A jaky je muj zaver?

I nadale zustanu u klasicke modlitby nebot bez vykladace je to pro me nebezpecne. Predevsim mam obavu o tom zda se u jedincu jez tvrdi ze se modli jazyky se nejedna o neco pouze nauceneho a tedy to neni dar Ducha Svateho.

Predevsim se mi libil prispevek od oka: oko v Neděle, 09. srpen 2009 @ 10:02:16 CEST

Tento prispevek mi pripomel cast kazani na hore jak se modlit v Matousovi 6.

Honza

Také nevíte, co s darem jazyků? Čím dál častěji se setkávám s lidmi, kteří prošli kurzem obnovy, přijali nové vylití Ducha Svatého, ale v jazyku se nemodlí a ani po tom netouží. Proto bych ráda odpověděla na několik nejčastějších otázek a námitek a snažila se uvést důvody, proč k zablokován vůči tomuto daru dochází.
1) K čemu jsou vůbec jazyky dobré, když jim nikdo nerozumí, ani já sám? TO SE RADĚJI POMODLÍM VLASTNÍMI SLOVY...
"Kdo mluví jazyky, mluví k svému užitku"...(1 Kor 14, 4). Tento dar je tedy určen k posilování našeho vnitřního člověka. Kdo z nás si může říci, že už je dostatečně posílen, a že už víc nepotřebuje? Jazyky jsou však dobré už jen proto, že je dává Bůh. On dává JEN dobré dary svým dětem (Mt 7, 7 /), i když ony někdy Jeho dary nedoceňují.
2) Písmo říká: "Když tak horlivě usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste měli hojnost těch, které slouží růstu celé církve." (1 Kor 14,12). PROČ TEDY KLÁST DŮRAZ NA JAZYKY, které slouží jen k budování sama sebe?
Zkušenosti mnohých ukazují, že dar jazyka má poněkud výsadní postavení - totiž v tom, že otevírá bránu pro rozvoj ostatních darů: těch, které slouží k budování Těla. Např. při modlitbě v jazycích často přichází prorocké slovo, slovo poznání, či moudrosti. Modlitba v jazycích je rovněž mocným pilířem ve službě uzdravování, zvláště vnitřního uzdravování a osvobozování. Tato modlitba však především nesmírně rozvíjí osobní modlitební život, a tím vlastně náš kontakt s Bohem, proto má nutně kladný dopad na celý náš život.
3) V seznamu darů (1 Kor 12,7-11) je dar jazyků na posledním místě. NENÍ TO DŮKAZEM, že má nejmenší význam?
Pokud je tento seznam "pořadníkem" darů (čemuž nic nenapovídá), pak by bylo vysvětlením spíše to, že předchozích sedm darů je známo už ze Starého Zákona (i když u výjimečných jedinců), kdežto dar jazyků a výkladu přichází až ode dne letnic.
4) Copak se VŠICHNI MUSÍ modlit v jazycích? Sv. Pavel přece říká, že VŠICHNI V JAZYCÍCH NEMLUVILI (1 Kor 12, 30).
Tentýž apoštol však říká na jiném místě: "CHTĚL BYCH, abyste VŠICHNI mluvili jazyky..." (1 Kor 14,5). "Děkuji Bohu, že mám dar mluvit jazyky více než vy všichni..." (1 Kor 14,18).
l když si svatý Pavel zjevně více cení jiných darů, zvláště daru proroctví, je zde jasně vidět, že dar jazyků neodsouvá stranou. Ano, touží, abychom všichni přijali dar jazyka, protože zná z osobní zkušenosti jeho cenu.
Poznámka: S těmito čtyřmi námitkami se setkáme nejčastěji u "pokročilejších", kteří sice přijímají obnovu, nikoli však dar jazyka. Zvláště otázky 1) a 4) svědčí o úplném nepochopení věci. Bůh nám nevnucuje "štíra", ale DAR, něco dobrého. Kdyby se např. vláda rozhodla rozdělit všem občanům zdarma po tisícikoruně, asi se nikdo nebude ptát: "A to si VŠICHNI ty peníze MUSÍ vzít?" Stavět přijímání dobrého daru jako nepříjemnou povinnost je absurdní. Proč tedy negativní náboj vůči jazykům v lidech vzniká?
