Grano Salis - Zjevení Ducha

ZJEVENÍ DUCHA

Rozhodl jsem se napsat tento článek jako reakci některých zúčastněných na GS, abych tak nemusel odepisovat na jednotlivé komentáře. Je to především vysvětlení k článku "život jako cíl".

Otisknu tu proto alespoň poslední komentář, aby bylo zjevné oč tu běží.

Vložil: JirkaB v Pondělí, 07. říjen 2019 @ 19:35:47 CEST

(O uživateli | Poslat zprávu)Zdravím tě,

takže nehřešíš, hříchů se nevšímáš a ony nejsou.

A ony nejsou, protože neexistují nebo protože je nevidíš?

To je to co mi vrtá hlavou, jelikož je psáno, že po ovoci poznáte.

Hříchy nejsou, protože neexistují a pak jsi v Kristu ... a jsi pln Krista.

nebo hříchy nejsou, protože si jich nevšímáš a jelikož je nevidíš, tak podle tvého oka mizí... a přitom jsi v krásné autosugesci.

Píšeš že nehřešíš a na druhou stranu píšeš, že se neposuzuješ již vůbec. Pokud se neposuzuješ, tak to může obsahovat tu autosugesci. Neposuzuji se, nevidím, ovšem že něco nevidím, neznamená, že to není.

Pokud jsi vírou změnil svůj život do podoby Krista, tak paráda, ale to podle mne se pozná podle ovoce. A rozeznávat ovoce je posuzování, svůj život srovnávám s životem Kristovým.

Jirka

To je jeden z komentářů.

Aby bylo jasné, jak vznikají mé myšlenkové pochody, tak vysvětlím, jak to skrze své slovo Bůh ve mně vykonal.

Když jsem uvěřil v Ježíše, tak jsem se začal snažit dělat to, co jsem se dočetl v písmu a dařilo se mně to bez větší námahy.

Když jsem si jednou přečetl o lásce Agapé v listu Korintským, zamiloval jsem se do té lásky natolik, že jsem se pevně rozhodl podle toho i žít.

Řekl jsem Bohu v modlitbě, že to budu od zítřka přesně tak činit, jak je to popsáno v Korintským 13,4-7.

Ouvej ouvej, jak mnoho jsem se spletl jsem poznal hned na druhý den.

Do té doby jsem tu lásku měl alespoň částečně, ale po tomto mém rozhodnutí to takto činit silou své vůle, jsem začal dělat přesný opak, aniž jsem chtěl, a byl jsem z toho zoufalý. Tento život v opaku mých skutků, než podle Boží lásky, trval několik let.

Nyní vím, že to bylo to mé ukřižování spolu s Kristem na kříži. V těch letech se Bůh vypořádaval s mojí pýchou. Díky mu za to, že to udělal.

Když jsem před ním brečel, že už dál nemohu, a chtěl jsem se raději zabít, než takto dál žít, tak mně Bůh vysvobodil svojí pravdou skrze své slovo.

Pochopil jsem, že z jeho slova nejsem schopen a mocen vykonat ani čárečku.

Jak jsem to pochopil?

Začal jsem se modlit modlitbu z Efeským 1,15-19.

Prosil jsem Otce, aby mně dal ducha moudrosti a zjevení, aby mně skrze toho ducha osvítil můj vnitřní zrak.

Tuto modlitbu jsem se modli asi 14 dní každý den.

Trvalo to několik let, než začaly být vidět výsledky této modlitby v mém životě.

Také jsem podle slov Jakuba 1,5-7 začal Otce prosit o jeho moudrost.

I když to nebylo hned , tak výsledky těchto mých proseb se dostavily.

To, co píši ve svých článcích na GS také žiji a je to výsledek Božího působení ve mně a skrze mně jak věřím.

Nyní začnu vysvětlovat, co mně Bůh zjevil skrze svého Ducha a svou moudrost.

ZÁKON A MILOST

Milost může začít působit až po porušení zákona. Pokud není porušen zákon, tak není potřeba milosti.

Z toho vyplývá, že kdo se snaží plnit Boží zákon a doufá přitom, že při správném vykonání Božího zákona dostane od Boha milost, ten se mýlí, protože milost není potřeba, když je zákon splněn.

Milost Boží nebyla člověku dána, aby člověk mohl splnit Boží zákon, protože Boží milost člověku nebyla dána vůbec, ale byl mu dán zákon.

Boží milost byla na člověka vylita až po přestoupení zákona člověkem.

To vylití milosti na člověka má ale jedinou podmínku. Tou podmínkou, kterou musí člověk splnit proto, aby na něho byla vylita Boží milost je to, že člověk uzná a vyzná před Bohem, že nedokáže splnit ani jedinou čárečku ze zákona, ale přitom zákon Boží miluje. Miluje to, co zákon Boží říká. Tímto vyznáním se člověk otvírá Bohu k působení jeho milosti.

Tato Boží milost začne v člověku působit tak, že člověk začne spontánně dělat skutky, které jsou v souladu s Božím zákonem, aniž se o to usiluje, snaží, nebo zápasí.

Jestliže se člověk stále snaží a usiluje konat skutky podle Božího zákona, tak to znamená, že zatím nepoznal svojí slabost, slabost těla cokoliv učinit podle zákona, a proto na něm nemůže spočívat Boží milost, protože Boží milost je na člověka vylita až po smrti, kterou mu způsobila jeho snaha a úsilí plnit Boží zákon.

A tak se ukazuje Boží zákon, jako jediná cesta, která vede k milosti Boží.

Jak jinak by člověk poznal, že není schopen splnit Boží zákon, než tak, že se ho bude snažit vykonat ze vší své síly?

Nyní pár veršů z písma.

Židům 10,26-27

,,Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, vědomě pokračujeme v hříchu, nezbývá nám už žádná oběť za hříchy, ale jen hrozné očekávání Božího soudu, kdy zuřící oheň pohltí jeho odpůrce."

Co říkají tyto verš písma?

Podle písma můžeme hřešit dvěma způsoby, jeden je svévolný a druhý je nedobrovolný.

Oba dva způsoby hřešení vedou ke smrti.

Ten nedobrovolný způsob hřešení vede k dočasné smrti, ze které může být člověk vzkříšený, ten svévolný vede k věčnému zatracení.

Jak se dá rozeznat, zdali člověk hřeší nedobrovolně, nebo svévolně?

To je také popsáno v písmu.

Římanům 7,18-19

,,Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne. Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci."

Co je tím dobrem, o kterém zde Pavel mluví?

Římanům 7,12

,,Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré."

Podle toho, co Pavel napsal v Ř.7,18, je hřešením nedobrovolným, ale jen za určitých podmínek.

Když ovšem člověk nesouhlasí z Božím zákonem, i když ho zná, odmítá ho, a tvrdí že může být živý i bez toho slova znějícího ze zákona, ten hřeší svévolně.

Když však člověk pozná pravdu, která jasně říká, že člověk není schopen splnit svým úsilí ani čárečku z Božího zákona, a přesto se snaží a usiluje Boží zákon splnit, tak je na tom hůř, než ten člověk, který Boží zákon odmítá bez toho poznání pravdy, že ten zákon nemůže splnit.

Oba dva tyto hříchy jsou hříchy k smrti, protože oba dva tyto druhy lidské aktivity pohrdají Boží milostí-odmítají Boží milost.

Boží milost totiž nedává člověku sílu na plnění Božího zákona, ale Boží milost sama působí v člověku víry ty skutky, které popisuje Boží zákon. Člověk milosti činí ty skutky, aniž o ně jakkoli usiluje, vycházejí totiž přímo z jeho srdce, ve kterém je působí Bůh svým přebýváním, skrze své slovo.

Ty skutky jsou potom viditelné i na těle a ve světě. A to je to světlo lidí, které svítí.(Jan 14,13-14)

Podle JirkyB Bohu nevadí, že člověk hřeší, stačí, že se prý člověk usiluje nehřešit.

Zeptám se na jednu věc, jaký je rozdíl v hříchu, který se člověk snaží nečinit, a hříchem, který se nesnaží nečinit?

Před Bohem je to stále hřích.

Slovo "POKÁNÍ" není o tom, že se člověk snaží nehřešit.

Pokání je v řeckém originálu slovem "METANOJA", což v doslovném překladu znamená "ZMĚNA MYŠLENÍ".

O čem je ta změna myšlení, a jak jí člověk získá?

