Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Muž přichází k příslovečné nebeské bráně a neví, co má udělat. "Mám prostě vejít?" ptá se v duchu. Svatý Petr, který má v takových příbězích zřejmě vždycky službu, si všimne zmatku na mužově tváři, přijde k němu a zeptá se, jestli nepotřebuje pomoci.   "Nejsem si jist, co mám udělat," řekne muž. "Mám jít prostě dovnitř?"   "To záleží," odpoví s úsměvem Petr.   "To záleží?" Muže to překvapí. "A na čem?"   "Záleží na tom, kolik jsi nasbíral bodů," vysvětluje Petr.   "Bodů? Já potřebuji nějaké body? A kolik jich musím mít?"   "Sto."   "Sto? To nemůže být tak těžké," pomyslí si muž. Určitě dám dohromady sto bodů. Znovu se obrátí k Petrovi. "Takže... Posledních patnáct let jsem každou sobotu večer sloužil ve vyvařovně a pomáhal rozdávat polévku chudým..." Uvádí to s nadějí a slova znějí spíše jako otázka než konstatování.   "To je skvělé!" zvolá Petr. "Dám ti bod."   "Jeden bod?" Muž šokovaně hledí na Petra, který nadšeně přikyvuje. V tu chvíli si muž uvědomí, že to nebude tak snadné.   "Tak tedy, " váhá "pětatřicet let jsem byl pastorem. dělal jsem všechno, co to ode mě vyžadovalo. Kázal jsem, oddával, poskytoval poradenství, sloužil na pohřbech..."   Petr se zachmuří. "Tak to nevím..."   "Prosím tě, Petře, pětatřicet let..."   Petr chvíli tiše přemýšlí a pak se usměje. "Dobře, dám ti za to bod!"   Teď je muži jasné, že má problém. Celý jeho život je v podstatě shrnut do dvou bodů, přičemž ještě devadesát osm ještě zbývá.   Zahlédne nějaký pohyb. Pohlédne přes cestu a spatří muže, který žil ve stejném městě, v němž on sám sloužil jako pastor. Moc dobře ho neznal. Byl to typ člověka, který chodil na bohoslužbu jen na Vánoce a Velikonoce. Pamatoval si však, že muž měl ve městě kavárnu nebo v ní pracoval. Vždycky byl milý, ale nikdy se do křesťanské komunity moc nezapojoval. Muž se k jeho překvapení usmál, zamával a bez zaváhání rovnou prošel nebeskou bránou.   "Cože?" vykřikl pastor a obrátil se na Petra. "Chceš mi říct, že ten člověk dosáhl sto bodů?   Petr se rozesmál. "To ne, ale on tu hru prostě nehraje."

Jistě jste pochopili, že to byl vtip, který dobře charakterizuje co to je náboženství.
Mnozí z nás se snaží získat Boží náklonnost a přijetí svým chováním, a tak se zdá, že chování a výkon tvoří nedílnou součást většiny náboženství.
Bůh ale nezaložil náboženství. Náboženství spíše patří do rozsáhlé množiny věcí, které Bůh nevytvořil, ale jimž se podvoluje, protože jsme si je my lidé zavedli. Bohu záleží na vztahu. Každé pojetí církve nebo společenství věřících zaměřené na strukturu, systém, rozdělování a program zavedly lidské bytosti, nikoli Bůh.
    "Náboženství" je ze své podstaty založeno na lidech, ne na Bohu. Slovník definuje náboženství zčásti takto: "přesvědčení a názory lidí na existenci, povahu a uctívání nějakého boha nebo bohů ... institucionalizovaný nebo osobní systém názorů a zvyklostí vztahujících se k bohu" (Encarta Dictionary).
Lidé vytvářejí náboženství kolem věcí, na nichž jim záleží, a kolem obav, které je ženou k vytváření jistoty. Pro mnohé lidi se křesťanství stalo náboženstvím.  
Ježíš není zakladatelem žádného náboženství. Nepřišel, aby ustanovil nové náboženství, jež by konkurovalo nesčíslnému množství dalších, která už existovala. Místo toho přebývá v otevřené rodině víry - v níž se učíme oceňovat Boží přítomnost a vzájemnou lidskou přítomnost.
Náboženství je určitý konstrukt, způsob provádění věcí, který téměř vždy zahrnuje užitečné i destruktivní prvky. Destruktivní jsou tehdy, když se oddělí od vztahu a lásky. Náboženství, stejně jako všechny lidské instituce a organizace se často stávají prostředkem k ovládání něčeho, někoho nebo dalších lidských bytostí, což platí i o křesťanském náboženství.    Slovo religio (náboženství) je odvozeno ze dvou latinských slov, předpony re- ve významu "zpět" nebo "znovu" a -ligio vyjadřujícího "něco, co spojuje jednu věc s druhou". Náboženství je můj pokus znovu se spojit s Bohem - gesto vznešené, leč od počátku odsouzené k zániku a těžko proveditelné. To, co začalo jako vztah s živým Ježíšem, často přejde v náboženství definované tím, co děláme: vnější činnosti, zaujímáním póz, správnými slovy, oblečením, svatými gesty, tlumenými zvuky. Zapomněli jsme, že Ježíš je v nás a že jsme přizváni k účasti na jeho inspiraci, myšlenkách, názorech, že se učíme aktivně zaujímat jeho pohled na věci oproti tomu, jak sami vidíme Boha, sebe, druhé a stvoření.  
Pokud nebudeme vzhlížet k náboženství, ale k Ježíši, s radostí zjistíme, že jak se náboženství rozplývá, mizí i filtr oddělující posvátné od světského, který nám sloužil jako čočka.
V Chatrči je pasáž, kvůli které tuto knihu mnozí zavrhuji. Ježíš se chystá odejít do své dílny, když tu ho Mackenzie zastaví otázkou: "Vedou všechny cesty k Taťkovi (Bohu Otci)?"   "To vůbec ne," usmál se Ježíš a sáhl po klice dveří do dílny. "Většina cest nevede nikam. Znamená to, že já půjdu po jakékoliv cestě, abych vás našel."
Náboženství pro nás může být překážkou, pro Boha ne. Náboženství nemůže být samo o sobě cílem, jinak se začne projevovat despoticky, škodit a nevyhnutelně kupčit s lidskými dušemi, aby si zachovalo existenci. Bohužel se někteří jedinci dostanou do závislosti na mocí, kterou jím dávají tyto náboženské instituce a aby o svou moc nepřišli, sklouznou k překrucování a manipulacím s Božím slovem. Často popírají původní úmysly dosáhnout větší svobody a většího dobra, a to, co mělo původně sloužit štěstí a pohodě, se velmi často stane vězením.