Kromě strachu z neznáma a základního neporozumění věci (díky nedostatečnému vyučování) jsou tito kovaní odpůrci často výsledkem nešetrného zacházení některých "omodlovačů", kteří jim svým nátlakem při modlitbě za vylití vytvořili z celé situace trauma. Jistěže je možné i vhodné člověka povzbudit, aby pak dotyčný nepovažoval případné nepromluvení za osobní selhání. Takoví lidé totiž později skrytě po daru touží, ale ze strachu, aby se zase neopakoval ten trapas "vymačkávání" jazyka, si raději vybudují obranný teologický systém a tvrdí, že tento dar je k ničemu a že ho nechtějí.
Takovým vždycky říkám: "Neboj se, Duch Svatý je gentleman, on není násilník. Respektuje tvou svobodu a počká, až po tomto daru budeš toužit, nebude ti nic nutit. Vlastně už ten dar máš, můžeš si to vyzkoušet, až budeš sám, potichoučku, třeba v koupelně nebo na zahradě... Duch Svatý zná i tvé pochybnosti a je schopen ti vše krásně vysvětlit. Jen se, prosím, vzdej svého obranného systému, celý mu ho dej...
5) Je to vůbec dar jazyka, co vy to máte? Vždyť apoštolům VŠICHNI OKOLO ROZUMĚLI...
Dar jazyků se vyskytuje asi ve 3 známých podobách:
a) existuje prostý MODLITEBNÍ JAZYK (to může být jedna slabika, či pár stále se opakujících slov), který je dán každému, kdo se mu otevře, zároveň s vylitím Ducha Svatého (není potřeba zvláště vyprošovat). Neznamenalo, že pokud člověk "nepromluví", Ducha Svatého nepřijal - většinou jsou překážkou pouze psychické zábrany (strach, neporozumění věci, velké rozumářství), v žádném případě však to, že by mi dar Pán nechtěl dát;
b) tento modlitební jazyk se ve spojení s darem výkladu stává darem k budování společenství (na úrovni proroctví). Jeden se modlí v jazycích a druhý, aniž prvnímu rozumí, dostává vnuknutí od Ducha Svatého, co chce Duch společenství říci (nejde tedy o PŘEKLAD!);
c) dar promlouvání v jazyku, který je ve světě znám (případně archaické formy známého jazyka). Bůh jej použije často ke vzbuzení víry a kajícnosti u některého pochybovače, a to tak, že např. Polák žijící v Americe najednou uslyší během kázání amerického kazatele (který v Polsku nikdy ani nebyl) větu v čisté polštině, která mu mluví přímo k srdci, jako by kazatel přesně znal život a současný duchovní stav přítomného. Taková zkušenost je často podnětem k obrácení (viz Sk 2).
6) Nechci žádné extravagance (míněn dar jazyka či proroctví). KDYŽ UŽ NĚJAKÉ DARY, PAK BUDU prosit třeba o dar lásky nebo pokory...
Tento postoj vídám nejčastěji u žen. Vypadá ctnostně, ale zase jde spíš o nepochopení věci (nebo maskovaný strach). Láska i pokora jsou přece ovocem Ducha Svatého. Ovoce ani dary Ducha však nemůžeme přijmout odděleně od Ducha, který v sobě nese všechno, a měli bychom mu dovolit, aby nás obdaroval, jak on sám chce (neklást mu překážky). Je-li dar jazyků dobrý "k budování vnitřního člověka" a je-li branou vedoucí k ostatním darům, je přirozeným projevem lásky k bližnímu po tomto daru toužit. Vždyť když mě Duch Svatý promění, budou z toho mít užitek všichni kolem mne. Proto říká Písmo: "Držte se lásky a USILUJTE o duchovní dary." (1 Kor 14, 1).
7) NENÍ TO JEN "ZE MNE"? Nevymyslel jsem si ten jazyk?
Můj známý je špičkový technik a proto nedokáže přijímat věci jako dítě. Pán mu z těchto pochybností pomohl tím, že mu asi na dva měsíce tento dar odňal, aby si můj známý mohl ověřit, že se dar jazyka tak jednoduše imitovat nedá. Pak se mu (už vyléčenému) tento dar vrátil.
8) JÁ SE MODLÍM A TOLIK CHCI, ale ono to nepřichází...
Písmo nám říká: "(ONI) ZAČALI MLUVIT jinými jazyky" (Sk2, 4). Někdy nás matou nepřesné překlady Písma, které popisují tuhle zkušenost jako "mluvení ve vytržení". Modlitba v jazycích nemá s vytržením nic společného. Kdo tento dar přijal, může jej svobodně používat kdy chce (ale také nemusí). Pozor, Duch Svatý se nezmocní mých mluvidel násilím, nic na mě nespadne, co by mě nutilo mluvit. Je pravda, že někteří prožijí vylití Ducha Svatého emocionálně silněji, takže ani neví, jak přešli v modlitbu v jazycích, přesto však platí, že Duch Svatý jim nebere kontrolu nad jejich jazykem. Většina lidí však prostě musí ZAČÍT MLUVIT (otevřít ústa a začít vyslovovat s vírou, že Duch Svatý má ústa naplní). Podobá se to skoku padákem, i když je to daleko méně riskantní a daleko prostší.
Včera jsem se modlila za jednu důchodkyni. Když jsem ji povzbudila, aby otevřela ústa, otevřela je. Když jsem jí řekla, aby začala chválit v jazycích, nečesky - začala ihned. Když jsem ji povzbudila, aby začala v jazycích zpívat, s rozzářenou tváří zpívala. A já jsem si s dojetím vzpomněla na Ježíše, jak se radoval z maličkých.
9) A jak poznám, že to není Z ĎÁBLA?
Jistě, ďábel dokáže imitovat všechny dary. Nemůže to však udělat, kdy ho napadne, a hlavně, u koho ho napadne. Člověk sám mu musí otevřít dveře. Jak?
Může se to stát např. u lidí, kteří se zabývali okultismem, esoterickými (tajnými) učeními, meditacemi v různých sektách orientálního ražení a dosud se VĚDOMĚ těchto praktik a duchů s nimi spojených nezřekli -neodevzdal i své životy Ježíši. (Poznávací znamení - často dál věří v převtělování, nevěří v božství Kristovo. Zkušenost s Duchem Svatým je přitahuje pouze jako prostředek uvolnění mimořádné energie a moci, či poznání (Gn 3, 5 "...budete jako Bůh..."). Tímto postojem dávají příležitost ďáblu. Klasickým příkladem je Šimon Mág (Sk 8, 18-23).
Máš-li pochybnost, zodpověz si dvě otázky:
a) Dal jsi svůj život vědomě Pánu Ježíši a trváš na tom? (Jestli ano, On tě přijal a patříš Jemu).
b) Koho jsi o dar Ducha prosil: Boha či ďábla? Pokud Boha, poslouchej, co ti říká Ježíš: "Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? Nebo by mu dal štíra, když ho poprosí o vejce? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha Svatého těm, kdo ho prosí!" (Lk 11,11 13)
Závěrem: Znám mnohé Boží služebníky ve světě, skrze něž Duch svatý mocně působí, kteří doznávají, že modlitba v jazycích je jedním z pilířů jejich služby druhým. Znám ale také mnohé, kteří pro "neatraktivnost balení" tento dar brzy odložili, aniž by tušili, jaký poklad nechávají ležet ladem a s ním často i celou zkušenost obnovy, jakožto "epizodu mládí". Škoda.



Vyšlo v časopisu Effatha. Zpět