Ono je to strašně krásné.... ale v Bibli nikde nic takového ani podobného nenajdeš. Jsou to lidské způsoby, jak se snažit analyzovat Boha.

Rozumem neanalyzujeme Boha, ale pouze nám zjevené informace (částečné informace) o Bohu.

To je rozdíl.

Platí však, že Bůh je nejvyšší LOGO (rozum) a že jeho bytí je v pravdě - tedy že nepostrádá logiku souvislostí příčiny a následku. I rozumem můžeme správně poznávat Boha. Samozřejmě omezeně, nikoli dokonale.

To jsou právě ty podstatné nuance, které šalomákům, a dalším rádoby 'vědátorům' unitářům, vůbec nedochází... jiní si zase musí pomáhat trojicemi a dalšími lidskými naukami, aby si víru v to, že Ježíš je Bůh dokázali nějak uchovat - je-li to řečeno poněkud syrově a natvrdo :-(. Sám se přikláním k tomu držet se víry apoštolů, jejich vyjadřování, jejich slovníku, jejich poznání a nevymýšlet si vlastní teologické poučky a definice, či dokonce dogmata.

》To jsou právě ty podstatné nuance, které šalomákům, a dalším rádoby 'vědátorům' unitářům, vůbec nedochází...《 Mohu se zeptat, co konkrétně těm šalomákům, jak je nazýváte asi podle hebrejského slova překládaného jako pokoj (od Boha), které používají tradičně k pozdravu, vůbec nedochází? Že Kristus není Bůh, že Otec není Syn? Nedávno zde asi nějaký ten šalomák vložil článek s alegorickým výkladem příběhu proroka Jonáše. Nevím, jak jste té alegorii porozuměl, ale ten, kdo ten článek psal, v něm zmínil jednu podstatnou věc, která se vztahuje k tomu, co jste zde napsal. A to je to, co je takzvanou jiskrou Boží, kterou Bůh obrazně vdechl ze Sebe do Adama během jeho stvoření a s níž se člověk stal, tedy nejen byl stvořen, ale i zplozen, jako bytost té jiskry Boží a Bůh tak člověka učinil ke Svému obrazu podle Jeho podobenství. Ale utváření člověka ještě pokračovalo.

Myslím, že ti šalomáci pohlížejí na Krista právě takto.

Podstatné tedy je, že to učiní Bůh prostřednictvím Krista, jménem Kristovým, které mu Bůh dal - propůjčil mu své Jméno (u Ježíše tedy Jehošua = Bůh zachrání, Bůh zachránce), skrze Prostředníka mezi Bohem a člověkem. Z lidského pohledu toho, kdo stojí v autoritě Boží jako zástupce Boha na zemi a z pohledu Boha jako toho, kdo stojí v autoritě člověka jako zástupce všeho lidstva.

Vaše námitky proti šalomákům opravdu nechápu.

Budu komentovat i Váš další příspěvek.

wollek: Thank you. So do I understand it correctly, that we ask Jesus?

To zájmeno tam patrně není, ale ten význam celé věty ukazuje, že se ptáme, prosíme směrem k Pánu Ježíši, a že on je ten, kdo nás vyslyší...

i když ono je docela zbytečné se tu přít o slovíčka, když pak jiný šalomák bez obalu přizná, že vůbec nevěří na vzkříšení v těle, i když o tomto Písmo hovoří zcela jednoznačně... prostě svévolné výklady - protože "apoštolové to psali zpětně po duchovním prozření..." (což je šalomácká lež) 

Proč si myslíš, že má smysl někdy diskutovat nad drobnými nuancemi textu, když si jindy šalomáci pracujete s textem naprosto svévolně? (neříkám, že Ty konkrétně, ale mnozí další evidentně ano - nevidím pak v takové diskuzi smysl a lépe by bylo říci, že tomu Písmu nevěříte a bylo by hned jasné, jaké jsou naše vzájemné pozice - z tohoto ohledu je mi mnohem sympatičtější přístup pozorovatelníka, který o své nevíře píše narovinu, a pokud neuráží, tak mi jeho názory a psaní nijak zásadně nevadí).

Pane wolleku, tak nesmyslnou hloupost jsem už dlouho nečetl. Ale chápu, že si takto Váš kamarád sousloví ''ve jménu mém'' vysvětluje jako oslovení proto, co napsal posléze: 》Yes like to pray to his name if we need something and he will help us《. 

Je to naprosto mimo, vytrženo z kontextu, úvaha naprosto zavádějící. Takto se opravdu nemá zacházet s texty.

Vkládám Vámi oblíbený překlad Pavlíkův.

Jan 14:

8Filip mu praví: Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.9Ježíš mu praví: Tak dlouhý čas jsem s vámi a nepoznal jsi mě, Filipe? Kdo uviděl mne, uviděl Otce - a jak to, že ty pravíš: Ukaž nám Otce?10Nevěříš, že jsem já v Otci a že Otec je ve mně? Slova, jež k vám mluvím já, nemluvím sám od sebe; činy však koná on, Otec, jenž ve mně zůstává.11Věřte mi, že jsem já v Otci a Otec ve mně; ne-li však, věřte mi pro ty činy samy.12Věru, věru, pravím vám: Kdo ve mne věří, i on bude konat ty činy, jež konám já, a bude konat větší než ty, protože se já ubírám k Otci13a očkoli poprosíte v mém jménu, to vykonám, aby byl v Synu oslaven Otec;14poprosíte-li očkoli v mém jménu, vykonám to já.

Jan 16:

23A v onen den nebudete o nic žádat mne; věru, věru, pravím vám: Očkoli v mém jménu poprosíte Otce, dá vám.24Doposud jste v mém jménu o nic nepoprosili; proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.25Tyto věci jsem k vám promluvil v podobenstvích; přichází hodina, kdy k vám již v podobenstvích mluvit nebudu, nýbrž vám otevřeně podám zprávu o Otci.26V onen den budete prosit v mém jménu, a nepravím vám, že budu Otce za vás žádat já;27vždyť Otec sám vás má rád, protože vy jste si oblíbili mne a uvěřili, že jsem já vyšel od Boha.

Samozřejmě, že v J 14:13 i 14 zájmeno mě,mne naprosto zákonitě chybí, protože Ježíš mluvil o modlitbách svých učedníků k Bohu, Jeho Otci, a to jeho - Ježíšovým jménem. Takto totiž Ježíš učil své učedníky modlit se k Bohu - ''mým jménem'', což i dle rabínského zvyku znamenalo modlit se tak, jak talmidin učil jejich rabi (učedníky jejich učitel).

Je mi docela jedno, jestli je Váš přítel Řek. Prostě si to vyložil naprosto špatně jako oslovení (a přitom jde o žadatele) a nikoliv jako žádost k někomu (Bohu Otci) něčím jménem (Ježíšovým, žadatelovým). Až tomu porozumíte - proč ''mým jménem'' (žadatelovým, Ježíšovým) a v kontextu J14 je psáno o těch podmínkách, za kterých je to možné, pak budu s Vámi pokračovat dále. Stačí prozatím, jestli alespoň tady uznáte, že se nemýlím 'jako obvykle' já (s ironií), ale Vy.

Vše další, co jste ve svém příspévku napsal směrem k Vámi zaškatulkovaným šalomákům, mě jen přesvědčuje o Vaší manipulaci. Buď mi takové věci psát nebudete a budete tak laskav debatovat o tématech, anebo jdu pryč od jakékoliv snahy s Vámi se něčeho dobrat.

Mám teď zkouškové období a opravdu nemíním ztrácet čas s člověkem, co mi pořád předhazuje nějaké to bláto o druhých a nevidí si ani na špičku nosu. Píšete neustále o tom, že se nemá vytrhávat z kontextu a teď zrovínka jste to se svým kamarádem předvedl na plno.

Uvidím, jak zareagujete a podle toho se zařídím a zareaguji i k ostatnímu.

Jinak jen velmi stručně: To zájmeno tam pochopitelně není, proto tam není ani v otrocky doslovném Pavlíkově překladu, který je fajn, ale někdy zní až krkolomně, jak je doslovný. Sám znám docela dobře anglicky, a vím, že překládat slovo od slovíčka z jednoho jazyka do druhého mnohdy může dost výrazně změnit význam (zejména nejedná-li se o dva jazyky stejného původu, jako třeba slovanské, germánské, apod.). Mně nešlo o doslovný překlad, ale o překlad smyslu. A to s prominutím můj kamarád Řek ví určitě mnohem lépe než tady kdokoliv z nás (navíc studoval přímo starověkou řečtinu, velmi ho to bavilo a patřil k nejlepším studentům - což je pro mne dostatečný důvod věřit mu více než šalomákům, a snad i více než všem českým překladatelům). S jeho angličtinou to však není nejslavnější, proto se jej někdy doptávám, abych si byl jistější, jak věci vlastně myslí.

