Je mojí povinností hlásat evangelium svým životem, příkladem života.

A určitě mám v tomto ve své minulosti "máslo na hlavě".

Pokud kdokoli přijal Krista do svého života, bylo to především zásluhou vedení Duchem svatým, nikoli ani zásluhou mojí.

..."Napíšeš někdy nějaký příklad, jak jsi někomu hlásal evangelium, podobně, jako Filip, či Petr, ten člověk uvěřil, činil pokání a dal se pokřtít ve vodě? "...

Takto to není moje životní cesta.

Nejsem ani jáhnem jako Filip, tím méně apoštolem. Nemám kazatelské povolání. Jsem praktikujícím křesťanem a mé místo v církvi i ve světě je jinde

  A ještě důležitější - hlavně ještě nejsi ještě křesťan, nepřijal jsi Pána Ježíše, nepřešel jsi z temnoty do světla, neučinil jsi pokání, nedal ses pokřtít, tak, jak to přikazuje apoštol Petr, ... 

  Nemáš ale pro to rozhlašování mocných skutků máslo na hlavě - pokud bys chtěl rozhlásit mocné skutky toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla, nemáš zatím co rozhlašovat, proto to taky neděláš. 

  Toník

Pokřtěný jsem a postoj pokání je u mě víceméně trvalým životním postojem.

Co je u Filipa to hlavní je ta skutečnost, že byl jáhnem - proto mohl učit další lidi, vysvětlovat evangelium pohanům. Mohl konat dílo hlasatele evangelia, protože jej k tomu zmocnil skrze vložení rukou apoštolů sám Duch svatý.

  Bůh dal církvi některé evangelisty. Co je u Filipa to hlavní je ta skutečnost, že byl evangelistou - proto mohl dělat práci evangelisty tak, jak jí dělají evangelisté odnes.

  Uhnul jsi ale od otázky a tématu článku.

  Je tedy toto tvou povinností? Porozuměl jsem článku tak, že je to tvou povinností, že to chápeš jako tvou povinnost?

  Pokud ano: Jak konkrétně a jak často plníš tuto tvou povinnost? Kdy a komu jsi naposled rozhlásil mocné skutky toho, jenž tebe povolal ze tmy do podivuhodného světla?

  Toník

  

Celým svým způsobem života usiluji rozhlašovat mocné skutky toho, jenž mě povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdo to myslí s životem s Bohem doopravdy, ani nemůže jinak. Každý křesťan má být pro své okolí svícnem postaveným tak, aby svítil okolním lidem. Nemá být svícnem ukrytým pod kbelíkem.

Katolická církev má jistě zájem, aby lidé hlásali evangelium i veřejně slovy. Ale vyžaduje záruku, že toto evangelium nebude hlásáno zkresleně, diletantsky, nepravdivě.

Proto takto veřejně v církevním shromáždění může tuto službu hlásat evangelium jen člověk církví ve víře vyučený a s církevním pověřením a v moci Ducha svatého - skrze vkládání rukou. Tedy od jáhna až po biskupa.

V modlitebním společenství ( v malých skupinkách 10-20 lidí, ve kterých se jako přátelé scházíme) se můžeme navzájem sdílet a tam diskutovat o svém porozumění Písmu a evangeliu. A povzbuzovat se ve víře svědectvím života.

  Kdybys hlásal evangelium, hlásal bys ho zkresleně, diletantsky, nepravdivě? 

  Pokud ne, proč ho nehlásáš veřejně slovy, když máš tu povinnost?

Je zcela na místě i pro každého laika hlásat evangelium slovy i životem třeba spolupracovníkům v zaměstnání. Zde může klidně vysvětlovat smysl Písma dle svých možností. Zrovna tak třeba na trampském potlachu, či na sjezdu motorkářů, když je k tomu vhodná příležitost a přijde řeč na toto téma.

Pokud však hovoříme o shromáždění církve, tam je oprávněn veřejně vystoupit a kázat pouze od jáhna výše - až po biskupa. V tomto společenství jednotlivá čtení ze Starého i Nového zákona (např. při mši)  mohou být v režii laiků (bez dalších komentářů či vysvětlování.

Úryvek z evangelií může ovšem číst už jenom jáhen, nebo kněz - zrovna tak v tomto společenství církve provádět kazatelskou činnost.

Je to prevence před šířením herezí lidí nedostatečně vzdělaných v Písmu.

Tak to naštěstí v Polsku už funguje trochu jinak.

A poměrně často na různých setkáních v církvi (myslím opravdu katolické) slouží Božím slovem "světští", "laici".

A mají mnohdy mnohem více co říci, než ti duchovní, ordinovaní. Ti sice mají teologická studia, avšak zpravidla neznají osobně živého Boha, nikdy se nesetkali s živým Ježíšem.

A tak ty hereze spíš hlásají ti "dostatečně vzdělaní v Písmu", avšak neznající Boha.

Např. zde:

Nebo zde

  Když si vezmu tvé prostředí, vaši farnost - plní tu tvou povinnost z článku vaši farníci? Hlásají evangelium, tak jako evangelista Filip? Pokud ano, kolik lidí uvěřilo, činilo pokání a dalo se pokřtít při tom hlásání za poslední dobu, třeba za deset let?

  Stando, víš jak se pozná docela virtuální svět od reálného?

  Velmi snadno (tedy kromě toho, že člověk zná dobře skutečnou realitu ŘKC).

  Když si vyrobíš virtuální svět o nějaké tvé "povinnosti každého křesťana totiž je hlásat evangelium slovy i životem", jednoduché a přímé otázky na realitu života u tebe vedou ke kličkování, uhýbání, případně rovnou k útokům na tazatele. Tahle tvá "povinnost každého křesťana" z článku je jeden z tvých klasických virtuálních světů.

  Když se tě naopak zeptám na něco z tvé skutečné reality života, ne z virtuálního světa domyšlenek ve tvé hlavě, dostanu normální odpověď, plnou podrobností a konkrétních detailů.

  Ty porád píšeš o dokazování, dokazování je váš styl uvažování v ŘKC - porád si něco dokazujete.

  Dokazuje se třeba u kriminálních činů, když kriminalista vyšetřuje. 

  A víš, jaká je indicie u smluvených virtuálních výpovědí proti reálným důkazům, skutečným výpovědím?

  Smluvené výpovědi z virtuálního světa jsou obvykle stručné, detaily jsou úzce vymezené a přesně se ty detaily shodují. Dotazy na podrobnosti působí u smluvených výpovědí komplikace.

  Svědectví z reálného života je naproti tomu hodně detailní, lidé si při svědectví pamatují až nesmyslné podrobnosti a klidně je řeknou, ale protože si nepamatují ideálně, klidně vidí realitu jinak a když svědčí několik lidí o jedné a téže realitě, každý z nich popisuje detaily jinak a všímá si jiných detailů.

  Toník

Toníku, nevím na co reaguješ - ty snad ty mé komentáře ani nečteš.

Já pracně vysvětlím, že laik hlásá Krista v poněkud jiné rovině, než třeba jáhen - a ty: "Když si vezmu tvé prostředí, vaši farnost - plní tu tvou povinnost z článku vaši farníci? Hlásají evangelium, tak jako evangelista Filip?"

Jistěže nehlásají stejně, ale jiným způsobem! Oni nejsou přece jáhny! Jsi snad slaboduchý?

Hlásáme Krista příkladem radostného života, láskou, dobrými skutky. Nikoli zbožnými řečičkami.

..."kolik lidí uvěřilo, činilo pokání a dalo se pokřtít při tom hlásání za poslední dobu, třeba za deset let?"...

Jak to mám vědět? Já nejsem Bůh, abych viděl do lidského srdce, na koho jsem nějak zapůsobil a na koho ne! Není mojí věcí takováto statistika. Ty si děláš čárky, koho jsi do své sekty ulovil?

Tak to by mě zajímalo také, jak takové hlásání vypadá.

Radostný život, lásku i dobré skutky má kdekdo. A žádné hlásání Krista z toho nevyplývá. A hlásáním Krista to není. Protože to jsou častokrát bezvěrci, pochybovači, agnostici. Stačí se sednout s chlapama v hospodě. Tam je plno takových, kteří mají radostný život, lásku, dobré skutky. Třeba zaplatí pivo všem u stolu. Rozdali by se ze samé lásky.

Ale nejen v hospodě. V různých komunitách.

Jinak - tebe oko nezajímá, jestli to tvé hlásání Krista je k něčemu ? Jestli podle tvého radostného života lidé přijdou na to, že jim vlastně hlásáš Krista ?

..."Radostný život, lásku i dobré skutky má kdekdo."...

Tímto nechtěně prozrazuješ, jak jsi ještě daleko od Boha.

Vnitřní radost v srdci je ovocem života s Bohem, přítomnost Boha v srdci člověka - a to nemá kdekdo.

Opravdovost života je příkladem, který nelze nijak "nafilmovat", který jediný oslovuje i beze všech slov a lidé takového člověka zatouží napodobovat. Protože v koutku každého lidského srdce dřímá touha po pravdě, spravedlnosti a lásce. Právě ve světě, kde se hlásá opak těchto hodnot.

Říkal jsi výše, že

Když teď tvrdíš toto

"Vnitřní radost v srdci je ovocem života s Bohem, přítomnost Boha v srdci člověka",

tak ti prostě nevěřím, že máš vnitřní radost jako ovoce života s Bohem.

A víš proč ?

Protože kdo má a prožívá vnitřní radost jako ovoce Ducha svatého, jako ovoce života s Bohem, tomu nedělá potíže o zdroji této radosti svědčit, svědčit o Ježíši, o Bohu. Ba naopak je to jeho radostí, jeho radost se násobí.

Ten je vnitřně puzen Duchem svatým, aby o zdroji té své radosti svědčil, aby vyvýšil Ježíše a jiným pomohl k nalezení zdroje života, života v radosti a pokoji.

..."Jinými slovy že o Kristu lidem nesvědčíš . Nehlásáš Krista slovy. "...

Co je to zase za hloupost?

Krista třeba hlásat v první řadě opravdovostí svého křesťanského života!

Slovy pak jenom tehdy, když je to na místě, když život nabídne vhodnou příležitost - v běžném denním styku s ostatními lidmi,

nikoli však veřejně ve společenství církve.

Tam jsou církví stanovena pravidla, kdo je oprávněn takto veřejně slovy hlásat Krista a ten je k této službě vybaven mocí Ducha svatého skrze vkládání rukou i příslušným vzděláním ve víře  - od jáhna, až po biskupa. Jenom lidé v tomto druhu služby (v moci Ducha svatého) mají povinnost hlásat evangelium, a je to vhod, či nevhod.

Eliminuje se tímto veřejné hlásání bludů od lidí nevzdělaných ve víře a labilních ve své ukotvenosti v Bohu.

nikoli však veřejně ve společenství církve./

No nevím, co to tu píšeš za hlouposti.

Co tou "opravdovostí křesťanského života" myslíš ?

Morálku ?

Nebo co vlastně ?

Morálku na úrovni mají i světští lidé. Nekřesťané. Mnohdy lepší než křesťané.

A ten jejich morální život o Kristu nesvědčí.

Stejně jako slušný a morální život křesťanů o Kristu nesvědčí.

Proč se Krista nemá hlásat veřejně ve společenství církve ?

To nechápu, to mi nějak uniká...    

Asi je to nějaká výlučnost a specifikum té vaší druhotné církve...

/Tam (ve společenství církve) jsou církví stanovena pravidla, kdo je oprávněn takto veřejně slovy hlásat Krista a ten je k této službě vybaven mocí Ducha svatého skrze vkládání rukou i příslušným vzděláním ve víře  - od jáhna, až po biskupa. Jenom lidé v tomto druhu služby (v moci Ducha svatého) mají povinnost hlásat evangelium, a je to vhod, či nevhod.

Eliminuje se tímto veřejné hlásání bludů od lidí nevzdělaných ve víře a labilních ve své ukotvenosti v Bohu./

Tak to máte dost blbé v té druhotné církví.

V prvotní církvi je to tak:

1K 14:26 [www.obohu.cz]:Co z toho tedy plyne, bratři? Když se sejdete, každý z vás má chvalozpěv, má učení, má zjevení, má jazyk, má výklad; všechno ať je k budování. Mluví-li někdo jazykem, ať mluví dva nebo nejvýše tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá. A jestliže tam není vykladač, ať ve shromáždění mlčí; ať mluví k sobě a k Bohu. Proroci ať mluví dva nebo tři a ti ostatní ať rozsuzují. A když by dostal zjevení jiný, který tam sedí, ať ten první umlkne. Jeden po druhém můžete všichni prorokovat, aby se všichni učili a všichni byli povzbuzováni.

Jak to bylo v církvi od počátku, víš jenom díky katolické církvi, skrze kterou se zachovala Písma. Jestliže toto není stejná církev, kterou založil Kristus, kde v dějinách je ona "prvotní církev", která přetrvala nepřerušeně od Krista až do dnešních dnů?

Zajímala by mě odpověď na otázku, které ses vyhnul :

// Jak to bylo v církvi od počátku, víš jenom díky katolické církvi, skrze kterou se zachovala Písma. Jestliže toto není stejná církev, kterou založil Kristus, kde v dějinách je ona "prvotní církev", která přetrvala nepřerušeně od Krista až do dnešních dnů? //

Prvotní církev rozhodně není ta církev, která se spojila se státní mocí, lépe řečeno dokonce převzala státní moc a také spoustu pohanství. Tak jak se to stalo s církví, která byla založena císařem Theodosiem v roce 380, kdy koncily této církve do budoucna svolával císař (vůbec ne patriarchové, ani patriarcha Říma ne). A která jediná měla právo z rozhodnutí císaře nazývat se "katolická".

A která také po staletí pronásledovala a umlčovala, krutě likvidovala ty křesťany, kteří nekolaborovali se státní mocí. Což ostatně deklarovala už ve své zakládací listině.

Takže když se ptáš kde v dějinách je ona "prvotní církev", která přetrvala nepřerušeně od Krista až do dnešních dnů?

tak odpověď hledej v archivech Vatikánu, tam by snad mohli mít materiály o tom, jak v dějinách tato církev naložila s křesťany, kteří patřili do prvotní církve a odmítali se podílet na státní moci, zesvětštění a paganismu té oficiální, státní církve.

Od vynálezu knihtisku už těch zdrojů o křesťanech je daleko více, tam se katolické církvi při tom způsobu rozmnožování knih nepodařilo zničit vše.

A  od těch dob můžeš i ty, bez speciálního zkoumání v archivech Vatikánu, vědět a číst, kde byla a je ta prvotní církev. 

// 

My rozlišujeme modlitební společenství věřících, kde může každý zúčastněný se ujmout slova a číst i rozjímat evangelium

..."Co tou "opravdovostí křesťanského života" (kterou svědčíš beze slov o Kristu) myslíš ?"...

Ty snad znáš více významů pro slovo "opravdovost"?  Já tedy nikoli.

..."Modlitební společenství věřících není společenství církve ? "...

Modlitební společenství věřících je věcí soukromou - týká se jenom těch zúčastněných. kteří se sešli. Společenství církve vzniká přítomností apoštola nebo jeho pokračovatele biskupa (či biskupem pověřeného zástupce pro tuto službu - skrze vkládání rukou. Až tehdy je to společenství církve. Jestliže se sejdou např protestanté a modlí se spolu, jsou pro nás odloučenými bratry - jako stádo bez pastýře. Bez pastýře nelze vytvořit společenství církve. Kristus ustanovil svoji církev jako obraz stáda, vedeného pastýři. (Kde je biskup, tam je církev).

..."A  od těch dob můžeš i ty, bez speciálního zkoumání v archivech Vatikánu, vědět a číst, kde byla a je ta prvotní církev."...

Zřejmě  máš tedy historii církve prostudovanou v malíčku.

Není - li římskokatolická církev pokračováním stejné církve založené apoštoly na Kristu, zbývá ti dovysvětlit, kde se potom v historii staletí skrývala ona "pravá"  církev, založená o Letnicích? Nebo podle tebe zanikla úplně a potom zase znovu vznikla (např. Albigenští?).

A rád bych konkrétní historické důkazy o takové církvi a potvrzením její nepřetržité kontinuity na prvotní církev, nikoli tvoji "omáčku"!

Ty snad znáš více významů pro slovo "opravdovost"?  Já tedy nikoli. //

Opět ses vyhnul.

Já se neptám na význam slova opravdovost.

Ale na opravdovost křesťanského života.

Jestli tím myslíš pravidelnou účast na mši, nebo svobodu vybírat si hřích, 

nebo cvičení svých svalů až na dno svých sil, nebo morálku, nebo výrobu nízkoalkoholického vína, apod. Co je to, čím beze slov svědčíš o Kristu ?

// Modlitební společenství věřících je věcí soukromou - týká se jenom těch zúčastněných. kteří se sešli. Společenství církve vzniká přítomností apoštola nebo jeho pokračovatele biskupa (či biskupem pověřeného zástupce pro tuto službu - skrze vkládání rukou. Až tehdy je to společenství církve. Jestliže se sejdou např protestanté a modlí se spolu, jsou pro nás odloučenými bratry - jako stádo bez pastýře. Bez pastýře nelze vytvořit společenství církve. Kristus ustanovil svoji církev jako obraz stáda, vedeného pastýři. (Kde je biskup, tam je církev). //

Každé společenství se týká jen těch zúčastněných, kteří se sešli.

Modlitební společenství věřících je věcí soukromou ?

To asi ne, to si nemyslím. Je tam přítomen Ježíš, hlava církve, pokud jsou shromáždění v Jeho jménu. A ten je daleko a nesrovnatelně více, než jakýkoliv biskup. Takže je to církev - tam kde je Ježíš.

Mimochodem - vaše klasické společenství shromážděné církve není modlitebním společenstvím věřících ? Proč ne ? Církev se nemodlí ? 

Vaše snaha si pro sebe rezervovat výlučnost a hlásat zvrácené teze (např, bez katolické církve není spasení, ) se dají chápat, ale jsou dost úsměvné a Bůh se jimi rozhodně neřídí.

// Není - li římskokatolická církev pokračováním stejné církve založené apoštoly na Kristu, zbývá ti dovysvětlit, kde se potom v historii staletí skrývala ona "pravá"  církev, založená o Letnicích? Nebo podle tebe zanikla úplně a potom zase znovu vznikla (např. Albigenští?). //

Ne, nezbývá.

To jsem už vysvětlil. Tu jste úspěšně s pomocí státního donucovacího aparátu a zákonů, inkvizice, úspěšně likvidovali, včetně jakýchkoliv památek po nich - viz např. Cyril a Metoděj, Albigenští.

Bůh si ovšem vždy znovu a znovu povolával ty, kteří měli být spaseni. A tak dělá do dnešních dnů. S tím, že situace se dost radikálně změnila, protože už nemáte donucovací aparát, který by úspěšně křesťany likvidoval.

// Není - li římskokatolická církev pokračováním stejné církve založené apoštoly na Kristu, zbývá ti dovysvětlit, kde se potom v historii staletí skrývala ona "pravá"  církev, založená o Letnicích? Nebo podle tebe zanikla úplně a potom zase znovu vznikla (např. Albigenští?). //

To jsem už vysvětlil. Tu jste úspěšně s pomocí státního donucovacího aparátu a zákonů, inkvizice, úspěšně likvidovali, včetně jakýchkoliv památek po nich -

"...

Takže brány pekelné tu pravou Kristovu církev vlastně podle tebe převálcovaly, zničily. Navzdory Kristovu ujištění, že jeho církev brány pekelné nikdy nepřemohou?

A jinak jsi zdravý, v pořádku?

Takže nejsi schopen historicky doložit nepřetržitou existenci žádné jiné církve, než právě jenom katolické.

My tvrdíme, že církev je Kristovo stádo, vedené pastýřem, ustanoveným mocí Ducha svatého skrze vkládání rukou. I to je odlišné od církve úplně původní, kdy byli apoštolové ustanoveni nikoli Duchem svatým, ale ještě samotným Kristem v těle. Od doby seslání Ducha svatého ustanovuje jednotlivé lidi v církvi ke službě pastýřů Duch svatý - skrze vkládání rukou těch, kteří byli ustanoveni pastýři už dříve před nimi.

Bez pastýře není společenství církve! Církev bez pastýře není církví!

Poslouchejte ty, kteří vás vedou ...

Kristus může přebývat i v srdci jednotlivého člověka - to však ještě neznamená, že spolu už snad tvoří společenství církve!

...""...

Proč kladeš takový důraz na skutkaření?

Opravdovost života křesťana spočívá ve sdílení všech událostí spolu s Bohem, v čitelném chování bez postranních úmyslů. Každý lidský život je jedinečný a každý to tedy má v oblasti skutků o trochu jinak. Nelze vyjmenovat, co každému život přináší.

Společnou podstatou je poznávat a naplňovat Boží vůli, konat skutky, které pro každého z nás v režii našich životů nebeský Otec připravil.

Takže nejsi schopen historicky doložit nepřetržitou existenci žádné jiné církve, než právě jenom katolické. //

Skoro jo. Ale na tak úplně. Církev Ježíšova všechny ty útoky temného středověku přežila a žije.

Já žádnou potřebu dokládat nepřetržitou existenci církve nemám. 

Že církev přežila, žije, že jsou křesťané, kteří stejně jako ti v 1. století opírají svou víru na Božím slově, na Ježíši a učení apoštolů a proroků, je prostý fakt.

Katolická církev marně se snaží dokladovat nějakou svou nepřetržitost, když prostým důkazem nespojitosti, přetržitosti, diskontinuity, je dost odlišné učení katolického katechismu s učením apoštolů.

// My tvrdíme, že církev je Kristovo stádo, vedené pastýřem, ustanoveným mocí Ducha svatého skrze vkládání rukou. I to je odlišné od církve úplně původní, kdy byli apoštolové ustanoveni nikoli Duchem svatým, ale ještě samotným Kristem v těle. Od doby seslání Ducha svatého ustanovuje jednotlivé lidi v církvi ke službě pastýřů Duch svatý - skrze vkládání rukou těch, kteří byli ustanoveni pastýři už dříve před nimi.

Kristus může přebývat i v srdci jednotlivého člověka - to však ještě neznamená, že spolu už snad tvoří společenství církve! //

Tvrdit můžete co chcete. Komunisté také o sobě tvrdili spousty věcí.

O těch pastýřích "ustanovovaných mocí Ducha svatého" jsem už psal. S drobnou reflexí byste snad mohli pochopit, že častokrát v dějinách to ustanovování s mocí Ducha svatého nemělo nic společného. Chceš uvést příklady ?

/Bez pastýře není společenství církve! Církev bez pastýře není církví!

No jistě. Až na to, že vy nemáte monopol na pastýře, jak se snažíš podsouvat.

V každé křesťanské Ježíšově církví Bůh ustanovuje evangelisty, učitele, pastýře,...

// Opravdovost života křesťana spočívá ve sdílení všech událostí spolu s Bohem, v čitelném chování bez postranních úmyslů. Každý lidský život je jedinečný a každý to tedy má v oblasti skutků o trochu jinak. Nelze vyjmenovat, co každému život přináší.

Společnou podstatou je poznávat a naplňovat Boží vůli, konat skutky, které pro každého z nás v režii našich životů nebeský Otec připravil. //

A jak to ti, kterým svědčíš o Kristu životem, z tvého života poznají, že sdílíš události s Bohem? 

Jak poznají z čitelného chování bez postranních úmyslů, že to svědčí o Kristu ?

Nekřesťané nemají čitelné chování bez postranních úmyslů ?

Jak lidé poznají, že naplňuješ Boží vůli a je to pro ně svědectvím o Kristu ?

..."Že církev přežila, žije, že jsou křesťané, kteří stejně jako ti v 1. století opírají svou víru na Božím slově, na Ježíši a učení apoštolů a proroků, je prostý fakt."...

Takto to o sobě tvrdí každá sekta včetně jehovistů. Co jiného mají říkat, když historických důkazů není? Utečou do svého virtuálního světa!

..."Katolická církev marně se snaží dokladovat nějakou svou nepřetržitost, když prostým důkazem nespojitosti, přetržitosti, diskontinuity, je dost odlišné učení katolického katechismu s učením apoštolů."...

Můžeš tady uvést alespoň jeden bod z katechismu, který je v rozporu s učením apoštolů?

..."S drobnou reflexí byste snad mohli pochopit, že častokrát v dějinách to ustanovování s mocí Ducha svatého nemělo nic společného. "...

Tuto zkušenost s ustanovením nehodných biskupů získal už apoštol Pavel. Píše totiž Timoteovi: Na nikoho nevkládej ruce ukvapeně....

..."Jak lidé poznají, že naplňuješ Boží vůli a je to pro ně svědectvím o Kristu ?"...

Mé okolí o mě vždycky vědělo, že jsem křesťanem. Nikdy jsem to o sobě netajil.

Takto to o sobě tvrdí každá sekta včetně jehovistů. Co jiného mají říkat, když historických důkazů není? Utečou do svého virtuálního světa! /

Hlavně to tvrdí ta katolická sekta :-)).

Není podstatné, co kdo o sobě tvrdí. Podstatná je realita. Reálná shoda jednání a učení s učením Ježíše, apoštolů a proroků.

/ ..."Katolická církev marně se snaží dokladovat nějakou svou nepřetržitost, když prostým důkazem nespojitosti, přetržitosti, diskontinuity, je dost odlišné učení katolického katechismu s učením apoštolů."...

To myslíš oko vážně ? :-)). Nebo si děláš srandu ?

O rozporech učení katolické církve s učením Písma, učením apoštolů tady neustále, jen co já si pamatuji 10 let, probíhá každý měsíc spousta článků a diskusí.

Jen z poslední doby:

1.  Vnímání, postavení Marie, její kult

2.  Modlitby k lidem, kteří už nejsou na světě

3.  Kdo je evangelista

a desítky dalších.

/ ..."S drobnou reflexí byste snad mohli pochopit, že častokrát v dějinách to ustanovování s mocí Ducha svatého nemělo nic společného. "...

Tuto zkušenost s ustanovením nehodných biskupů získal už apoštol Pavel. Píše totiž Timoteovi: Na nikoho nevkládej ruce ukvapeně..../

No vidíš to. A vy jste se od něho nepoučili a ukvapeně vkládáte ruce tu na pedofily, tu na intrikány, na neznovuzrozené lidi, na bezbožníky.

Ale nejen to. I ti, co vkládají ruce na jiné, a údajně ustanovují mocí Ducha svatého, sami někdy jsou pedofily, intrikány, bezbožníky.

Něco předávají, ale mocí toho ducha, který v nich přebývá. A není to Duch svatý.

Není divu, že výsledek té "kontinuity", toho předávání, potom vypadá tak jak vypadá.

Říká ti něco jméno Jean Vanier ?

Vaše klasické společenství shromážděné církve není modlitebním společenstvím věřících ? Proč ne ? Církev se nemodlí ? 

Společenství církve je samozřejmě  i modlitebním shromážděním. Ale je i více - zpřítomňuje Kristovu oběť do přítomného okamžiku a sytí údy Kristova těla samotným Kristem, který se nám sám dává za pokrm. (J 6. kap.).

Nikoli však každé modlitební shromáždění je už i společenstvím církve. Kde není pastýř, jsou jenom rozptýlené ovce a mnohá si pak jde, kam sama chce.. Třeba i do záhuby.

Oko oko, 

další příklad rozdílu mezi vámi a učením Ježíše a apoštolů  :-)

1. O zpřítomňování Kristovy obětí do přítomného okamžiku učení apoštolů nemluví nic.

2.

Kde jsou 2 nebo3 shromáždění v mém jménu, tam jsem uprostřed nich.

A Ježíš je hlava církve. Když je hlava církve uprostřed mezi 2 nebo 3 nebo deseti shromážděnými v Jeho jménu, tak je to církev.

A Ježíš je ten dobrý pastýř, takže pastýř tam je.

Takže to není sraz rozptýlených ovcí, které si jdou kam chtějí, třeba do záhuby.

"...

Takto si to relativizuje každá sekta.

Ovšem nelze popřít, že Kristus ustanovil ve své církvi viditelné pastýře. Když jich není, nelze hovořit o Kristově církvi.

A Ježíš si ustanovuje i mezi těmi deseti pastýře.

A i dalším z těch deseti rozdává dary milosti, k budování a růstu.

Tak funguje tělo Kristovo.

  Psal jsi:

"povinností každého křesťana totiž je hlásat evangelium slovy i životem."

  Je tedy povinností úplně každého křesťana být hlasatelem evangelia, nebo není? 

  Je tvou povinností být hlasatelem evangelia, hlásat evangelium slovy?

  Opět úhybný manévr z tvé strany - s jáhny téma vůbec nesouvisí, o jáhnech jsem nepsal nic, neuhýbej pořád někam jinam. Ptám se stále k tématu článku na tvou povinnost hlásat evangelium slovy - ty sis tu povinnost vymyslel, ne? Nejsi schopen odpovědět ani k tomu, co si ty sám vymýšlíš?

  Nepoznáš, když se dá někdo pokřtít?

  A proč bys měl být? A co máte furt za nápady s koukáním lidem do srdce? To je nějaký ŘKC problém, že vás porád napadá koukat do srdce lidi?

  Ne, to ne. Ze sektu už jsem pětadvacet let venku a když jsem byl v sektě, tak jsme to měli jak to popisuje Martino - to jsem ti psal mockrát a psal jsem ti, že se to s tou "novou evangelizací" v té mojí sektě změnilo. Proč se ptáš?

  Toník

...""...

Zkusím ti to ještě jednou zopakovat, snad pochopíš, že způsob, jakým se hlásá evangelium je různý podle životního povolání - že to tedy s tímto povoláním přímo souvisí:

  A až se vyřádíš na tom tvém kličkování, budu rád, když se vrátíš k tématu článku, k tématu, které jsi ty sám nadhodil.

Toníku, vidím, že jsi ve stavu, kdy v některých oblastech  je zbytečné ti cokoli vysvětlovat; vnímáš to jako "manévry, kličkování" - a emotivně jako "lži a pomluvy".

..."Jestliže tedy člověk, jako ty - který čte Písmo tak, jak je napsáno a nikoho prý k vysvětlení smyslu nepotřebuje - by chtěl hlásat evangelium o Kristu, tak bez příslušného vyučení v Písmu (L 1,2-4) bude dalším lidem jenom motat hlavy  svými omyly."...

Ty sám jsi už dávno o sobě prohlásil, že rozumíš Písmu právě tak, jak je napsáno.....

  V jednom máš pravdu: Je zbytečné mi vysvětlovat učení a praxi ŘKC. Spíše se tedy soustřeď na tvé nápady a tvou životní praxi a vysvětluj ty.

  Konečně tedy něco k tématu článku.

  A když se ti nenaskytne příležitost, tak nemáš tu tvou povinnost z článku?

  A naskytla se ti někdy ta příležitost?

  A když se ti naskytla příležitost, splnil jsi svou povinnost?

  Toník  

  Ty sám jsi nahodil nějaké téma článku o tvé povinnosti hlásat evangelium, ale ke konkrétním dotazům, jak konkrétně to tvé hlásání evangelia ve tvém životě funguje, jak vypadá, komu to evangelium hlásáš či jsi hlásal odpovědi nedáváš - škoda. 

  Bylo by zajímavé, kdybys konkretizoval, co to tedy reálně děláš vzhledem k tématu, kde a jak to evangelium hlásáš, kde a čím plníš tu povinnost, kterou sis sám sobě přednesl v článku.

Překvapuješ mě.

Celou dobu tady vysvětluješ něco o posilování, budování svalů, tvrdé práci, odpírání, dřině, ...a najednou slova o radostném životě. 

Pořád si něco odpírat, makat a nebýt nikdy dostatečně dobrý, stále pochybovat o tom, zda při konečném soudu projdeš,...že by tohle byl příklad radostného života???? 

Vidí tě plnit povinnosti, chodit do kostela. To určitě.

 Ale jestli svědectví o víře v to, co Kristus pro lidi udělal, jsou pro tebe zbožné řečičky, tak to těm lidem nevěřícím evangelium nehlásáš.

I když nejsme všichni evangelisti, a nejspíš ani ty nejsi, ani já to nejsem, tak stejně občas se nevyhnu tomuto:

Něco takového neříkám moc často, fakt nejsem evangelista, abych odchytávala lidi na ulici, ale ti, se kterými jsem častěji, se kterými mluvívám, ti to vědí. 

Skrze něj, milostí jsem spasená.

martino

Milko, takže ty jsi již svatá v nebi! To je krásná zpráva pro všechny zdejší sektáře. Já jako katolík se tomu směji. Víš proč? Spasitel tě poučuje. Zapiš si to někam, ne diskutující martino, ale Ježíš ti oznamuje: Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Matouš 24,13

Musíme snášet lidi jako ty, u kterých vychladla láska, v jejichž chrámech těla zasedla na místě Boha gospovitá ohavnost, snášet lidi kteří praktikují a propagují modloslužbu, snášet lidi jako ty co svědectví o Bohu špiní satanem, snášet neustálé sprostoty a osobní výpady. 

Takže jenom abys věděl, v jakém prostředí my kristovci musíme až do konce vytrvat. 

trochu mi je až líto, že zde neustále potvrzuješ, jak jsi ubohý, neznající Písmo, neznající Boží spasení v Kristu. Je to fakt trapas. Náboženský člověk, bez spasení, bez Božího života. A ty se tím ještě chlubíš.

Ale vlastně dobře zjevuješ, o čem takový klasický katolicismus je. 

Doporučuji ti, aby ses seznámil se svědectvím křesťanů - například List Efezským, 1. a 2. kapitola.

Např.

Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, pro svou velikou lásku, kterou nás miloval,  5 [www.obohu.cz]i když jsme byli mrtvi pro svá provinění, obživil nás spolu s Kristem — milostí jste zachráněni (spaseni) —  6 [www.obohu.cz]a spolu s ním nás probudil k životu a spolu posadil na nebeských místech v Kristu Ježíši,  7 [www.obohu.cz]aby ukázal v budoucích dobách oplývající bohatství své milosti v dobrotě k nám v Kristu Ježíši.  8 [www.obohu.cz]Neboť jste zachráněni (spaseni) milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás — je to Boží dar;  9 [www.obohu.cz]není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil.

Ano, tak při tomhle svědectví Pavlově v listě do Efezu mi došlo, co je to milost. 

ano, jsou to silná a nádherná slova, plná Boží milosti, ukazující, co Bůh Otec pro nás v Kristu udělal.

Člověk může ohromen jen děkovat a velebit Boha. Když děkuji Bohu těmito slovy, tak se srdce naplňuje vděčností, radostí,..

Myslím, že i katolickému knězi Lutrovi z těch kapitol, možná i dalších, třeba Římanům, došlo, co je to milost, co je to ospravedlnění z víry, bez vlastních zásluh a výkonů.

Což spousty tehdejších katolíků, podobně jak to předvedl martino, absolutně nechápalo. A to včetně papeže a vysokých "duchovních" hodnostářů..

Ale nejen tehdejších. I dnešních, jak dokazuje martino i oko.

Ahoj Milko.

Ano, byli jsme spaseni, naše spása však stále probíhá - a jednou, pokud v dobrém vytrváme až do smrti, budeme spaseni Kristem navěky.

Písmu třeba rozumět v jeho skutečném významu.

Slovo "spása"  znamená obecně každou  ZÁCHRANU PRO DALŠÍ ŽIVOT - tedy záchranu, která je podstatná, která umožní člověku nadále žít kvalitnější život.

Člověk tedy může být za dobu své existence takto Bohem zachráněn (spasen) mnohokrát. Je to dílčí záchrana, která ještě nezaručuje záchranu navěky. Jenom ji otevírá - umožňuje.

Poprvé jsme takto byli Bohem zachránění (spaseni) pro společný život s Ním ve křtu. Bůh nás ve křtu uznal za své děti (i když jsme byli potomky vyhnanců z ráje).

Nadále jsme podobně Bohem zachraňováni pokaždé, když činíme pokání ze svých dalších hříchů.

Když v dobrém životě s Bohem vytrváme až do smrti, budeme postaveni před Kristovu soudnou stolici - a zde nás Kristus spasí už navěky - určí pro nás žít nadále svůj život ve společenství s Bohem, v přímém patření na Boží tvář.

Milost nemůže být v rozporu s Boží spravedlností. Milost obdrží jen srdce pokorné, vědomé si své nehodnosti.

Milost že nemůže být v rozporu s boží spravedlností? 

Jak tě vůbec napadlo uvažovat o rozporu? 

Vztah mezi boží spravedlností a milostí není ani o v souladu ani v rozporu! 

Boží milost ZADRŽUJE boží spravedlnost a BRZDÍ exekutivní výkony spravedlnosti. 

Boží milost je boží spravedlnosti nadřazená! 

Boží milost je tak mocná, že může zahladit spravedlivý trest! 

Zatím žijeme v době boží milosti, a doba boží milosti bude před příchodem Krista ukončená. Nastoupí krátká doba boží spravedlnosti, kterou nebude nic zadržovat. Výkony boží spravedlnosti pak budou okamžité, a jedná se o závěrečné apokalyptické tresty. 

Že ty máš potřebu dodávat však, ale...

Ty zase ráda "nakousneš" a nedopovíš.

Byla jsi už spasena ve křtu.  To ale neznamená, že budeš spasena i na konci svého života, v hodině smrti!

Proto já k tomu musím dodat to své "ale".

Bude totiž záležet na stavu našeho srdce v okamžiku smrti těla.

Bavili jsme se o životě, ve kterém je naděje. 

Držím se toho, co mi Bůh dal. 

A on mi dává život v Kristu, víru, jistotu, že je vždy se mnou, že mě neopustí, že nedovolí, abych byla vystavena zkouškám nad své síly...

 O něm vydávám svědectví, on je naděje, kterou mám. 

A ta naděje je neotřesitelná, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný.

On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil.

Není to o mně, mých zásluhách, na nějakém stavu mého srdce, odměně po smrti. 

"...

O věrnosti Boha nikdo zde nepochybuje.

Ale živý vztah je oboustranný, a my lidé býváme Bohu nevěrní. Máme k tomu sklony. Proto se třeba k Bohu v pokání neustále znovu vracet - i když znovu nějak selháváme.

Odměna po smrti, náš věčný život v nebi je  tedy nutně i o tobě, o tvých zásluhách, o stavu tvého srdce .....

Věčný život je v Kristu, dar z milosti, není to odměna za mé zásluhy. 

Kdo má Syna, má život. 

Ale...(abys neřekl, že nedopovím,)  je třeba podle toho ve víře žít. 

