Je pár roků po sametu.. Vzrůstá zájem o duchovní věci. Na rohu ulice  muž v černém oblečení nabízí nějaké tiskoviny.  To vše již znám  a jde o import ze Západu. Pokusím se k těmto lidem více přiblížit. Přece jsou křesťané a já znal už za totality několik hodných křesťanů. Vím, že po sametu byli celí pobláznění ze svobody. My s manželkou také věříme.      

 Jednoho dne jsme  s manželkou navštívili malou skupinku. Nevěděli jsme , o jakou se jedná církev. Spíše šlo o nějakou letniční formu. Scházeli se v bytě vedoucího skupiny. Poslouchalo se kázání vedoucího a pak byla chvíle pro modlitby a do toho pár písniček, které umocňovaly atmosféru.  Já se tehdy před lidmi  styděl  veřejně modlit, ale moje manželka je otevřenější. Krásně se modlila k Pánu Ježíši, moc krásně. Byla to  ta nejhezčí modlitba ze všech a věřím, že  byla nejupřímnější. Však měla Bohu za co děkovat. Odcházíme a loučíme se. 

A jedna paní k manželce se  obrátí  s výtkou:

 " A kdy vy se obrátíte ke Kristu?!"

 Oba nás do zarazilo. Co vlastně chtějí tihle lidé?  Obrácení ve stylu padnou na zem, brečet, mlátit se do prsou, volat a bědovat nad hříchem???  Ta upřímná modlitba nestačila jako důkaz, že opravdově věří v Pána Ježíše?  

Příště už se mnou manželka nešla  a udělala dobře. Při dalším setkáním, kterého jsem zase zúčastnil, jsem poprvé uslyšel to, čemu se říká modlení v jazycích. Vedoucí začal modlitbu slovy, kterým jsem nerozuměl, a spíše to působilo děsivě.  

Všímal jsem si mladého muže. Občas jsem ho potkával a nevěděl jsem ani, kde pracuje. Usmíval se a ve sborečku se cítil moc dobře. Poznat to bylo na jeho rozzářené tváři. Cítil se  dobře. A já byl rád, že mezi námi je i někdo hodně mladý. Pak jsem ho jednoho dne spatřil ve městě. Byl velmi opilý  a  podpírala ho mladá dívka. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Jednoho dne zazvonil u našich dveří. Prý potřebuje půjčit tisíc korun.  Po té zkušenosti ve městě jsem mu nedůvěřoval. Odmítl jsem.  Vůbec se neznáme a on chce peníze. Zavolal jsem vedoucímu sboru. Nemám mu žádné peníze dávat. Jiné informace jsem nedostal. Do sborečku jsem přestal pak chodit. A byly k tomu různé důvody.

 Sboreček se odstěhováním vedoucího stejně rozpadl. Onen mladý muž začal navštěvovat psychiatra. Ani jsem ho moc nevidíval. A pak ? Na vitríně s partem čtu oznámení o jeho náhlém úmrtí.  Oběsil se na chatě. Proč?     Když dokáží letniční léčit a uzdravovat, proč tady nic??!!!  

 A muž, který v černém oblečení nabízel náboženské tiskoviny  a také byl ve sborečku? Po letech opouští svoji manželku s dětmi a zanechává další  děti u ostatních žen.   V práci se mi smějí." Františku, Ty  ale máš společnost?" 

   Už je to pryč. Zklamání bolí. Mění víra člověka nebo nemění k lepšímu??    Uzdraví duši i tělo??   Která víra udělá takový zázrak, ale trvalý stav.