O dalším porozumění toho celého kontextu se můžeme bavit, pokud budeš chtít, a pokud mi uspokojivě vysvětlíš toho žeryka z úvodu. Jinak zase nebudu chtít já, pakliže se nenajde ne-šalomák, který by zájem pokračovat měl. Na vysvětlení "toho žeryka" trvám, protože to včera bylo aktuální a celý můj komentář na adresu některých šalomáků byl vedený právě z tohoto důvodu... a to nehovořím o tom, jak jsi začal: "tak nesmyslnou hloupost jsem už dlouho nečetl" - Ty, Čech hrající si na nějakého hebreje, a soudíš člověka, který má k řečtině neskonale blíže než Ty, takto neomaleným způsobem... pak něco o špičce nosu zní opradu věrohodně... :-)

Tak jsi se laskavě mohl zdržet komentáře k mému slovu na adresu žerykova podlého počínání, když to sám neumíš nebo nechceš zdůvodnit. Jinak bych to po Tobě samozřejmě vysvětlovat nechtěl. Ale když podle Tebe kydám bláto, tak by sis to laskavě obhájit umět měl... Já bych to tedy na Tvém místě neudělal, nebo bláto nekydal - asi tak nějak...

OK, v pořádku. Sice nevím, jak v synagógách a kterých, ale ten postoj je správný :-).

Už jsem psal mnohokrát, že to není o náboženském vyznání, ani o názorech, ale o způsobu vyjadřování, argumentaci, o způsobu myšlení, zacházení s fakty, atd. atd. - Prosím, nepodsouvej mi šalomácké postoje, když jsem navíc své skutečné už vyjádřil mnohokrát (pokud si je z mého projevu nedokážeš vyčíst sám).

Hlavní otázku, kterou byste si jako šalomáci měli poctivě ve svém svědomí položit a odpovědět, je skutečný důvod, proč se sem na GS tak houfně přesouváte, když snad jasně víte, že jde o křesťanský server, nikoliv šalomácký, a tedy můžete celkem oprávněně a předvídatelně očekávat, že tu vaše názory, zejména v tom podání, jak od většiny z vás zaznívají, nijak vítány nebudou - ba právě naopak. Napsat, že Ježíš není Bůh, že Ježíš nebyl vůbec vzkříšen, a když se křesťané oprávněně ozvou, tak začít machrovat, že kristovci boha v srdci nemají, ale šalomák ano - a chlubit se tím v různých obměnách stále dokola, to je tak neskutečně troufalé, podlé a malé, že se divím, že to alespoň ti rozumější z vás neprokouknou a nedistancují se od toho.

Kdyby ses raději postavil vždy na stranu pravdivosti - jinak to jsou prázdné řeči.

Tato má odpověď budiž odpovědí i na další Tvůj komentář (výše), který je velmi podobný, a také docela o ničem (kromě Tvých projekcí a nepovedených soudů). Já mám zájem diskutovat jen s lidmi přímými, pravdivými, pravdu hledajícími - a to celkem bez ohledu na jejich názory. S mnoha takovými jsem v minulosti diskutoval, a často si to užíval a taky podle toho dostával zpětné vazby od nekřesťanů. Takže vím velmi dobře, jak jsou ty vaše projekce lživé, a nebojím se to napsat. Není na nich pravdy zhola nic. Je to jen a jen o vašich způsobech, nikoliv o názorech. To si laskavě zapamatuj.

PS: Předpokládám, že se autor této skvostné a hodnotné poznámky náležitě shlédl v tučném komentáři u mne výše a zřejmě to neunesl :-). Jiný kontext tohoto diskuzního "vstupu" tam stěží nalézati...

Měl jsi na mysli i přesně toto? Tedy, že vzkříšený Ježíš měl normální tělo z masa a kostí, a dokonce požádal o jídlo? Že to nebyl žádný vzkříšený duch, nebo co? O co ti vlastně v tom, co tu trousíš, ve skutečnosti jde? Vysvětli to, protože se nechci zase dočkat tvého kontra, že ti nerozumím a podobně. Napiš to jasně, jako píše třeba wollek, a snaž se minimalizovat možnost nedorozumění.

...ale tímto jsi tomu zase zasadil ránu....

Nicméně Písmo jasně hovoří o tělesném vzkříšení Krista. Můj původní komentář (včera 13:57:22) na adresu místních šalomáků tedy považuji za správný, pravdivý a oprávněný, o čemž svědčí i tato tvá slova: "Skutečnost duchovního prozření učedníků (spisy jsou psány zpětně...)".

V tuto chvíli je tato část diskuze pro mne uzavřená.

... a mnoho dalšího v Písmu.

Jestli jsi psal přesně to, tak napiš jasně, co si myslíš - nepotřebuji trávit celé odpoledne v odpovídání někomu, kdo točí, jak se mu to líbí, a možná se u toho pak velmi dobře baví :(

PS: Dodávám, židé nejsou šalomáci, a z evangelií je jasné, že ve zmrtvýchstání nevěřil skoro nikdo. Prakticky všichni byli udiveni, měli tendenci nevěřit tomu, co vidí. Však si to přečti, než tu začneš bez rozmyslu a nejasně psát. Už se ti podařilo dokonale zamotat to, co si vlastné o tvém názoru mám myslet. Tak už si raději nemyslím nic, a jen tě žádám, když už tu přispíváš, abys napsal jasně, čemu věříš (ohledně tohoto tématu).

Mé zamyšlení proběhlo takto: Opravdu jej nikdo z jeho blízkých nepoznal? Kolik dalších jich kromě nějakého Kleofáše se svým kámošem na cestě do Emaus, ještě bylo? Nevěřící Tomáš, který poznal, ale nechtělo se mu to uvěřit?

Jak jsi na to přišel, že nikdo? Nebo to byl chyták, snaha nepřímo pomoci žeryčkovi? Znovu jsem si popis událostí ve všech čtyřech evangeliích narychlo přečetl a o nepoznání vyjma těch dvou ani slovo. Jenom mnoho slov o nevíře, když o zprávu o vzkříšení měli z doslechu. I ta Maria, jak se u hrobu otočila, poznala Ježíše (Jan 20:16).

Marek - původně končí prázdným hrobem, vyprávění o vzkříšení je pozdější dodatek

Lukáš - učedníci dlouho Ježíše fyzicky nepoznávají, než jim to sám zjeví

Jan - Marie Ježíše fyzicky nepoznává (myslí si, že je to zahradník)

Dost nesrovnalostí. Těžko věřit, že by mohlo jít o tělesně identického člověka ve smyslu obživlé mrtvoly. Nadto myšlenka, že duch "vítězí" nad hmotou (tělem) skrze hmotu (tělo) je absurdní sama o sobě. Vítězství nad hmotou (tělem) je logicky v tom, že tělo již není potřeba. Tělo je omezením. 

Ony nepotkaly "anděla", ale anděla. A pak spatřily Ježíše. Žádné nepoznání tam nebylo.

Psal jsem Ti, že se pak otočila k Ježíši. Takže to není tak, že by ho nepoznala. Slyšela hlas, patrně viděla siluetu osoby, předpokládala, že je to zahradník (asi to bylo nejpravděpodobnější) - nenapadlo by jí, že k ní může hovořit někdo, kdo pár dní před tím tragicky zemřel. To snad dá rozum. Jak se otočila k Pánu Ježíši, okamžitě jej poznala.

Tady je asi matoucí Ekumenický překlad Jan 20:14, který praví, že nepoznala Ježíše - nezdálo se mi to, tak jsem si našel překlady další. Do jednoho tvrdí, že nevěděla, že je to Ježíš. To evidentně znamená, že jej neviděla dostatečně, ne že by jej nepoznala:

CSP   Když to řekla, otočila se dozadu a uviděla tam stát Ježíše; nevěděla však, že je to Ježíš. 
MPCZ   Pověděvši tyto věci, obrátila se dozadu a spatřuje Ježíše, an tam stojí; a nevěděla že je to Ježíš.
OP   Po těch slovech se obrátila a viděla za sebou stát Ježíše, ale nevěděla, že je to on. 
NBK06   Po těch slovech se obrátila a uviděla tam stát Ježíše (nevěděla ale, že je to on).
B21P   Po těch slovech se obrátila a uviděla tam stát Ježíše (nevěděla ale, že je to on).
JB   Po těch slovech se obrátila a vidí Ježíše, který tam stál, ale nevěděla, že je to Ježíš. 