Věřím Bohu a jeho Synu. 

..."Věřím Bohu a jeho Synu. "...

To věří i každý jehovista.

Uznává dokonce, že Ježíš Kristus je Boží Syn - ovšem nikoli od věčnosti, ale v čase -  vyznává totiž herezi adopcionismu.

Čti co píšu: "věřím Bohu a jeho Synu"

To znamená, že to co vím, o tom, kým jsem v Kristu, co Bůh daroval, vím od nich.

 Můžu říci Bohu : "Otče. "

Tomu opravdu nevěří každý Jehovista. 

Poslouchají své vedení, čtou a přijímají jako pravdu, co jim sdělí o Bohu lidé. Nevěří, že se jich týká toto: 

 přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!

Můžeš se nějakého zeptat, jestli se mu takto dal Bůh - Otec poznat. 

Můžeš se zeptat, jakou mají naději. 

Bůh je jeden. Když se modlím k Otci, nevynechávám  Pána a chci-li v modlitbě přistoupit k Bohu, pak je to modlitba v Duchu svatém. 

O Synu, Ježíši  spíše přemýšlím, když čtu v evangeliích jak žil, co dělal, když ještě byl člověkem, o jeho slovech, přikázáních.  Pak to ale bez toho, koho poslal jako Pomocníka (tedy Ducha sv.)  taky nejde.  

Neumím spočítat kolikrát, jak často se modlím. Ráno při probuzení, cestou do práce, při plánování toho co budu dělat, pak s jeho pomocí dělám co je třeba (čím komu pomůžu, jak...o to totiž v mé práci jde) při odpočinku, na procházce se psem v přírodě, večer při četbě, před spaním....Žiju s Bohem tak, že nejsem schopna oddělit život bez modlitby a s modlitbou. 

Ne každá je ale dlouhá, někdy  je to jen poděkování, jindy opravdu něco řeším, to pak potřebuju, aby odpověděl, vysvětlil, nebo něco udělal, posílil, nebo ho prosím za ty, na které vzpomenu. 

Neignoruju Ducha Svatého.

Bez něj by nebylo možné být křesťanem. 

O tom, jak rozdílné obsahy a významy dáváte pojmům, a pak se nemůžeme domluvit, o tom jsme se bavili už s okem.

..."Pořád si něco odpírat, makat a nebýt nikdy dostatečně dobrý, stále pochybovat o tom, zda při konečném soudu projdeš,...že by tohle byl příklad radostného života???? "...

Vzpomínáš si, Milko, na dobu, když jsi byla matkou svých malých dětí? Každá matka "maká", skáče kolem miminka, neustále si musí něco odpírat ( v jídle, v životosprávě, v nedostatku spánku atd. atd.) - však dělá všechno toto -  i daleko více radostně a s láskou - i když často unavená, vyčerpaná na pokraji sil. Přesto však radostná a šťastná nadějí.

Jde o přístupu k tomu, co děláš. Když je to z lásky, všechno je prosvětleno láskou.

Nepravá přemrštěná zbožnost patří k nejnebezpečnějším hříchům. Takovým lidem Kristus vzkazuje: "Běda vám...!" (Mt 23,13-29).

..."Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostí a s uctivostí."...

A ty jsi pouhý laik, ale zato papežštější jsi víc než papež. 

A to co tady na GS hlásáš není Kristus, hlásáš zde bludy, a hlasatel jsi přitom tak mizerný, že nerozumíš psanému textu kolikrát i vlastnímu. A to jak žongluješ s obsahem slovních pojmů, je u tebe úplné story. Klidně vykucháš obsah pojmu a dosadíš si tam vlastní, a to vždy za účelem dokazování nesmyslů které zde nakydáš. Zajímavé je, že otevřené řeči rozumíš víc než dobře, a reakcí u tebe je vždy vztek a zloba, a taky další pomluvy a lhaní. 

Já nemusím vzpomínat na dobu, kdy jsem byla matkou svých malých dětí. Pravda, povyrostly, ale já jsem pořád jejich matkou a oni jsou moje děti. O pocitech matky mi psát nemusíš, ty znám. Občas bych dětičky přetrhla, jindy mám z nich radost, někdy starost. 

I dnes se stává, že se nevyspím, ne proto že by potřebovali přebalit a nakojit, ale protože jsou někde ...a vzhledem k požitému alkoholu nedojedou samy domů. A tak i uprostřed noci jedu....I když ráno musím vstávat do práce. Opravdu to nedělám radostně, ovšem láska v tom je, jinak bych se na ně...víš co..že?

Tenhle život ale znají matky  všechny, asi až na pár výjimek, ale ty nejsou normální, když se o své děti nestarají s láskou - a to i kdyby ty děti v důchodu:))) Pokud matka může ...tak pomůže.

To není nic zvláštního radostného, co by znali křesťané, ale ostatní ne. 

V Mat. 23 je řeč Ježíšova k těm, co konají skutky navenek se jevící jako zbožné, řeč o pokrytectví. Tam není nic o přemrštěné zbožnosti, je to o bezbožnosti - skutky bez Boha, bez lásky. 

  To jste pochopil správně, Voto - až na ten váš nápad se "správným pokřtěním" - zkuste si ještě jednou přečíst, co jsem psal.

  Zkuste se oka zeptat, kdy a jak učinil pokání, uvidíte sám, co vám odpoví.

  Zkuste se oka zeptat, kdy a jak přijal Pána Ježíše Krista, kdy vydal svůj život Kristu, uvidíte, co a jak vám odpoví.

  Zkuste se oka zeptat, kdy přešel z temnoty do světla, uvidíte, jak vám odpoví.

  Zkuste se oka zeptat na ty mocné činy v jeho životě, které by měl za povinnost rozhlásit - uvidíte, jak vám odpoví.

  A budou to na takové jednoduché otázky ze života podobné "odpovědi", jako když na tyto otázky odpovídá Vota, Nepřihlášený, Martino, Noname, LD a mnozí další.

  Hezký den

  Cizinec

Jestliže se Toník nechal pokřtít v dospělosti znovu (tuplovaně, jednou už byl pokřtěn jako mimino)

- pak z toho Vota vyvodil jediný logický závěr - že poprvé Toník nebyl zřejmě pokřtěn správně a když to v dospělosti zjistil, nechal se pokřtít znovu - "správně" - aby totiž věci napravil.

Co se ti na tom Toníku, nelíbí?

..."A zkuste se oka zeptat, kdy se dal pokřtít - otázka je to jednoduchá, uvidíte, co vám odpoví."...

"Dát se pokřtít"  - může člověk jenom až od jisté mentální úrovně.

V takovém případě musí křtu nutně předcházet seznámení s křesťanským učením a vlastní uvěření - víra. A až tato víra přivede člověka ke křtu.

V případě lidí mentálně neschopných vlastní osobní víry přivádí ke křtu víra těch, kdo jej opatrují, kdo se starají o zachování jeho životních funkcí. V případě křtu miminek tito lidé slibují výchovu dítěte v křesťanské víře.

Je to v principu stejné, jako byla ve vyvoleném národě obřízka chlapců osmého dne po narození. I zde je člověk zasvěcen Hospodinu na základě víry svých rodičů.

Toník si z Písma v tomto případě doslova "vyzobl" Petrovu řeč ve Skutcích - která ovšem byla směřována do řad dospělých posluchačů, mentálně schopných osobního uvěření

( Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého. - Sk 2,38)

- a učinil si z této řeči podmínku - základ svého "trošičku hodně" popleteného náboženství.

  Ano, četl jsem, co psal Vota o potápění a dokážu si představit, co si vyvodil podle svého uvažování - ostatně to i napsal.

  To, že si vymýšlíte o druhých nesmysly. Že nepíšete váš stav a vaše myšlenky přímo, ale připisujete je druhým lidem.

  Když se zeptám oka "kdy ses dal pokřtít?" tak místo jednoduché odpovědi: "Ještě jsem se pokřtít nedal" nebo odpovědi "pokřtít jsem se dal v xxnu roku 20XX" se mi dostane nějakých obecných povídaček a pak tvoje klasická sestava pomluv a výmyslů o druhých, ze kterých je zjevné, že pochází z vašeho života a uvažování a netýkají se těch, které pomlouváte.

  Mimochodem, k těm tvým "podmínkám" ve tvé hlavě jsem ti už před lety psal článek  Zákon hříchu a smrti a zákon ducha života [www.cizinec.com].

  Toník

  

..:"To, že si vymýšlíte o druhých nesmysly."...

Oprav mě, prosím, co z toho o tobě je nesmysl:

1.) Byl jsi pokřtěn už jako miminko (nenechal ses pokřtít, protože toho jsi pochopitelně mentálně ještě schopen nebyl,. Nechali tě pokřtít tví rodiče a kmotři a slíbili přitom, že tě vychovají v katolické víře.

2.) V dospělosti jsi se nechal sám z vlastního rozhodnutí pokřtít ještě jednou - to aby jsi přímo otrocky naplnil literu Petrovy řeči" "Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít ....

Vůbec jsi přitom nezohlednil, že Petr takto hovořil k lidem ještě nepokřtěným, zatímco ty jsi už pokřtěn jednou byl.

Ve své sektářské zaujatosti umíněně odmítáš realitu, která je nad slunce jasnější úplně každému, kdo má zdravý rozum: Ty osobně jsi prošel dvěma křty!

Jednou tě nechali pokřtít tvoji rodiče  - podruhé jsi se ještě nechal pokřtít ty sám. Jen ve svém virtuálním světě však může platit, že jsi byl podle tebe pokřtěn jen jednou.

..."Když se zeptám oka "kdy ses dal pokřtít?" tak místo jednoduché odpovědi: "Ještě jsem se pokřtít nedal" nebo odpovědi "pokřtít jsem se dal v xxnu roku 20XX"  ...."...

Školácky manipulativní otázka.

Moc dobře víš, že já jsem se pokřtít nedal - já totiž byl pokřtěn už jako mentálně nezralé miminko pro víru svých rodičů. Když jsem mentálně dozrál, nebylo třeba se nechat pokřtít, protože pokřtěn jsem už byl. Stačilo už jenom činit pokání.

  Samozřejmě. Tvoje fantazie, výmysly a křivé uvažování všelijakých vašich popletených sekt s mým křtem nijak nesouvisely, neuvažujeme v této věci (ani v jiných podobných) jako když jsme ještě byli v sektě.

  Ne, to je školácky jednoduchá otázka - jednoduše můžeš odpovědět, zda ses nechal pokřtít, nebo ne.

  Samozřejmě, že vím, že ses nikdy pokřtít nedal, že máš "víru", která tě nedovedla ke křtu, nevede tě ke křtu a nikdy tě ke křtu nedovede.

  To je ale přeci tvoje věc, co žiješ.

  Toník

..."Nesmysl je 1) a 2). "...

Proč takto očividně lžeš?

..."

"...

Mě ke křtu dovedla víra mých rodičů (podobně jako tebe) - proč by mě měla moje vlastní víra znovu vést k dalšímu křtu?

Vždyť takovéto jednání je na hlavu!

Víra je dar od Boha! Žádný člověk ti ji nedá! Víra je o věření Bohu! Věříme Bohu ve vztahu s Ním. 

K víře v Boha nepotřebuješ církev, církev vytváří ti co věří!  Potřebuješ jedinečný a osobitý vztah s Bohem! Bůh se ve vztahu víry dává poznat. Dá poznat, že je absolutně věrný, že nikdy nikoho neopustí. Na těchto poznáních Boha, daných Bohem se naše víra pevně ukotví jako na skále. Když ti jednou Bůh dá něco ze Sebe poznat, již na tom nic nezměníš. Nejde to popřít ani potlačit! Je to to samé jako když ti Bůh dal poznat, že existuje. Víš, že Bůh existuje, nic s tím neuděláš a je to prostě tak. Nemůžeš z poznání o boží existenci nic ubrat, ani k tomu nic přidat. Tvé poznání o boží existenci je zárodkem daru víry. Žel od poznání boží existence jsi kvůli modlářskému bloku nepokročil ani o krok. Všechna ta nástavba kterou na zárodku víry máš je antik.ristův podvod! 

Máš víru, že Bůh existuje, a zde tvá víra končí. Další poznání o Bohu nemáš. 

..."Máš víru, že Bůh existuje, a zde tvá víra končí. ...."...

To se tedy děsně mýlíš.

Takto to máš nastavené ve tvých představách jenom ty ve vlastní hlavě.

Já s Bohem žiji každý svůj další den, v úzkém sepětí - často se s Ním vnitřně radím, co a jak udělat, co je zrovna důležité a co je nedůležité. Sám Duch svatý se mnou prosí v mých modlitbách o mé další obdarování ke cti a chvále našeho Boha. Neustále děkuji za vše, co jsem od Boha obdržel.

Usiluji, aby celý můj život byl radostnou oslavou Původce tohoto života.

Jsem údem celosvětové Kristovy církve - církve katolické, položené na základu apoštolů. Je to nesmírně vzácné vyvolení - jenom každý sedmý člověk na světě byl právě takto vyvolen, aby přinášel skutečného živého Krista do tohoto světa.

..."Víra je dar od Boha! Žádný člověk ti ji nedá!"...

Máš to v hlavě zatemněné - toto přece nikdo netvrdil! Rodiče a kmotři neslibují za dítě víru, ale vychování a vzdělání ve víře.

To je pořádný rozdíl, který tobě úplně splynul!

Nikdy nepopisuješ víru jako svůj osobní vztah s Bohem, vždy popisuješ svou "víru" stejně jako každý člen strany svoje politické přesvědčení. 

Nikdy nedokážeš popsat svoji komunikaci s Bohem. Nedokázal to z tebe vypáčit za dlouhá léta ani Cizinec. 

Pokud diskusně popisuješ "tvůj" vztah k Bohu, je na první pohled evidentní, že cituješ katechetismus, tedy, že nepopisuješ vztah svůj, ale vztah vyčtený o kterém jsi pouze četl. Ostatně vyčtené "moudra" z katechetismu cituješ vždy, když jsi požádaný abys svědčil o tvém osobním vztahu k Bohu. Žádný totiž nemáš. Tak užíváš hloupé katechetické citace. 

Hloupé proto, že je napsali lidi bez Boha stejní jako ty. Ten kdo vztah s Bohem má, ten ví o Kom a čem svědčí a nepotřebuje hloupé vyčteninky tak jako ty. 

Tvrdíš, že po svátosti smíření jsi abstinující hříšník, který si svůj hřích musí v dalším životě odříkat. Tímto tvrzením dokazuješ, že po zpovědí ti tvůj hřích i sklony k němu zůstávají. Doznáváš se tak k tomu, že jsi boží odpuštění ještě neokusil. Každý kdo boží odpuštění okusil totiž ví, že s odpuštěním Bůh dává i vysvobození od sklonu k hříchu i zbroj proti hříchu. A není to žádný běh na dlouhou trať, jak zde často a hloupě tvrdíš. 

Tak jako jsi hloupě tvrdil, že je během na dlouhou trať

naučit se rozpoznávat kde končí odpočinek a začíná lenošení. Toto je typicky farisejský způsob uvážování, a varuj se před ním! Pokud máš problém s leností, tak není důležité rozpoznat kdy se u tebe lenost projevuje, je důležité poznat proč jsi lenoch! Lenochem totiž jsi, i když zrovna nelenošíš. 

A třetí poslední důkaz. 

Propaguješ zde modlitby k lidem a andělům. 

Již to zcela stačí k objektivní identifikaci, že žádnou víru v Boha nemáš. Každý kdo víru v Boha má, tomu Bůh dá poznat, že Jediný ke komu se modlíme, koho prosíme, před kterým poklekáme je On jediný Bůh! 

Anděle nám Bůh sesílá jako služebníky, a ne jako bytosti ke kterým se máme modlit! 

K lidem se nemodlíme, a to ani mrtvým ani živým na zemi či na nebi! 

Podívej se na to, jak se o své modlitbě vyjadřuješ. 

Pořád tam strkáš to tvé TY tvé JÁ. Ty se musíš k modlitbě cvikem nutit. Ty si na modlitbu musíš udělat čas, protože tě při práci to tvoje modlářské mantrování vyrušuje. 

Nemáš to lehké Oko, vím z vlastní neblahé zkušenosti čím si procházíš. Se mnou se nemůžeš měřit v řk zkušenostech, byl jsem mnohem "kovanější" modlodlužebník, než jsi ty! Ostatně to už jsem ti diskusně mnohokrát předvedl. Naposledy když jsem tě poučoval o mariologii, ve které dost "plaveš". Chceš ostatní obracet na řk přesvědčení a přitom nemáš jasno ani ve věroučné dogmatice. To si u tebe všimne každy, kdo řk učení zná. A z pohledu řk si lze u tebe všimnout i toho, že se vyjadřuješ k řk záležitostem ke kterým se ty prostý řk laik vyjadřovat nesmí! Proto zde na GS trousíš řk "moudra". V řk prostředí ti vyjadřovat se tak jak se na GS vyjadřuješ totiž není dovolené. Musíš sklopit uši i oči, držet hubu a tupě poslouchat. Nic víc nemůžeš! Tvoje náboženské vůdce nezajímá co si myslíš, to oni mají "patent"  na pravdu Ducha, ne ty, ty jsi u nich nula. No,  a aby ses mohl alespoň nějak vykecat, tak navštěvuješ různé modlářské "spolča" nebo GS. 

Totálně ses minul Kristem, a to je špatné. Z toho však je možné aby Tě Kristus vysvobodil. Jenomže ty zde tvou slepou cestu veřejně propaguješ a pohoršuješ! Přivoláváš tak na sebe boží trest!

Byl jsi varovaný. Nebudeš jednou schopný před Bohem říct, že jsi o tom nevěděl! 

Zase je dobře vidět, jaký duch za Gospou stojí. 

No fuj! 

   Už sis ve vašem učení přečetl, co znamená slovo "křest" [www.katechismus.cz]? Je to tam napsané, co to slovo znamená. Pokud to víš a pokud znáš alespoň trošku praxi ŘKC, tak bys mohl vědět, jaká je realita, pravda  a očividně bys nelhal.

  Stando, všichni vědí, že v ŘKC se nic takového jako ponoření s miminky nedělá - snad to víš i ty. Tedy nic takového, čemu se v písmu nebo v křesťanství říká "křest" se v ŘKC s miminky nepraktikuje. Ani já jsem nebyl pokřtěn jako miminko - mám ze svátosti křtu fotky a normálně mi na hlavičku nalili čůrek vody - tedy žádný "křest".

  Křtí se například miminka v pravoslaví, protože pravoslaví si zachovalo ještě původní praxi, od které ŘKC  odpadla až později, dlouho poté, co se odštěpila od institucionální církve. 

  Ale i kdybych bych byl jako miminko skutečně pokřtěn, není důvod, proč by pro mne neplatilo zaslíbení, o kterém mluví apoštol Petr (které se ti ve tvém převráceném uvažování v hlavě převrací do "podmínek")

Myslivec:

>>Doslova cituji co oznamuje farář před "křtem":

A odkud čerpáte tu doslovnou citaci, myslivče? Hoedal jsem ji a nenakezl. Dejte odkaz.

Za to jsem našel dost odkazů na to, že je možný křest dítěte, zaručí-li církev (daná farnost) svou (její) vírou. Obřad, co jsem nalezl popsaný,viz.níže:

https://www.google.com/url?sa=t&source=web&rct=j&url=https://farnostvaltice8.webnode.cz/_files/200000009-2a74c2b6e0/krestni_obrady.pdf&ved=2ahUKEwiJmYn_6NfqAhXNR5oKHVvaC64QFjAIegQICBAB&usg=AOvVaw1KjvtHWx2XLouo4yt-Fa_x

Odkaz jako důkaz bys chtěl. 

Hmm. 

Nemám potřebu ti nic dokazovat. Za desítky let má každý praktikující katolík liturgii nahranou v paměti jako gramofonovou desku. 

Před "křtem" toto farář oznamoval. V ruce měl vždy knížku velikosti běžného sešitu s názvem "obřad křtu" ze které pak četl. Na zříkání od zlého ducha se sborově odpovídalo "zříkám" a na křestní sliby se odpovídalo sborově "ano". 

"Křtů" mimin jsem viděl mnoho. No ty běž googlovat.. 

..."

>>Doslova cituji co oznamuje farář před "křtem":

Malé dětí je možné křtít, pokud se za ně rodiče a kmotři zaručí, že je přivedou k víře v Boha.

"...

Cituješ podle čeho konkrétně?

Tento text zaznívá při křtu v každém katolickém kostele:

"Milí rodiče a kmotrové.

Přinesli jste toto dítě ke křtu, aby se stalo dítětem Božím. Aby hřích neohrozil Boži život, který bude vašemu dítěti dán a který v něm poroste, musíte před ním vydávat svědectví Kristu, slovem i příkladem.

Když tedy podle své víry přijímáte tento úkol,

rozpomeňte se na svůj křest, zřekněte se hříchu a vyznejte víru v Ježíše Krista. Neboť to je víra církve a malé děti je možné křtít, jen když se za ně církev zaručí svou vírou. "

A pokračuj v citaci kterou jsi utnul dál! 

Skončil jsi u záruk církve, a kde máš rodiče a kmotry?! Co? 

Po nich nikdo slib a záruku již nechce? 

Že by výroba papírových řk straníků již pokročila natolik, že stačí záruka církve? 

ZDE MÁŠ CELÉ ZNĚNÍ KŘESTNÍCH OBŘADŮ KATOLICKÉ CÍRKVE.  ŽÁDNÉ JINÉ NEJSOU.

Kde v nich podle tvé pomluvy -

(Doslova cituji co oznamuje farář před "křtem":Malé dětí je možné křtít, pokud se za ně rodiče a kmotři zaručí, že je přivedou k víře v Boha.)

tedy slibují rodičové či kmotři za křtěnce jeho víru, jak jsi lživě tvrdil?

Tak to dokaž, ty  "svědku",   příslušným odkazem.

V ŘKC jsou jenom jediné platné liturgické předpisy pro křest dětí.

Náš farář byl starý klasa. Za bolševika byl pronásledovaný a uvězněný. Pokoncilní novoty moc nebral. Občas sloužil mše postaru zády k lidem. 

Těžiště ve výroku je přenesené rodičů a kmotrů na církev. A to my začíná zavánět pokoncilní teologií. 

A nyní dedukuji. 

Není citace o rodičích a kmotrech náhodou citací předkoncilní? Mnohé by tomu nasvědčovalo. 

Kmotr musí být biřmovaný, takže je automaticky i církevní zárukou. Záruka pouze v církvi bez kmotra je drobátko v luftě. 

Ona záruka není totiž z kontextu slov onoho obřadu o tom, že se ta církev (včetně předně rodičů a pak kmotrů) zaručuje za to, že ono dítě, když dospěje, bude zachovávat víru rodičů a věřit vírou oné církve.

Nejde o záruku na "výrobek", ale na "opatrování a zacházaní s ním", respektive "o záruku uživatelskou" :)  Tedy o příkladnou vzorovou a vzornou výchovu dítěte vlatním příkladem rodičů ve víře, kterou vyznává ŘKC. Nic o tom, že dávají slib jistoty, záruky, že dítě v dospělosti bude věřit a žít podle víry ŘKC.

Pochopil jsi to Tele? Nebo ti to mám znovu opakovat? 

Nicméně se zde budete muset vypořádat buď se svou pomluvou a lží nebo se svou hloupostí a nechápavostí. :) A že zřejmě ony trvají celá Vaše léta ;)

Tvůj nick je proto něco jako vřed na křesťanském portále. Na tvém vyjadřování lze vidět tvoji prora dnost. Proradně vystupuješ někdy jako satanista, jindy jako judaista, nebo jako křesťan. 

Takže ti znovu opakuji, než se zase sesypeš, a budeš obracet korouhev ve větru!  

Narozdíl od nepravdivých pomlouvačných lhářů jako jste zde Vy, myslivče, píšu pravdivě o tom, co znám. Křesťanství není judaismus. Satan je B-hu podřízený posel, anděl, který koná své pověření ve shodě s B-ží vůlí, být člověku nepřítelem, zkoušet jeho ryzost věrnosti svodem. V Tanachu se nikde o satanovi nepíše tak, jak učí o satanovi křesťané.

A dokonce se satan podle pseudepigrafů svému poslání v přemíře horlivosti zhošťuje tak, že za svou přehnanou horlivost musel být pokárán :) Ale nic o jeho vzpouře vůči B-hu.

A co týče toho křesťanského Ježíše, opět nepíši o něm žádné pomluvy a lži a nešpiním ho, ale píšu dost přesně o tom, co je napsáno o něm v křesťanských evangeliích, jak žil a jak učil proti přikázáním Tóry , učení B-ha daného Jisraeli, aby je učili a źili, a jak je porušoval svým životem.

Určitě tomu rozumím, že jsem zde pro vás vředem. A pro radnost si vím také s Vámi rady. (A také se zoceluji díky Vašim lžím a pro hlédávám Vaše lži, které zde tak hloupě tvrdíte :)

Za pohrdání příslušníkem vyvoleného národa si tě Hašem pěkně podá, ale to už bude pozdě litoval Myslivče. Krom toho - křesťané mají zakázáno kýmkoliv pohrdat, pakliže se toto u tebe děje, ještě u tebe nedošlo k vnitřní proměně - zkrátka nebyl jsi znovuzrozen. Chodíš stále podle těla a je nanejvýš zřejmé, že skutečného Boha jsi zatím nepoznal.

Jsi notorický svévolník a pro ty má Bůh připraven speciální posmrtný program - tak jest psáno.

Musím tě pochválit, sloužíš mi v jednom moc dobře. 

Jsi taková červená LeDka, která když se rozsvítí tak signalizuje, že jsem se opět nechal strhnout k marným diskusím. 

A nyní čekej věrný Puňto, až zas Myslivec někdy přijde. 

Ps. 

A tvým mozkoblechám buď vděčný, díky nim na stráži neusneš. Pá pá. 

A nyní Puňto.. 

Na místo!! 

Takže jsem se Vás optal, kde jste k takové informaci přišel.

Nyní se odkazuje na křestní příručku ŘKC.

A k tomu jsem vygoogloval citace z té knížky schválené Tomáškem v roce 1971:

https://www.primabambino.cz/pruvodce-krestnimi-obrady/

Opět nic o tom, co tvrdíte Vy.

Jsi fakt tak natvrdlý, že nechápeš, že nemám potřebu ti nic dokazovat? A nyní běž googlovat.. 

:-)))

  Jednoduchý dotaz k tématu do googla, první odkaz je  tento dokument [catholica.cz]. Není sice podepsán, ale asi ho napsal Jan Chlumský, který píše více věcí na serveru, snad by se na to mohlo dát spolehnout.

  Toník

Já v tom tvém odkazu našel: "Jedná se o závazek, vést děti k poznání Krista –k poznání Pravdy a správné Cesty – k poznání Toho, který je Život. (srov. Jan 14,6 ) ".

Což, pro tvoji informaci, je naprosto správně.

Rodiče dítě vychovávají k víře - samotná víra je ale darem od Boha a tento dar musí nutně každý člověk přijmout sám - vědomě a dobrovolně - ve svobodě vlastního rozhodnutí žít svůj pozemský život s Bohem.

V čem je toto pro tebe "motaninou, popleteninou"?

  Je normální a správné, že rodiče své díte vychovávají a vedou k víře a není normální, když se rodiče o své děti nestarají a nechají je pobíhat po světě a nevšimnou si jich, jako to dělá materialistický bůh, co si vyrábí děti poléváním vodou na hlavičku.

Pan Jan Chlumský někoho snad někoho nabádá, aby se o děti nestaral?

Vždy s tebou není rozumná řeč!

Toníku, nějak ti zjevně přestává fungovat hlava.

""Jedná se o závazek, vést děti k poznání Krista –k poznání Pravdy a správné Cesty – k poznání Toho, který je Život. (srov. Jan 14,6 ) "."

Doslova z křestního obřadu: "Chcete, aby bylo vaše dítě pokřtěno. Tím na sebe berete povinnost, že ho vychováte ve víře v Pána Ježíše, že ho budete učit milovat Boha i bližního, jak nám to Pán Ježíš přikázal.Jste si této povinnosti vědomi?  "

Takže Myslivec neměl pravdu.

Závazek vést děti k poznání Krista není totéž, co závazek přivést dítě k víře v Boha.

V tom druhém případě (myslivcův výmysl) je totiž zcela potlačeno svobodné rozhodnutí křtěnce pro život s Bohem.

Nic víc rodiče a kmotři vlastně ani slíbit nemohou - ani kdyby chtěli. Tolik říká i zdravý rozum.

Tvoje interpretace toho textu je tedy zavádějící, mylná.  (Podobně mylně čteš i Písmo - prý tak, jak bylo napsáno).

Můžeš si porovnat skutečnost přímo v předpisu  křestního obřadu pro malé děti:

https://farnostvaltice8.webnode.cz/_files/200000009-2a74c2b6e0/krestni_obrady.pdf

Toníku, s tebou je problém, že nebereš ani rozumově docela očividnou věc, snažíš se "zatloukat, zatloukat, zatloukat". Místo, aby jsi si jednoduše přiznal, že hájíš nesmysl.

Že jsi věc nedomyslel. A tak se tonoucí stébla chytá ....

..." nemusím "interpretovat" - Stačí jednou zagooglit téma a  hned první odkaz [catholica.cz]"...

Nemusel bys interpretovat, kdyby jsi si "vygooglil"  úplně přesné znění římskokatolické liturgie křtu malých dětí (ta podoba je jenom jedna a zazní právě tak stejně u každého křtu malého dítěte)  a nikoli jeho volnou interpretaci.

..."Chcete, aby bylo vaše dítě pokřtěno. Tím na sebe berete povinnost, že ho vychováte ve víře v Pána Ježíše, že ho budete  UČIT  milovat Boha i bližního, jak nám to Pán Ježíš přikázal. Jste si této povinnosti vědomi?  "...

Právě takto křtíme - a nijak jinak.

..."mám ze svátosti křtu fotky a normálně mi na hlavičku nalili čůrek vody - tedy žádný "křest"."...

Tedy lžeš vlastně z nevědomosti o tom, co je to křest.

Podstatou křtu je "ponoření" do osoby Krista, nikoli ponoření do vody. Voda je při křtu jen vnější znamení (Bohem určené znamení) - je viditelným znamením toho, co se děje Boží mocí a neviditelně. Křtít je tedy možno dvojím způsobem:  jak litím vody na hlavu, tak i ponořením do vody.

Křest je nové narození do Božího dítěte z vody a z Ducha svatého.

Je to obřad, který ustanovil sám Kristus (Mt 28,18) a ve kterém koná především Bůh. Mocí Ducha svatého ve křtu umírá (Ř 6,8) starý "člověk podle těla" a rodí se dítě Boží do novosti života (Ř 6,3-4).

Ve křtu jsme tak byli spolu s Kristem pohřbeni a spolu s ním i vzkříšeni (Kol 2,12) už jako dědici věčného života. Křest je záchranou člověka pro další život s Bohem (zatím pro tento život pozemský, ale otevírá dveře i k tomu životu nebeskému. Když ovšem v dobrém vytrváme (Mk 13,13).

..."Zcela pomíjíš, že Petrova řeč byla směřována přímo do řad obyvatel Jeruzaléma"...

Jaké že to pomluvy? Najdi si tu Petrovu řeč, od v ní přece jmenovitě oslovuje ty, komu je určena!

"„Muži judští a všichni obyvatelé Jeruzaléma, toto ať je vám známo, vyslechněte pozorně má slova. "

Kdo z nás je tu tedy v argumentační nouzi?

..."A kdy ses tedy dal pokřtít, kdy tě ta víra tvých rodičů dovedla ke křtu? "...

V některých věcech máš zjevně blok pochopit. Napsal jsem ti už přece, že mě (i tebe) nechali pokřtít naši rodičové - pro jejich katolickou víru.

Svoji víru v Boha jsme se tedy začínali učit chápat už jako Bohem přijaté jeho děti.

..."To zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh."...

To zaslíbení platí všem, které si Bůh vyvolil a povolal - platí tedy i těm miminkům, které dali pokřtít už jejich rodičové.

  Lže snad v tomto ŘKC učení?

  Ne, to opravdu není.

  Neuhýbej, Stando. Ty jsi psal jsi o mne - a lživé pomluvy. 

  Ty. Jinak bys nelhal a nepomlouval docela zbytečně a psal bys k tématu.

  No, napsal jsi to. Teď jsi zase psal "Mě ke křtu dovedla víra mých rodičů (podobně jako tebe)". Kromě toho, že sis opět vymyslel nepravdu (mně ke křtu určitě nedovedla víra mých rodičů a ani by mne ke křtu nikdy nedovedla), tak se ptám na tebe:

  

  To, že tebe dovedla víra ke křtu je jen virtuální svět - není to realita. Kdyby to byla realita, v klidu bys odpověděl na otázky kdy, jak, kde a proč ses nechal pokřtít - tak jako pokud jsi reálně zasadil les, v klidu jsi odpověděl, kdy, jak, kde a jaký les jsi zasadil.

  Protože sázení stromů, zakládání lesa je ve tvém životě realita, tak jsi schopen odpovědět, psát podrobnosti z reality.

  Protože "víra dovedla ke křtu" ve tvém životě není realita, tak při jednoduchých dotazech uhybáš, kličkuješ, případně pomlouváš tazatele.

  No, sláva. Konečně rozumná řeč! 

  Přesně tak!

  Takže bys snad mohl rozumět, že to zaslíbení platilo i pro mne.

  A stejně tak platí to zaslíbení pro tebe, Stando, když tě Pán Bůh povolá.

  Toník

Mě (i tebe) Pán Bůh povolal a vyvolil za Boží dítě hned pár dní po narození. Víra našich rodičů nás tehdy dovedla ke křtu - byli jsme jimi ke křtu přineseni a pokřtěni. Nenarodili jsme se znovu silou víry svých rodičů, ani silou víry svojí - ale výlučně mocí Ducha svatého, který v každém křtu mocně působí.

Máš problém pochopit tak jednoduchý text?

..."  Ne, nelžu. Slovo "křest" používané v českých překladech písma znamená v původním jazyce písma svatého "ponoření". "...

Zaměnil jsi si jen osobu Krista (o kterou ve křtu jde nejvíce) s vnějším znamením křestní vody. A tak bazíruješ na "ponoření do vody".

(Ne, to opravdu není.??????????????)

Podstatou křtu je "obléknutí" do osoby Krista.

(Gal 3,26-29)

Ale náležíte-li Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo, dědicové podle zaslíbení.

A toto všechno se stalo Boží mocí ve křtu. Proto tomu říkáme nové narození z vody (křtu) a z Ducha svatého

(J 3,5).

My oba jsme se stali Božími dětmi tím, že nás víra našich rodičů křtem oblékla do Krista. Kristus je Boží Syn a tímto "obléknutím Krista"  jsme se stali Božími dětmi také i my.

Až jsme rozum pobrali a uvěřili, nebylo znovu třeba tuplovat křest - už jsme byli od svého křtu miminka Božími dětmi jednou provždy.

  No, mě zcela jistě ne, Stando. Mě Pán Bůh povolal svou milostí ze tmy do světla když mi bylo 20 let, skrze evangelium. Božím dítětem jsem se pak stal o kousek později.

  Já určitě ne, Stando. Víra našich rodičů s tím, že jsem se stal Božím dítětem, nesouvisela nijak. Vždyť to bys mohl vědět z toho, co tu léta píšu a ze tvé statečné opozice všem křesťanům a jejich svědectví ze života.

  Určitě nebylo potřeba vašich nápadů - v křesťanském životě jsem nikdy tvoje motaniny, popleteniny a výmysly nepotřeboval.  Není ten život s Bohem o domyšlenkách něčeho, co jsi nezažil, neznáš a tak domýšlíš, co není.

  Zato je ten život o evangelium (Boží moci ke spasení) o víře (která je z Božího slova), o novém narození (které se nestalo z pomíjivých věcí, jako je materie a lidské formule) o pokání (které není o pocitech, za kterými se honí sekty) a o křtu ve vodě, přesně podle zaslíbení, o kterém hovořil apoštol Petr.

  Toník

..."Mě Pán Bůh povolal svou milostí ze tmy do světla když mi bylo 20 let, skrze evangelium. Božím dítětem jsem se pak stal o kousek později."...

A jak to, Toníku,  víš? Protože jsi to "zažil", protože s tím máš osobní zkušenost? A na tom stavíš, zdravý rozum odkládaje, upínaje se k falešnému, nějakým člověkem vytvořenému náboženství?

Abys mohl získat s čímkoli osobní zkušenost, musíš to nutně nějakým způsobem vnímat. Tolik asi říká zdravý rozum. Takže každá osobní zkušenost je i o pocitech - stejných pocitech, za kterými se honí i sekty.

Takže to, že jsi cosi nějakým způsobem zažil, že jsi získal osobní zkušenost, není ještě samo o sobě žádným objektivním měřítkem pravdy!

I každé vnuknutí od Boha je o podobných pocitech.

Jakákoli informace, proudící k nám z duchovního světa, se přece musí nutně nějakým způsobem "zhmotnit", abychom ji vůbec mohli zaznamenat, vnímat.

..."nemám problém pochopit tvé výmysly o něčem, co jsi nezažil a s čím nemáš osobní zkušenost."...

Jak už jsem napsal, zážitek, osobní zkušenost, není sama o sobě ještě žádným objektivním měřítkem reality.

Když rodiče založí miminku účet v bance, miminko to nevnímá.

Nemá s touto realitou (která se týká přímo jeho osoby) ještě žádnou zkušenost. Nemá co "zažít". Přesto je tento jeho účet realitou, kterou ocení později - třeba až se ožení a začne si z tohoto účtu zařizovat svoji novou domácnost. Pak zjistí, jak jeho rodiče byli prozíraví, že takový účet je velice užitečná záležitost. Až tehdy to "zažije", až tehdy získá osobní zkušenost s realitou, která tu byla už od jeho miminkovského věku.

Nejinak je tomu se křtem v miminkovském věku.

Ani ten miminko nevnímá, nemá s ním žádnou osobní zkušenost - i když bylo reálně přítomno křtu, stejně si to nepamatuje. Ale ten pomyslný "účet v bance" už byl založen a reálně trvá. Čeká na svou chvíli, kdy se začne naplňovat jeho smysl. Až se dítě, vedené výchovou k víře v Boha, samostatně postaví na vlastní nohy a kdy od svých rodičů převezme život samo do svých rukou.

Léta tu tedy píšeš o svém mylném svědectví, které je bohužel velice ochuzeno o křesťanský rozměr života ve velké Boží rodině, jejíž jsme se oba stali součástí už ve křtu miminka..

  Ne, to ne. Na tvých podivných nápadech nestavím. 

  Nějakými lidmi (a hlavně zjevovacími démony v podobě sladkých "žen") vyrobené náboženství soch, obrazů, pověr a všelijakých materií jsem právě díky Božímu povolání opustil. 

  To také. Ale hlavně se to musí v životě stát - je potřeba oboje. 

  Já vím, zase ty tvoje pocity a sekty, váš svět, stále dokola. Vaše náboženství, na co se soustředíte při vašem způsobu života. 

  Popisuješ tu váš svět často.  Psal jsem ti k tématu článek Pokání nebo lítost [granosalis.cz].

  Osobní zkušenost s čímkoliv je i o pocitech, Stando. 

  Třeba v Polsku je v moři zima na nohy, v Římě je zase teplo na hlavičku, v Rakousku lahodný pocit pořádku a v Americe zase pocit svobody, velikosti a síly... Někdy člověk něco žije a má při tom pocit, že se mu chce na záchod. Zkrátka na světě je spousta těch vašich pocitů.

  Včera mne třeba svědila po kousnutí komára noha, to byl dost nepříjemný pocit. Taky bylo vedro a pocit vlhkosti - určitě si ten pocit pomatuju. Ale rozhodně si myslím, že bylo důležitější, že jsme s rodinou upravovali fůru štěrku pod dlažbu, že jsme byli spolu, že jsme něco užitečného udělali, než všechny pocity okolo.

  Zkrátka, Stando: Život je určitě i o pocitech. Je spousta lidí, co se pocity řídí, jsou to pocitoví lidé, co se pak i honí za pocity. Pak jsou zase lidi, co se řídí spíše rozumem, logikou a na pocity moc nedají. Pocity totiž nejsou to nejdůležitější v životě - jsou prchavé a vydrží krátce a není moc rozumné se podle nich řídit.

  Jojo, Stando, tvoje uvažování - zázrak "logiky". 

  A ty vaše pocity a váš vymyšlený virtuální svět ve vašich hlavách, to je objektivním měřítkem pravdy?

  Já vím, zase ty tvoje pocity, znovu a znovu.

  Ale to je zajímavé. 

  Ty máš nějaké vnuknutí od Boha, které je o nějakých pocitech? Mohl bys prosím popsat, jak to konkrétně ve tvém životě vypadá?

  O jakých pocitech jsou tvoje vnuknutí? Co konkrétně máš za pocity při těch vnuknutích.

  To jsi napsal moc hezky a výstižně, Stando. Přesně tak to je.

  "Osobní účet v bance" mi založil Pán Ježíš. A s tou realitou jsem získal zkušenost po dvacítce, když mne Bůh povolal. 

  Není. Kdyby bylo, lidé by to zažili a svědčili o tom. Že to tak není, tak lidé, kteří prošli křtem v miminkovském věku (jako například pravoslavní) nebo jen svátostí křtu (jako v ŘKC, kde se miminka nekřtí, jen se jim polévá hlavička), vydává o tom naprostá většina lidí otevřené svědectví svým životem - vzpomeň a svědectví pana Stalina, co byl jako miminko pokřtěn.

  No, vždyť ti to často píšu - nemáš osobní zkušenost s tím co se píše v písmu. Nevíš tedy, co to znamená. Vše, co si domýšlíš, je jen virtuální svět.

  Ten, kdo přijal Ježíše, přijal svědectví proroků o něm, činil pokání, dal se pokřtít, ten ví, o čem se v bibli píše. Protože má reálnou zkušenost s tím, co se v písmu píše.

  A na závěr opět tvoje klasická pomluva. 

  Stando - pokud si takto vymýšlíš, pomlouváš, jen ukazuješ na váš stav v sektě, na vaši argumentační nouzi u tématu tak jasného. Jen si tvými pomluvami a lží přidáváš do baťohu hříchů, který budeš muset jednou svléknout. Tyto pomluvy nejsou užitečné - jsou ti jen přítěží.

  Toník

..."Nějakými lidmi (a hlavně zjevovacími démony v podobě sladkých "žen") vyrobené náboženství soch, obrazů, pověr ..."...

S takovým zjevením nemám žádnou osobní zkušenost. Mně osobně se nikdo nikdy nezjevil. Znám jenom snad dva lidi, kteří měli takovéto zjevení zlého ducha - jsi to ty a Myslivec. Pozoruhodná na tom je ta skutečnost, že jste oba odpadli od katolické církve. Tato skutečnost a zjevení zlého ducha vás dva spojuje.

...""...

Dá se směle říci, že vnuknutí  patří mezi ty nejběžnější způsoby, jak s námi osoby z duchovního světa komunikují.

Když se pořád tak hladově ptáš na podrobnosti - ptáš se způsobem, ze kterého je patrné, že ty tuto zkušenost zcela postrádáš.

..." vzpomeň a svědectví pana Stalina, co byl jako miminko pokřtěn."...

Křest není žádnou automatickou zárukou, že křtěnec bude žít svůj život s Bohem - když např. selžou jeho rodiče (Stalinův otec byl násilný alkoholik, který ho týral)  a kmotři ve svém slibu vedení k víře, nebo že selže sám křtěnec a zvolí si v životě zlo.

..." No, vždyť ti to často píšu - nemáš osobní zkušenost s tím co se píše v písmu. "...

Ale mám reálnou zkušenost s účinky svého miminkovského křtu z dob pozdějších, kdy jsem sám začal "rozum brát".  Podobně jako to "miminko" začne v dospělosti čerpat z účtu dávno předtím založeného jeho rodiči.

...""...

Jestliže se ve svých modlitbách neobracíš i na anděly a svaté v nebi, jsi ochuzen o tento rozměr se společenstvím těchto členů velké Boží rodiny. To je logické - jakápak pomluva? Ty přece ve skutečném životě naprosto ignoruješ oblak svědků, který nás obklopuje, jakoby byli mrtí!

  A ty vnuknutí, to je nějaký ten pocit, co o nich pořád píšeš?

  To nevím, dokud to nepopíšeš. Nějaké zkušenosti i s pocity i vnuknutími ze sekty mám. Vnuknutí pak nebyl pocit. 

  Když napíšeš, co žiješ, těžko mohu srovnat, zda mám zkušenosti s vnuknutími, co jsou o pocitech, jako ty.

  To není - ale to ani nikdo neříkal. Zato život člověka, který byl pokřtěn jako miminko, je svědectvím o účincích toho křtu miminka na život člověka. Stačí porovnat lidi, co byli jako miminka pokřtěni ve vodě, lidi, co jim jako miminkům jen farář polil hlavičku, ale pokřtěna ve vodě nebyla a lidi, co nebyli jako miminka ani pokřtěni ve vodě, ani politi. Jednoduchou srovnávací studie na dostatečném vzorku lidí lze snadno zjistit reálné, praktické účinky svátosti křtu miminek.

  A napíšeš jí někdy?

  Bylo by to určitě zajímavější, kdybys psal reálné zkušenosti a o sobě, než když si o druhých vymýšlíš pomluvy, nesmysly a něco, co se nestalo.

  Leda tak virtuálně, ve tvojí hlavě.

  A na závěr už klasická pomluva ze tvojí strany - výmyslem příspěvek začneš, pomluvou zakončíš. Tento tvůj způsob "komunikace" asi nejlépe ukazuje účinky svátosti křtu miminek.

  Toník

  

..."Stando, že tě baví si takhle vymýšlet ...."...

Takže jsi se před léty jenom planě chlubil, že jsi měl jakési zjevení? Vymýšlel sis?

..."Jednoduchou srovnávací studie na dostatečném vzorku lidí lze snadno zjistit reálné, praktické účinky svátosti křtu miminek."...

A ty jsi snad  takovouto studii provedl? Na kolika lidech konkrétně? A jak jsi do této statistiky zakomponoval ono svobodné  rozhodnutí člověka buď pro život s Bohem, nebo pro život bez Boha?

...""...

Zase se v porozumění míjíme: Ty sám jsi přece na jiném místě přiznal, že žádná komunikace mezi tebou a svatými v nebi není!

  To zcela jistě ne.

  Že bych si vymýšlel, tak jako ty? To určitě ne. 

  A je škoda, že nečteš příspěvky (dokonce odpovědi, na otázky, co ty sám pokládáš...)

  A pokud je čteš, tak je škoda, že si odpovědi nepamatuješ, nebo je ignoruješ, nebo nevímco...

  A co ty, kde jsi sebral (už poněkolikáté) ten výmysl o zjevení zlého ducha? Nenakukal ti to ten anděl, co si s ním dnes ráno hovořil? Nebo kdo tě tím nápadem o zjevení zlého ducha zase znovu 𝓷𝓪𝓹𝓪𝓭𝓵?

  No, samozřejmě! 

  To je přeci zcela základní faktický výzkum k tématu, když jsem se setkal s evangeliem a téma jsem zkoumal, ještě v době, kdy jsem nebyl křesťanem, křesťanům jsem se smál svrchu a hledal argumenty pro to, že si vymýšlí a nemají pravdu. 

  Vzorek byl zhruba 300 lidí.

  Dělal jsem také výzkum na téma "vydání života Ježíši". 

  Zatímco korelace mezi svátostí křtu a životem byla nevýznamná (mnohem větší korelace byla genetika a výchova), tak korelace mezi rozhodnutím pro Ježíše byla vysoká, jistě přes 90%.

  Bohužel statistiku podle "rozhodnutí člověka buď pro život s Bohem, nebo pro život bez Boha" jsem nedělal, jelikož jsem jí dělat nemohl - dané rozhodnutí ještě u nikoho neproběhlo, všichni s takovým rozhodnutím teprve čekají na smrt a soud, nebylo by tedy co zkoumat. 

  Ale až budu v nebi, tak projdu ty lidi, co se po smrti konečně rozhodli a tu statistiku udělám. I když tak nějak tuším výsledek.

  ???? Kde?

  Proč bych měl přiznávat tvé nepravdivé výmysly? 

  Samozřejmě, že mezi mnou a svatými v nebi je komunikace a tu komunikaci jsem ti na tvůj dotaz i podrobně popisoval.

  Těžko si můžeme rozumět, když nečteš, co ti píšu (a to dokonce ani odpovědi na otázky, na které ses přímo ptal!) a vymýšlíš blbosti, které nejsou a je to jen virtuální svět ve tvojí hlavě...

  Toník

..."Samozřejmě, že mezi mnou a svatými v nebi je komunikace a tu komunikaci jsem ti na tvůj dotaz i podrobně popisoval."...

Ježíš je jistě svatý - ale Ježíš je Bůh - zde byla řeč o andělech a svatých v nebi. Já je oslovuji v modlitbách - ty přece nikoli.

Kdy jsi ty naposled hovořil třeba se svým strážným andělem, nebo s archandělem Michaelem?

Kdy naposled jsi hovořil se svým křestním patronem, sv. Antonínem?

  Proč se ptáš? Už ses ptal nejméně jednou. Nepamatuješ si odpovědi, jako v případě toho zjevení? (mimochodem, i tam na tebe čekají nezodpovězené otázky - možná sis jich nevšiml a nepřečetl je?)

  Toník

Takže ty jsi nikdy v životě nehovořil se svým strážným andělem, ani se svým křestním patronem - ale přesto se cítíš dotčen, když ti tvrdím, že s nimi nemáš živé společenství?

Ohledně toho zjevení - že by mě paměť až tak klamala? Když jsi popisoval nějaké zážitky ze svého studentského života někde snad na koleji?

Nemám čas to zpětně hledat.

Ohledně toho "přátelského diskutování se satanem" - tento výraz jsem použil pro situaci, kdy satan pokouší člověka ke hříchu a člověk se na hřích "připravuje" - rozhoduje, dozrává a sám v sobě si toto budoucí konání ospravedlňuje. Poslouchá "našeptávače" a hledá argumenty pro....

  To bude spíše tvůj virtuální svět v hlavě, jak nečteš, co spíše a domýšlíš, co není - často si takto o mne vymýšlíš nesmysly i ten samý den v jednom vláknu, pamětí to tedy spíše nebude.

  Nevím, zda znáš ŘKC praxi, zkus se zeptat Martina nebo Myslivce, ti mají větší přehled. My jsme se samozřejmě honili za zjeveními a pocity, co by měly být odpovědí od boha, ale určitě jsem nedoufal, že zrovna někomu z nás by se zjevil nějaký ten anděl světla, co by se vydával za krásnou ženu a představil se nějakým vznosným jménem. A taky se mi nezjevil. Tehdy jsem ani neměl dost znalostí a přehled o tématu a myslel jsem si, že ta zjevení jsou naprosto výjimečná, jedno, dvě ve státě, pár na světě - dnes už vím, že jsou ta zjevení všelijakých duchů v ženských šatech sice řídká, ale ne výjimečná. 

  Ale já jsem nebyl z těch, komu by se takový duch zjevil - a o nic jsem nebyl ochuzen.

  

  To jsem určitě popisoval - musel bys upřesnit co.

  Já jsem tomu rozuměl, co jsi myslel. 

  Proto jsem se ptal: To je tvoje situace? To je situace vás, hříšníků v ŘKC? Vím že ano, u mnohých, popisují svůj život tak.

  Pokud ano, tak si vaše postoje nepromítej do životů jiných lidí, protože tohle je jeden ze zcela zásadních rozdílů v našem vztahu k Bohu a duchovnímu světu.

  Toník

..."tak si vaše postoje nepromítej do životů jiných lidí,...."...

Na jakém jiném principu se měly porovnávat naše postoje, když ne srovnáním s postojem vlastním:
My lidé jsme v zásadě velmi podobní; "Podle sebe soudím tebe". - je docela známé pořekadlo.

A "Kdo v té peci sedá, druhého tam hledá".

Jak bys jinak popsal vnitřní postoje lidí, kteří dozrávají k nějakému závažnému hříchu?  Já jako "přátelskou diskusi se satanem".

A tvrdit, že snad takoví lidé nejsou je utopií, náboženským blouzněním.

  "Podle sebe soudím tebe" je hloupá praxe světa. Lidé mají některé věci společné, jinak jsou v zásadě individua, s hodně různými postoji. I v jedné rodině se radikálně liší děti, které vyrůstaly spolu, natož pak lidé vedle sebe, v různých obcích, městech, státech. 

  A lidé, kteří uvěřili evangeliu, přijali ho, mají nový život, mají velmi radikálně jiné životní postoje, než vy - vždyť tu na to narážíš často, když se snažíš vaše postoje někomu vnutit. Myslím, že i František nebo Nepřihlášený mají hodně jiné postoje, než ty, že snad ani o nich si nebudeš myslet, že jsou v zásadě stejní, jako ty?

  Z mé zkušenosti? 

  Otroctví. Oklamání. Manipulace. Nátlak. Nesvoboda. Lež. Rozhodně všelijak jinak, než "přátelská diskuze se satanem".

  To já nevím, Stando - snad takoví jsou? Nesetkal jsem se s nimi. Psal jsi to o vás, že jste takoví. Teda nepsal jsi to přímo, protože z nějakého důvodu nepopisujete váš stav přímo, ale přes projekce, psal jsi:

  "žádný hříšník totiž v sobě nemá takové nepřátelství vůči satanu - naopak se satanem přátelsky diskutuje (po vzoru pramáti Evy) a podléhá pak jeho svodům."

  A také jsi psal, že jsi hříšník. Tak jsem se tě zeptal:

  "Ty se satanem přátelsky diskutuješ po vzoru pramáti Evy?"

  Odpovědi jsem se nedočkal - z tvé strany jen uhýbání, projekcí... Jako ostatně u dalších jednoduchých otázek na tvůj život, například jak se jmenuje tvůj anděl strážný, co s ním máš to společenství, co ti řekl, když jsi s ním hovořil...

   Toník

"...

Kdyby tomu bylo, jak říkáš, to by satan mezi lidmi moc velké úspěchy neslavil!

Každý z nás se instinktivně brání manipulaci, nátlaku.  Násilím, mocí, nikoho ke hříchu nesvedeš! Oklamání musí být toho druhu, aby si člověk myslel, že je to jeho vlastní volba - a že vlastně ani nic tak moc špatného nedělá. Že to tak dělají všichni.

Ohledně znalosti jména anděla strážného jsem ti to vysvětlil už jinde na příkladu zápasu Jakuba s andělem. Znalost jména v biblickém smyslu znamená totiž nadvládu.

  To jsi mi "vysvětlil", když jsi uhýbal před jednoduchou otázkou a neodpověděl na ní. Stejně tak jsi neodpověděl na jednoduchou otázku: "Ty se satanem přátelsky diskutuješ po vzoru pramáti Evy?"

  Toník

  

  To zcela jistě ne.

Měl jsi tedy nějaké zjevení, nebo neměl?  Myslivec uvádí, že měl.

  Už ses ptal, Stando a já ti odpovídal (Ale ty jsi tam neodpověděl na otázku). 

  A psal jsem to tu i mnohokrát před tím.

  Neměl jsem žádné zjevení.

  Hodně jsem se snažil, usiloval, svaly trénoval, ale zjevení žádné.

  Toník

..." Neměl jsem žádné zjevení."... ????

Na svoji paměť jsem se já dosud vždycky mohl spolehnout. Jak je to s tebou?

V r. 2010 napsal Pamplon: "Do církve jsem začal chodit proto, že jsem při satanistické seanci zažil hrozné věci, které mě přesvědčily že nadpřirozený svět existuje. Psal jsem o tom nedávno v článku Varování před okultismem zde na GS, ale většina lidí mi neuvěřila, což je mi jedno."

Ty jsi mu Toníku tehdy odpověděl: "Studoval jsem techniku, na kolejích jsem měl se spolužáky mystický zážitek v mnohém podobný tomu tvému, ...."

O rok předtím jsi o sobě napsal: " No, a když mi bylo šestnáct, podlehl jsem jednomu z těch zjevení taky - aby ne, byl jsem tak vychován a duchovní rozeznání jsem měl nulové."...

Takže nakonec z toho vyplynulo, že se u tebe žádné zjevení nekonalo!

  Pak je divné, že si nepamatuješ, že ses na dané téma ptal před půl rokem a já ti odpovídal - to jsi odpověď nečetl, nebo zapomněl? 

  Na dané téma jsme se bavili vícekrát, například zde.

..." No, a když mi bylo šestnáct, podlehl jsem jednomu z těch zjevení taky    ..."...

Takže vlastní zkušenost s tím "zjevením" máš, nebo nemáš? Nikdo se ti nezjevil, ale ty jsi podle svých slov zjevení  přesto podlehl. Na základě se*****árních informací přes další osoby. Hlavně že máš jistotu, že to byl démon!

..."Tam, kde mluví to zjevení ženy o čistotě, bývají přikryté nejhrubší sexuální zvrácenosti."...

Jakým způsobem konkrétně se u tebe pak projevila ona sexuální zvrácenost?

  To zjevení z Paříže propagovali v ŘKC velmi silně, rozdávali medailky a slibovali, že to zjevení nás dovede k Bohu. Součástí té propagace byla i zásvětná modlitba tomu zjevení. 

  Tu "modlitbu" jsme se pod vlivem té propagace a manipulace modlili a ten duch přišel, v mém životě měl podobné účinky, jako v životech jiných lidí. 

  Ano, přesně tak. Zprostředkovaně přes média. Takže máš informace k tématu. 

  Většinou jsme četli záznamy o těch zjeveních od médií, jako běžně podobný "duchovní svět" komunikuje skrze média, případně jsme poslouchali přednášky různých kněží, co se také zasvětili těm zjevením, nebo různých fandů těch zjevení.

  Ano, to mám, to víš správně.

  U mně naštěstí konkrétně nijak. 

  Toník

  Toník

  Teď ke tvému dalšímu úhybnému manévru.

  To jsem zcela jistě nezaměnil - zato ty si zase vymýšlíš nesmysly o diskutujících, místo psaní k tématu.

  Opět ti doporučuji  římskokatolické učení [www.katechismus.cz]:

Nazývá se křest podle hlavního obřadu, kterým se vykonává: křtít (řecky „baptizein“) znamená „pohroužit“, „ponořit“. „Ponoření“ do vody je symbolem pohřbení katechumena do Kristova smrti, z níž povstává skrze vzkříšení s ním jako „nové stvoření“ (2 Kor 5,17; Gal 6,15).

  Můžeš si to tam přečíst a zařídit se podle toho a vědět, co znamená "křest" a co znamená "křest ve vodě". 

  Polévání hlavičky je naopak symbolem povrchnosti ŘKC, odpadnutí od nejen od písma, ale hlavně od staleté tradice (která, jak snad dobře víš, se dochovala v pravoslavné církvi).

  Mohl bys s tou základní informací "co to znamená křest" také vědět, že jsem byl pokřtěn pouze jednou, že jsem se dal pokřtít ve vodě jednou a nikdy jsem se ve vodě nedal pokřtít znovu. 

  Ale jak jsi správně psal: I kdyby byli rodiče v pravoslaví, dali mne jako miminko pokřtít, jak se to v pravoslavných církvích s miminky na rozdíl od ŘKC dělá, tak by se na mne stejně tak vztahovalo  zaslíbení a příkaz [obohu.cz], který dával Petr. 

  To zaslíbení o kterém Petr mluvil a příkaz, který dával, se totiž nijak netýkají ani křtění miminek, ani polévání hlaviček miminek. 

  Je jedno, zda je miminko pokřtěné, nebo pokřtěné není, tak jako tak - pokud ho povolá Bůh, platí to, co řekl Petr: "Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého.  Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh"

  Toník

..."Ponoření“ do vody je symbolem pohřbení katechumena do Kristova smrti, z níž povstává skrze vzkříšení s ním jako „nové stvoření“ (2 Kor 5,17; Gal 6,15)."...

Jak už jsem ti napsal, tvoje svědectví života se opírá o stejné "základy" pocitů, za jakými se honí i sekty.  Máš - li cokoli "zažít", bez pocitů to nezažiješ. K hledání pravdy to chce cosi objektivnějšího, než své mylně vyhodnocené zážitky, zkušenosti.

Tímto kriteriem je neměnné učení katolické církve.

Správně jsi z katechismu uvedl, že ponoření do vody je jen symbolem neviditelné duchovní skutečnosti, kterou s člověkem ve křtu provede sám Bůh.

Apoštol Pavel vysvětluje, že jsme ve křtu obléknuti do Krista. A tím s stáváme Božími dětmi, dědici věčného života. Ve křtu jsme Boží milostí pro zásluhy Krista získali nárok na nebe!

...„Ponoření“ do vody je symbolem pohřbení katechumena do Kristova smrti, z níž povstává skrze vzkříšení s ním jako „nové stvoření“ (2 Kor 5,17; Gal 6,15)....

Novým narozením z vody křtu a z Ducha svatého se člověk stává "novým stvořením" - dítětem Božím. (to ty jsi se podle svých mylných nepravdivých představ "znovuzrodil" jaksi mimo křest!)

...", že jsem byl pokřtěn pouze jednou, že jsem se dal pokřtít ve vodě jednou a nikdy jsem se ve vodě nedal pokřtít znovu. "...

Že jsi se na vlastní žádost (jen jednou) dal pokřtít ve dvaceti létech - to já přece nerozporuji. Ovšem  dávno předtím tě už jednou dali pokřtít tví rodičové - takže tento tvůj křest na vlastní žádost byl v podstatě zbytečný.

..."Je jedno, zda je miminko pokřtěné, nebo pokřtěné není "...

Rozdíl je v tom zásadní - zda má miminko už založen  "účet v bance", nebo ho nemá. V druhém případě je zbytečně ochuzené - jak plyne z reality věcí nezávislých na pocitech..

Pokřtěné dítě už vyrůstá jako Boží dítě - je tedy pod mocnou Boží ochranou a ďábel na něho nemůže. Pokud se mu samo neotevře později hříchem ke smrti.

  Nebo kde jsi mi tuhle tvou lživou pomluvu psal?

Toníku, škoda je, že všechno ode mne šmahem neguješ, obracíš do jiného smyslu. Snad už ani jinak neumíš....

..." Tvé uvažování chápu - pocity, jsou tvoje priorita, proto píšeš o lítosti, když je řeč o pokání, proto píšeš články o pocitech a zážitcích...."...

Z člověka bez pocitů se stává bezcitné monstrum. Člověk a pocity patří k sobě neoddělitelně. I Pán Ježíš plakal nad Jeruzalémem!

Jakákoli opravdová zkušenost s Bohem je u člověka nutně vždycky doprovázená pocity. Logicky platí, že nejde něco "zažít" bez pocitů. (Zcela jsi pominul můj příklad, když rodiče založí miminku jeho účet v bance - jeho realitu miminko prožije až v dospělosti - až tehdy dostatečně ocení rodičovskou předvídavost.).

Takže realita a samotné prožívání reality člověkem nemusí nutně být v časovém souladu.

...""...

Tak se na to zeptej svých rodičů, zda tě nenechali pokřtít - když mě nevěříš, snad uvěříš alespoň jim! Ve tvém miminkovském křtu jsi už oblékl Krista, byl jsi znamením křestní vody  "ponořen" do Kristovy smrti a vzkříšení (Kol 2,12) - stal jsi se už tehdy Božím dítětem.

Člověk se může nechat za život pokřtít třeba i desetkrát - pořád, už navěky, však už platí tento jeho první křest. Všechny další křty mohou být v tom lepším případě pouze obnovou toho prvního křtu, připomínkou, komu člověk patří a ke komu se navrací - v tom horším případě je to jen důsledek sektářského zmatení mysli.

  Já vím, znovu pocity a pocity ... Byl jsem v té sektě, psal jsem ti k tématu článek [granosalis.cz].