Na internetu jsem narazila na článek Marianny Otterové. Oslovil mne, promlouvá do mé situace. Paní Marianna se před pár lety rozhodla odejít z církve. Svou víru si uchovala. Vedly jí k tomu tři problémy: náboženský, politický a sociální. Ten poslední obsahuje řadu postřehů, které prožívám také.

Elitářský prvek popisovaný v článku se začal projevovat u některých vztahů, zejména s mou skvělou kamarádkou. Nejsem z jejího sboru, ale dlouho jsme si rozuměly a měly hezký kamarádský vztah. Následně se stalo, že kamarádka začala mít nějaké osobní problémy. Sdílely jsme se spolu, důvěřovaly si a vše probíraly jako opravdové sestry. Po nějaké době se její situace začala zlepšovat. Pak asi po roce a něco se vše začalo vracet do starých kolejí. Začala se právě příliš upínat na tu svou komunitu z církve. I když stále v nejtěžších chvílích utíká za mnou, mám pocit, že už to není to, co bývalo. Že už si tolik nevěříme, zpochybňuje mne a z jejích slov jsem pochopila, že jí ta její komunita od mne odrazuje. A právě často i v radách, které ani nejsou podle bible. Je to spíše podle zvyků v jejím společenství, ke kterému se tak ještě více upíná. Její problém se tím jenom prohlubuje a vůbec neřeší. Jsem z toho dost smutná a nevím, co s tím. Jsme spolu čím dál méně. Pokud zrovna není na dně, tak si na mne mnohdy ani nevzpomene a vážný problém, co má, odkládá, přehlíží, vlastně ani nevím. Bojím se o ni. Jedná se o normální běžnou církev, ale z toho co jsem mohla poznat je tam něco nezdravého. 

Máte někdo s něčím podobným jako popisuje paní Marianna zkušenosti? Co si o tom myslíte? Z mého pohledu klíčové jsem potrhla a jsem zvědavá, co si o tom co paní zdejší věřící myslí. Není to až sektářké chování, co je tam popsáno a co prožívám u své kámošky také? Dále své trápení rozebírat neplánuji, mám ale pocit, že by mi snad pomohlo více takového sdílení o sociálních vazbách v církvi a jejich vliv na vazby mimo ni.

Pokračuji vlastním článkem, který je přečíst celý na odkazu dole: