Už několikrát jsem slyšel od věřících větu: " Každý měl a má možnost uvěřit v Pána Ježíše a každý se za to , že neuvěřil bude jednou zodpovídat" Takové vyjádření věřících mne vytáčí nepříčetnosti. Je projevem náboženské arogance, fanatismu a pýchy a absence empatie. Když se podívám na to, co jsem zažil, tak se za prvé mnoha lidem nedivím, že v Boha nevěří  a mnozí ani neměli možnost   poznat, kdo a co je Bůh  a Pán Ježíš a navíc ti, kteří o sobě prohlašují, že věří v Boha a mají v sobě Krista, často navenek nejsou povahově lepší než nevěřící.

    V prvé řadě ti, co možnost Boha poznat neměli,  byli moji rodiče. Nemocní a navíc v bídě. Maminka znala jen nějakou říkanku, kterou řekla akorát na vánoce. O Bohu  a víře se nemluvilo.  Možná nevěděli, co říct. Nikde kolem nebyli žádní věřící. Faráře jsem se děsně bál. Znal jsme ho jen z pohřbů, které šly kolem našeho obecného bytu a s ponurou hudbou. Farář měl na sobě pro mne strašidelné oblečení. Děs  a děs. 

 

     Vzpomínám na nemocného Petra. Obecný nádeník, který zametal ulice. Dítě bídy. Vyrůstal u sedláka jako dělník. Pak se dostal do továrny. Kvůli epilepsii ho propustili z továrny, kde uklízel železné špony u soustruhů. Hrozilo, že se poraní při záchvatu, když padne do  toho ostrého odpadu. Město mělo pochopení  a tak začal zametat ulice. Jak a kde mohl Petr poznat Boha?  Neuměl číst a psát. Bedřich byl na tom hůře. Podivím, léčený na psychiatriích, věčně špinavý. Bydlel na proti nám v obecním bytě. Měl jsme ho rád, protože mi sehnal tříkolku a vzal na kole na výlet do okresního města.

Další. Emil. Opilec a komunista, pro kterého komunismus byla hlavně naděje, že už jednou nebudou továrnici a kapitalisté. Znal jen dřinu a v roce 68 mi řekl, abych podepsal  petici proti   okupaci.   Stál za stolem u národního výboru. Za pár hodin zemřel na infarkt.  Atd.  Co mohli tito lidé vědět o Bohu a kde ho měli poznat? A ještě k tomu v totalitní době, která lidi učila tomu, že Bůh není. Já měl štěstí. Potkal jsme věřící, u kterých jsme vnímal Boží přítomnost. Ale na koleji ani jeden  z mých spolužáků nevěřil v Boha. Modlil jsem se tajně, jinak bych byl středem posměchu. Sám jsme měl plno starostí, depresí a pocity méněcennosti. Co bych a jak bych mohl kolem svědčit o Bohu? Sám jsem byl na tom hůře než oni. Nic nemám, nic nejsem a budu  někdy mít hodnou dívku  a domov? Nepil jsem, nekouřil a nechtěl mít dívku jen na pobavení Můj spolužák se vedle miloval s dívkou, která se mi líbila. Když se vrátil na pokoj ke mně spokojený se sexuální zážitkem, začal do mně rýt způsobem obzvlášť bolavým. " Ty , Franto, nejsi náhodou teplý že nemáš holku" a smál se. ?Mně bylo do breku a nejraději bych mu rozbil hubu. Pane Bože, proč mne trápíš??

 

Ale Bůh byl neskonalé hodný. Dal mi vše, po čem jsem toužil. Hodnou dívku, domov  a také zvláštní práci. Moje víra se rostla.

 

Po roce 89 se doba změnila. Najednou byly plné kostely a různá shromáždění věřících. Ale kde je tam Bůh? V Amíkovi, který se chlubí válkou  a ponižuje nás? Lidé se hlásí do církví vlivem agitací, ale pak vše upadá. Co je to křesťanství  a víra? Mění člověka? Není to jen iluze?   Za totality jsme měl víru v Boha, ale proč najednou taková nejistota a až deprese z toho, co se děje? Když si všímám světa kolem, tak zjišťují strašnou věc. Těch pár věřících, kteří jsou se mnou na pracovišti, jsou   bezcharakterní a nechtěl bych je mít za přátele. Ti nevěřící mají lepší povahu a mohu jim více věřit. A dostavuje se krize. Zbožňovaný prezident souhlasí s bombardování Srbska, americký prezident se modlí a přisahá na Bibli  a vede války, naši politici, kteří jsou věřící  a chodí do kostela. se  mi zprotiví. Jeden  křesťanských politiků z nich obdivuje Pinocheta a rád by s ním povečeřel.  Proč? Prý za to, jak zatočil s komunisty?  Rád bych pohovořil  s lidmi o víře, ale nakonec cítím averzi ne vůči mne, ale vůči Bohu  a církvím. Podívejte se, jak se církve snaží nahrabat majetek? Podívejte se na to, jak se chovají ti věřící politici? Atd.

 

A do tohoto duchovního , politického a náboženského   guláše slyším pak větu: "Však oni si to před Bohem zodpoví, že neuvěřili. Všichni mají možnost  a jsou bez výmluvy"