Ve verši 16. pak všechny překlady svorně tvrdí, že se obrátila a okamžitě jej poznala: 

Těžko z těchto strohých popisů přesně odhalit, co Marie prožívala, ale na nepoznání podobné těm dvěma na cestě do Emaus to rozhodně nevypadá. Spíše bych řekl, že jej neprve záhlédla jen jako postavu, a pak je skutečně viděla tváří v tvář - jinak ten text moc nedává smysl, i když to tak exaktně popsané není:

Kde máš tedy to nikdo blízký?

No, popravdě, já vidím především nesrovnalosti v tom, co čteš a jak to vykládáš. Souhlasím, že těžko uvěřit - ale to je přesně to, s čím se řada Ježíšových blízkých potýkala. Nemyslím si, že v jejich kůži bych na tom byl o mnoho lépe. Ale poznat Jej, opravdu poznali. A tělesně vzkříšený byl - tedy byl podle Písma, ať už se to šalomáci snaží překroutit jakkoliv - jak jsem napsal, je mi milejší upřímnější postoj pozorovatelníka než toto překrucování zjeveného.

Mám obavy, že by takové seznámení a studium bylo nad rámec mých časových možností, které mohu GS věnovat. Ostatně, od toho jsou také ty různé diskuze, abychom si předávali informace - nejen své vlastní, ale třeba i z jiných zdrojů.

K tématu/Tvé odpovědi: Ženy byly informovány andělem. Ale z toho nijak neplyne, že bez toho by Ježíše bývaly nepoznaly. Pořá nevím o nikom dalším než těch dvou při cestě do Emaus. Pokud jde o Markovo evanglium, nejsem ani přesvědčený, že muselo být nejmladší, a ani o tom, že nutně neobsahovalo ten dovětek. Více o tom tady:

Mně osobně ta nejkratší verze smysl moc nedává, jedině by jí někdo napsal v tom okamžiku, kdy její děj končí - jinak snad uznáš, že by to bylo jaksi nedokončené, useknuté, že takový závěr díla tohoto rozsahu je vysoce nepravděpodobný... Faktem je však i to, že přesto je v něm zmíněno vzkříšení Krista, což by mělo být podle kritiků či pochybovačů naprosto zásadní. Nicméně z mého pohledu je vůbec nejdůležitější to, že původní apoštolové skutečně o vzkříšení Krista byli přesvědčení, stejně jako pozdější apoštol Pavel. Ať už byla evangelia napsána kdykoliv (to nikdo stejně přesně neví, a dedukce, jež se k datování používají, jsou značně spekulativního charakteru), prakticky jisté je to, že bez vzkříšení Ježíše by se křesťanství vůbec nerozšířilo, a nějaké evangelium či jeho závěr by na to rozšíření nemohlo mít žádný zásadní vliv. O tomto jsem přemýšlel už hodně dávno a vidím to pořád stejně, třebaže jsem se setkal s mnoha lidmi, co měli tendenci argumentovat podobně jako Ty.

Mám obavy, že by takové seznámení a studium bylo nad rámec mých časových možností, které mohu GS věnovat. Ostatně, od toho jsou také ty různé diskuze, abychom si předávali informace - nejen své vlastní, ale třeba i z jiných zdrojů.

-------------------------

Možná by právě ten čas byl efektivněji využitý než hádáním na GS. Je vždy lepší nahlédnout na věc z různých úhlů, nezaujatě vše promyslet (jde to vůbec z pozice nábožensky věřícího?) a pak třeba zaujmout nějaké stanovisko a třeba taky ne. Podle mě má být člověk realista a přijímat jen to co si prověří a ověří. Nejprve je ale nutné prověřovat a ověřovat. Je psáno:

Všeho zkuste; což dobrého jest, toho se držte.

Tedy ne jít, nic nezkoumat a podržet první věc, na kterou narazím! 

Protože jsem realista, vím, že vzkříšení je v zásadě možné a uskutečnitelné. Je důležité si uvědomit jaké složky vytváří člověka a že tělo je z těchto složek "nejhrubší" (hmota je kondenzovaná energie). Člověk nemusí (možná ani nesmí) být vědcem, aby všechny tyto kvality v sobě postupně odhalil. Jen se musí ptát kým je.

Ježíš jim řekl: „Ještě na krátký čas je mezi vámi světlo. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezachvátila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.

Pokud máte světlo, věřte v světlo, abyste byli syny světla.“ Toto pověděl Ježíš, pak odešel a skryl se před nimi.

Zkus si prostudovat biblickou archeologii a tam zjistíš, že po nich zbyly jen prázdné hroby (bez kostí), které viděl i R. Wyatt na Palestinském území v Jeruzalémě. Hroby byly pro osoby velké 2,5-3,5m, tedy pro ty, kteří žili před potopou, což byla tehdy normální výška lidí. Sranda bude až se s nimi někdy potkáme a poznáme, jak jsme za tu dobu zdegenerovali. Ale i my budeme potom růst do původní velikosti (když budeme pojídat plody ze stromu života, ale to v Písmu nenajdeš).

Máš pocit, že byl Eliáš proměněn na ducha než vstoupil do nebe? O tom se v Písmu nepíše a Eliáš se stal tím kdo se dožijí 2PJK a budou vzati do nebe stejně jako On, v lidském těle, které bude na rozdíl od toho Eliášového proměněno (oslaveno) ještě nejspíše zde na zemi nebo nejpozději po cestě do nebeského království:

2 Královská 2:11  Takž stalo se, že když předce jdouce, rozmlouvali, aj, vůz ohnivý a koni ohniví rozdělili je na různo. I vstoupil Eliáš u vichru do nebe.

a co Henoch ten byl také podle Tebe vzat do nebe jako duch a ne v těle z masa a kostí?

Genesis 5:24  A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více vidín; nebo vzal ho Bůh.

Židům 11:5  Věrou Enoch přenesen jest, aby neviděl smrti, a není nalezen, proto že jej Bůh přenesl. Prvé zajisté, než jest přenesen, svědectví měl, že se líbil Bohu.

Ježíš byl vzkříšen v těle z masa a kostí a jedl rybu s apoštoly, což by jako duch 100% nemohl, to zda byl oslaven (krátkým přenesením do nebe a zpět jak někteří tvrdí) mezi tím než byl vzat nadobro z této země a nebo až v nebi po přenesení jak říká Písmo je jedno, protože dodnes zůstal člověkem oslaveným a ¨věřím, že jeho rány (jizvy po nich) uvidíme i při 2PJK.

Zmínil jsem se o tom, že apoštol Pavel neužil ve svém učení o vzkříšení pro tělo slovo sarx, ale soma. Ne všechno, co se zdá být viděno z masa a kostí musí být sarx. Ale zjednodušeně, ono oslavené tělo Ježíšovo, ačkoliv mělo fyzickou podobu, nemělo již fyzická omezení. Běžně se tedy ptám křesťanů, co rozumí pod pojmem oslavené. Mohu jen naznačit, ne přesvědčovat, že v hebrejštině se jedná o slovo znící šechinach. Mohu jen poukázat i na to, že třeba Abraham zemřel a byl pochován do hrobu, a stejně Ježíš prohlásil, že Bůh Abrahamův, Bůh Izákův, Bůh Jákobův, je Bohem živých a ne mrtvých a ve svém podobenství o boháčovi a Lazarovi zmínil, že Lazara přenesli andělé k otci Abrahamovi a boháč se ocitl v gehenně. Oba spatřili Abrahama v tělesné podobě. Boháč trpěl žízní, trpěl, prostě měl fyzické pocity. Písma je třeba vykládat doslovně pro tento život, ale nelze je jinak chápat, než jako obrazná vyjádření o světě příštím. Dokáže-li člověk propojit odraz nebeského zrcadla s odrazem pozemského zrcadla, pak i kdyby zemřel, bude žít a získá svou odměnu olam ha-ba, světě příštím, na kterém mu dnes a ve kterém mu zítra Bůh dá podíl věčného života. A ten život není o životě těla z masa, ač ho člověk má a přesahuje ho. Ježíš řekl, že po vzkříšení budou lidé jako andělé. Nevím, jak vnímáte anděly, ale zjednodušeně jde o posly Boží vůle. A takovími se pro nás stali ti, kdo ač zemřeli, stále mluví a Bůh je přítomen v jejich řeči života.

Každopádně Ježíš když byl vzkříšen byl člověkem z masa a kostí, nikoliv duchem:

Lukáš 24:39  Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.

Stejně tak budeme vzkříšení i my v našich tělech ve kterých jsme zemřeli stejně jako Pán Ježíš Kristus. Naše těla ale budou nová, oslavená a budeme jako andělé. Andělé (poslové) jsou jako my lidé, mají těla z masa a kostí, mají těla oslavená.

Oslavené tělo není duch. Nikdo z živých svatých, kteří se dožijí 2PJK a kteří hudou proměněni, tak se nestanou duchy, ale budou stále lidmi-člověky s proměněnými fyzickými těly stejnými jako mají andělé. 

A nakonec bych k tomu jen upozornil na to, že ta vitální duše - hebrejsky nefeš - není přítomna jen v živém těle, ale také i v mrtvém a jeji zapotřebí oživit (oživovat), probudit nešamou skrze ruach (dchnutí). 

----------------

K doplnění a k diskusi. Obvyklé rozdělení přírody na životnou a neživotnou je matoucí a z hlediska hlubšího vhledu v zásadě nesprávné. Jenže člověk, který se identifikuje pouze se svým hmotným tělem, si navykne vše hodnotit a posuzovat pouze z tohoto hlediska (vyhraněného jáství) a sám sebe bude vždy považovat za nejvyššího rozhodčího veškerého dění (a je jedno, zda tak činí otevřeně nebo se ukrývá skrze personifikaci za například Svatého Ducha k němu hovořícího) a vytváří rozdělení, ve kterém nakonec sám uvázne. Vše je potenciálně životné, jelikož základní substance je všemu a všem společná. A je již jen věcí konvence, zda tuto základní substanci nazveme "hmotou" nebo "duchem". Toto poznání nebylo utajeno těm, kteří sepisovali svaté texty (jak naznačuje výše citovaná věta), ale zůstává ukryto těm, kteří lpí na doslovném výkladu - tělesném chápání skutečností duchovních.

měl bych na Tvá tvrzení několik otázek:

V čem a proč je dělení přírody na živou a neživou (používám zažitější slova) v zásadě nesprávné? Životné a neživotné jsou spíše rody. Měl jsi tedy na mysli něco jiného, než je obvyklé?

Ano, to dělají téměř všichni, a v určité míře úplně všichni. Máš snad pocit, že celý Tvůj komentář se z tohoto kritéria vymyká? Pokud ne, na základě jaké autority a ne-jáství tedy tvrdíš to, co tvrdíš?

Máš na mysll, že Duch Svatý nemůže k lidem promlouvat vůbec, nebo tím myslíš jenom lidi, kteří svým vlastním názorům dávají punc nenapadnutelnosti zneužíváním Božího Jména?

Co je podle Tebe ta základní substance? Jak bys ji popsal, definoval její původ, když ji resp. vše z ní odvozené považuješ za (potenciálně) životné?

Na základě čeho konkrétního se toto odvažuješ tvrdit? A co to přesně podle Tebe znamená doslovný výklad?

Zatím tolik ode mne.

wollek

Životnost značí spíše životní potenciál, takové rozdělení se mi jeví přece jen přesnější než povrchní rozdělení na přírodu živou a neživou. Ani přírodověda nedokáže exaktně určit hranici mezi živým a neživým. Z pohledu monistického názoru na svět, který zastávám, je jakákoliv hmota potenciálně životná skrze dchnutí/ruach (zde vyjádřeno jazykem židovské mystiky).

Osobně mám za to, že naprostá většina hmoty - tedy atomů prvků, nemá potenciál být živou hmotou. Jenom některé typy prvků mohou tvořit to, co obecně považujeme za živou hmotu, a to jen za určitých celkem přesně daných podmínek

Je docela možné, že židovská mystika se plete, nebo si ji chybně vykládáš, to z mého pohledu není podstatné. Nekoreluje to dostatečně s pozorovatelnou skutečností a pravdou.

OK, díky. Na závěr Ti to posoudím...:-)

To je jistě v pořádku.

A snad uznáš, že takovou autoritou se snad zaštiťovat může prakticky každý. Jenom každý má ty zkušenosti trochu jiné. A taky každý má jiné vnímání, trochu jiné myšlení, trochu jiné schopnosti. Z mého pohledu je to žalostně málo.

To bys musel upřesnit. Ano, je docela možné, že z Tvého pohledu by to falešné bylo. Mně se zase nezamlouvá, že své zkušenosti zevšeobecňuješ nad rámec své vlastní identity, a kdybych třeba toto dělal já, bylo by to patrně falešné z mého pohledu - protože jsem si vědom, že sám se všemi zkušenosti k takovému zevšeobecňování, zejména nad rámec smyslově poznatelného, rozhodně autoritu nemám.

Ano, to je z mého pohledu také rozumný přístup a souhlasím.

Víš, upřímně - toto vnímám jako prázdná nic neříkající slova, za které si každý může schovat, co chce, aniž by je uměl pořádně vysvětlit. Ty by ses o to uměl pokusit?

Ano, taky souhlas.

Celkově s Tvou odpovědí spokojenost, myslím, že jsi vystihl to, na co jsem se ptal :-)

Promiň, to zní hezky, ale to sis buď vymyslel, nebo přezval od někoho dalšího, kdo si to vymyslel. Nebo vidíš ještě jinou možnost? Jakou?

Jasně, to je Tvá víra, neberu Ti ji. Jenom v tom vnímám zase Tvé "jáství". Nic nového pod sluncem. I "víry" jednotlivých křesťanů jsou tím "jástvím" ovlivněné - našel bys to i v Písmu.

Jeví se mi to jako docela riskantní a hlavně subjektivní postup...

Osobně si myslím, že máloco lze brát zcela doslovně - ale to by se chtělo bavit o konkrétních věcech. Někdy tu doslovnost znemožňuje samotný jazyk a fráze, či zažitá slovní spojení v něm užívané, a potom máme i různé další prvky v literatuře jako obrazy, metafory, personifikace, přirovnání atd.

Často povídání o doslovnosti vnímám jako živnou půdu pro přístup, kdy si nositel anti-doslovného postoje, nahradí původní sdělení svým vlastním sdělení, a dá původnímu záměru textu zcela jiný smysl. Známe to velmi dobře i zde z Granosalis.

Přidám i svůj postoj, Mám za to, že úplně nejkorektnější přístup k textům je nehledat v tom doslovnost (což je mnohdy nesmysl), ani vnitřní smysl (ten si každý najde subjektivně podle svého ega), ale měli bychom se snažit přiblížit co nejblíže chápání, myšlení, postojů, motivaci, smyslu sdělení, jak jej chápal sám autor toho textu. Je to tedy o maximálnímu možnému porozumění autorovi, o minimalizaci zkreslení mezi vysílačem informace (autorem), a přijímačem téže informace (námi). 

Jinou otázkou je naše důvěra k pravdivosti autorova sdělení, ale to nebylo předmětem mé otázky na Tebe. Jen si myslím, že to sem taky nějak patří, aby to mé psaní na toto téma bylo úplnější..

Budu rád, když mi na to ještě budeš podle svého uvážení reagovat. Snad z toho mého komentáři plyne, o co mi jde, a kam směřuji, i když ne vždy kladu přímé otázky.

wollek

Můžeme si život definovat několika způsoby - jakkoliv by byly nepřesné, stále dospějeme k tomu, co jsem napsal - naprostá většina hmoty nemá podle našich znalostí za podmínek, v nichž se nachází, potenciál na vytvoření života (ideálně by se mi líbilo vědomí, ale víme, že život má i nižší formy, jakkoliv podle námi dostupných informací k rozšíření vědomí ve vesmíru nepřispívají - např. rostliny).

Toto je otázka víry. Ano věřím, že Bůh je živý, že démoni jsou živí, a přesto se neprojevují ve formě naší známé a probádané hmoty... ale nemohu tvrdit na základě svého poznání a na základě své autority. Ty to tvrdíš, a já nechápu proč.

Jaká zkušenost? Jak víš, že Tě ta zkušenost neklame?

Ve skutečnosti jsi nevyjádřil vůbec nic. Kromě tedy ničím nepodložených tvrzení, kterým já osobně se zdráhám věřit, důvěřovat.

