Všimněme si tu zejména toho, v čem je Pamplonův postoj důsledný a přeformulujme to tak, abychom si z toho něco odnesli: jestliže nás v běžném životě někdo opakovaně podváděl a zneužíval, budeme mu věřit, byť by měl zrovna teď s námi ty nejlepší úmysly? Pamplon je pouze logicky uvažující a morálně důsledný. Říká jen: "Pokud vám tohle všechno Ježíš schvaluje, tak jděte někam i s ním." Kdyby šlo o profánní záležitost, nikdo se mu divit nebude, naopak všichni jeho postoj podpoří. Ale protože jde o naše náboženství, tak je najednou všechno jinak. Ó hrůzo, jak může Pamplon takhle mluvit o Ježíši?! On je v lepším případě pobloudilý ... "Otče odpusť jim, neboť nevědí, co činí." "Bratři, já vím, že jste to udělali z nevědomosti stejně jako jako vaši vůdcové ... Proto čiňte pokání."

Naopak nepovažuji za přijatelné tuto jeho integritu zpochybňovat. Nesouhlasím ani s tím, že by se někdo vyjádřil: "chudáčku Pamplone, budu se za Tebe modlit, aby Ti Kristus ukázal svou tvář nezkarikovanou hříchem jeho služebníků - otevřou se ti oči, poznáš svoji bídu, vydáš se Kristu, Ježíš změní tvůj život a pak budeš jako my, celý bez sebe z toho, jak tě miluje". Copak to nejde bez toho? Dobrá, zní má hypotetická odpověď, tak se za něj modlete v komůrce, ale nevytrubujte to před ním - právě proto, že ctíte jeho lidskou důstojnost a nesnižujete ho na duchovně nesvéprávného. Koukol opravdu roste mezi pšenicí až do žně, ale co když to dělítko není jen dobří křesťané - špatní křesťané, ale také pokřtění - nepokřtění. A kdo je tu teď koukol? Proto říkám čiňme pokání. Nic jiného nám nezbývá, protože jakákoli naše slova jen dál zraňují. Jen, prosím, žádný evangelikální zvěstný aktivismus. Jsem přesvědčen, že nemáme právo na žádná slova, natož námitky. Pokud věříme v Krista, nezbývá nám v podobných případech jen modlitba, která odevzdává Pamplona i mě do Božích rukou.

Jo, rozumím. Byl jsi někdy na návštěvě ve vězení? Já mockrát a řeknu ti, že křesťané, se kterými jsem se tam setkal, mají proti mnoha ostatním obvykle jednu výhodu - vidí svoji hříšnost. My na ni rádi zapomínáme. Vždy, když vidím nějaký ten kříž, říkám si v duchu:"Pane, já musím být pořádný zmetek, když jsi tohle musel podstoupit, abys mě vytáhl z bláta." Je snadné pohoršit se nad tím, co někde v nějakém sboru někdo provedl, ale až budeš se svými nejbližšími spolufarníky, můžete zkusit něco, co jsem sám vyzkoušel - otevřeně promluvit o svých hříších. Ty jako katolík máš tu obrovskou výhodu a nebojím se říci i milost či dar, totiž zpověď. Přesto, pokud si takto promluvíš se svými laickými sourozenci v Kristu, ujišťuju tě, že se nestačíte divit. V tomto ohledu ani za mák nezávidím vašim kněžím. S pár jsem na toto téma mluvil. Oni pochopitelně nemohou mluvit konkrétně, tj. pan XZ dělá to či ono, ale v obecné rovině jsem získal představu o tom, s čím lidé ke zpovědi chodí.

Já samozřejmě souhlasím s tím, co píšeš o společenství. Jen poukazuji na to, že se domnívám, že "prostředí lásky mezi ryzými křesťany" neexistuje, neboť neexistují ryzí křesťané. Takový křesťan by totiž musel milovat jako Bůh a být poslušný jako Ježíš. Ale tobě je to zbytečné vysvětlovat, neboť z tvých debat s těmi spásou si jistými vidím, že to chápeš jako já:-))

Lukáši, dovol mi pár stručných věcných poznámek:

Ty sám se těm lidem nepodřizuješ, a tedy jsi stejně jako já nesplnil požadavek Bible, že máme být poslušní a poddajní.

Ty sám o nich říkáš, že se chovají ohavně, a že falešně prorokují, ale tím je vlastně soudíš, a sám za to budeš Ježíšem odsouzen.

A že Ježíš plní své sliby? Co třeba slib, že "brány pekel církev nikdy nepřemohou" (Matouš 16:18). Tady přece máme jasný důkaz, že zlo si v církvi může dělat absolutně cokoli, včetně dosazení podrazáckých grázlů do vedení, a systematické vyhazování upřímných členů ze sboru tak dlouho, až se sbor rozpadne.

Jestliže tohle není důkaz, že brány pekel církev již přemohly, pak mluvíme každý jiným jazykem, a jeden z nás dvou asi není Čech, ale nejspíš marťan.

Záleží na tom, co si pod slovem řízek představuješ. Já si na řízka nehraju. Aspoň pokud vím. Troufám si odhadovat, že jít do města, kde mě chtějí odkráglovat, v klidu povečeřet, dát si k tomu dobré vínečko, dát se zatknout, neceknout ani slovo když vidím že už se stejně rozhodli a že obhajoba by byla marná, nenadávat, nevysmívat se, neplakat a neprosit, na to opravdu nemám.

Však já vím, že jdu správnou cestou, willy.
:-))))

No tady jde o to, že dle všech informací /a i Tvých komentářů jinde/ jsme těm lidem  v církvi dali důvěru příliš velkou. Na jednu starnu máme odpouštět /což  pro mě znamená dávat soudy B-hu/lae na druhou máme být ostražití jako holubice a dávat si pozor na vlky.... Jsme zodpovědní za to, jak jednáme se svým srdcem-pokud mě do něj někdo kuchne -nemůžu mu ho strčit do opatrování-/prostě stejně jako když se zlomí noha -nebudu po ní skákat -ale bude v dlaze, nebo nedáš dítě do opatrování někomu, kdo ho již jednou sexuálně zneužil/odpuštění v takovémto případě je o tom, že dám šanci.... Vím , že to myslíš dobře-ale tohle byli zrovna slova-který člověk vnímat jako plácnutí biblí po hlavě....Prostě v Tvých slovech je posouzení, že když si dávám pozor -komu svěřím svou důvěru mám nedostatečné odpuštění.

A co bys také čekala od člověka, který byl opakovaně podveden, než že příště z toho bude mít jundu?