poslal ferda
Bůh
a jeho proměny
Bůh
a jeho proměny v dějinách náboženství navrhl
poprvé Sean Moore.Za to mu patří dík. Bůh a
čas připomínají jeden druhého dvěma
způsoby:žádný z nich neexistuje tak,jak si to
představuje prostý rozum,a oba mají prvořadý
význam pro lidské vědomí a zkušenost po tak
dlouhou dobu,jak přežívá jakýkoli důkaz.
V roce 1623 uspořádal
americký žurnalista H.L.Mecken ( 1880-1956) zádušní
mši za bohy,kteří,jak to formuloval,“byli spláchnuti
dolů stokou“.
Zeptal se: kam se poděl
Sutech,kdysi hlavní bůh celého nilského údolí?
Kam se poděli Rešef-Aštoret -Astarte -El -Nebo -Molek -Baal -Dagan
-Osiris -Moloch. Ti všichni byli kdysi bohy největšího
věhlasu.O mnohých z nich se zmiňuje s bázní a
strachem Starý Zákon. Seznam pokračuje ještě na celé
další straně. Potom se Mencken ptá:“Kde je hřbitov
mrtvých bohů?
Který loudavý
truchlící zalévá jejích
mohyly...?Lidé se dřeli po celé generace,aby jim
postavili ohromné chrámy – chrámy s kameny
velkými jako vozy se senem. Výkladem jejich rozmarů se
zabývaly tisíce
kněží,čarodějů,arcijáhnů,evangelistů,haruspiků,biskupů,arcibiskupů.
Pochybovat o nich znamenalo
zemřít,zpravidla na hranici. Vojska táhla do boje,aby
je bránila proti nevěřícím:vesnice byly
vypalovány,ženy a děti zabíjeny jako zvěř,dobytek
odháněn...Byli to bozi nejvyššího postavení a
hodnosti – bozi civilizovaných národů – objekt
uctívání a víry milionů.
Všichni byli teoreticky
všemohoucí,vševědoucí a nesmrtelní. A všichni
jsou mrtví.“V prohlašování,že“Bůh je
mrtev“,nebyl Mencken ani zdaleka sám. Na jeho otázku
„kde je hřbitov mrtvých bohů?“ odpověděl vlastně už
o čtyřicet let dříve ještě větší protivník
Boha Friedrich Nietzsche ( 1844-1900).Ve své Radostné
vědě vylíčil blázna,který pobíhá
za jasného rána po tržišti s lucernou a křičí
znovu a znovu:“Hledám Boha!Hledám Boha!“
„Kolem
postávala řada těch,kteří neměli víru,a tak
se ozval hlučný smích.“Takže se ztratil? Ptal se
jeden.“Zabloudil jako dítě?“ řekl jiný.“Nebo se
schoval? Bojí se nás? Někam odjel? Usadil se někde
jinde? Tak volali a smáli se. Blázen skočil mezi ně a
ostře se na ně zadíval.“Kam odešel Bůh?“ křičel.
Povím vám to: Zabili jste ho – vy a já.“Říká
se také,že blázen šel ještě téhož dne do
mnoha kostelů a zpíval své reguiem aeternam deo. A
když měl složit za sebe účet,zněla prý jeho
odpověď:“Čím jsou tyto kostely,nejsou-li to hrobky a
hroby Boha?“ Nietzsche prohlašoval,že smrt Boha je „ nedávna
událost“, a v 19.století uvádělo v pochybnost
existenci Boha mnoho lidí. Ale tyto pochyby,ze kterých
mohla vyplynout smrt Boha,se objevovaly v každém století,ve
většině částí světa.
Je-li smrt Boha tak běžná,proč
k ní dochází? Důvody mohou být osobní
a spjaté s individuálními okolnostmi,ale mohou
být také méně specifické a sdílené
mnoha lidmi. Obecně je můžeme shrnout do tří skupin.
První
z nich tvoří vyvracení důkazu.
Její představitelé probírají argumenty
ve prospěch Boha a tvrdí,že tyto argumenty jsou
nesouvisle,nepodstatné nebo mylné.
Druhou
skupinu argumentu proti existenci Boha tvoří omezování:ta
uznávají,že lidé věří v Boha,ale
nabízejí důvody,proč to dělají,které
nezahrnují možnost,že Bůh existuje. Jedním z
příkladů byl H.L.Mecken:tvrdil,že lidé věří
v Boha,protože jsou neschopní a v Bohu hledají útěchu
nebo moc nad druhými,kterou nemohou získat nijak jinak.
Argumenty těchto redukcionistu
je možné zredukovat na „nic než“ - tj.,že Bůh skutečně
není nic víc než...Biolog Richard Dawkins,který
tvrdí,že Bůh není nic jiného než virus,který
infikuje jeden mozek za druhým škodlivými a nezdravými
informacemi.
Do
třetí skupiny patří popírání.
Jeho představitele hledají
argumenty vedoucí k závěru,že Bůh existuje,a potom
polemizují s jejích přesvědčivostí nebo
platností. Klasickým příkladem argumentů
poukazujících na existenci Boha je pět bodu Tomáše
Akvinského,z nichž všechny se vyskytují i v jiných
náboženstvích.
Nakonec zůstává
případ,kdy takové argumenty nemohou být
přesvědčivé,protože ať už je Bůh čímkoli,je
určitě čímsi mnohem víc než závěrem
vyplývajícím z nějakého argumentu.
A tak nelze-li Boha popsat jinak
než obrazy nás samých a jestliže se tyto obrazy
ohromně mění z jedné generace na druhou,jak můžeme
říct,pokud vůbec,o Bohu cokoli,co by bylo samostatně
spolehlivé?
Co lidé říkají
o Bohu,musí být jen přibližné,prozatímní,opravitelné
a často mylné. To proto,že „Boha nikdo nikdy neviděl“ (
Jan 1,18).Proč ne?Protože Bůh není objekt jako jiné
objekty ve vesmíru dostupné pozorování.
Na základě abdukčního vyvozování můžeme
svými zážitky vesmíru a sebe samých
dojít k závěru,že Bůh je. V podstatě tedy vidíme
a zažíváme Boha přímo skrze okolnosti
světa,protože naše mozky a těla jsou vystavěny tak,jak jsou. Z
toho všeho je jasné,že v lidských zážitcích
a uvažování je vědomí Boha základní.
Lidský příběh o Bohu je příběhem o tom,jak
byli lidé vtahování do přítomnosti Boha
tím hlouběji,čím hlubší poznatky získávali
o povaze onoho Jediného,který je stále zve a
přitahuje.
„Křesťanovo poznávání
Boha není nekonečnou řadou úvah o boží
podstatě a dokonalosti,jako když matematik uvažuje o kruhu a
trojúhelníku. Mnoho filozofů a teologů,kteří
měli velkolepé a vznešené představy o boží
přirozenosti,nebylo v důsledku toho o nic svatějšími ani
ctnostnějšími...
O božských věcech radí
duši lépe samotná modlitba než moudří lidé
s veškerou svou studovanosti. Mnoho prostých a neučených
osob,které se vyučili v boží škole,hovoří o
Něm vhodněji,vznešeněji a zaníceněji než ti
nejschopnější doktoři,kteří,protože nejsou lidmi
modlitby,mluví a píší o nebeských
záležitostech suše a usilovně...Svatý Antonin znal
Boha tímto způsobem,když si stěžoval,že slunce vstalo
příliš brzy a skončilo jeho modlitby,a taktéž svatý
František když trávil celé noci tím,že s
rozkoši opakoval slova „můj Bůh a mé všechno“.Pocit
Boha,toto experimentální poznání,bylo
touhou všech světců a plodem jejich spojení s ním“.
Není možné
vylíčit Boha z božího stanoviska,protože Bůh je a
priori bez počátku a bez konce,a příběhy bez počátku
a bez konce je těžké vyprávět. Ale historie Boha z
lidského stanoviska je historií hrdinného a
fascinujícího zápasu dostat se k Bohu a
vypovědět alespoň něco o zázraku a slávě toho,co
se tu děje. I pak musí však každé konstatování
o Bohu a každý akt uctívání končit
slovy“ Deus semper maior,“Bůh je vždy větší .
Co však jasně vysvítá
ze zkušenosti mnohá lidi je,že ti, kdo žijí s
Bohem,zjišťují,že je to vztah lásky a že pravá
láska vylučuje strach.( 1.Jan 4.18) Augustin zaznamenal
rozumnou radu:“Boj se Boha,abys nezůstal pozadu,miluj Boha,abys
mohl kupředu“a pro Augustina byla láska konečným
slovem:dilige et guod vis fac,miluj,a co chceš ( v charakteru lásky)
,čiň.“Třesu se někdy o svou vlast.“napsal Thomas
Jefferson,když pomyslím na to,že Bůh je spravedlivý“
Písma jsou tak výzvou
a příležitostí,aby se toho člověk naučil víc
o Bohu na základě toho,co už zná,co přijal a čemu
uvěřil.
Kdyby Bůh nebyl tím
největším dobrem,jaké si lidé dovedou
představit a poznat,kdyby Bůh neproměňoval životy,aby se staly
oním dobrem ve vztahu lásky,byl by Bůh skutečně
„spláchnut do stoky“navěky.
Vybráno z
knihy, Bůh a jeho proměny v dějinách náboženství.
John Bowker
***Ferda***
“Hledám Boha!Hledám Boha!“ „Kolem postávala řada těch,kteří neměli víru,a tak se ozval hlučný smích.“Takže se ztratil? Ptal se jeden.“Zabloudil jako dítě?“ řekl jiný.“Nebo se schoval? Bojí se nás? Někam odjel? Usadil se někde jinde? Tak volali a smáli se. Blázen skočil mezi ně a ostře se na ně zadíval.“Kam odešel Bůh?“ křičel. Povím vám to: Zabili jste ho – vy a já.“Říká se také,že blázen šel ještě téhož dne do mnoha kostelů a zpíval své reguiem aeternam deo. A když měl složit za sebe účet,zněla prý jeho odpověď:“Čím jsou tyto kostely,nejsou-li to hrobky a hroby Boha?“ Nietzsche prohlašoval,že smrt Boha je „ nedávna událost“, a v 19.století uvádělo v pochybnost existenci Boha mnoho lidí. Ale tyto pochyby,ze kterých mohla vyplynout smrt Boha,se objevovaly v každém století,ve většině částí světa.
Je-li smrt Boha tak běžná,proč k ní dochází? Důvody mohou být osobní a spjaté s individuálními okolnostmi,ale mohou být také méně specifické a sdílené mnoha lidmi. Obecně je můžeme shrnout do tří skupin. První z nich tvoří vyvracení důkazu. Její představitelé probírají argumenty ve prospěch Boha a tvrdí,že tyto argumenty jsou nesouvisle,nepodstatné nebo mylné. Druhou skupinu argumentu proti existenci Boha tvoří omezování:ta uznávají,že lidé věří v Boha,ale nabízejí důvody,proč to dělají,které nezahrnují možnost,že Bůh existuje. Jedním z příkladů byl H.L.Mecken:tvrdil,že lidé věří v Boha,protože jsou neschopní a v Bohu hledají útěchu nebo moc nad druhými,kterou nemohou získat nijak jinak. Argumenty těchto redukcionistu je možné zredukovat na „nic než“ - tj.,že Bůh skutečně není nic víc než...Biolog Richard Dawkins,který tvrdí,že Bůh není nic jiného než virus,který infikuje jeden mozek za druhým škodlivými a nezdravými informacemi. Do třetí skupiny patří popírání. Jeho představitele hledají argumenty vedoucí k závěru,že Bůh existuje,a potom polemizují s jejích přesvědčivostí nebo platností. Klasickým příkladem argumentů poukazujících na existenci Boha je pět bodu Tomáše Akvinského,z nichž všechny se vyskytují i v jiných náboženstvích. Nakonec zůstává případ,kdy takové argumenty nemohou být přesvědčivé,protože ať už je Bůh čímkoli,je určitě čímsi mnohem víc než závěrem vyplývajícím z nějakého argumentu. A tak nelze-li Boha popsat jinak než obrazy nás samých a jestliže se tyto obrazy ohromně mění z jedné generace na druhou,jak můžeme říct,pokud vůbec,o Bohu cokoli,co by bylo samostatně spolehlivé? Co lidé říkají o Bohu,musí být jen přibližné,prozatímní,opravitelné a často mylné. To proto,že „Boha nikdo nikdy neviděl“ ( Jan 1,18).Proč ne?Protože Bůh není objekt jako jiné objekty ve vesmíru dostupné pozorování. Na základě abdukčního vyvozování můžeme svými zážitky vesmíru a sebe samých dojít k závěru,že Bůh je. V podstatě tedy vidíme a zažíváme Boha přímo skrze okolnosti světa,protože naše mozky a těla jsou vystavěny tak,jak jsou. Z toho všeho je jasné,že v lidských zážitcích a uvažování je vědomí Boha základní. Lidský příběh o Bohu je příběhem o tom,jak byli lidé vtahování do přítomnosti Boha tím hlouběji,čím hlubší poznatky získávali o povaze onoho Jediného,který je stále zve a přitahuje. „Křesťanovo poznávání Boha není nekonečnou řadou úvah o boží podstatě a dokonalosti,jako když matematik uvažuje o kruhu a trojúhelníku. Mnoho filozofů a teologů,kteří měli velkolepé a vznešené představy o boží přirozenosti,nebylo v důsledku toho o nic svatějšími ani ctnostnějšími... O božských věcech radí duši lépe samotná modlitba než moudří lidé s veškerou svou studovanosti. Mnoho prostých a neučených osob,které se vyučili v boží škole,hovoří o Něm vhodněji,vznešeněji a zaníceněji než ti nejschopnější doktoři,kteří,protože nejsou lidmi modlitby,mluví a píší o nebeských záležitostech suše a usilovně...Svatý Antonin znal Boha tímto způsobem,když si stěžoval,že slunce vstalo příliš brzy a skončilo jeho modlitby,a taktéž svatý František když trávil celé noci tím,že s rozkoši opakoval slova „můj Bůh a mé všechno“.Pocit Boha,toto experimentální poznání,bylo touhou všech světců a plodem jejich spojení s ním“. Není možné vylíčit Boha z božího stanoviska,protože Bůh je a priori bez počátku a bez konce,a příběhy bez počátku a bez konce je těžké vyprávět. Ale historie Boha z lidského stanoviska je historií hrdinného a fascinujícího zápasu dostat se k Bohu a vypovědět alespoň něco o zázraku a slávě toho,co se tu děje. I pak musí však každé konstatování o Bohu a každý akt uctívání končit slovy“ Deus semper maior,“Bůh je vždy větší . Co však jasně vysvítá ze zkušenosti mnohá lidi je,že ti, kdo žijí s Bohem,zjišťují,že je to vztah lásky a že pravá láska vylučuje strach.( 1.Jan 4.18) Augustin zaznamenal rozumnou radu:“Boj se Boha,abys nezůstal pozadu,miluj Boha,abys mohl kupředu“a pro Augustina byla láska konečným slovem:dilige et guod vis fac,miluj,a co chceš ( v charakteru lásky) ,čiň.“Třesu se někdy o svou vlast.“napsal Thomas Jefferson,když pomyslím na to,že Bůh je spravedlivý“ Písma jsou tak výzvou a příležitostí,aby se toho člověk naučil víc o Bohu na základě toho,co už zná,co přijal a čemu uvěřil. Kdyby Bůh nebyl tím největším dobrem,jaké si lidé dovedou představit a poznat,kdyby Bůh neproměňoval životy,aby se staly oním dobrem ve vztahu lásky,byl by Bůh skutečně „spláchnut do stoky“navěky. Vybráno z knihy, Bůh a jeho proměny v dějinách náboženství. John Bowker ***Ferda***