Změna myšlení u člověka může nastat jenom skrze slyšení Božího slova, ze kterého roste víra ve vykonání slova slovem na místě, kde to slovo přebývá.

Slyšení Božího slova NENÍ čtení písma a jeho rozumové pochopení.

Slyšení Božího slova je to, když Duch Boží mluví skrze ducha člověka k jeho duši, to je k jeho mysli, a tím naplňuje jeho srdce vírou a pokojem.

Důkaz o nezměněném myšlení je i v některých překladech písma. Jde o Genesis 4,7

,,Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty ale máš nad ním panovat.“

Toto je typické pro nezměněné myšlení Duchem Božím.

Co je tu napsáno?

Je tady napsáno, že člověk nemá jednat dobře, aby tak hřích byl v jeho blízkosti, aby nad ním mohl člověk panovat.

Pokud člověk jedná dobře, tak hřích je od něho vzdálen. A jak by mohl člověk bojovat s hříchem, který nevidí, ani o něm neví ?

Jediný způsob, jak se může hřích dostat do lidské blízkosti, je jeho ne dobré jednání.

A tak překladatelé tohoto verše tímto překladem řekli, že člověk má jednat ne dobře, aby tak byl hřích blízko něho, aby nad ním mohl panovat.

Tímto překladem podsunuli Bohu něco, co Bůh neřekl.

Kralický překlad to překládá takto:

,,1M 4:7 Zdaliž nebudeš příjemný, budeš-li dobře činiti? Pakli nebudeš dobře činiti, hřích ve dveřích leží; a pod mocí tvou bude žádost jeho, a ty panovati budeš nad ním."

Bůh nikdy nechtěl, nechce a nikdy nebude chtít, aby člověk nad hříchem panoval, protože bůh chce, aby hřích byl od člověka vzdálen úplně, tak jak je vzdálen od Boha. Bůh se nazývá tím, že je mocně oddělen od hříchu, svatým.

Každý člověk, který jedná dobře, je mocně vzdálen od hříchu, proto nemá nad čím panovat.

Člověk se však ve své pýše rozhodl, že nad hříchem panovat chce, a tak jedná ne dobře, aby tak hřích byl v jeho blízkosti, a to proto, aby se tak mohl Bohu pochlubit svým bojem s hříchem.

Kdo věří v Boha a jeho skutky, a tak nekoná své skutky, ten nehřeší, protože je takto hřích od něho vzdálen mocí těch Božích skutků.

Kdo se však snaží konat své skutky podle vlastních rozhodnutí, a ještě za to očekává od Boha odměnu, tak toto jeho smýšlení působí blízkost hříchu u jeho srdce, se kterým pak musí bojovat, což považuje za Boží vůli. Toto však Bůh nazval činěním ne dobrého.

Z toho vyplývá, že ti, kteří se snaží, zápasí a bojují s hříchem, to dělají proto, že nemají změněné myšlení slovem pravdy, a tak si myslí, že je Bůh jednou odmění za jejich snahu a úsilí konat své dobré skutky.

Pravdou z Božího slova je to, že právě ta jejich snaha a úsilí konat dobré skutky pro budoucí odměnu přitahuje do jejich blízkosti hřích, a tak v té své snaze a zápasu o dobré skutky hřeší, při čemž doufají, že to, co učinili podle jejich mínění dobře, převáží ty hříchy, které v této snaze a zápasu konají.

Jediným slovem se tomuto smýšlení a konání člověka říká:

NÁBOŽENSTVÍ.

Napsal JirkaB:

,,takže nehřešíš, hříchů se nevšímáš a ony nejsou.

A ony nejsou, protože neexistují nebo protože je nevidíš?

To je to co mi vrtá hlavou, jelikož je psáno, že po ovoci poznáte.

