou vlastní Pravdu, nýbrž PRAVDU-KRISTA!

Jistě, a zdravím Didymose.   

 "Ne vy jste si vybrali mne,ale já jsem si vybral vás"(J 15,16)

Vlastik, zdravím také. Nebo:

A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce." Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. (Jan 6,65-66)

Zatvrzení faraonova srdce

Bible učí, že Bůh zatvrzuje srdce. Typickým příkladem je stupňované zatvrzování faraonova srdce:

Bůh zatvrdil faraonovo srdce pro svoji slávu, jako znamení Egyptu i Izraeli, a také proto, aby dosáhl záchranné akce, jež v konci konců je dalším článkem řetězce vedoucího k Jeho věčnému království.

Jak ale může Bůh posléze trestat faraona za jeho zlé činy, když to byl On sám, kdo mu nejprve zatvrdil srdce? Je to spravedlivé? Nečiní vlastně ten, kdo věří, že Bůh zatvrzuje srdce, z Boha původce zla? Tak to vidí každý, kdo se dívá na predestinaci symetricky (ať se týká spasení, zatracení nebo jen skutků, které k těmto konečným stavům vedou). Pavel napsal křesťanům v Římě, kteří smýšleli po lidsku, tedy symetricky:

Klíč k odemknutí této "záhady" jsme si již výše připravili a přiblížili. Vše záleží na tom, jak chápeme "zatvrzování". Existují jen dva způsoby, jak dosáhnout jakéhokoliv záměru. Jde to buď aktivním, nebo pasivním způsobem. To platí i v našem každodenním životě. Něčeho dosáhneme buď aktivně, že se do věci sami vložíme a změníme nežádoucí stav, nebo, jak se lidově říká, necháme věc "vyhnít", přenecháme aktivitu jiným, když předpokládáme, že se věc vyřeší v souladu s naším záměrem.

Aktivní Boží zatvrzování faraonova srdce by znamenalo, že by Bůh aktivně pracoval v hlubokých komnatách jeho srdce a tvořil by v něm nové zlé záměry, které by faraonova vůle nutně uskutečňovala, protože vůle je vždy vykonavatelkou tužeb srdce. Potom by autorem zlých "faraonových" počinů byl bezesporu Bůh sám.

Pasivní Boží zatvrzování je něco úplně jiného. Bůh nepředpokládá jako my, jak se věci budou vyvíjet, Bůh přesně zná hříšné touhy všech srdcí. Vše, co Bůh musí udělat, aby pasivně zatvrdil vybrané srdce, je, že ponechá volnost hříšníkovi. Ten již vykoná špinavou práci sám, ale ponese za ni odpovědnost, i když jeho zlý čin naplnil Boží záměr.

Bible poskytuje nepřeberné množství příkladů, jež potvrzují koncepci pasivního Božího soudu.

Spasení je z milosti, aby sláva patřila Bohu. Dále toto učení povzbuzuje lásku k Bohu. Jestliže se ale na spasení nějak podílíme, potom je naše láska k Bohu právě o tento podíl umenšena. Je-li celé spasení z Boha, potom naše láska k němu musí být bezmezná. My jsme jej nehledali; on hledal nás. Když nás hledal, utíkali jsme od něj. Když k nám přišel v osobě svého Syna, zabili jsme jej. A přesto přišel, přesto vyvolil velký počet zatvrzelých rebelů ke spasení. (5,8):

 

Kdyby byli všichni spaseni, všichni by byli v Kristu; nikdo by nic nenamítal, vždyť by měli všichni nová srdce! Každý přirozený člověk by se narodil - aby uvěřil v Krista.

Nejtěžší je však pochopit a přijmout skutečnost, že se Bůh rozhodl jak pro spravedlnost v milosti, tak pro spravedlnost jako takovou. Bůh mohl zničit člověka hned na počátku. Adam a Eva mohli zemřít bez potomků, nebyl by nikdo z lidí a vše by bylo „vyřešeno" bez Jeho milostivé záchranné práce. Připomeňme si, jak Bůh hubí vše na povrchu země, poté co se na zemi rozhojnilo zlo, a zachraňuje jen osm lidí, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý … (Gn 8:21)! Bůh ve své svrchovanosti, moudrosti a milosti zachoval pokračování lidského rodu, jen aby znovu zasáhl a rozprášil lidskou jednotu jenž vězí v pýše:

Bůh má výsadu s námi všemi naložit podle své vůle, jako hrnčíř s nádobami které uhnětl (Ř 9:21). Vždyť nás stvořil! Přesto je k nám milostivý a shovívavý, aby se naplnilo Jeho zaslíbení, že ve svém čase sjednotí všechen svůj lid v Kristu. Kdyby totiž jednal jinak, neměl by následující verš zaslíbení spásy z knihy Genesis smysl:

Bůh se rozhodl pro milost, která v sobě spravedlnost zahrnuje. A zde je kořen naší vzpoury: Ať jsou buď všichni spaseni nebo zatraceni, ale nic mezi tím! Ať nerozhoduje Bůh podle své svaté vůle, ať rozhoduje přirozený člověk podle své padlé vůle! Ať se každý přirozený člověk, narozený v prvním Adamovi, rozhodne sám a přijme „dar" spásy skutkem své „víry". Skutečně chceme, aby Bůh všechny ponechal na pospas své padlosti, abychom si všichni mohli určit svůj vlastní osud? Ten jsme si již přece určili v souladu s Adamem! Padlý člověk bez Krista jde do záhuby - už v ní přece vězí!

Bůh je Svrchovaný Král, lépe mocnář, protože má moc dělat to, co se Mu líbí. Nejvíce se Mu líbí to, co Jej nejvíce oslaví. Jeho rozhodnutí je Svaté. Nepodléhá žádné státní ani lidské regulaci. Cožpak hospodář nenajme na vinici koho chce, a nezaplatí mu kolik chce, bez ohledu na to, jak dlouho pracoval? Jak je Boží Království zobrazeno?

Bůh dává poznat svým vyvoleným tajemství Svého království skrze Ducha svatého.

Tehdy Ježíš odpověděl: "Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo nezná Syna, jedině Otec, a ani Otce nikdo nezná, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit. (Matouš 11:25)

Neznovuzrození nikdy nemohou pochopit tajemství Božího království, protože jim je Bůh skryl. Skryl je proto, protože se Mu to tak zalíbilo. Záležitosti Božího království chápe jen ten, komu to Syn chtěl zjevit. Znovu opakuji: Toto není Boží zvůle, jak to vidí přirozený člověk, ale nejsvatější Boží vůle, které se nelze vzepřít. Hříšník se nemůže vzepřít Svatému.
Evangelium zve z vnějšku ke spasení každého, kdo slyší nebo čte jeho dobrou novinu. Vnitřní povolání je poskytnuto Duchem svatým jen těm, kdo byli Otcem vyvoleni a Synem vykoupeni. Všeobecné vnější vyzvání evangelia může být a často je odmítnuto, protože starý přirozený člověk má jen na sebe soustředěné tužby. Zvláštní vnitřní povolání Duchem svatým nemůže a nikdy není odmítnuto, protože nověstvořený duchovní člověk již má nové, na Boha soustředěné tužby.

Fera

Někteří nyní asi namítáte, jestliže Boží povolání je 100% účinné a neodolatelné, potom jsou vyvolení jenom loutky. Cítíte se loutkou proto, že tělesně existujete, že jste byli stvořeni? Stejně se necítí loutkou ani regenerované Boží dítě, které existuje duchovně, protože bylo znovustvořeno. Problém nevězí v tom, zda jsme loutkami nebo ne. Problém spočívá v tom, zda jsme nebo nejsme svobodní. Už jen z definice proměnného stvoření musí být naše svoboda podmíněna a určena naším Stvořitelem. Nejsme přece svébytní! Nejvyšší svoboda stvoření je, když dělá na 100% to, k čemu bylo stvořeno. Novězrozený je stvořen k oslavě Boha, k oslavě Pravdy a Spravedlnosti. Čím víc Jej oslavuje, tím je svobodnější.

Na druhé straně, přirozený člověk je otrokem hříchu, protože chce a tím pádem musí hřešit. Přirozený člověk je svým způsobem loutkou i loutkářem. Bůh jej jenom svojí obecnou milostí od jeho sebeničícího samoloutkářství dočasně ochraňuje. Po soudu Bílého trůnu jim však Bůh dá svobodu bez praktického "omezení" tahat za vlastní nitky. Potom budou mít následující svobodu, tu, kterou dnes má přirozený člověk:

Neznovuzrozená stvoření mohou mít jen svobodu od spravedlnosti. Nemohou se svobodně a správně rozhodovat, protože spravedlnost vězí v Bohu, ne v nich. Mít svobodu od spravedlnosti, tj. mít svobodu jen v hříchu, znamená být daleko od Pána. Nejdál od Pána je peklo...

1. Podmíněné vyvolení

Boží vyvolení je podmíněno lidským "svobodným" rozhodnutím přijmout za- stupující oběť Ježíše Krista a věřit. Je podmíněno skutkem víry. "Svobodná vůle" je aktivována člověkem. Tento pohled "chrání" Boha, aby nebyl obviněn z nahodilého "nespravedlivého" výběru hříšníků. Tento arminský, nebo semi-pelagianský pohled na vyvolení obyčejně nevyvolává námitky, protože je v souladu s lidským chápáním spravedlnosti, systémem odměny a trestu.

2. Nepodmíněné vyvolení

Bůh nemůže být omezen žádnou vnější podmínkou, protože se smilovává nad kým chce, a koho chce, toho ponechává svému hříchu:

Toto je kalvínský, nebo augustinský pohled. Apoštol Pavel předpokládal, že Svrchované Boží vyvolení vyvolá nesouhlas u většiny lidí. Proto námitku "o nespravedlnosti Boha" řeší předem:

Kdyby Pavel učil Boží vyvolení které je podmíněné lidskou vírou, vůbec by se o lidských námitkách nezmiňoval. Podmíněnému Božímu vyvolení lidé neodporují. Také si všimněme, že Pavel cituje starozákonní Exodus 33,19 "Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji" tedy, svrchované Boží vyvolení není nic nového nebo novozákonního, ale jediný Boží plán spásy kterékoliv historické doby, kterému měli dobře rozumět i Židé pod zákonem.

Boží rozhodnutí

Pochopit toto učení nám nepomáhají jen uvedené příklady. Je tu i konkrétní učení Písma. Jeden z klíčových oddílů, jeden z nejdůležitějších oddílů vůbec, se nachází v listu Římanům 8,28-30, kde Boží vyvolení a povolání mají své přesné místo v celkovém pořadí dějů:

Tyto verše neobsahují každý krok, který by snad mohl být uveden v seznamu Božího jednání s jednotlivcem. Neříká se tu nic o znovuzrození, přijetí za syny nebo posvěcení. Ale přestože je to pouze zestručněný seznam, je to seznam uspořádaný, který správně udává časový sled Božího jednání.

Našemu probuzení a duchovnímu růstu předchází prvotní Boží věčné rozhodnutí. Je vyjádřeno následujícími výrazy: Jeho rozhodnutí, předem vyhlédl a předem určil. Další výraz v pořadí - povolal - je místem, v němž toto věčné rozhodnutí přechází do zkušenosti jednotlivce. Souhrnným termínem je rozhodnutí, tj. věčný Boží úradek, jenž je vyjádřen nejprve ve "vyhlédnutí předem" a v "určení předem" (v. 29) a poté jako důsledek toho - v povolání, ospravedlnění a oslavení.

Zbývající část oddílu ukazuje, že Boží dílo zcela jistě dojde naplnění.

Použití výrazu předem vyhlédl vedlo některé k argumentaci, že vyvolení je založeno na předzvědění v tom smyslu, že Bůh předvídal, že někteří lidé budou na zprávu o záchraně citlivější než jiní, a že se proto poddají Duchu svatému, zatímco jiní ne. V důsledku toho předurčil ty, kteří se poddají spasení. Tyto myšlenky jsou nesprávné již z toho důvodu, že oddíl nezačíná myšlenkou předchozího vyhlédnutí (před- zvědění), ale konstatováním Božího rozhodnutí spasit. Arthur W. Pink píše, že toto nesprávné myšlení také "popírá pravdu o naprosté zkaženosti, neboť argumentuje, že v některých lidech je něco dobrého. Takové myšlení odstraňuje Boží nezávislost, neboť Boží rozhodnutí se stává závislé na tom, co Bůh shledal u lidí, které sám stvořil. Toto myšlení obrací vše úplně vzhůru nohama, neboť říci, že Bůh předvídal, že někteří hříšníci uvěří v Krista, a že kvůli tomu je předurčil ke spasení, je úplný opak pravdy. Písmo ujišťuje, že Bůh si ve své naprosté svrchovanosti určité lidi vybral, aby se stali příjemci jeho mimořádné přízně (Sk 13,48), a proto se rozhodl udělit jim dar víry".

Uvedenou diskusi můžeme ukončit tím, že se pokusíme hledat odpověď na otázku, co v Písmu znamená toto vyhlédnutí předem neboli předzvědění. Kdybychom řekli, že máme "předzvě- dění", měli bychom tím na mysli, že mám předem informace o něčem, co se má stát. Na základě toho bychom mohli podniknout určité kroky. Bůh ale není omezený časem jako my. Konec vidí již od počátku a věci vidí tak, jak jdou, protože je takto určil. Celé dějiny jsou pro Boha věčně přítomné.

Měli bychom si také všimnout, že slovo znát nebo poznat se ve Starém i Novém zákoně používá typicky ve významu "pohledět na někoho se zalíbením" nebo dokonce "milovat". Uveďme několik příkladů.

Samotné slovo předzvědění se nikdy neužívá v souvislosti s událostmi nebo činy, tedy jako předchozí znalost o tom, co někdo udělá nebo by mohl udělat, nýbrž užívá se vždy o lidech, na jejichž život má toto předzvědění vliv, nikoli naopak.

Vedle již uvedeného citátu z listu Římanům jsou v Písmu jen tři oddíly, kde je slovo předzvědění užito, a všechny obsahují myšlenku vyvolení.

První je ve Sk 2,23:

V tomto verši není Bohem předzvěděno ukřižování (ačkoli Bůh je jistě také předvídal v tom smyslu, jak tohoto slova užíváme), ale předem byl vyhlédnut Ježíš sám. Verš učí, že Bůh stanovil určitý plán, jehož výsledkem bude naše spasení, a že Ježíš byl vyvolen, aby tento plán uskutečnil.

Druhým místem je Římanům 11,2:

Opět je to určitý lid - a nikoli jeho činy - o němž je řečeno, že byl předmětem Božího předzvědění. I když tomu některé případy nenasvědčují, přece se žádný z těch, kdo patří k vyvoleným Božím, neztratí.

Třetí text se nachází v 1 Pt 1,2:

(Sr.: "Vyvoleným podle předzvědění Boha Otce, v posvěcení Ducha" KP.) Tito vyvolení jsou "cizinci z diaspory", zmínění v předcházejícím verši. Bůh je vyvolil ke spasení.

Stejně je tomu v Ř 8,28-30. Jednotlivci jsou předem vyhlédnuti a výsledkem je jejich předurčení ke skutečnému povolání, ospravedlnění a oslavení. Pink se ptá:

Se zřetelem k těmto oddílům (a víc jich není) si položme otázku: Na jakém základu z Písma může někdo říci, že Bůh "předvídal" činy některých lidí, jinak řečeno jejich "pokání a uvěření", a že kvůli těmto činům je vyvolil ke spasení? Odpověď zní: Vůbec žádný takový podklad neexistuje. Písmo nikdy neříká, že by Bůh předvídal pokání a víru nebo že by o tom předem věděl. Bůh jistě věděl od věčnosti, že někteří budou činit pokání a uvěří, nicméně na toto Bible jako na předmět Božího "předzvědění" neodkazuje. ... Bůh předvídá, co bude, protože rozhodl, co má být. Je proto převracením pořádku Písma a zapřaháním vozu před koně, chce-li někdo tvrdit, že Bůh si vyvoluje, protože lidi zná již předem. Pravda je tato: Bůh "zná předem", protože vyvolil.

Boží povolání

Boží věčné rozhodnutí (úradek o vyvolení) spasit lid vybraný ze všech národů nezůstává v minulé věčnosti. Má také své přítomné vyjádření, jak je popsáno v Ř 8,30:

V teologii se Boží povolání obvykle označuje jako "účinné povolání", na rozdíl od lidského povolání, které může, ale nemusí být účinné. Situace je zde zcela obdobná jako u výrazu předem vyhlédnout. Na lidské rovině předem vyhlédnout znamená znalost předem, zatímco u Pána Boha, kde časové okolnosti nehrají roli, to znamená vyvolující přízeň nebo volbu. Podobně povolat na lidské rovině může sice něco umožnit, ale nemůže zajistit, aby se to skutečně stalo. Naopak v případě Boha je to možné i jisté.