To je logický závěr odvozený z předpokladů, jež jsou spekulacemi. Takže nemá hodnotu klasické logické dedukce. Případně mi to prosím vysvětli, rozveď více dopodrobna.

Víš, okultisti taky mají své společné zkušenosti a své společné poznání... ale nerozumí podstatě.

Toto hrozí v mezilidské komunikaci skoro vždycky. Proto je lepší se ptát, a ujasňovat si, co vlastně za konkrétními slovy rozumíme - zejména, když jedna ze stran má nějaké pochybnosti... Já mám pochybnosti o Tvých zkušenostech, resp. o jejím výkladu. Do jisté míry i proto, že jsi k nim prakticky vůbec nic nenapsal, a působí tedy tajemně, skrytě, neurčitě až smyšleně. Napiš prosím více, o jaké zkušenosti své názory ve skutečnosti opíráš.

Autoritou, která je nám nadřazená - a to alespoň teoreticky. To považuji za naprosto zásadní předpoklad, chce-li se někdo vůbec nějakou autoritou zaštiťovat.

Toto jistě falešné je. O tomto se nebavíme. Alespoň doufám, že ne. Znám mnoho falešných lidí, co se zaštiťují rádoby absolutní autoritou, a ve skutečnosti razí své vlastní nebo přezvaté a značně nepromyšlené názory...

Souhlasím.

:-) - prodejce.... jinak, pokud nepřipustíme existenci absolutní autority, má vůbec smysl bavit se o nějakých objektivních hodnotách, pravdách? Dostaneme se přece do ateistického fatalismu, který není schopen logicky vysvětlit vůbec nic, pokud se týká třeba dobrého a zlého v absolutním smyslu. Opravdu poctivý ateista nemůže ani prokázat, že zabít je z objektivního hlediska horší než nechat žít. To je tak zoufalé zjištění, že už proto bych se nikdy nemohl stát zpět ateistou... tím bylo možné být pouze do té doby, než jsem začal nad věcmi přemýšlet více do hloubky - a tím nechci vůbec říci, že bych jako náctiletý byl povrchní, v porovnání se svými vrstevníky vůbec ne - ale bylo to málo, když jsem neznal jediného ne-materialistu, jež by to v hlavě měl jakž takž srovnané. 

To určitě, s tím taky plně souhlasím.

:-):-) - co na nějaké výmysly asi tak mám říci? brahman atman... napsal jsi to z ničeho nic uprostřed normální diskuze, normální odpovědi. Pro mne je to asi jako vztah mezi dýmkou a dýmem - co tedy pod těmito pojmy skutečně vnímáš?

Kdo vidí Syna, vidí Otce (vezmeme-li známý biblický kontext). Ale my nejsme Synové Otce ve smyslu, jako byl Ježíš. To nedává žádný smysl.

První části té Tvé citace v podstatě nerozumím, resp. nechce se mi o tom přemýšlet, protože bych to nejspíše stejně pochopil jinak, než to myslíš. Dá se to napsat jinak?

Rozumím. Toto vnímám velmi podobně.

Co Ty osobně považuješ za duchovní snahu?

Díky za diskuzi a odpovědi,

wollek

Jistěže, nicméně ani jedna z těchto definic není dostatečně obecná a všezahrnující. Naše znalosti hmoty jsou velmi omezené a měl bys zdůvodnit proč by právě vnější spekulace měla vůbec mít potenciál dokonale objasnit problematiku života, když už se takřka výhradně o vnější spekulace při svém poznávání světa (jak jsem vyrozuměl z této debaty) opíráš. Navíc je dost předpojaté posuzovat potenciál životnosti toho či onoho materiálu pouze z hlediska vlastní formy života. Uvedu názorný příklad: Člověk jako celek je živý tvor a je souhrnem jednotlivých živých částí. Jak až hluboko můžeme jít v mikrokosmu člověka, abychom narazili na "ne-život"? Na úroveň orgánů, tkání, buněk atd? Buňky se množí i spolu inteligentně interagují, přesto zřejmě nemají vědomé ponětí o svém postavení v rámci celku... Co včelí superorganismus jako souhrn desítek tisíc jednotlivých organismů? Co inteligentně se chovající hejna ryb a ptáků? A co makrokosmos (vesmír)? Jeví se nám jako neživý, ale nejsme právě v tomto případě v postavení oné buňky v rámci našeho těla? Je ale možné zvnitřněním identifikovat stejnou základní kvalitu ve všem - i v tom, co se zdánlivě jeví jako "mrtvý" materiál. Vnější spekulace jsou užitečným nástrojem poznávání a posuzováni reality, ale nikoliv nástrojem jediným. Jednostranný důraz na spekulaci vede k disharmonii a nepochopení. V tomto se míjíme a nemá to cenu asi dále rozebírat, jelikož pro mě je spekulativní myšlení jen korektivem a ukazatelem na cestě.

Na základní úrovni je to přeci úplně běžná každodenní reálná lidská zkušenost, která nám ukazuje že naše vědomí zcela zásadně tvaruje, ovlivňuje - ba přímo podmiňuje hmotu našeho těla. To platí i pro nejtělesněji smýšlejícího člověka. U duchovně vyspělejších jedinců je pak takové ovlivnění skoro "zázračné" ( např. Jack Schwartz, jehož ovládání tělesných funkcí silou vůle bylo zdokumentováno v laboratoři).

Jistěže, nicméně ani jedna z těchto definic není dostatečně obecná a všezahrnující. Naše znalosti hmoty jsou velmi omezené a měl bys zdůvodnit proč by právě vnější spekulace měla vůbec mít potenciál dokonale objasnit problematiku života, když už se takřka výhradně o vnější spekulace při svém poznávání světa (jak jsem vyrozuměl z této debaty) opíráš. Navíc je dost předpojaté posuzovat potenciál životnosti toho či onoho materiálu pouze z hlediska vlastní formy života. Uvedu názorný příklad: Člověk jako celek je živý tvor a je souhrnem jednotlivých živých částí. Jak až hluboko můžeme jít v mikrokosmu člověka, abychom narazili na "ne-život"? Na úroveň orgánů, tkání, buněk atd? Buňky se množí i spolu inteligentně interagují, přesto zřejmě nemají vědomé ponětí o svém postavení v rámci celku... Co včelí superorganismus jako souhrn desítek tisíc jednotlivých organismů? Co inteligentně se chovající hejna ryb a ptáků? A co makrokosmos (vesmír)? Jeví se nám jako neživý, ale nejsme právě v tomto případě v postavení oné buňky v rámci našeho těla? Je ale možné zvnitřněním identifikovat stejnou základní kvalitu ve všem - i v tom, co se zdánlivě jeví jako "mrtvý" materiál. Vnější spekulace jsou užitečným nástrojem poznávání a posuzováni reality, ale nikoliv nástrojem jediným. Jednostranný důraz na spekulaci vede k disharmonii a nepochopení. V tomto se míjíme a nemá to cenu asi dále rozebírat, jelikož pro mě je spekulativní myšlení jen korektivem a ukazatelem na cestě.

Na základní úrovni je to přeci úplně běžná každodenní reálná lidská zkušenost, která nám ukazuje že naše vědomí zcela zásadně tvaruje, ovlivňuje - ba přímo podmiňuje hmotu našeho těla. To platí i pro nejtělesněji smýšlejícího člověka. U duchovně vyspělejších jedinců je pak takové ovlivnění skoro "zázračné" ( např. Jack Schwartz, jehož ovládání tělesných funkcí silou vůle bylo zdokumentováno v laboratoři).

1 Korintským 10:4  a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus.

Svody na cestě PRAVDY: 6/8 Boží TROJICE - Otec, Syn a Duch Svatý

Nevěřím, že tou skálou byl Kristus, to si ao. Pavel jen vymyslel či k němu jen přirovnal, protože tou skálou byl vždy jen Hospodin (JHVH), Kristus znamená také JHVH, možno proto ta myšlenka ap. Pavla.

Skála je kdo?

1 Samuelova 2:2  Nikdo není svatý mimo Hospodina, není nikoho krom tebe, nikdo není skálou jako náš Bůh.

Žalmy 18:32  Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš!

Žalmy 94:22  Ale Hospodin je můj hrad nedobytný, můj Bůh je má útočištná skála.

Izajáš 26:4  Doufejte v Hospodina věčně, neboť Hospodin, jen Hospodin je skála věků.

To už je fakt síla. Jenom, abys mohl zastávat lidské pomýlené učení, tak začneš otevřeně přiznávat, že jsi schopen připustit, že v kánonu jsou lživé smyšlené nápady apoštolů...

Jasné je, že Bible, Nový Zákon učí, že Kristus byl a je Bohem, byl jím i v době SZ - a věřit tomu můžeme, nemusíme, ale není kvůli tomu třeba točit a překrucovat, co se dá, případně urážet druhé, což jsi dělal dříve.

Jsem rád, že jsi konečně přiznal to, jak ve skutečnost smýšlíš. Taky mi to pomohlo porozumět tomu, že jsem s Tebou téměř nebyl schopen diskutovat k tématu. Vycházel jsem z toho, že Písmu věříš, když jsi to deklaroval. Faktem je, že jsi se podle toho nechoval, ale to obvykle není nesnadné odhalit, a pak prostě dialog nemůže fungovat, když jeden nehraje čistou hru.

Jediné slovo k tématu, naopak osobních (a pochopitelně zcela nesmyslných a neoprávněných) útoků 100%

Co tu vůbec lezeš, když nemáš co nabídnout, a nemáš ani trochu soudnosti?

Apoštol Pavel si to nevymyslel. Čerpal z Tory (z tzv. Mojžíšových knih Zákona). Z jakého příběhu, to bych Vás nechal dohledat. 

Mesiáš, tedy mašijah, znamená olejem [pomazaný] [je] Bůh. A je to označení pro ustanoveného jedince ve vůdčím postavení, který zprostředkovává Boží vůli (soudy) lidu a přednáší Bohu zástupně žádosti lidu. Není HaŠem [To Jméno], ale protože Bůh svá rozhodnutí přednáší lidu zprostředkovaně, lze na mašiacha do jisté míry, kdy věrně zprostředkovává Boží vůli, pohlížet jako na malého hašem, jehož ústy Bůh promlouvá k lidu a oni slyší a jsou poslušni, protože Bůh přebývá uprostřed (uvnitř) Božího lidu a vede a doprovází lid uvnitř lidu přítomen. A nešlo jen o tu zvýšenou přítomnost v jeho Pomazaném Mojžíšovi a ve Schráné úmluvy. Šlo opravdu o tu duchovní skálu s duchovní vodou, ze které Izraelci pili a nikoli o tu vodu z rozpolcené hmotné skály úderem hole. A tou duchovní skálou byl Mesiáš [Kristus] uvnitř nich.

Trojandělské poselství: 05. Hodina Božího soudu - Stephen Bohr

a zkus to vyvrátit podle Písma...:)

Nejde o dualismus jak se někteří mylně domnívají. Podobné myšlenky formuloval dávno před Pavlem Lao-C'.

Nedochází jim, že v člověku Kristu na zemi přišel sám Bůh. Že člověk Kristus byl počat Duchem Svatým, nikoliv z popudu muže (Josefa), že existoval dávno před tím, než přišel na Zemi, že tam byl podstatný fakt, že ačkoliv byl způsobem bytí roven Bohu, ponížil se, přijal na sebe podobu služebníka, a další věci, které z tohoto všeho vyplývají. Např. to, že můžeme Páne Ježíše i dnes prosit, a že on - Pán Ježíš - nás může vyslyšet, jak sám říká.

Já si ten název nevymyslel, ale po delší době jsem jej nakonec taky začal používat. Docela trefně vyjadřuje chování a jistou nadřazenost - např. tím, jak pracují s češtinou, a jak účelově vkládají nesrozumitelná hebrejská slova do jinak českého textu. Každý v jiné míře, ale působí to tak a působí to divně. Takové hraní si na židy. Jinak osobně proti skutečným židům naprosto nic nemám, a jsem rád za každého, kdo se obrátí k Pánu, a může opravdu Ježíše nazývat svým Bohem, jak to dělali už apoštolové.

Omlouvám se, ale článek samotný jsem nekomentoval, ani komentovat nebudu - vyjma toho slova alegorický. To je další záležitost většině šalomáků společná - popírání autenticity Písma, a snahou jej otupit tím, že si události popsané vysvětlují 'alegoricky', čímž velmi často mění význam textu, a mnohdy i význam samotných slov.

Ano, vypadá to tak. Ale v Písmu takové pohlížení oporu nemá. Takto na Krista pohlíželi ti, co v něho neuvěřili v době apoštolské - s tím rozdílem, že šalomáci o dva tisíce let později, mají trochu jiného znalosti, a už jej tolik nepopírají - je těžké neakceptovat to, že Kristus je ten Mesiáš, který měl přijít podle proroctví Písma - žádný další se ani po 2000 letech neobjevil, no tak se jen změnil přístup, jak jeho odmítnutí co by Boha realizovat na dnešní dobu přijatelnějším způsobem. K tomu patří třeba i odmítání zázraků, což také souvisí s dobou, s rozvojem vědy a poznání...

Tak nějak to vnímám sám, a není to nic proti Tobě osobně. Jenom, že jsi se ptal, tak píši, co si myslím. Jinak nebylo mým cílem, ani předchozím komentářem psát směrem k šalomákům - vím, že to nemá smysl.

Toto je ale Vaše tvrzení. Ptal jste se jich? Nevšiml jsem si, že by kdy tvrdili něco jiného, než právě to, že Bůh byl v Kristu, když se Sebou us miřoval svět. Jak Vás už tady znám, je toto jen Vaše účelové tvrzení proti nim, které se nezakládá na pravdě.

》Že člověk Kristus byl počat Duchem Svatým, nikoliv z popudu muže (Josefa), 《  Otázka: Josef by byl na škodu početí z Ducha Svatého? Proč? Kdo vlastně otevírá lůno ženy a muže, aby byl počat člověk? Kdo působí, že jsou muž a žena plodnými, a působí, že žena otěhotní? Je to vůle člověka, která o tom rozhoduje nebo vůle Boží? Být počat Duchem Svatým, pro Vás znamená, vzniknout spermií?

Existence, jako bytí? Nebo jak to myslíte? Kristův život jako Syna Božího je skryt v Bohu, jako život Syna v lůně Otcově. Kapitálky klidně můžeme vynechat.

Být způsobem bytí roven Bohu, když Syn je v lůnu Otcově? Být roven Bohu, pro Vás znamená, že Syn je Otec? Že toho, koho zplodil Bůh je On sám? Víte, že veškerý život pochází z Boha, který je Otcem všeho?

》a další věci, které z tohoto všeho vyplývají. Např. to, že můžeme Páne Ježíše i dnes prosit, a že on - Pán Ježíš - nás může vyslyšet, jak sám říká. 《  Ježíš nikdy neřekl, pokud vím, ať jej prosíme, ale že nás vyslyší. Chápu, že z toho odvozujete prosby k němu, ale zde bych poukázal opět na Ježíšovo pomazání prostředníka, skrze něhož, v jeho autoritě tzv. přistupovali už Izraelci k Bohu, ač se před Jeho tvář osobně nedostavili.

Omlouváte se za co? Já ten článek nepsal a ani nepřekládal a ani ho sem nevkládal. Alegorie Vám vadí? Nejde spíše o to, že tomu jednoduše nerozumíte?

》To je další záležitost většině šalomáků společná - popírání autenticity Písma, a snahou jej otupit tím, že si události popsané vysvětlují 'alegoricky', čímž velmi často mění význam textu, a mnohdy i význam samotných slov.《  Alegorické výklady jsou pro Vás změnou významu psaného textu? Takto rozumíte tomu, co je to alegorie? Že sám doslovný výklad má i své hlubší a přenesené významy, to pokládáte za popírání autencitity Písma? Proč? Osobně bych ale řekl, že ten článek je více o výkladu mystickém, ač má i polohu alegorickou a samozřejmě i homiletickou.

Ale má. Apoštol Pavel psal o prvním i druhém Adamovi. Je to pradavný rabínský výklad už z dob před Ježíšem ze školy Gamalileovy. Jako jeho žák, ač byl fariseus, nic jiného Pavel neučil.

Beru Vás dost s rezervou. Opět domněnky. Kristus je řecké slovo pro hebrejské Mesiáš. Před Ježíšem i po něm se objevovali tzv. Mesiášové, ale ani jeden z nich včetně Ježíše nenaplnili veškerá zaslíbení, která se mají stát v době příchodu Mesiáše krále. Proto také ani v jednoho z nich Židé jako v Mesiáše neuvěřili, ač některým z nich mesiáštví neupírají, jako předchůdcům Mesiáše, skrze něhož přijde budoucí svět, který je cílem Mesiášského věku. Co se týče doby rozvoje vědy a poznání, pro minulé generace by to byl určitě zázrak. Ale zázrak není to, co lze vnímat lidskými smysly, ale to, co je za zjevným skryto. To poznání skrytého je pak zjevením.

Pokud si píšete veřejně s někým o někom, musíte vědět, že to budou číst ti, o kterých si píšete. Co si myslíte, už sice vím dávno, ale stále se mi zdá, že píšete jen na základě svých vlastních domněnek, aniž byste vůbec chtěl pochopit to, co kdo tady píše. To mně na Vás vadí.

Sorry, ale toto je slovní alibismus. Všichni máte společné, že popíráte Božství Krista, jeho věčnost, jeho existenci před založením světa, atd. atd. Nevím, zda se vás šalomáků někdo ptal, ale právě jsi předvedl naprosto klasický šalomácký úhybný manévr. Takže nemáš problém s tím, že Ježíš je Bůh? To slyším poprvé.

Tak odpověz - byl Ježíš Kristus Bůh? Existoval před založením světa, byl roven Bohu a ponížil se, když na sebe přijal podobu služebníka a člověka? Můžeš Krista oslovovat, velebit a vyvyšovat jako Pána Boha?

Především proto, že by to znamenalo, že Písma nejsou věrohodná. Že si autoři hodně domýšleli a vymýšleli, a pak by bylo otázkou, čemu vlastně věřit. Další teologické důvodu zatím ponechám stranou.

Toto je zase slovní a myšlenkový krkotoč. V Písmu je jasně popsané, co se početím z Ducha Svatého myslí. Rozhodně tam není popisované klasické početí spermií, u kterého je nějak přítomný Svatý Duch. Toto je klasický výmysl šalomáků. Nový Zákon nic takovéhoto neříká ani nenaznačuje. Je to lidský výklad nevěřící autentičnosti Božího slova a nevěřící na zázraky.

Nerozumím. Ježíš, který byl jako Slovo přítomen u stvoření, a byl v tu dobu Bohem. Kapitálky můžeme vynechat, smysl je však jasný. Nebo někomu není?

Opět točení, točení a zase točení :-(. Samozřejmě, že veškerý život pochází od Boha. Samozřejmě, že i člověk (Adam) byl stvořen k obrazu Božímu. Ale Kristus nikdy stvořen nebyl! Dá se to pochopit? Písmo naprosto jasně rozlišuje mezi člověkem Ježíšem, a všemi jinými lidmi, kteří jsou v Písmu zmíněni. Opakuji: Naprosto jasně, a naprosto zásadně.

Ale to, že nás vyslyší je přece mnohem větší síla! Lidé také mohli prosit třeba Mojžíše - ale pak to probíhalo tak, že Mojžíš poprosil Boha, a ten je vyslyšel. Nikdy, naprosto nikdy modlitby a prosby nevyslýchá stvoření, a tedy pochopitelně ani člověk - byť by byl nanebevzatý.

Ne, tím, že bych tomu nerozuměl to určitě není. Vadí mi, když si každý z Písma vybírá, co se mu líbí a vykládá si to, jak se mu to zlíbí. Sám Pán Ježíš nic alegoricky nevykládal, a říkal, že naše slovo má být ano, ano - ne, ne. Nelíbí se mi, když někdo vytváří dojem, jako by Písmu rozuměl lépe než Pán Ježíš. Jsem pro to, snažit se Písmu rozumět co nejblíže tomu, jak mu rozuměli prvotní svědkové a ti, o kterých se v Písmu píše, a dá se alespoň něco z jejich chápání rozpoznat.

Jsou podle mne svévolným lidským způsobem, jak své vlastní myšlenky a nápady schovat za slova Písma, biblické pojmy a dát jim ve skutečnosti docela jiný význam. Taky to podle mne znamená neposlušnost a nenásledování Pána Ježíše Krista, který Písma alegoricky nechápal. Také to znamená potenciální rozkol mezi lidmi, protože alegorických výkladů si můžeme vymyslet miliardy...

Tam přece nejde o žádnou alegorizaci existujících textů Písma. Nerozumím, proč používáš tento příklad.

Aha, a jakéhopak ti ostatní dosáhli významu? A to jako přijde třeba 50 mesiášů a nějak dohromady naplní všechna údajná záslíbení? Nebo jak by sis to představoval? Písma jasně hovoří o jednom Mesiášovi, a také o mnoha lžimesiáších. Nic takového, co tu vymýšlíš nebo předsouváš Ty, tam není. Rozuměl bych Ti, pokud by popíral autenticitu Nového Zákona jako takového. Ale uznávat NZ a zároveň si z něho vybírat co a jak se hodí, to je snad ten nejhorší přístup k Písmu, jaký si umím představit. Nebo tedy minimálně ten nejškodlivější.

To přece nepopírám. Ale za to, jak uvažují šalomáci opravdu nemohu. Pro mne je to velmi odrazující a odpudivé - myslím ten styl všemu možnému měnit smysl, překrucovat významy, obsahy - prostě vžívám se do role, když jsem byl ještě ateista, hledající pravdu - a teď si představím tady toto šalomácké myšlení - a jímá mne hrůza. Dneska už jako věřící jsem trochu schovívavější, ale stále v tom vůbec nevidím poctivou a pravdivou práci s textem - je mi líto, ale nevidím. Vidím v tom naprosto účelové překrucování významu i kontextu, v podstatě všeho.

Já si myslím, že na mně nevěřícím lidem vadí jiné věci, ale to si raději nechám pro sebe. Domněnky jistě používá každý, bez nich si jaksi úsudek o věcech kolem nás vytvářet nelze, ale posoudit pravdivost, upřímnost, objektivitu, korektnost argumentace, komunikačních technik, atd., to se dá, a poměrně dobře.

Rozumím tomu, co píšete, jen mám za to, že tu jiskru Boží -nešamu,  tedy chaju z jechidy v nefeš, má každý člověk, ale musí se takzvaně znovu narodit, být vzkříšen, probudit se, musí se ho Bůh dotknout svým prstem -ruachem. Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých a zazáří tobě Kristus, Mesiáš -Mašiach. Každý člověk se na svět rodí z Boží vůle jako Boží syn, má svůj původ, (z)rod z Boha, který je Otcem všech duší -nefeš chaja, odtud nešama. Každý člověk je tak částkou, dílem nebo podílem Boží duše -jechidy. Ono světlo -or, do kterého byl Adam zahalen v zahradě rozkoše, -v tzv. ráji - v Gan Eden, a které bylo skryto v tělo, je stále tím skrytým člověkem, jehož pečeť od Boha máme, a který se rodí jako druhý, ač předcházel zrození toho prvního, Alef-dalet-mem, Božská krev. Vy asi rozumíte.

Hezky psáno, ten způsob: " Víme, že..."

Držet se toho, co můžeme vědět, co je přístupné poznání, to je to nejlepší,co můžeme dělat. 

Ony se totiž nádherně doplňují. Rozumíš tomu? Je ti do jasné, žeryčku? Nakonec je i docela fajn, že jsi to tu dal - ukazuje to, jakým způsobem někteří lidé dokáží myslet a kombinovat, a na co si příště třeba dát pozor :-).

"Osoba Otce nemůže nikdy opustit osobu Syna"

Vyjma slova "osoba" říkali ve středověku také "modus", na př. mnich Richard z kláštera sv. Viktora tak psal v díle O vtěleném Slovu (český překlad)- Tedy první modus (Boží). druhý modus,...,v něčem je to lépe představitelné.

Je to trošičku složitější: NĚKTERÉ VZTAHY OTCE A SYNA

Můj článek je koncipován apologeticky; zde se množí články zpochybňující Spasitelovo božství. Je to zejména judaistická triáda ve složení tele-žeryk-breivik, ke kterým se v poslední době přidal i unitář mikim.

BA

Nedivím se, že jehovisté tvoji zvěst nesnesou. Oni klidně připustí, že Pán Ježíš je novým Adamem (1Kor. 15:45); klidně připustí, že je Božím Synem - ale když jdeš dál, zjistíš, že jejich spasitel je lidského původu. Podobně unitáři.

