Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Renáta.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 16834, komentáře < 7 dní: 374, komentářů celkem: 442205, adminů: 60, uživatelů: 5268  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 202 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

Tolstoj
rosmano
gregorios777

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
121083034
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: BEZPEČÍ, JISTOTA a RADOST
Vloženo Sobota, 22. srpen 2009 @ 21:49:26 CEST Vložil: Stepan

Kritika bludů poslal Gregorios777


Uvádím výňatek z brožury BEZPEČÍ, JISTOTA a RADOST z nakladatelství GBV, která názorným způsobem ukazuje věčnou spásu skrze víru.




POZNÁNÍ SPASENÍ

V 1.Epištole Jana ve 13.verši páté kapitoly je napsáno, co k tomu potřebujeme:"Tyto věci psal jsem vám, abyste věděli, že máte věčný život, kteří věříte ve jméno Božího Syna."

V Egyptě byla jednou hrozná noc, když Bůh usmrcoval všechny nejstaší (prvorozené) syny v rodinách. Přečti si dobře 12. kapitolu Mojžíšovy knihy.

V Egyptě tenkrát bydleli také Izraelští a Bůh neřekl, že jen tak, beze všeho, pomine jejich domy, ale dal jim jednu možnost, aby nejstarší syn z izraelské rodiny nemusel zemřít. Krev velikonočního beránka musela být zachycena a natřena zvenčí na obě boční i na vrchní stranu zárubní vchodových dveří. "A ta krev vám bude na znamení na vašich domech, v nichž budete, a když uzřím krev, tedy pominu vás" (13.verš).

Bůh to zaslíbil, a proto tím byla v každém domě zaručena bezpečnost nejstaršího syna. Ovšem jenom tehdy, jestliže bylo skutečně učiněno, co Bůh nařídil.

Přenesme se v myšlenkách do dvou různých domů izraelských rodin:

V prvním domě jsou všichni, kdo tam bydlí, plni úzkosti. Na všech obličejích je vidět strach. Proč? Nejstarší syn vypráví, že té noci Bůh bude procházet celou zemí a usmrcovat všechny nejstarší syny. "A já se bojím," říká, "že přijde i do našeho domu. Teprve až přejde kolem a bude zase den, budu vědět, že jsem byl ušetřen. Do té chvíle však budu žít v nejistotě. Naši sousedé sice tvrdí, že si jsou jisti, že jejich syn zůstane naživu, ale já bych se to neodvážil říci. Jediné, co mohu udělat, je probdít tu dlouhou hroznou noc a doufat, že to dobře dopadne." (Pozn. Gregorios - vidíte tam to klasické katolické smýšlení?).

"Ale cožpak Bůh přesně neuvedl, jak může být tvůj život zachráněn?"

"Ale ano! A my jsme také přesně udělali, co Bůh řekl:Zabili jsme beránka, jednoleté zvíře bez jakékoli vady, a natřeli jsme svazečkem yzopu zárubně dveří krví. Ale přesto si nejsme jisti, že budeme zachováni."

A nyní se podíváme do sousedního domu. Celá rodina stojí kolem stolu. Každy má v ruce hůl a je připraven odejít z domu.

Jak to, že tito lidé mohou být tak klidní, ačkoli se mají stát tak hrozné věci:

Když se jich na to zeptáme, odpovědí:"Čekáme jen na Boží příkaz, abychom se vydali na cestu a navždy opustili ty kruté utlačovatele a otrockou práci v Egyptě."

"Ale cožpak jste zapomněli, že dnes v noci bude Bůh obcházet celou zemí a usmrtí všechny nejstarší syny, všechny prvorozené?"

"Ó ne, víme to velice dobře. Ale našemu synovi se nemůže stát nic zlého, protože venku u dveří je natřena krev přesně tak, jak nám to Bůh uložil."

"V domě vašich sousedů to také udělali, a přesto jsou tam všichni zneklidněni a nešťastní, protože si nejsou jisti, zda jejich syn bude ušetřen."

Tu předstoupí nejstarší syn. S naprostou jistotou a se zářícíma očíma říká:"Máme nejen krev kolem dveří, ale máme také Boží Slovo. Bůh přece řekl: Když uzřím krev, tedy pominu vás. Ano, říká, že Jemu to bude stačit a že On bude spokojen. Proto jsme klidní a vůbec nepochybujeme, že On skutečně udělá, co řekl."

A skutečně je tomu tak! Platí to i pro nás!

Krev Božího Beránka, krev Ježíše Krista, byla vylita. ON položil svůj život. Nic by nám nemohlo dát větší jistotu, že budeme uchráněni před Božím soudem, než krev Krista. - A na slovo, které řekl Bůh, se můžeme úplně spolehnout. Přece nemůže být nic spolehlivějšího, než slovo, které řekl sám Bůh.

A nyní otázka:

Který z obou nejstarších synů byl v naprostém bezpečí? Ten z prvního domu, kde všichni byli tolik ustrašeni, aneb onen z druhého domu, kde se vůbec nebáli?

Možná, že řekneš:"Syn z druhého domu, protože byl tak klidný a šťastný."

Ne! Rozhodně ne! Oba byli stejně bezpečni. Jejich jistota nezávisela na pocitech v jejich nitru, nýbrž na krvi, která byla venku, a na záruce, kterou jim Bůh dal svým slovem.

Chceš-li mít jistotu, že přijdeš do nebe, nesmíš si vůbec všímat svých měnících se pocitů. Poslouchej jen Boží Slovo, které se nemůže změnit: "Amen, amen, pravím vám: Kdo slovo mé slyší, a věří tomu, který mne poslal, má život věčný, a na soud nepřijde, ale přešel ze smrti do života"(Ev. Jana 5,24).


....... Apoštol Pavel kázal pokání k Bohu, ale potom také víru v Pána Ježíše Krista (Skutky 20,21). Neboť nyní jde o to, zda věříš (plně důvěřuješ), že ti Bůh všechny tvé hříchy odpustil. A potom Bůh zaměří tvůj zrak na Pána Ježíše na kříži. On tam všechno dokonal. A ty to můžeš uchopit a přijmout. A pak Mu i poděkovat!

..... I nejslabší víra v Ježíše stačí k dosažení věčného života. Ale naopak i nejsilnější důvěra v něo jiného než v Něho - například v dobré skutky anebo v nějaké náboženské obyčeje - tě nemůže spasit.

....... Jedna dívka kdysi řekla: "Já opravdu věřím v Pána Ježíše, ale když se mne někdo zeptá, zda přijdu do nebe, neodvážím se říci ANO! Protože se bojím, abych nelhala.

On (Bůh) však řekl, že každý, kdo věří v Jeho Syna, má věčný život. Jestliže o tom pochybuješ, děláš z Boha lháře."

"Poněvadž svědectví lidské přijímáme, svědectví Boží větší jest, neboť toto jest svědectví Boží, které osvědčil o svém Synu. Kdo věří v Božího Syna, má svědectví sám v sobě. Kdo nevěří Bohu, lhářem jej učinil, neboť neuvěřil tomu svědectví, které Bůh osvědčil o svém Synu" (1Jan 5,9.10).

Boží Syn je naprosto hoden, abych Mu důvěřoval. Jeho dokonané dílo mi dává jistotu pro věčnost. Boží Slovo objasňuje každému, kdo věří v Ježíše Krista, že jeho hříchy jsou odpuštěny, že se stal Božím dítětem.
 


Podobná témata

Kritika bludů

"BEZPEČÍ, JISTOTA a RADOST" | Přihlásit/Vytvořit účet | 174 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: BEZPEČÍ, JISTOTA a RADOST (Skóre: 1)
Vložil: Lu v Neděle, 23. srpen 2009 @ 00:07:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Excelentní ! Děkuji.



Re: BEZPEČÍ, JISTOTA a RADOST (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Neděle, 23. srpen 2009 @ 01:26:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Gregu, dá se ta brožura někde sehnat? Tohle vysvětlení je perfektní.



Re: BEZPEČÍ, JISTOTA a RADOST (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 23. srpen 2009 @ 10:51:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Hezky napsané.

  Tady vždycky žasnu nad tím prvním domem. Zatímco bezmezně věří slovu o procházení a smrti prvorozených až tak, že se před tím třesou, tak vůbec nevěří slovu o záchraně skrze krev - přitom obě slova přichází ze stejného zdroje.

  Takhle zvenku vypadá ta víra úplně pitomě. Ja může někdo někomu věřit kousek toho, co říká a zbytek úplně vynechat nebo nevěřit? Jakoby něčí důvěryhodnost (a zvláště důvěryhodnost živého Boha) nebyla v celku toho, co říká, ve všem, co řekne, v každém jeho slovu a v jeho charakteru. To je to, co je Bůh především: Důvěry-hodný.

  Jenže zevnitř toho systému "půlvíry" neboli "věřím jen to co si vybere moje duše podle nálady" to tak jasné není, člověka často ani nenapadne, proč se vlastně chová tak absurdně.



Re: BEZPEČÍ, JISTOTA a RADOST (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 23. srpen 2009 @ 15:01:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
... Jedna dívka kdysi řekla: "Já opravdu věřím v Pána Ježíše, ale když se mne někdo zeptá, zda přijdu do nebe, neodvážím se říci ANO! Protože se bojím, abych nelhala. On (Bůh) však řekl, že každý, kdo věří v Jeho Syna, má věčný život. Jestliže o tom pochybuješ, děláš z Boha lháře."...


Toto je jen povrchní slovní eskamotérství. Nejdříve si ujasni, co to všechno obnáší věřit v Božího Syna.

Tvrdit, že věříš a nechovat se podle toho je lží! Ve víře je totiž zahrnuto jak slovo Boží slyšet, tak ho i naplňovat.

Jsou zde dva vztahy - vztah lásky Boha k člověku - o kterém není třeba vůbec pochybovat (zde máme skutečně jistotu),
a vztah lásky a poslušnosti člověka k Bohu, kde jsou pochybnosti zcela na místě.

Nepřestalo platit Písmo ani v jedné větě (ani v písmenku), tedy ani v této:

...Protože se rozmohl hřích, láska mnohých vychladne. Kdo však vytrvá až do konce, bude spasen.

Naše spása je podmíněna vytrváním v dobrém až do konce - to také teprve naplní pravdivost významu věřit v Božího Syna.

Obavy oné dívky byly tedy zcela na místě.
 Ne, že by si nebyla jistá Božím slovem, ale ona si nebyla jistá jen sama sebou.
A kdo z nás si může být se sebou úplně jistý? Taková falešná a nepravdivá jistota může být cestou do pekel. Domníváš se stále, že stojíš - a zatím jsi třeba už dávno padl.

(1. Kor 10,9-12)
Ani nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli a byli zahubeni hady.
Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali a byli zahubeni zhoubcem.
A toto všechno se jim stalo na výstrahu a bylo to zapsáno pro napomenutí nám, ke kterým dospěly konce věků.
Proto ať ten, kdo se domnívá, že stojí, dá pozor, aby nepadl.

Znovu opakuji, VYTRHÁVÁTE SMYSL! Písmo platí jako celek, ať se naň podíváš z kteréhokoli úhlu pohledu.





Re: BEZPEČÍ, JISTOTA a RADOST (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 23. srpen 2009 @ 15:14:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zcestnost příkladu u obou synů vidím právě ve výkladu:
..."Jediné, co mohu udělat, je probdít tu dlouhou hroznou noc a doufat, že to dobře dopadne." (Pozn. Gregorios - vidíte tam to klasické katolické smýšlení?)."...

To jako katolík rázně odmítám. Takové naše smýšlení není. Podsouváte bližním nepravdu o nich, křivě svědčíte proti katolíkům!

Já jako katolík vím, že pro záchranu prvorozených synů v obou rodinách bylo třeba nejen slovu Božímu uvěřit, ale také ono slovo naplnit.
Věřit Božímu slovu a nenaplnit ho (nepotřít veřeje krví podle příkazu) - tedy neučinit tento skutek, by znamenalo záhubu jejich synů.

Víra bez skutků je přece mrtvá!



Re: BEZPEČÍ, JISTOTA a RADOST (Skóre: 1)
Vložil: Nematemne v Neděle, 23. srpen 2009 @ 20:54:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
......"Tyto věci psal jsem vám, abyste věděli, že máte věčný život, kteří věříte ve jméno Božího Syna."....

      Otázka ovšem je, jestli ten dotyčný bude stále věřit, že? Když věříš, můžeš mít jistotu, že máš věčný život. Máš však jistotu, že budeš věřit za rok, za deset let....?
      Přirovnání s Egyptem mi nesedí. Věřit není, že něco uděláš jako, že natřeš dveře a ono to tak už navždy zůstane. Nelze tento skutek okamžiku (nátěr dveří) srovnávat se skutkem činným (vírou).

      Karel.



Re: BEZPEČÍ, JISTOTA a RADOST (Skóre: 1)
Vložil: Elo v Pondělí, 24. srpen 2009 @ 06:13:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zasa jeden typický príklad "solascripturovského" jednostranného, splošteného uvažovania, ktoré predviedol Gregorius ako ich typický predstaviteľ. Vlastne, ono to nie je ani podľa Písma, len podľa jedného vytrhnutého citátu Písma. Kto takto vytrháva citáty bez súvislosti, naozaj dokáže z Písma, čo chce. Písmo je písané v tejto veci /aj v druhých niekedy.../ dosť dialekticky, teda sú tam citáty aj také, aj také, aj spojené, s podčiarknutím jedného, a či druhého akcentu. Napríklad:

"Nie ten, kto mi hovorí Pane..., ale kto plní vôľu môjho Otca...". Alebo: "Nech tak svieti vaše svetlo, aby videli vaše dobré skutky...". Alebo:"Kto ma miluje, zachováva moje prikázania"... atď.  Skrátka všetky citáty, kde sa povzbudzuje ku konaniu - to je podčiarknutie potreby skutkov, a ak by ktosi prečítal iba tieto, myslel by si, že stačí mať skutky.

"Sme spasení nie zo skutkov, ale  z viery"... a teda viaceré podobné citáty Pavla, ktoré osobitne obľubuje vyzdvihovať celá poreformátska cirkev, často príliš jednostranne, zjednodušene a pôsobiac dojmom ,ako by naozaj nič viac nebolo treba len veriť, a spása je zaručená... A to je podľa mňa trochu pritiahnuté za vlasy, čo vyvracia hned aj prvý mnou uvedený citát "Nie ten, kto mi hovorí Pane..." - teda verí, že je Pán a vyznáva to... "ale kto plní vôľu mojho Otca..." - teda Pán vyžaduje veru, ale nie iby vyslovenú slovom, čo je veľmi pohodlné, ale skutkom. Viera len v mysli, v srdci, ale bez prejavenia sa je jalová, neúčinná...

Tretia skupina výrokov typu "Ukáž mis voju vieru bez skutkov, a ja ti ukýžem svoju...Viera bez skutkov je mŕtva..." predpokladaá vyváženosť aj viery, aj skutkov.

Teda Písmo je plné takejto dialektiky. Len ukvapený a povrchný človek sa zachytí toho, čo samu hodí, a bude sa ešte pritom hádať o slová... Tých je na strane poreformátskej veľmi mnoho /no veľa je aj rozumných.../. Mne to pripadá niekedy ako komplex neistoty. Človek, ktorý si nie je istý, má pochybnosti, neustále potrebuje potrebu zdôrazňovania toho, o čom je presvedčený. Ako možno pozorovať aj tu na GS, táto skupina skoro každá druhá debata je o istote ich spasenia, o dostatočnosti viery a pod. Podobne aj v knihách, kázňach protestantských sa to len tak hemží neustálym podčiarkovaním viery bez skutkov... 

Stará Cirkev /KC, PC/ to má vyvážené, vôbec sa o tom neháda, pochopila to už dávno v harmonickej vyváženosti. Vie, že v poriadku princípu spásy, , jej zdroja viera je prvoradá, ale  v poriadku praktického života človek má konať, a neuspokojiť sa s teoretickou vierou. To je veľmi neistá poloha.

No súkromne si myslím, že Pán si zvolil úmyselne to dialektické vyjadrovanie svojej pravdy v tomto,a občas aj v iných, prípadoch.
On si che zrejme ponechať posledné slovo, ktoré človek vo svojej obmedzenosti často nevie pochopiť, pretože nevidí do srdca. Pán napríklad vidí, že človek síce niekedy nekoná, hoci by mal, ale vidí jeho dobrú vôľu, ale aj jeho slabosť /napr. zotročenie jeho vôle predchádzajúcim zlozvykom, a preto človek nie je schopný celkom odporovať pokušeniu a pod./. Pán však - na rozdiel od ľudí - vídí túto jeho úprimnú snahu...
 Alebo človek síce koná dobro, ale jeho pohnútky nie sú vôbec "pre Pána", ale koná len preto, aby dokázal tým kresťanom, že aj bez Boha to ide, a je silne zaujatý proti Pánovi, vedome mu odporuje, dokonca proti svedomiu, ktoré mu to vyčíta. Tento človek - povedal by som tak po ľudsky - je naozaj ohrozený na spáse...

Inak z Matúša 25. kap. o poslednom súde "Bol som hladný... Kedy sme ťa videli?... Čo ste urobili..." na prvý pohľad vyplýva dokonca aj možnosť spásy pre človeka, ktorý Pána vôbec nepoznal, konal dobre, a nie z lásky k Nemu, a nie z viery v Neho, konal to možno z prirodzenej dobroty srdca, prípadne z iných prirodzený, či náboženských pohnútok, ale iného než kresťanského pôvodu,
no Pán ho predsa prijme, keď jasne hovorí: "Čo ste urobili jednému, Mne ste urobili...A pôjdu títo do života..."

Takže by som vyzval na zastavenie tejto nekonečnej reťaze škriepok. Dohodnime sa, že princípy sú všetkým jasné /ak sa neslovíčkári.../, prax je však zložitá, a len Pán vidí do srdca, a preto nechajme súd na Neho...



Re: BEZPEČÍ, JISTOTA a RADOST (Skóre: 1)
Vložil: rudinec v Středa, 26. srpen 2009 @ 18:19:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
On (Bůh) však řekl, že každý, kdo věří v Jeho Syna, má věčný život. Jestliže o tom pochybuješ, děláš z Boha lháře."

Ja si dovolím zacitovať celý výrok:Ján 3:36  Kto verí v Syna, má večný život; ale kto nie je vo viere poslušný Synovi, neuzrie života, ale hnev Boží zostáva na ňom.
Kto vytrháva výroky Božie z kontextu ten robí z Boha lháře.




Stránka vygenerována za: 1.03 sekundy