...Posuďte, jak výroky EGW jsou v souladu s Božím Slovem.

Už jen tvá první věta je úplně směšná. Kde je v Písmu psáno, že jakýkoliv prorok musí v budoucnu psát vše přesně dopodrobna podle Písma? A že tomu prorokovi nemůže Bůh říct i něco nového upřesńujicího?

[KB1613] J 16:12 Ještěť bych měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti nyní. 
[KB1613] J 16:13 Když pak přijde ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, toť mluviti bude; ano i budoucí věci zvěstovati bude vám.   [KB1613] J 16:14 Onť mne oslaví; nebo z mého vezme, a zvěstuje vám. 
Z těchto veršů totiž jednoznačně vyplývá, že učedníkům a přeneseně i dnes nám, Ježíš tenkrát neřekl všelikou pravdu, protože by jí v té době vůbec nerozumněli, a že bude někdo, kdo bude mít Ducha pravdy, který nám poté sdělí všelikou pravdu! Ježíš zde neříká, kdo a kdy to bude.Proto existuje ještě více Božího zjevení, než je napsáno v Bibli (je třeba mít na paměti vznik bible a biblického kánonu. „Sola skriptura“ (doslovně „pouze Písmo“) se vztahuje na spasení a pro toto téma Bible stačí. Ale Bůh má svobodu – sebe, svůj charakter a svou vůli ještě více a zřetelněji zjevit kdykoliv prostřednictvím svých proroků. Je tedy jasné, že ani apoštolové v jejich době neznali všelikou pravdu, tak jak ji dnes známe a chápeme my včetně např. vč. proroctví 2300 večer a jiter, 2520 časů apod., tedy zejména toho co se týče proroctví o konci světa, a znali a chápali jen a pouze pravdu jim sdělenou Ježíšem Kristem, kterou dokázali pochopit v jejich době! Písmo svaté tak může být, když se Bůh rozhodne, kdykoliv vysvětleno a doplněno Duchem pravdy. Samozřejmě jakýkoliv člověk - posel přijímající Boží poselství a ani nikdo jiný by z Písma neměl cokoliv odebrat ani jakkoliv překroutit! V Písmě Svatém ale pouze kniha Zjevení zůstává jedinou knihou Bible, ve které je uvedeno, že z ní (myšleno jedině z vidění knihy Zjevení) nikdo nesmí odebrat proroctví tohoto!!! Ze všech svých spisů napsal apoštol Jan tuto knihu jako první. V jeho době ještě neexistoval kánon Nového Zákona. Proč pak píše ještě evangelium a dopisy? Bůh se může stále zjevovat a přidávat poznání!

...Písmo jasně říká, že naše hříchy na sebe vzal Kristus. Satan dle Písma nebude trpět za naše hříchy, to již udělal Ježíš Kristus.   Kde se v písmu píše, že Satan nebude trpět za naše hříchy? To se v Písmu vůbec nikde nepíše nebo aspoň o tom nevím. Satan je původcem hříchu a je logické, že hřích bude navždy skoncován spolu s ním!!! 
...EGW: Krev Kristova vysvobozuje kajícího hříšníka od zatracení, avšak hřích nevyhlazuje; hřích zůstane zapsán ve svatyni až do konečného zúčtování. Co je na tom nepochopitelného? I ten nejobrácenější, nejznovuzrozenější, nejspravedlivější, nejsvatější či nejdokonalejší křesťan může nakonec padnout, (přestane vyznávat své hříchy, nebude činit pokání a začne hřešit)- tzn. nezvítězit a nebýt spasen. A pak při konečném soudu mu bude hřích předložen jako důkaz dle zápisu do "knihy hříchů" a takový člověk skončí v ohnivém jezeře. A spasen bude jen ten kdo zvítězí!!! A těm kdo zvítězí jistě Bůh na jejich hříchy už nikdy nevzpomene a vymaže je z "knihy hříchů". Myslet si, že i jako obrácený už nemůžu nikdy padnout by bylo asi velmi naivní. 
Zjevení Janovo 21:7  Kdož zvítězí, obdržíť dědičně všecko, a budu jemu Bohem, a on mi bude synem.

Zjevení Janovo 21:8  Strašlivým pak, a nevěrným, a ohyzdným, a vražedlníkům, a smilníkům, a čarodějníkům, a modlářům, i všechněm lhářům, připraven jest díl jejich v jezeře, kteréž hoří ohněm a sirou, jenž jest smrt druhá.

Zjevení Janovo 2:7  Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdož zvítězí, dám jísti z dřeva života, kteréž jest uprostřed ráje Božího.

Zjevení Janovo 2:11  Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Kdo zvítězí, nebude uražen od smrti druhé.

Zjevení Janovo 3:5  Kdo zvítězí, tenť bude odín rouchem bílým; a nevymažiť jména jeho z knih života, ale vyznámť jméno jeho před obličejem Otce svého i před anděly jeho.

Zjevení Janovo 3:12  Kdo zvítězí, učiním jej sloupem v chrámě Boha svého, a nevyjdeť již více ven; a napíšiť na něm jméno Boha svého a jméno města Boha mého, nového Jeruzaléma sstupujícího s nebe od Boha mého, i jméno své nové.

Zjevení Janovo 3:21  Kdož zvítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho.
Někdy (často) je dobré přečíst si více veršů než vytrhnout jen jeden:Židům 8:10  Protož tatoť jest smlouva, v kterouž vejdu s domem Izraelským po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.11  A nebudouť učiti jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznej Pána, protože mne všickni znáti budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich.12 Nebo milostiv budu nepravostem jejich, a na hříchy jejich, ani na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.Máš zapsány zákony Boží ve své mysli a na srdci a řídíš se podle nich? Dodržuješ je? Potom už nebudeš hřešit, protože Desatero ve Tvém srdci ti ukazuje co je hřích a pokud bys náhodou zhřešil a vyznal hřích, Bůh si na něj už nevzpomene. Je to něco za něco!!!

1 Janův 1:7  Pakliť chodíme v světle, jako on jest v světle, obecenství máme vespolek, a krev Ježíše Krista Syna jeho očišťuje nás od všelikého hříchu.

8  Pakliť díme, že hříchu nemáme, sami se svodíme, a pravdy v nás není.

9  Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy, a očistil nás od všeliké nepravosti.

 10  Díme-li, že jsme nehřešili, činíme jej lhářem, a neníť v nás slova jeho.
Pakliť chodíme ve světle, jako on jest ve světle, jinými slovy, pokud děláme to co dělal Ježíš (žijeme tak jak žil On), a jestliže vyznáváme své hříchy, pak nás očistí od všelikého hříchu. Ježíš zachovával Desatero svého Otce, apoštolové po Ježíšově zmrtvýchvstání zachovávali Desatero, učili o něm až do konce života, v sobotu odpočívali, učili se ze starého zákona v synagóze atd.Takže i zachovávání Desatera mimo jiné je předpokladem pro očištění nás od všeliké nepravosti.

...EGW vytvořila dogma o předadventním vyšetřovacím soudu.  
Počátek vyšetřujícího soudu v roce 1844Zde je zapotřebí zdůraznit, ž následující tři verše (Dan 9x25-27) jsou překladateli Bible považovány za obvzlášť náročné na překlad, ne-li dokonce za nepřeložitelné. Tak např. Menge píše ve svém revidovaném překladu Bible v poznámce k Danielovi 9x2 toto:
„verše 25 až 27 nijak nepřipouštějí spolehlivý překlad.“
Jakožto neadventista sotva mohl vědět, jak si mohl vědět, jak si má počínat při překladu hebrejského slova „NECHERACAH“. Toto slovo může totiž přeložit pouze dobrý znalec adventní teologie, který rovněž má i odpovídající znalosti hebrejštiny. Toto slovo je pro nás proto tolik důležité, že představuje jediný originální biblický výraz pro „vyšetřující soud“, ve smyslu naší adventistické teologie.
Jaké pokyny a určující linie dává nebeský posel proroku Danielovi k lepšímu pochopení vidění o 2300 večerech a jitrech?„Věz a pochop. Od vydání dekretu o znovuvybudování Jeruzaléma až k pomazanému Vévodovi (k Ježíši) uplyne sedm (prorockých) týdnů a ještě 62 (prorockých) týdnů. Ve svízelných dobách oněch prvních let budou opět vybudovány ulice i příkopy.“ (Dan 9x25)
Jeden prorocký týden je podle prorockého počítání 7 let.[KB1613] Nu 14:34 Podlé počtu dnů, v nichž jste procházeli zemi tu, totiž čtyřidceti dnů, jeden každý den za rok počítaje, ponesete nepravosti své čtyřidceti let, a poznáte pomstu svého odtržení se ode mne.
[KB1613] Ez 4:6 Když je pak vyplníš, budeš ležeti na pravém boku podruhé, a poneseš nepravost domu Judova čtyřidceti dnů. Den za rok, den za rok dávám tobě.
[KB1613] Gn 1:5 A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí. I byl večer a bylo jitro, den první.
Dohromady udává anděl časové rozpětí 69 x 7 = 483 roků, které je třeba počítat od vydání dekretu krále Artaxerxe roku 457 před n. l. Tím lze také správně dojít až do roku 27 n. l., kdy náš Spasitel, tehdy 30ti letý byl po svém křtu v Jordánu pomazán Duchem svatým na Mesiáše.
Co se mělo odehrát dále, o tom nás informuje anděl Gabriel:„Po uplynutí 62 (prorockých) týdnů, zabit bude mesiáš vzdor své nevině. Město a svatyni uvrhne do zkázy lid (Římané) vévody, který přijde (Titus 70 rok n. l.). On sám (římský národ) však skončí v povodni (v přívalu stěhujících se národů), která přijde s válkou, vyšetřujícím soudem a ohavností.“ (Dan. 9x26)
Z toho jednoznačně poznáme, že 2300 večerů a jiter sahá přes ukřižování Pána Ježíše Krista, přes zboření Jeruzaléma, a přes války stěhujících se národů. Po zániku starého Říma vystupuje nový „křesťanský Řím“ na fórum světových dějin, aby pokračoval v pronásledování, jako za římských císařů, navíc s křížovými výpravami a inkvizicí. Pod slovem „ohavnost“ zde lze jedině chápat ritus katolické mše s jejím „čarováním“ (transsubstanciací), Zjev 17x4, a profanováním ostatků mrtvých – údajných svatých. Při procedurách inkvizičních tribunálů (od 13. Století až do první třetiny 19. Století), museli věrní Pána Ježíše projít otřesným křtem ohněm, který zpravidla končil jejich mučednickou smrtí.
Boží muž, anděl Gabriel však praví dále:
„Uzavře (Ježíš) svou smlouvu s mnohými (Židy) v jednom (prorockém) týdnu (tj. roky 27-34 n. l.) a uprostřed tohoto týdne zastaví oběť krvavou i suchou“ (Dan 9x27a, srovnej Mat 27x5, Kol. 2x14)
Poté, co nás proroctví zavedlo daleko do středověku, obrací v závěru posledního verše naši pozornost opět ke Kristu, jakožto k Synu člověka. Daniel se dovídá od anděla, jak si přicházející Mesiáš vymínil 7 let pro spasení lidu Staré smlouvy. Jeho smírčí oběť přinese věrnému lidu SZ plnou milost Všemohoucího. Namísto pozemského velekněžství má nyní nastoupit velekněžství na nebesích, jehož plnomocným představitelem může býti jedině Syn živého Boha. Předobraz pozemského stánku nemá od tohoto okamžiku žádnou cenu, což bylo lidu jasně zjeveno roztržením chrámové opony. Namísto pozemského předobrazu nastupuje nyní skutečnost v nebesích. Když náš Spasitel Pán Ježíš Kristus odešel opět k nebeskému Otci, aby se věnoval svému nejvyššímu řadu, udály se na zemi věci, o kterých dal anděl Gabriel Danielovi pokyn, aby je zapsal.
„na křídlech oltáře se objeví hrozná ohavnost (Kittel, Menge), a na tu hroznou ohavnost zase přijde progresívní vyjasnění (obnovení, reformace) Dan 9x27b, Mat 24x15 a tříbicí (vyšetřující) soud“
Anděl tu poukazuje na dobu, kdy křesťanství pro nedostatek pravého světla a moci Ducha svatého ztratí z očí službu v nebeské svatyni a svého Velekněze pána Ježíše Krista. Na oltáři a jeho „křídlech“ bude vystavena ohavnost (sepulchrum /hrob/, monstrance). Zmíněná křídla oltáře lze vidět u katolíků. Na příčkách oltářních křídel stávají monstrance (pozlacená schránka symbolizující slunce s paprsky, v níž je ve skleněné kruhové schránce v lunule uložená hostie) s konsekrovanými oplatky posvěcenými tzv. proměňováním, jež údajně
přetvoří oplatek v živé autentické tělo Pána Ježíše. V překrásně zdobených kazetách (dřevěná nebo kovová pouzdra) uchovávají ostatky mrtvých (relikvie). Nad oltářním „sepulchrum“ (jakoby náhrobkem či hrobem s relikvií), kněz „proměňuje“ křížem, jenž prý obsahuje třísku z pravého Kristova kříže, víno v opravdovou krev Kristovu (Zjev 17x4, 18x4.23). Tajemství proměňování (transsubstanciace) se daří údajně proto, poněvadž v sepulchrum je deponována relikvie svatých, která vyzařuje tajemnou sílu.
A tak to, co vypadá jako chléb po proměnění (transsubstanciaci) není již více chlebem, ačkoliv jako chléb chutná, ale „skutečným tělem Pána Ježíše Krista“ tvrdí Buchberger, ve svém církevním lexikonu. Podobně je tomu i s proměňováním vína. Neboť „ono představuje skutečnou živoucí krev Kristovu, přesto že i po proměnění má nadále specifickou váhu, vůni, chuť i barvu vína“.
Lze se potom ještě divit, že tato hrozná ohavnost způsobila tolik nevěry a odpadlictví v celosvětovém křesťanstvu?
Potom však anděl Gabriel mluví o náhlém vyjasnění (obnově, reformaci), která se úspěšně postaví proti tomuto ohavnému zpustošení (relikvijnímu kultu a zdánlivé zázračné proměně). Z hebrejského originálu vyplývá, že následkem této reformace bude progresívní vyjasnění evangelijního učení, ale i zdemaskování „ohavnosti“ (jako pustá lež, podvod, falešné velekněžství atd.).
V závěru toho, co anděl Gabriel zdůraznil Danielovi o 2300 večerech a jitrech, je uvedeno, že poslední události patří časově až na samotný konec prorockého řetězce. Měli bychom si tato slova přečíst ještě jednou: „A na tu hroznou ohavnost zase přijde progresívní vyjasnění (obnovení, reformace) a tříbící (vyšetřující) soud.“ Ohavnost během katolické mše a žalostný obchod s odpustky a relikviemi probudil protest skutečných křesťanů 15. A 16. Století. Jejich působením probuzená reformace přibývala stále na jasu a získávala stále více světla i moci. Přinesla částečné znovuzrození (Mat. 17x11).
Zatímco v církvi přicházela je slovu pravá reformace a naopak zase protireformace, když průkopníci Adventu pozvedli hlas dalších protestů,…v nebesích započal vyšetřující soud (podle biblického originálu „tříbící soud“ NECHERACAH dle Dan. 9x25-27), v němž zasedl i Pán Ježíš Kristus, jakožto Syn pravého, živého Boha – jako Přímluvce těch, kteří činí upřímné pokání (srovnej Dan. 7x9.13, Zjev. 14x14). Tento soud v nebi učinil konec útlaku a pronásledování ze strany papežství.
Slůvko „NECHERACAH“ (Dan 9x27), představuje jedno z nejobtížněji přeložitelných míst SZ vůbec. Z gramatického hlediska se vyskytují dvě možnosti:
1. Podle Cassela nebo Gesenia lze tento výraz chápat jako Niph.pt., což představuje výraz velmi srdceryvného a osudového tříbení. Gesenius srovnává toto slovo také s mláticím vozem, který odděluje trn od plév, resp. vytřásá plevel ze snopů, které jsou připraveny k mlácení. Tomu odpovídající překlad je: „oddělit, odloučit, rozdělení či také tříbení (srovnej) v originálu 1 Kr. 20x40, Iz 28x27, Joel 4x14 s Mat. 25x32). V této celkové souvislosti lze slovo „NECHERACAH“ překládat do českého pojmu „tříbící soud“ v tom smyslu, že představuje soud, ve kterém o osudu obžalovaného, tak jako dnes při vyšetřujícím řízení, bude vynesen předběžný rozsudek.
2. Druhá gramatická možnost představuje toto slovo jako „subst. kompositum cum verbi“. V tomto případě by se vycházelo z podstatného jména „charaz“, respektivě z jeho blízkého synonyma „charuz“, a ze slovesa „nachar“ resp. z jeho blízce příbuzného synonyma „na har“.
„Charaz“ znamená výměr, aneb soudní rozhodnutí, a „charuz“ znamená štípání, oddělení, mlácení obilí. „Nachar“ znamená foukat, vát, provívat, třídit větrem, „na har“ znamená vytřepat, protřepávat – jako koukol ze snopů. Tak jako v prvním případě tak i zde docházíme ke stejnému výsledku a musíme v souladu s ním překládat slovo „NECHERACAH“ jako tříbící soud, nebo tříbící rozhodnutí, což ve skutečnosti docela odpovídá námi běžně používanému výrazu „vyšetřující soud“, a tak to odpovídá adventní teologii.
Ve svém vydání Bible z roku 1599 překládá polský teolog Ks. Wujek slovo „NECHERACAH“ do polštiny z latiny převzatým slovem „sentencya“ (Dan. 11x36). Toto slovo bylo užíváno polskou justicí jako odborný termín pro předběžný výrok soudce o obžalovaném, který zpravidla rozhodoval o tom, zda obžalovaný smí zůstat na svobodě po dobu soudního řízení, nebo zda má býti zajištěn. Také tento polský teolog správně pochopil, že slovo „NECHERACAH“ znamená předběžný soud (vyšetřující rozsudek), který však velkou měrou rozhoduje o celkovém osudu obžalovaného.
V naši adventní teologii termín „vyšetřující soud“ představuje konečné rozhodnutí o životě či smrti jednoho každého z nás, ačkoliv prozatím výměr trestu, resp. odměna za vítězství nenabyly pravomoci. Výše a rozsah posledního rozsudku budou stanoveny teprve během Milenia s konečnou platností. (Zjev 20x4.12-15).