Grano Salis - Podstata služby Ducha svatého

poslal papanicolau

Duch svatý jako reflektor ukazující nám na Ježíše.
Znovuotevření starého diskutovaného tématu, trochu jinak.

Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče. Gal 4:6
Duch Boží v hebrejštině rúach a v řečtině pneuma označuje prudce proudící vzduch – vítr nebo dech - nádech či výdech. Vyjadřuje představu uvolněné energie, konající síly, moci v činnosti, života projevujícího se aktivitou. Symboly a podoby Ducha Svatého ať kokrétní či obrazné jsou vítr, oheň, živá voda nebo holubice.
V řecké křesťanské filosofii je pneuma čili vanutí - aktivním principem, který určuje vlastnosti a povahu všech věcí - je principem života všeho jsoucího. Pneuma se projevuje ve formě tzv. tonos = vnitřní chvění, doslova napětí. Tonos je nejvlastnějším způsobem působení pneumatu - poukazuje na náhlost nepředvídatelnost zásadních proměn, které se nejprve dlouho a nenápadně rodí a připravují. V člověku působí pneuma tak silně, že tonos působí též jako logos (slovo, řád, smysl, záměr, viz J. 1;1 Na počátku bylo Slovo - logos). Pneuma - tonos umožňuje i poznatelnost věci;

je všudypřítomné
projevuje se mocí, pohybem a životem,

označuje tvůrčí proud proměn,

Starý zákon hovoří o Duchu Božím jako o Bohu v činnosti: - dával tvar stvoření a oživoval stvořené bytosti, - řídil běh toho, čemu říkáme příroda a historie, - zjevoval Boží pravdu a vůli svým poslům prostřednictvím přímé komunikace nebo jasného porozumění, - skrze zjevení učil Boží lid cestě věrnosti a přinášení ovoce, - vyvolával osobní odezvu na poznání Boha - ve formě víry, pokání, poslušnosti, spravedlnosti, otevřenosti, vyučování a společenství s Ním skrze chválu a modlitbu; - vystrojoval jednotlivce k vedení, - vybavoval jednotlivce dovedností a silou k dosažení tvůrčích cílů; Nový zákon /používá řecká slova pneuma to hagion - Duch svatý/

Duch svatý - Utěšitel (paraklétos' řec.) - ten, kdo utěšuje a posiluje, Rádce, Pomocník, Přímluvce, Obhájce, Spojenec, Přítel;

Jan v Ježíšových promluvách o Duchu Svatém užívá mužské osobní zájmeno ekeinos - ON, Duch je i není pouhým "vlivem", nebo nějakou energií, nýbrž podobně jako Otec i Syn samostatnou osobou, tvořící tajemství Boží jednoty.
Efezským 4:30 A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení.
Duch svatý zprostředkovává přítomnost Pána Ježíše Krista: 1. Jeho přítomnost - jako toho, který byl ukřižován, žije, přistupuje k lidem a oslovuje je; 2. Jeho aktivitu - ve své moci osvětluje, oživuje, proměňuje - burcuje z netečnosti, probouzí naše chápání, napomíná a utišuje výčitky svědomí, podporuje v tísni, posiluje ke spravedlnosti, zmocňuje k jednání; 3. Jeho slávu - zjevuje Ježíše a pravdu o Něm a Jeho díle, - osvětluje lidská srdce, (otevírá možnost přijmout, vidět,...), - působí znovuzrození - oživení – a probouzí důvěru, - ujišťuje - vydává vnitřní utvrzení, naplňuje radostí, - proměňuje charakter člověka, - uvádí do služby – působí obdržení a rozvoj duchovních darů;
Duch svatý sám ustupuje do pozadí. Jeho služba ve vztahu k Ježíši je službou "reflektoru" osvětlujícího nám lidem Krista. Nechce upozorňovat na sebe, ani mít s námi přímý vztah jako máme s Otcem a Synem. Jeho úlohou i Jeho radostí je rozšířit naše společenství s nimi oběma oslavováním Syna naší vírou a vydáváním svědectví o našem přijetí skrze Syna do Otcovy rodiny. Každý křesťan má Ducha svatého od chvíle, kdy uvěřil - člověk obdrží Ducha tím, že přijme Krista. (Sk.2,38 -39)
Duch svatý slyší, mluví, vydává svědectví, usvědčuje, oslavuje Krista, vede, uvádí, učí, přikazuje, zabraňuje, žádá, dává promlouvat, pomáhá, přimlouvá se a sám volá k Bohu v modlitbách volajích 'lkáním nevyslovitelným'. Je možné mu lhát a zarmoutit ho. Duch svatý je „plachý jako holubice“ a každý projev hříchu ho zarmucuje, udušuje, umlčuje a vzdaluje od nás.
Otázky k zamyšlení Co to znamená nechat se vést Duchem? Využíváme všechny možnosti, které nám Bůh ukazuje, důvěřujeme mu, že nám dá schopnosti správně reagovat? Počítáme s tím, že..."naše tělo je chrámem Ducha svatého, který v nás přebývá a jehož máme od Boha"? (l.Kor. 6,19) "Spolupracujeme" s ním, nebo Jeho dílu stavíme překážky svou bezmyšlenkovitostí, lhostejností, nekázní a nestřídmostí?
Je dáno zaslíbení, že sám Duch sv. usvědčuje z hříchu a ukáže, v čem je spravedlnost a soud. (J.16,8) a že Duch zmocňuje učedníky ke svědectví o svém Pánu. To jsou Jeho hlavní zájmy, jimiž uskutečňuje. své poslání oslavit Pána Ježíše Krista. Stejně jako znát Ducha svatého znamená znát Krista, tak i ctít Ducha svatého znamená ctít Krista - ctít jej realismem ve vztahu k duchovním otázkám, v ochotě nechat odkrýt nám naše chyby a v připravenosti měnit naše cesty podle Jeho Slova.

Literatura a zdroje: Packer, James: Choďme Duchem, Praha 1999, Návrat domů Kratochvíl, Zdeněk: Studie o křesťanské a řecké filosofii, Praha 1994, Česká křesťanská akademie, Prince, Derek: Cyklus kázání - Beránek a Holubice; Jak být veden Duchem svatým

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace