V trinitární teologii jsme se učili, že Duch svatý je Bůh stejné podstaty jako Bůh Otec a Bůh Syn Ježíš Kristus. Pokud tuto pravdu přijmu, pak ale mi z toho vychází, že když mám víru v Boha, mám víru ve všehcny tři boží osoby, tedy i v Ducha svatého, který je Bůh, tak proč vypichovat zvlášť Ducha svatého? Ale to se již dostávám k rozumem neřešitelnému problému boží trojice.

     Duchem svatým se ohání skutečně leckdo, ale nikdo nemůže jeho skutečné působení v něm samém přesvědčivě dokázat. Podle mého názoru, aniž bych chtěl někomu, kdo se ohání Duchem svatým, sahat do svědomí, myslím si, že buď je o svém jakémsi osvícení Duchem svatým dotyčný skutečně vnitřně přesvědčen, a to je podle mne fanatik (nebo charismatik?, který má, možná ne vlastní vinou, zatemněný rozum, který je největším božím darem člověku od Boha, nebo jen chce dodat větší váhu svým slovům, tam kde není člověku možné vzhledem k jeho ontologické omezenosti rozumně argumentovat. Oaobně bych si nikdy nedovolil se odvolávat v pravdivosti svého tvrzení na Ducha svatého. Považoval bych to za hříšnou opovážlivost.