Podobná uvažování pouze odhalují komplikované vztahy všech tří abrahámovských náboženství. Muslimové mají bezesporu ve své věrouce jak Mojžíše, tak i Ježíše, nicméně v pojetí, s kterým já nesouhlasím. Každé ze zmíněných náboženství si vyhrazuje právo být pravověrné, na to má nakonec právo, že? Židé nám křesťanům vytýkají naši nepravověrnost, protože se prý proviňujeme modloslužbou tím, že ctíme Ježíše jakožto Boha, naprosto stejnou námitku mají vůči nám i muslimové. Naopak my křesťané trváme na božství Ježíše Krista. Avšak tímto jsem se nechtěl zabývat.

Dobře, jste na výletě, kupříkladu s rodinou, a máte před sebou rozcestí, kde jsou tři možné cesty, u každé stojí jeden z pocestných, jeden průvodce, který si svojí cestou už prošel a zve vás na procházku, přičemž každý z těch tří pocestných stojících u své vlastní cesty tvrdí, že jenom ta jeho cesta je pravá, pokud se vydáte cestami těch dvou, které zbývají, nedojdete tam, kam byste dojít chtěli. Doufám, že jsem osvětlil dostatečně jasně, jakým způsobem se jako křesťané, židé a muslimové vzájemně akceptujeme. Co můžu já, jako křesťan nabídnout vám, vážení čtenáři, pokud se rozhodnete vydat křesťanskou cestou k věčnému Bohu? V čem spočívá zvláštnost křesťanské cesty, křesťanského učení, křesťanské praxe oproti učení judaismu a islámu?

Je tady jeden zásadní bod, v čem je výjimečnost mé cesty, křesťanské cesty k jedinému pravému Bohu. V tomto článku opomiňme způsob, jakým způsobem jsou odpuštěny hříchy ve třech abrahámovských náboženstvích. Zásadní bod, kterým je naše cesta, křesťanská cesta, ozvláštněna oproti jiným náboženstvím spočívá v tom, že pokud konvertujete, pokud se rozhodnete jít po křesťanské cestě, tak se Bůh k vaší konverzi, k vašemu rozhodnutí přizná. Naše zodpovědnost je vydat svůj život Bohu, vyznat mu své hříchy, prosit o jejich odpuštění. Boží zodpovědnost zase spočívá v tom, že naše rozhodnutí, naše konverze nezůstane bez odpovědi. Věčný Bůh, který poslal svého syna Ježíše Krista, se k naší modlitbě přizná a stvrdí ji svým svědectvím.

Znovu opakuji, pokud jste si pravděpodobně povšimli, což činím ve svých posledních článcích – naše odpovědnost je buď učinit, nebo neučinit rozhodnutí vydat svůj život Bohu, naproti tomu Boží odpovědnost spočívá v tom, že Bůh na naši víru odpoví a stvrdí ji každému jednomu z vás, kteří jste se rozhodli jít cestou Ježíše Krista. Ne jinak tomu bylo v mém případě. Je mi jasné, naprosto jasné, že mi možná vůbec nerozumíte, o čem právě hovořím. Při mém obrácení, pří mé první modlitbě se mi Pán Bůh dal poznat tím, že je, že existuje. Vím ze svědectví jiných obrácených křesťanů, že Pán Bůh odpověděl každému na jeho první modlitbu jinak. Jednomu se zdál sen, na základě kterého uvěřil, jiný měl jasné zjevení o pravosti křesťanské víry, další, jako tomu bylo v mém případě, věděl o tom, že Bůh existuje.

Každý z božích dětí, z nás křesťanů vám může potvrdit tisíce nejrůznějších svědectví o tom, že Ježíš žije, Ježíš je živý. No, jak to mohu s takovou jistotou vědět? To taky můžu hlásat pravdivost existence UFO a vyjde to nastejno, možná mi namítnete. Tohle je opravdu ta nejmystičtější část křesťanského učení, křesťanské víry. V okamžiku, kdy se modlíte, kdy odevzdáte svůj život Ježíši Kristu, kdy ho učiníte Pánem ve svém životě, se Ježíš k vaší modlitbě přizná a potvrdí ji svým svědectvím. Nemůžu naprosto do detailů vysvětlovat, co jsem všechno jako křesťan prožil, protože je to natolik osobní, že byste tomu ani nerozuměli.

Mé konstatování je: „pokud uvěříte, neuvěřili jste jakousi nauku, učení, ale uvěřili jste pravdivosti slov živého Boha a tento na vaši víru odpoví tím, že se k ní přizná a stvrdí ji svým svědectvím.“ V čem spočívá ono Boží svědectví? V každém případě jste po vyznání a prosbě o odpuštění svých hříchů obdrželi Ducha svatého. Je psáno: „Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.“ (Bible, list Římanům 8:16) Jednoduše řečeno Bůh samotný nám dosvědčuje, že patříme do Boží rodiny, že jsme se rozhodli jít správně. Nadmíru těžko se o tomto hovoří, protože to jsou skutečnosti, které nás přesahují.

Pokud bych vám vyprávěl o tom, že jsem jedl kupříkladu zmrzlinu s novou příchutí, která je opravdu vynikající. Tuhle zmrzlinu jste nikdy neochutnali. A i přes mou sebelepší argumentaci, mém sebelepším přesvědčování můžu maximálně dosáhnout toho, že rozhodnete, nebo také nerozhodnete, abyste tenhle druh zmrzliny s novou příchutí rovněž ochutnali – a potvrdili mi, zda jsem mluvil pravdu, nebo si vymýšlel. Já vám, vážení čtenáři, můžu pouze poukázat na cestu, kterou jdu již 14 roků, a můžu vám svědčit, že se duchovní skutečnosti mají s určitostí takto a takto, ne jinak. A na vás je, vážení čtenáři, k čemu vás mé svědectví přivede. 

Článek zakončím textem: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Bible, evangelium podle Jana 3:16)