Pozor. Všichni lidé bez ohledu na víru. To je nadějné i pro ty, kteří třeba nevedou náboženský život tak, aby je každý viděl, obdivoval nebo kritizoval. To je naděje i pro ty, kteří neměli možnost poznat Krista, ale v srdci měli něco, čeho si Pán Ježíš cení. Možná tam půjdou se strachem, protože opravdu o Pánu Ježíši nic neznali anebo jim ho někteří věřící zprotivili. Půjdou tam i ti pyšní, kteří si myslí, že už mají vše zamluveno a jasně slíbeno. Prostě všichni.

Ano, tady se stane něco, co ukončí běh lidstva a začne něco nového. Zničí se to špatné a  zachová to dobré. Kam budeme patřit ?? Vzpomínám na mentálně postiženého Petra, který zametal ulice. Měl těžký a smutný život. Vzniklo mezi námi přátelství. Jemu skoro čtyřicet  a mne dvanáct roků. Pomáhal jsem mu psát dopisy a vyplňovat sportku. On mi dával nálepky a někdy i nějakou minci. Byl moc hodný a lidem bohužel k smíchu. Smáli se jeho nohám do o, jeho úsměvu, kterým veřejně nedával najevo svoji bolest  a trápení. Nevím, že by někomu ublížil.  Já ho viděl i plakat, když měl bolesti. Bál jsem se o něj, když měl epileptický záchvat . Když jsem se po několika letech vrátil do rodného městečka, spatřil jsem ho u jeho metařského vozíku. Připadal mi nějak menší a nemocný. Podával jsem mu ruku a zdravil ho. Podíval se na mne moc smutné. " Ty už si pán..." jakoby chtěl tím vyjádřit, že my dva jsme už cizí a nepatříme k sobě. Bylo mi z toho setkání smutno. Po dalších letech jsem ho už nenašel.Nevím ani, kde má hrob. Přál bych mu nebe za to, že existoval v mém dětství. O Pánu Ježíši nevěděl nic. Má proto navždy zahynout ???!!! Uvědomuji si, že tehdy při posledním setkání jsem už jako student leccos o Pánu Ježíši věděl. Možná jsem mu měl o Pánu Ježíši vyprávět a potěšit ho tím, že ho Ježíš miluje, vyprávět o hříchu a o tom, že za něj už Pán Ježíš zaplatil...... Bohužel jsem to neuměl a neudělal. A možná si i myslel, že by tomu ani nerozuměl. Připravil jsem ho tak tím o nebe??