VISION OF THE SWORD & THE SERPENT  -by L. Vere Elliott.

Koncem roku 1970 obdržel L. Vere Elliott následující vidění.:

Byl jsem uprostřed velkého shromáždění v kostele, jehož stěny a strop byly pokryty klenoty a různými ozdobami. Okna byla vyrobena z barevného skla (typická pro církevní katedrálu nebo kostel). Sál byl plný lidí, bohatí, chudí, někteří nemocní a zmrzačení, ale i němí a slepí. Všichni měli na rukou řetězy a nikdo nebyl volný (obraz na dnešní církve, lidé chodí do církve, ale nejsou svobodní).

V přední části sálu bylo velké pódium s kazatelnou na  jedné straně a velkou klecí s velikým zeleným hadem uvnitř, na straně druhé. Nad místem kde stál řečník, byl na dvou řetězech ve vodorovné poloze zavěšen velký meč. Na pódiu sedělo asi osm nebo deset duchovních a všichni byli oblečeni do kněžských rouch. Seděli jeden za druhým, každý vždy o kousek výš nad tím před ním.

Pak se z kazatelny znovu ozval hlas: Kdo bude hlásat celý Boží záměr? Povstal druhý muž v kněžském rouchu, ale jakmile udělal krok vpřed, znovu se proti němu začal plazit had a on se svalil zpátky se strachem do křesla a Bibli (Boží slovo) ukryl pod ně. Had se znovu dotkl meče a zopakoval: zabiji tě, jestli budeš poslouchat Boží hlas.

A potřetí zahřměl hlas z kazatelny, a třetí muž vstal a sedl si stejně jako dva před ním. A opět a znovu hlas, dokud každý z duchovních neměl příležitost se postavit hadu. Ale strach překonal všechny, stejně tak jako první tři. A had se usmál se svým zlým úšklebkem. A pak se znovu ozval hlas z kazatelny a řekl: Ach, kdyby existoval muž, ach kdyby existoval člověk, ach kdyby existoval člověk, který bude hlásat celý Boží záměr, že tito lidé mohou být vysvobozeni! Je tu někdo takový?

Pak se povstal člověk malé postavy (což znamená, že není nic v očích tohoto světa), vystoupil na pódium a postavil se pod meč. Pozvedl oči k nebi a řekl: „Do tvých rukou Bože, pokládám svého ducha.“ Otevřel Bibli a četl. Nic k němu nepřidal, a nic z něj neubral. Když četl Slovo, mluvil jako člověk mající autoritu. Jakmile skončil, starý had se doplazil k okraji meče a uťal jeden z řetězců, v místě kde byl meč zavěšen. Meč se zhoupl, ale minul ho. Proletěl nad jeho hlavou, protože to byl muž "malého vzrůstu". Když se meč vracel zpět, svou hmotností utrhl druhý řetěz a probodl srdce všech duchovních, kteří lemovali podium, a přibil je ke stěně. Velký výkřik zoufalství se ozval z kazatelny, ale ještě větší křik radosti bylo slyšet ze shromáždění. Všem spadly řetězy a byly svobodní! (SLOVEM, které osvobozuje).

Když toto vidění zmizelo, viděl jsem další vidění Spasitele v oblaku, těsně nad mou hlavou. Promluvil a řekl: Slyš můj synu význam těchto věcí. Konferenční sál, který jsi viděl, je zesvětštělá církev, která má formu zbožnosti, ale popírá její moc. Všichni jsou pokryti drahokamy radovánek tohoto světa, ale bez vlastnictví věčného dědictví stříbra a zlata. Lidé, které jsi viděl, jsou ti, za které jsem umřel, ale můj lid je ničen nedostatkem poznání. Mají oči, ale nevidí, mají uši, ale neslyší. Jsou ve skutečném otroctví a musí být vysvobozeni!

Pódium, na kterém seděli kněží; Pódium představuje předsudky, které mají svůj původ v jámě pekelné. Kazatelna je trůn Boží a starý zelený had, sám Lucifer. Meč, který jsi viděl, je Boží slovo, a řetězy na kterém visel, představují moc Slova, život dát nebo, život brát. Život byl dán muži malého vzrůstu a život byl vzat duchovním, když nekázali mé Slovo! Duchovními, které jsi viděl, jsou muži (a ženy) z každé církve, kteří předstírají, že mne znají, ale můj lid učí věci, které nejsou uvedeny v Knize života. Jejich pýcha, jejich domýšlivost a jejich světský duch je nutí poslouchat satana, který je lhář a otec lži; Každý z těchto duchovních usiloval o to jak předčit druhé v eleganci, v rozhledu, v obsáhlém pojednání, v argumentaci a podobně. Vzali však jen "doslovně" Boží Slovo, ale ignorovali "ducha" Slova. Přijde den, a už je na dosah ruky, kdy všichni, stejně jako tito zahynou.

Po tom co jsem přemýšlel nad tou hroznou scénou, promluvil Pán znovu: Vzpomínáš si na má slova v Jeremiášově proroctví kapitola 23, a na slova v proroctví Ezechiel kapitola 34? Ježíš řekl: Přečti si je.

Otevřel jsem Bibli a četl:

"Běda pastýřům, kteří hubí a rozhánějí ovce na mé pastvině, praví Hospodin. (Jer.23:1)

U proroků v Jeruzalémě jsem viděl úděsnost: páchání nevěry a život ve lži (překrucování Božího Slova); zločincům dodávají odvahy, aby se nikdo neodvrátil od své špatnosti … (moc v rukou zločinců)

 (Jer.23:14).

Ježíš řekl, Na konci dní musíte pochopit toto:

Běda, pastýřům, kteří pasou sami sebe! Nemají snad pastýři pást ovce? (Ezek.34:2).

Nemohoucí neposilujete, nemocné neléčíte, zraněné neovazujete, zaběhlé nepřivádíte zpět, ztracené nehledáte, ale surově a krutě nad nimi panujete. (Ezek.34:4).

… tučnou a silnou zahubím. Budu je pást spravedlivě.  (Ezek34:16).

Pán řekl, že až na tyto falešné pastýře padne meč, nemají šanci na záchranu. Ale mé ovce musí být varovány a vysvobozeny! A opět řekl: Vzpomínáš si na má slova v proroctví Jeremiáše v druhé části kapitoly 25? Čti! A já četl:

Mrtvoly těch, které Hospodin v onen den pobije, budou rozsety od jednoho konce světa po druhý… Kvílejte, pastýři, naříkejte, vůdcové stáda, svíjejte se v prachu! Čas vaší porážky nadešel, padnete jako krásní berani. Pastýři nebudou mít kam utéct, pro vůdce stáda nebude úniku. (Jer.25:33-35)

Dále mi řekl: Tyto dny přijdou rychle, pastýři budou kvílet, naříkat a skřípět zuby, ale jakmile bude padat meč, bude již navždy pozdě. Muž malého vzrůstu, kterého jsi viděl, je každý člověk, muž nebo žena, kteří pokořují sami sebe, a jsou poslušní dokonce až do smrti na kříži. Odevzdaně důvěřují Bohu, postupují vpřed a vyhlašují celou radu Boží! Ach, kdybych mohl najít takového člověka, můžete mi říct o jednom? S takovým mužem, mohu zatřást nebem i zemí, je výrok Hospodinův.

Zdoj: Veverka http://sotva.blogspot.cz/