Hříchy nejsou, protože neexistují a pak jsi v Kristu ... a jsi pln Krista.

nebo hříchy nejsou, protože si jich nevšímáš a jelikož je nevidíš, tak podle tvého oka mizí... a přitom jsi v krásné autosugesci. "

Odpovím:

,,JirkoB, ty tomu říkáš autosugesce, já tomu říkám víra. Já ty hříchy vidím všechny, ale jsou mrtvé, protože je vidím na kříži, kde je Ježíš vzal na sebe, vzal na sebe všechny moje hříchy, i ty, které bych mohl učinit, kdybych nevěřil, že mně Ježíš od hříchů chrání Boží mocí, a vidím je mrtvé proto, že s nimi na tom kříži zemřel místo mně, a tak je zabil. Když byl Ježíš vzkříšen slavnou mocí Otcovou, tak již byl vzkříšen bez těchto mých hříchů. A tento Ježíš žije ve mně skrze toto slovo o ukřižování mých hříchů spolu s Ježíšem na kříži.

Nejde o to, že ty hříchy již nevidím já, ale o to, že je nevidí Bůh, a tento svůj pohled dal i mně.

Podle tebe JirkoB to je autosugesce, podle mne život věčný.

JirkaB napsal:

,,Píšeš že nehřešíš a na druhou stranu píšeš, že se neposuzuješ již vůbec. Pokud se neposuzuješ, tak to může obsahovat tu autosugesci. Neposuzuji se, nevidím, ovšem že něco nevidím, neznamená, že to není"

Odpovídám:

Neposuzuji se, protože vidím, jak mně posuzuje Bůh. a on mně posoudil a odsoudil k věčnému trestu smrti. Nemám žádnou šanci sám sebe skrze své skutky vzkřísit, tak to nedělám.

Nehřeším, protože jsem na věky mrtvý, ukřižovaný spolu s Kristem, proto již nemůžu na věky učinit ani nic dobrého, ani nic zlého. A to, co bylo Bohem ve mně vzkříšeno již nejsem já, ale Ježíš-živé Boží slovo. To je evangelium.

JirkaB píše:

,,Pokud jsi vírou změnil svůj život do podoby Krista, tak paráda, ale to podle mne se pozná podle ovoce. A rozeznávat ovoce je posuzování, svůj život srovnávám s životem Kristovým."

Odpovím:

Já svůj život nezměnil, já svůj život vydal Bohu k ukřižování tím, že souhlasím s Bohem, že mně ukřižoval spolu s Ježíšem.

Já jsem pouze ratolest-větvička stromu, kterou nese strom jménem Ježíš, na kterou mně narouboval vinař Otec Bůh. To ovoce plodí a rodí Bůh, ne já. Nemám to s čím porovnávat, protože moje ovoce nebylo žádné, protože když jsem byl stromem, tak ten strom byl úplně planý, bez jakéhokoli ovoce. Nyní, když jsem ratolestí stromu Ježíš, tak Bůh se o tento strom stará, a tak jako ratolest nesu Boží ovoce, které naplňuje moje srdce a sytí duše těch, kteří jsou v mé blízkosti.

Celým srdcem souhlasí s bratry Petrem a Pavlem, tak se raduji nevýslovnou radostí v rozličných zkouškách a pokušeních, které na mně často doléhají, protože vím, že Ježíš ve mně žijící si s nimi hravě poradí, a tak se utvrzuje moje víra v Ježíše skrze ten oheň těch zkoušek. Ten oheň mne již v současné době nepálí, protože v té peci těch zkoušek vidím vedle sebe stát Syna člověka.

Na závěr něco, co napsal:

Vložil: leonet v Pondělí, 07. říjen 2019 @ 23:12:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)Něco ti prozradím, nezávislost na Bohu se projevuje tím, že jsme všichni jako had. Kristus to změnil, můžeme být nezávislí na hadu a stát se závislými na Bohu. Jediný problém je v tom, že nevěříme Bohu, že je dobrý.
Otec chce mít s námi stejný vztah jaký má se svým Synem a Duchem. Otázka zni, zda to chceme i my.

To všechno ostatní jsou náboženské kecy.

Jirka je na dobré cestě. Není mnoho takových, kteří se takto bezvýhradně vydají Bohu.
Něco málo o tom vím.
Když jsem před více jak 20 léty musel Bohu přiznat, že mu nevěřím, řekl mi osvobozující slova: ty jsi to nevěděl, a proto se stalo to, co se stalo. Neznal jsi sám sebe, teď už se znáš.
Čím dříve padneš, tím dříve můžeš vstát.
Kéž by všichni padli co nejdříve.
Jenže dokud mají náboženství, a odmítají své pády, není jím pomocí.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace