Avraham hovořil s B-hem, pak pozvedl zrak a uviděl posly ...

Mám pro tebe hádanku, Dzehenuti ... ;-)

Avraham spatřil 3 posly/anděly ... hovořil k němu jen jeden z nich ... odešli od něho také 3 ... do Sodomy k Lotovi přišli už jen dva ... příjemné snění přeji ... ;-o

B-ha nikdo nikdy neviděl ... je neviditelný ... nikdo z lidí ho nemůže očima spatřit. B-h se zjevuje, dává se poznat vnitřnímu zraku člověka, jeho vyvoleným prorokům, jako obraz odrazený od zrcadla k zrcadlu .. ale žádný zjev či podoba ...

Avrahamovi se zjevil B-h a když pozvedl zrak, uviděl poutníky a dále mluvil s B-hem ... když odešli, stál Avraham stále před B-hem a rozmlouval s ním ... 

Poslové byli posláni k oznámení a vykonání B-ží vůle (podle gemary archandělé Michael, Gabriel a Rafael ... každý anděl je jeden výrok B-ží a může plnit jen jeden z výroků B-žích ... )

Ješua byl na hoře 'proměnění' zjeven apoštolům .... dostalo se jim zjevení, ... a B-h k nim promluvil skrze zjevení v 'setkání oslavených proroků', že je to Ten jeho milovaný syn, kterého mají poslochat ... prorocké zjevení není viděním fyzického zraku. Nu ani ta holubice a ani ten keř ;-)

Ješua neřekl ... spatřil jsem Avrahama dříve než jsem se narodil ... to Avraham však spatřil 'den' Mašiachův a zaradoval se ... a to viděl i Ješua ... kroutíš písma dle svých představ ...

... Avraham pocestným nohy (od prachu ... zvyk prý arabský) neomýval ... pocestní (v kap. 18 pro Avrahama ještě muži ... až v kap. 19 pro Lota andělé ... ) si nohy omývali sami ... jeden pocestný přišel s poselstvím k Sáraj ... druhý k Lotovi k záchraně ... třetí ke zničení měst Sodomy a Gomory ... 

Avraham poutníkům nohy nemyl .... domyslel sis z apokryfu ...

Navíc ani apokryf nemluví o Michaelovi jako o Ješuovi ... 

Máš svou představu ... natlačíš do toho vše .. i nový apokryf ... ovšem Jehovisté už tě předběhli arch.Michael je Ježíš ...

Apokryf někdy z dob tvorby křesťanské gnóze ...

Tedy ... věříš-li tomu .. nicméně v apokryfu vystupuje jediný anděl Michael ... Abraham má umřít ... Izák je už na světě dospělým ... Abraham poroučí Izákovi donést vodu ze studny (naposledy), aby omyl nohy 'cizincovi' ...

Apokryf docela 'neuznávaný' ...

B-h s Avrahamem mluví přímo a nikoliv skrze posla ...

Posel oznamuje B-ží vůli ... ale k Avrahamovi B-h mluví přímo ...

Neodděluješ prokládanou řeč ... poslové odešli a B-h s Avrahamem mluvil stále ...

Neřekl ani, že by se s ním vzájemně spatřil ...

Ty jsi 'viděl' mnohé ... viděl jsi už někoho dříve, než se narodil??

Měl jsem kdysi takové proroctví ... připomenula mi ho manželka ... viděl jsem 'den' narozeného než vůbec nastal ... dříve než nastal ... a B-h vidí ... 

Zj13:8 Sk2:30-31 1Pt1:10-12

ty si ze mne střílíš. Co píšeš, nemůžeš myslet vážně...

 Říká se tomu předzvědění ... předexistence tedy pěkně po židovsku ... 

podle toho, jak popisuješ evoluci, si nemyslím, že mi rozumíš. B-h nestojí bokem a nepřihlíží k tomu, jak se uskutečňuje něco, co jaksi 'genetickým plánem' vložil do člověka, který se pak vlastně absolutně nevědomě podílí na naplnění jeho plánu. Jako např. nemá lev možnost sebe sám geneticky vyvinout ve vlka.

B-h stvořil člověka, ABY BYL obrazem B-žím podle jeho podoby Gn1:26-27. Tedy, aby se stal (jím byl) tím obrazem podle jeho podoby (podobenství). A člověk se sám může podílet na tom, aby se přizpůsobil tomuto 'vzoru podoby B-ha'.

B-h povolává v existenci (v bytí), co není, jako by už bylo Ř4:17. Co vzniklo, nevzniklo z viditelného Žd11:3, bylo to povoláno v existenci bytí B-žím slovem (výrokem). Neviditelné, co nebylo vidět, se stalo zjevným v bytí (zhmotnilo se). Tak i věřící byli podle B-žího předzvědění předem vyhlédnuti a posvěceni 1Pt1:2. To ale neznamená, že člověk 'neujde svému předem danému osudu' a nemůže jinak a chce jen tak, jak v něm bylo B-hem uloženo. Ale B-h v každém čase hledá ty ochotného a poslušného srdce. 

Věci nebeské jsou vzorem věcí pozemských, přítomné věci jsou stínem věcí budoucích Žd8:5, 9:23-24. Tak i všem prorokům bylo dáno zahlédnout 'alespoň jakoby v dáli' naplnění toho, co bylo ustanoveno od založení světa Žd11:13. Tak jim bylo zjeveno, co se stane 1Pt1:10-12. Tak se stalo i Abrahamovi. Spatřil 'den (bytí, genesis)' toho, kdo byl od počátku světa v B-žím plánu, v B-ží moudrosti a když nastal čas předzvěděný, B-ží slovo se naplnilo, B-h ho uskutečnil, stalo se tělem, skutečností, pravdou. B-žím aktivním působením byl počat a narodil se ten předzvěděný Mašiach, který byl (a je) počátkem a příčinou všeho, co B-h ve své mysli a ve svém slově uložil. A Jošua nenaplnil svůj nezvratný osud, ale B-ží vůli, B-ží slovo.

Důvodem všeho toho, co evangelista Johanan psal o Ješuovi je J20:30-31. Není třeba jiných 'pravějších důvodů', než toho, co pisatel inspirovaný B-hem napsal. 

nepsal jsem o vývoji člověka z opice a neměl jsem za to, že bys o tomto psal.

Rozumím ti lépe, než si myslíš. B-h to byl, kdo byl v Ješuovi, když v Mašiachovi usmiřoval svět sám se sebou. B-h je Otcem, Stvořitelem i Zachráncem světa. B-h je duch (v tomto světě). Projevuje se jako 'neviditelný duch'. Když ty píšeš o manifestaci B-ha, je to pro mne to, co učil o B-hu Ješua. Nevidíš ho, ale vnímáš a pozoruješ jeho působení - jeho ducha. B-h není to vanutí - duch-dech, ale je to jeho působení, co činí. B-h není 'ruach', ale je to jeho dech-duch. Proto můžu říci, že co se děje vanutím jeho dechu v 'korunách stromů', činí sám B-h, ale jeho dech, to není B-h, spíše ta jeho manifestace v tomto zhmotnělém světě. A ten strom, jehož listí a větévky se v tím vanutím jeho dechu pohybují (ožívají jeho působením), není B-h, ale jen strom 'oživlý B-žím dechem'. Není tedy pro mne B-h ruach ha-kodeš (Duch svatý), a ani ben Elohim (Syn B-ží). Ač vím, že co se děje B-žím duchem, působí sám B-h v člověku a skrze člověka. Dechnu-li na list papíru, činím to já, ale nejsem tím dechem ani papírem. B-ží šchina (přítomnost) se projevuje skrze Jeho ducha v tomto světě. A je-li B-h svatý i jeho činný dech. Nakonec i andělé jsou vanutí ruach (větru). Spojení tedy, že Bůh je Otec - Duch svatý, jsem schopen porozumět v tom, že se takto B-h v tomto hmotném světě manifestuje, nikoliv však již tomu, že Syn B-ží je B-h. Avšak v B-žím synu se B-h dává poznat světu, nikolv tedy jako B-ží syn, ale jako Otec skrze Syna, který i nadále zůstává člověkem zjevujícím B-ha (totiž Otce všech a Stvořitele světa) skrze působení B-ha v něm. Ješua je dokonalým obrazem B-žím, není B-h, ač v něm B-ha spatřuji. Ani Duch svatý není pro mne B-h, ač v jeho působení spatřuji B-ha.

V tu B-ží 'sílu či nástroj' jako Ducha svatého nevěřím, ač působí v moci. Duch B-ží (svatý) je B-ží působení (jak jinak než činné, tvořící), jednání, projev k člověku v tomto světě. B-ha nevidíš, ale jeho působení, jednání, ano. Nemodlím se tedy k Ruach ha-Kodeš, ale jedině k B-hu, Otci ve Jménu Mašiacha Ješuy.

 Patláma patláma o neviditelných vymyšlených *****ch. Náboženská víra ve vašem provedení jeví znaky psychické, či psychiatrické poruchy. 

Já bych to tady ani nepsal a nechal vás si hrát a žonglovat s neviditelnými pojmy, kdybyste ze svého pískoviště nelezli do veřejného prostoru a nechtěli pak podle svých ptákovin řídit společnost. Teď nemyslím vás konkrétně, ale spoustu pobožných, co v důsledku své psychické poruchy - kterou je náboženská víra - sepisují petice, žádají finance od státu, chtějí řídit životy jiných. 

Dát někomu jméno v biblickém smyslu znamená, že se sám tím stavíš výše nad něj.        To pro mne neplatí a nemám to za "biblický smysl", uvedl jsem v předchozím mém komentáři. Dát něčemu či někomu jméno, znamená poznat jej, určit jeho "podstatu". Tedy pojmenovat jeho vlastnosti jménem.

Adam dal jména všem zvířatům, sám ale trpěl "prvotní samotou" - nenašel sobě nikde ve stvoření rovnocenný protějšek (Gn 2,20). Proto mu Bůh dal ženu, která je mu důstojností naprosto rovnocenná - je mužovou pomocnicí v jeho roli  "zjevování neviditelného Boha ve viditelném stvořeném světě"..      Adam nenašel ve veškerém živém stvoření fauny jemu rovnou pomoc - nikdo ze zvířat nebyl člověkem jako on. Žena je člověk. Ani psovi není rovná kočka, a krokodýlovi slonice ... proto - tělo z mého těla (kost z mých kostí a maso z mého masa).

Adam nejdříve dal své ženě jméno Eva (Gn 3,20) a až pak je psáno, že ji poznal (poznal ji v biblickém smyslu jako muž pozná ženu - zkušeností, skutkem) a ona otěhotněla (Gn 4,1). Nikoli naopak, jak tvrdíš ty.       Trvím, co tvrdím :-)  Gn3:20 v ČSP zní takto: A člověk svou ženu pojmenoval Eva, protože ona se stala matkou všech živých. V hebrejštině ono počáteční "A" vždy navozuje na to, co se před tím událo. Není spojkou "větru". Proto je i z uvedeného verše zřejmé, že Adam dal své ženě jméno až poté, co se stala matkou všech živých. Proto také v Sidonově překladu 5-ti knih Mojžíšových je psáno: "A jelikož se stala matkou každého živého, pojmenoval Adam, člověk, svou družku Chava." Adam tedy Evu nepojmenoval předtím než se stala matkou, ale na základě tohoto zjevného poznání, že otěhotněla a rodila.

Poznat někoho neznamená dát mu jméno!      Pokud něco pojmenovávám já, dávám tomu identitu, identifikuji ho. Tedy poznávám. Teprve potom má to jméno pojmenovaného smysl. Pakli se pojmenované se svým jménem nesžívá, jde o asimilaci. :-) Ale jistě, má-li již něco své jméno, poznávám podle jeho nositele, co znamená to jméno. A jestliže už znám význam toho jména, ale jeho nositel se podle toho "nechová", pak je vším jiným, jen ne "tím jménem". 

"Dát jméno" znamená učinit se vyšším, než je on sám, učinit se pánem (Gn 2,20).       Stando, ... pro mne žádná spojitost. Spíše divná logika. Něco, jako když Římané pojmenovávali své otroky: "první, druhý, třetí, .... devátý ....  Oslovuji-li někoho jménem, pak proto, že s ním mám (nebo chci mít) blízký osobní a vřelý vztah.

Po prvotním hříchu se jednota muže a ženy hříchem narušila. Do vzájemného vnímání se vkradla pokřivenost srdce hříchem. Proto ona nová snaha zakrýt svou nahotu, aby ji ten druhý sobecky a konzumně nezneužil.            Tradiční výklad, řekl bych z pohanské kultury. Naopak je to, Stando. ;-)

Tím, že Adam dal své ženě jméno, tak si ji podmanil, zotročil. V důsledku pokřivenosti vlastního srdce hříchem.        Uffff! Já tedy dal své ženě jméno (příjmení) a ona ho přijala, shodli jsme se. Rozhodně jsem si svou ženu nepodmanil a ani nezotročil a vůbec mne to nikdy nenapadlo. A kdybych měl ten záměr, byl bych opravdu příšerně hloupý a ... (raději nejmenovat !)

Docela v rozporu s původním Božím záměrem, ve kterém měli muž se ženou spolupracovat jako rovný s rovným - ve stejné důstojnosti, jenom s jiným naplněním svých odlišných rolí. Následkem pak bylo biblické patriarchální uspořádání prvobytné společnosti.            Zase ta "pohanská tradice výkladu". :-) Nic ve zlém. Asi bych raději něco nekomentoval, ale co myslíš: Matriarchát - v něm si ženy zotročily své muže a podmanili si je?

Člověk stvořený procesu muž a žena ... dvě duše z jednoho těla ...  ano! :-)

Člověk stvořený pouze jako muž ... ne! :-(

Stando, dvě hlásky jod jsou psány v jediném slově, ne ve dvou slovech.

Já ti k tomu dříve o tom psal, ale co ti z toho vzniklo ... 2x nefeš atd... co jsi s tím provedl? ;-)

Dvě hlásky jod ... dvě podstaty jediné duše, Stando. Člověk byl také stvořen jako muž a žena, také proto 2x jod. Jeden proces rozebraný a zdůvodněný v bibli. 

Eva byla vytvořena z Adama, nikoliv již přímobze země a také se to odehrálo bez vdechnutí nišmat chajim. Z jedné živoucí duše dvě, ale žena nikoliv ze země, ale již z těla. Žena je proto 'duchovnější' bytostí než muž a muž je více bytostí 'pozemskou'. 

Pomocnice jemu rovná .... v hebrejštině 'stojící naproti'. Lehce se může stát 'proti'. Je však k vyrovnání 'pozemského' a 'nebeského (duchovního). Žena však nemá takovou vazbu k pozemskému (konkrétnímu) jako muž. Je více 'abstraktní'. Proto je muži pomocí k rovnosti. No a muž zase ženě. Žena je tím lepším z člověka :-)

Adam měl to 'právo' ženu pojmenovat. A to právě proto, co oni pověděl B-h. Čteš divně, přehazuješ ... stejně jajo s tím, zda obdržela jméno dříve než porodila ... Adam jinak ohledně 'živých duší' dostal dokonce B-ží poslání/úkol pojmenovávat. A to ačkoliv jménem povolává B-h ... například Jákova povolal jménem Jisrael. :-) B-h učinil vše svým slovem, všechno povolal k životu jeho jménem, přesto však člověk dostal úkol vše pojmenovat. Čím B-h stvořil svá stvoření, tím jsou. Člověk je poznává a pojmenovává ... nic kostrbatého... ani s příjmením mé ženy ... neboť jsem poznal, že ona je 'tělem z mého těla', 'jedné duše'. Po 24 let (+ roky poznávání se před manželstvím) ... bez jediného mráčku ... 

B-h je duch a ne tělo. Přesto 'plodí, rodí' a je to On, kdo otevírá lůno a uschpňuje k plození, početí, rození ... chceš-li  'konkrétní obraz' - B-h má pohlavní orgány svého stvoření. Přesto není ani člověk a ani zvíře či jakýkoliv jiný organismus ...

B-h je duch a přesto je otcem, oplodňuje, rozmnožuje ... není jen člověkem nebo jakýmkoliv viditelným stvořením, ale působí jak v člověku, tak v celém svém stvoření. Bez B-ží vůle ti přeci ani vlas z hlavy nespadne na zem :-), natož abys onemocněl nebo zemřel; zplodil potomka nebo žena otěhotnila, donosila plod či porodila dítě, odchovali ho a ono dorostlo k dospělosti ... a Ješua se měl počít z ruach ha-kodeš bez přičinění muže. Jak tedy můžeš říci, že B-h (tedy duch) nemá "pohlavní orgány" :-))) 

Jsi nemocný psychicky a k tomu jsi nábožný šašek. Vzbuzuješ ve mně pohrdání, ale i lítost. Kdybych měl tu moc, uzdravím tě. 

zjednodušeně řečeno, nevidím v kontextu toho textu Písma tu symboliku, co tam vidíš ty. Mám ji za 'vnucenou' pojetím o 'trojjediném bohu'. Je zřejmé, že věříme oba o B-hu jinak. Nic, nad co bychom se nedokázali povznést. Ale je jistě z toho patrné, že se naše čtení i výklady Písem budou různit a lišit.

Tedy z mého pohledu Písma lámeš a vnucuješ do nich svou symboliku, ale chápu, že stejně tak z tvého pohledu, se to stejné (krom symboliky) domníváš ty o mně.

Já se při čtení 5-ti knih Mošeho raději držím rabínských překladů, tedy konkrétně rabína Efraima Sidona. A držím se i výkladů tabi Rašiho a dalších. Tedy např. ve v.22 je psáno, že Avraham zůstal poté, co ti muži odešli (tedy všichni), stát před B-ží (Hospodinovou) tváří. Ve verši 1. je psáno, že se Hospodin zjevil Avrahamovi (a tečka). Verš 2. mluví o zvednutí zraku (od zjevení). B-h s Avrahamem hovoří v tvář, nikoliv prostřednictvím oněch mužů a hovoří s ním i v průběhu hovoru s těmi muži. Verše 3, 4, 5 jsou slova Avrahamova adresovaná těm mužům, z nich jeden je považován za jejich vůdce. (Jsou rozho vorem Avrahama s těmi muži). Oslovuje-li Avraham jej, oslovuje tak i ostatní dva. Ve v. 9, 10, 14, 16, 19 vyslovuje vůdce těch mužů / andělů, avšak slova ve v.13, 17, 18, 20, 21 jsou přisuzována B-hu. Verše 22-33 jsou přímým rozhovorem mezi Avrahamem a samotným B-hem (před B-ží tváří). Konec verše 13. dokazuje, že ta slova B-ží jdou přímo k Avrahamovi do mysli. Co Sáraj řekla pouze vnitru, jsou řečena Avrahamovi. Zní: '... zdalipak já mohu rodit, a já že jsem zestárl?' a ta slova slyšel od Hospodina přímo Avraham.

V 'trojici' andělů nevidím žádnou symboliku 'trojice boží'. Oni byli posláni, každý k danému účelu a úkolu. Odešli všichni tři od Avrahama společně, jako i přišli, ale úkol jednoho z nich, který hovořil k Avrahamovi byl naplněn a jeho úkolem nebylo vyvrátit města Sodomy a Gomory, a zachrànit Lotovu rodinu bydlící v jeho domě (tedy jen ty z neprovdaných jeho dcer)... Jen proto nepřišli do Sedomy (Sodomy) všichni tři. (A zde symbolika postrádá smysl - dva jednají bez třetího, navíc by po odchodu dvou ... jen jeden samostatně byl Hospodin ... né, byli to andělé ...)

Nic tedy proti tvým pojetím, jen jsme oba z velice vzdálených vesnic ;-) ... v dobrém přeji.

třetí se nezdržel ... vůbec se nedostavil do Sodomy k Lotovi a to po celou dobu v příběhu o vysvobození Lota a zkáze Sodomy ...

Podívej, vysvětlil jsi mi svůj názor, já ti předložil jiný ...

Prostě stojíme na svém. Zůstaneme u toho a u slušné výměny názorů ač bez shody ... mně nevadí. :-)

je-li B-h 'láska sama', nevystačuje si sám.

Nepotřebuje se učit od lidí 'nějaké vnitřněvztahové (sebe)lásce, aby miloval. B-h milující B-ha v sobě samém pro.nějakou svou 'různost osoby' - to není o B-hu, ale o samolibých lidech.

B-h miluje i ty, co jsou Jemu nepřátelští, všechny. Ne proto, že miluje sebe sama, miluje veškeré své dílo. Nikoliv proto, že sebe miluje, miluje své dílo, jako člověk. 

B-h je dokonalou bytostí a snad právě proto si nevystačuje sám.

Ty máš naprosto jiný pohled na 'dokonalost'. B-h je dokonce tak pokorný, že se radí s anděly i s člověkem, ač všechny přesahuje moudrostí a rozumností.

Optimista své osoby...Pesimista jiných osob...