 V čem "Svědkové Jehovovi" tragicky bloudí | Reformace.cz
BA

A vo tom to je. Nedopočítáš se, páč bibli psalo snad 50 lidí a každý si to představovali jinak, víš.... Stejně jako si to každý představujete jinak, co tady píšete. A kdybys šel po planetě kousek dál, tak tam mají zase jiného draka s jiným počtem hlav.  

bobku, to ti neberu, budu se zasazovat za to, abyste to mohli dělat, jsem pro svobodu vyznání

Nevěřím na nadpřirozeno, ani bohy, ani esoteriku, ale to ty nemůžeš pochopit. Jenže to psaní sem, možná není zbytečné. Víš proč? Protože já jsem kdysi četl názory dekonvertity Karla a některých jiných pochybovačů, jako Spitfire, Borius, atd. V té době jsem se s nimi hádal a byl v opozici, a bil se za křesťanství. Jenže já si pamatuji, co oni psali a vím, že to přispělo k mé dekonverzi. Takže to, co zde píšu, může mít na někoho vliv a přispět k tomu, že se zbaví pobožné narkomanie. Neříkám, že to musíš být ty. 

Hele, kdyby nikdo nedělal nic, tak bych se nikdy nedozvěděl to, co jsem se dozvěděl. Já tedy děkuji týpkům, co mně pomohli prozřít. Dali si tu práci. Taky nemuseli. Mohli se na to vysrat. Ale neudělali to a mně pomohli. Třeba taky někomu pomůžu. Možná jo, možná ne. 

A třeba se naopak ještě více utvrdíš ve své pobožnosti, páč jsou i týpci, které argumenty ateistů  nebo dekonvertitů ještě více zabetonávavají ve víře. A já proti tomu nic nemám. Jestli někomu moje psaní způsobuje pochybnosti, je to fajn, jestli někomu naopak způsobují utvrzení ve víře, tak pro něj je to přece taky fajn. 

No a  teď mi řekni, kolik hlav má tvůj drak? :-)

Jak jsi přišel na to, že vy pobožní máte pokoj a ateisti chaos? Já to vidím naopak. Vy, pobožní, se mezi sebou žerete rozhodně více než ateisti. O žádném pokoji to nesvědčí, ale spíše o fanatismu. Dát vám pušky, tak se navzájem postřílíte, ostatně jste se kvůli náboženství zabíjeli mnoho století...

Nevypadá to,  že by tvůj literární drak někomu pomáhal. Spíše to vypadá, že váš literární drak vás rozeštvává a bez něj byste byli o něco méně zmagořelí (možná). 

Otázka, jestli to ale nebude třeba tím, že ty sám jsi (obrazně řečeno) duchovně ve stavu stoletého starce, naprosto už postrádajícího testosteron.

Takovému se pak může i osmnáctka jevit jako "seschlá", bez půvabu.  :-)

Ještě jednou: Většina lidí vnímá vás, pánbíčkáře, jako podvodníky. A na vás je, zda svého draka konečně přestanete schovávat a ukážete veřejnosti, nebo zda budete i nadále hledat výmluvy, proč to nejde. A mezi sebou se hádat o to, kolik má hlav. Což ukazuje, že jste ho sami neviděli, takže vašimi interními diskusemi nepřímo přiznáváte, že podvodníci jste a veřejnost si o vás právem myslí, že jen mystifikujete a manipulujete. 

Říká se tomu důkazní nouze. Vy, věřící jste  v důkazní nouzi. Když je někdo v důkazní nouzi, o to více mě překvapuje jeho arogance, pýcha, nadřazenost. 

Nemáte žádného boha, jen své ideologické, teologické pindy a těmi se natřásáte. To je o několik levelů strašnější a odpudivější než jednoduchá a čistá víra mé sousedky, která sice teologii nerozumí, ale věří svému neviditelnému kamarádovi, který ji pomáhá. 

presne tak... Boh sa z nás nepozvracal, ale išiel dobrovolne na kríž a zomrel za nás... a dnes Boh trpezlivo sleduje komentáre na granosalis a plače nad nami... to je náš Boh... a nikto ho nedonúti prestať milovať tak nedokonalé hriešne, pyšné, arogantné bytosti akými sme... Boh má nádej že aj ,,neprihlášený,, občas zapochybuje o svojej nevere a v kútiku duše si pripustí že možno čiste ,,teoreticky,, by nejaký ten boh mohol byť... to je cesta k pravde...

A to další, jak mluvíš za boha a vkládáš mu své projekce, to je legrační. :-) Hele, já nemohu popřít, že existuje nějaký všeobecný bůh, někdo, kdo stvořil vesmír. Spíše si to nemyslím. Ale kdyby ano, tak to určitě není váš pouštní hypertrofovaný náčelník od Židů, nebo ten další bubák od Arabů. Bible i Korán jsou ukázkou toho, jak bůh určitě nevypadá, pokud existuje. To fakt můžu vyloučit. 

Proti tomu křesťani, muslimové tvrdí, že mají absolutní pravdu. 

Skuteční vědci do této kategorie fanatiků málokdy spadnou :-). A jistě i tam jsou výjimky potvrzující pravidlo.

S, Hildegarda má základní biblické neznalosti odloučení Otce od Krista...

Marek 15:34  A v hodinu devátou zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Elói, Elói, lama zabachtani? jenž se vykládá: Bože můj, Bože můj, pročs mne opustil?

..."Bože můj, Bože můj, pročs mne opustil?"...

Může snad Bůh umřít?

Na kříži umíral Ježíš jako člověk, Syn - Bůh umřít přece nemohl! 

Tímto zvoláním Ježíš (jako člověk) v tomto okamžiku smrti těla zakusil veškerou opuštěnost od Boha, kterou si my lidé přivozujeme hříchem ke smrti. Tím na sebe vzal i tuto lidskou opuštěnost od Boha (člověk ve skutečnosti hříchem ke smrti opouští Boha) - to je princip pekelného trápení - odloučenost od Boha.

Proto není hříchu, který by člověku nemohl být Bohem odpuštěn - pokud ovšem hříšník změní své smýšlení a učiní pokání.

1Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi

. 

A Ty rozdíly vytváříš. 

Voto, opravdu nevidíš, jak žeryk zase účelově smysl toho verše vytrhl z kontextu a napasoval úplně jinak?

A žeryk takto překrucuje smysl Písma a vytahuje z kontextu téměř v každém svém komentáři. To opravdu, Voto, nevidíš, že jsi se tak čertil? Mám Ti to ukazovat a přípomínat častěji?

Tu Tvou omáčku kolem, kterou si vysvětluji spíše jako poslední výštěky čokla před popravou, raději nebudu komentovat - jsou úplně mimo... to jen pro Tvou informaci.

nebo považuješ vstup zeryka ze 28. květen 2018 @ 15:39:24 za věcný a k tématu? ("Bubu, a ještě pod postel nebo ve skříni..." pak verš zcela mimo kontext a nakonec osobní útok... a to vůbec nebylo na mne). To schválně ničíš diskuze, abys z toho následně mohl vinit druhé?

Strašením přivádět k spasení je sarkasmus,  a rozdělovat lidi,  nikoli jejich názory je proti duchu Krista. 

Začal tím myslivec, pokračuješ Ty a semotamo se někdo přidá (šalomáci, antikristi, plus obyč nadávky). 

Nápodobně - s tím rozdílem, že wollek k věci opravdu píše, pokud je k čemu psát...někdy tou věcí mohou skutečně být diskuze skoro o ničem - ovšem i vzdcuh je potřeba občas pročistit.
 

BA

BA

Tobě fakt není trapně za ty kecy?

jistě, teologové preferují termín inherence, resp. koinherence např. zde:

Koneckonců nejsem teolog ani žádného teologa osobně neznám a i kdyby, tak bych po něm nepapouškoval, neboť sdílet pravdy Písma Svatého považuji za svou povinnost a odpovědnost, kterou nevykonávám, protože musím, nýbrž protože chci. V tomto smyslu jsem (spíše než teolog) "teofil", jelikož to dělám z lásky k Bohu a k lidem, ne proto, abych někomu předal poznání, vědomosti či informace, ale Krista jako Pravdu a Život, které jsem (osobně, důvěrně, intimně, subjektivně) poznal.

tvé vysvětlení přijímám. Také já cítím sdělovat pravdy z Písma svatého a to tím více, čím více se na naši víru zde útočí. Za nejnebezpečnější útočníky nepokládám ateisty, či komunisty - ti jsou velice průhlední. Největší nebezpečí zde vidím v působení judaistů, kteří sem přišli podvracet naši víru. Můj článek je koncipován apologeticky. Je třeba přijmout fakt, že judaisté naši přátelé zřejmě nejsou. Překopíruji sem můj komentář na GS z 22.3. 2016: