Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Ano, přátelé, i něco takového je možné. Je možné ztratit spásu…

Je možné vejít do odpočinutí, stát se duchovním a vítězným věřícím, v němž přebývá Otec i Syn, který se mu zjevil, dal mu Pomazání Ducha, takže rozumí Písmům, je dokonalým, mistrem, silným, vítězem, poznal pravdu a přesto pohrdl Bohem a vrátil se do světa. To samé učinil satan a jeho andělé.   Máme se snažit vejít do odpočinutí, ale jak víme, všem to dovoleno není. Žd 6,3 říká, že to učiníme, dovolí-li Bůh. Proč? Protože ''Nemožné je jednou již osvíceným, kteří i zakusili daru nebeského, účastníci byli učiněni Ducha svatého (v plnosti), okusili tako dobrého Božího Slova (živé Slovo Pomazáni)a moci věku budoucího, kdyby padli (= řecky - spadli shora, z Nebe, zřítili se na zem a byli zničeni), zase obnoviti se k pokání, jakožto těm, kteří opět sobě znova křižují Syna Božího a v porouhání vydávají'' (Žd 6,4-6) Je to něco jako křesťanské letecké neštěstí nebo něco jako Ikarův pád. Létá si pěkně nahoře v Nebi a nejednou bác, a je na zemi mrtev. To se stane tomu, kdo jako dospělý Boží syn pohrdne Bohem a Jeho dary a vrátí se zpět do světa a znovu ukřižuje Božího Syna.   O tomtéž hovoří  Žd 10, 26-29: ''Nebo jestliže bychom dobrovolně  (= rádi, ochotně, bez donucení, t.j. byli osvobozeni od hříchu, hřích už je nenutí  otrocky hřešit) hřešili po přijetí známosti Pravdy (t.j. po osvobození Pravdou, Synem), nezůstávalo by již oběti za hříchy (protože si znovu ukřižovali Krista - viz. Žd 6), ale hrozné nějaké očekávání soudu a ohně prudká pálivost, který žráti má protivníky. Kdo by pohrdl (= prohlásil za neplatné, zrušil, zavrhl, odmítl, porušil, přestoupil) zákonem Mojžíšovým bez lítosti pode dvěma neb třemi svědky umírá. Což se vám zdá, čím přísnějšího trestání hoden jest ten, který by Syna Božího pošlapával (odkopl, zašlápnul) a krev smlouvy kterou byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl (= za obecnou, nečistou, znesvěcenou) a Duchu milosti potupu učinil (= pohrdal, uvedl v posměch, zločinu se na něm dopustil, špatně s ním nakládal).   O tomtéž hovoří i 2 Pt 2,20-22: ''Jestliže by pak ti, kteří ušli poskvrn světa (= osvobození a vítězní Boží synové) skrze známost Pána a Spasitele Ježíše Krista opět (= ještě jednou, podruhé, opět, znovu) zase v to zapleteni jsouce, přemoženi byli (= poraženi, podlehli) učiněn jest poslední způsob jejich horší než první. Lépe zajisté jim bylo nepoznávati cesty spravedlnosti, nežli po nabyti známosti (= po nabytí poznání Pravdy - viz. Žd 10,26) odvrátiti se od vydaného jim svatého přikázání.'' Apoštol Pavel v této souvislosti hovoří o nepřátelích kříže Kristova: ''Neboť mnozí chodí, o nichž jsem častokrát (pochvalně) pravil vám, a nyní s pláčem pravím, ze jsou nepřátelé kříže Kristova. Jichžto konec jest zahynutí, jejich bůh je břicho (= dutina, život matky) a sláva v mrzkostech (= hanebnostech) jejich, kteří o zemské věci stojí'' (Fil 3, 18-19). To byl všeobecný příklad.   A zde je konkrétní příklad: ''Démas mne opustil, zamilovav tento svět....'' (2Tim 4,10).   Všechny tyto řádky se však netýkají těch věřících, kteří jsou ještě tělesní a jsou teprve dětmi v Kristu. Toto se týká opravdu jen dospělých věřících v Kristu, duchovních lidí, jejichž občanství je v Nebesích nejen svým postavením, tedy pozičně, ale i dispozičně. Tělesní věřící jsou v případě neposlušnosti či odpadnutí vychováváni skrze zamezení Boží Přítomnosti, v krajním případě slabosti, nemoci či smrti fyzického těla (1Kor 5,5// 3,16-17// 6,18// 11,30). Ne však definitivní duchovní smrtí.