Grano Salis - Jahve a Ježíš nejsou protiklady

Na několika vláknech tohoto webu se objevila nauka, o tom, že bůh starého zákona, Jahve, je krutý bůh, kdežto Ježíš Kristus, kterého odpadlé křesťanstvo (pro mne lidé, kteří sice říkají Kristu „pane, pane“, ale kvůli nedodržováním tóry jsou v nebezpečí, že se k nim Kristus nebude znát – Mt 7:21-23) prohlásilo za Boha, je láskyplný a milostivý a je tak protikladem Jahva. Tento blud velmi zpopularizoval křesťanský biskup Markión, kterého později církev exkomunikovala a jeho blud částečně zamítla (částečně proto, že se sice přihlásila ke starému zákonu, ale nehodlá ho poslouchat).

To, že se blud o krutém bohu Jahvem a milujícím bohu Ježíši Kristu stále objevuje na různých křesťanských webech, mi připadá jako obehraná deska, která již dávno měla skončit v popelnici. Když si totiž člověk přečte starozákonní i novozákonní texty, tak v nich najde, jak milujícího Jahva, tak, řekněme jemně, tvrdého a nesmiřitelného Ježíše.

Texty k tvrdému Ježíšovi (z Českého studijního překladu):

Lukáš 19:12-14.27: „Proto řekl: „Jeden urozený člověk odešel do daleké krajiny, aby se ujal kralování a pak se vrátil. Zavolal deset svých otroků, dal jim deset hřiven a řekl jim: ‚Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.‘ Avšak jeho spoluobčané ho nenáviděli a poslali za ním poselstvo se slovy: ‚Nechceme, aby nad námi tento člověk kraloval.‘ ... Avšak ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.‘“

Ježíš zde uvádí jen jeden jediný důvod pro nadcházející popravu pod jeho osobním dohledem před jeho očima – ti lidé ho nechtěli za krále. Ani slovo o tom, že by to byli třeba vrazi, kteří by si podle tóry smrt zasloužili. Jako důvod jejich popravy neuvádí ani tu nenávist, o které mluvil ve v. 14.

Matouš 25:14.24-30: „Je to totiž jako s člověkem, který se chystal odcestovat: zavolal své otroky a svěřil jim svůj majetek. 15Jednomu dal pět talentů, druhému dva, třetímu jeden, každému podle jeho schopností, a ihned odcestoval. ... Přistoupil pak i ten, který dostal jeden talent, a řekl: ‚Pane, poznal jsem, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nezasel, a shromažďuješ, kde jsi nerozsypal. 25 Dostal jsem strach, odešel jsem a ukryl tvůj talent v zemi. Hle, zde máš, co je tvoje.‘ Jeho pán mu odpověděl: ‚Zlý a lenivý otroku, věděl jsi, že sklízím, kde jsem nezasel, a shromažďuji, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy mé peníze dát směnárníkům, a já bych si po návratu vzal, co je moje, i s úrokem. Vezměte tedy od něho ten talent a dejte tomu, který má deset talentů! Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít hojnost. Tomu, kdo nemá, však bude odňato i to, co má. A toho neužitečného otroka vyhoďte do nejzazší temnoty. Tam bude pláč a skřípění zubů.‘“

Celkem tvrdý trest za strach z pána a nerozmnožení (nikoli ukradení) pánova majetku.

Zjevení 19:12-15: „Jeho oči byly jako plamen ohně a na hlavě měl mnoho diadémů; má napsané jméno, které nezná nikdo než on sám. Je oblečen do pláště zbroceného krví a jeho jméno je Slovo Boží. A vojska, která jsou v nebi, jela za ním na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. Z jeho úst vychází veliký ostrý meč, aby jím bil národy; bude je pást železnou berlou. On bude šlapat lis vína planoucího hněvu Všemohoucího Boha.“

Plášť zbrocený krví, bití národů ostrým mečem, šlapání lisu vína planoucího hněvu všemohoucího boha. Opravdu obrazy plné lásky a něžnosti. Jak odlišné od starého zákona.

Zjevení 14:14.18-20: „A uviděl jsem, hle, bílý oblak a na oblaku sedí někdo podobný Synu člověka, na hlavě má zlatou korunu a v ruce ostrý srp. ... A jiný anděl vyšel z oltáře a ten měl moc nad ohněm. Mocným hlasem zvolal na toho, který měl ostrý srp: „Pošli svůj ostrý srp a skliď hrozny z vinné révy země, neboť její plody dozrály.“ Tu hodil ten anděl svůj srp na zem a sklidil vinnou révu země a hrozny uvrhl do velikého lisu Božího hněvu. A ten lis byl stlačen venku za městem a vytekla z něj krev až po uzdy koní na vzdálenost tisíce šesti set stadií.“

Boží odpůrci lisovaní ve velkém vinném lisu a jezdci topící se v jejich krvi. Jak něžný a láskyplný obraz. Nějak si nevzpomínám, že bych něco tak úděsného četl ve starém zákoně.

Zjevení 14:9-11: „A jiný, třetí anděl je následoval a volal mocným hlasem: „Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu a přijímá cejch na čelo či na ruku, bude také pít z vína Božího rozhorlení, které je nalito neředěné v číši jeho hněvu; a bude mučen v ohni a síře před svatými anděly a před Beránkem. Dým jejich muk vystupuje na věky věků a dnem i nocí nemají odpočinutí ti, kdo se klanějí šelmě a jejímu obrazu, a ti, kdo přijímají cejch jejího jména.““

Už ani ne pouze pobyt před Kristem, jako v Lk 19:27, ale mučen před Beránkem. Nikde ve starém zákoně jsem nečetl, že by někdo byl mučen před Jahvem.

A po tisíciletí Kristovy vlády Zj 20:7-9: „Až se těch tisíc let dovrší, bude Satan propuštěn ze svého vězení a vyjde, aby svedl národy, které jsou ve všech čtyřech úhlech země, Góga i Magóga, a shromáždil je k boji; a bude jich jako písku v moři. Vystoupili na šíři země a obklíčili ležení svatých a milované město. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je.“

Zde sice není řečeno, že by oheň seslal přímo Ježíš, není však ani napsáno, že by proti zničení svedených lidí nějak protestoval, nebo s ním měl nějaký problém. Zjevení navíc upřímně přiznává, že ti lidé byli svedeni Satanem. Vojenské tažení proti svatým tedy nebylo z jejich hlavy. Je možné, že Satanovi prostě naletěli. Podobně jako Adam s Evou. Kdyby Satan nedostal možnost je ovlivňovat, nemuseli by být popraveni.

Vzhledem k výše uvedeným textům tedy není nijak překvapivé, že se Ježíš Kristus odmítl nechat nazvat „dobrým“ (Mk 10:18; Lk 18:19). Uvědomoval si totiž, že sám není ani zdaleka tak dobrý, jako jeho otec Jahve. Nejen tedy, že Jahvovi není roven v dobrotě, ale tímto výrokem sám o sobě jasně svědčí i o tom, že mu není roven ani v božství. Tyto a podobné texty zastánci trojice a autoři řečí a krutém bohu Jahvem zaslepeně přehlížejí, nebo se z nich alespoň snaží vykroutit.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace