poslal Krispus
V sobotu 20.7.2002 jsme byli na rockovém open – air festivalu „ZEMĚTŘESENÍ“ v Říčanech. Pokusím se vyjádřit své pocity z této akce. Hned na začátku musím říci, že pokud by se podařilo sloučit zlínský stadion ( tam, kde se konával „Zlínský trakař“) a kapely, které zde vystupovaly…..pak to nemá chybu. V Říčanech si není kde sednout než pod přístřešek výletní restaurace „Na Jurečku“ nebo přímo do ní. Jenže pak nevidíte na poměrně malé pódium. Zaplatili jsme si pozici na sousedním koupališti a leželi tam na dece ve chvíli, kdy tělo bylo unaveno stáním. Mladí lidé seděli přímo na asfaltu před pódiem a byli spokojení.
Nejprve začala hrát tříčlenná formace mladíků NARROW WAY ( hardcore z Liberce). Řezali do toho slušně, jsou mladí a budoucnost je před nimi. Zaujal mě basák, který měl na hlavě hnědou zimní čepici s převisem. Vypadal jak permoník. Později jsme s ním mluvili ( jiní členové naší výpravy) a povzbuzovali k další aktivitě. Velmi sympatický.
Další kapelou byly PROJEVY RADOSTI ( Ústí nad Labem). V tu chvíli jsem seděl na pivu v kiosku koupaliště mezi místními lidmi. Poslouchal jsem jejich hodnocení. Jeden chlápek cestoval pešky z Jihlavy celých 14 dní. Byl z Prahy a trávil takhle dovolenou. Měl jsem na sobě tričko se symbolem probodené ruky a nápisem „ Jeho jizvami jsme uzdraveni…“. Začali jsme hovor o Oborohu a Sváťovy Karáskovy. Svět zná Karáska víc než samo křesťanství. Projevy radosti ( asi 6 členů) kontrolovaně vyli a přitom skoro vůbec nehráli. Nevím o jaký styl jde. Asi o žádný. Tak tohle nemusím a myslím si, že se to ani na tento festival nehodilo.
Pak přišla ( pro mě vítaná změna). Na pódium nastoupila ostravsko – havířovská skupina NOX. Jejich styl je novou hardcore rockovou školou ( tak zní volně přeložené anglické označení stylu). Pro nezasvěcené jde o hardcore doprovázený extatickými výkřiky a brutálním řevem, ale takovým, že nerozumíte ani slovo. Texty si musíte přečíst na lístku, jinak nevíte nic. Nevadí, tady jde o pocit. A ten jsem z nich měl velmi dobrý. Jsou to mladí hoši, hlavní kytarista nemohl mít víc než patnáct let. Ale o to více uměl. Seskakoval z 1,40m vysokého pódia mezi pařiče pod ním a hrál tam ty své rify. Nejdřív jsem si myslel, že kytara je atrapa určená k pozdějšímu rozmlácení o konstrukci pódia. Ne, skutečně na ní hrál ( a dobře), u toho skákal, tancoval, běhal a ještě stačil vyskakovat na pódium a zpět. Dole mu asistoval hoch zvaný „džampr“, který byl občas zpěvákem vyzván, aby šel zas chvilku řvát on. Šlo mu to náramně. Jejich vystoupení se mi líbilo. Mají před sebou budoucnost.
Po nich hrála skupina ZIMA ( techno underground Rakovník ). Nebylo to vůbec špatné i když tenhle styl není moje parketa.
Lanškrounská rocková kapela MICHAL ( zřejmě podle jména frontmana skupiny) zahrála klasickou záležitost. Je čtyřčlenná a z našeho okresu. Pak jsme je pochválili a navázali kontakt. Jsou spřízněni s charismatickou osobnosti lanškrounského katolického faráře, který letos oddal Lucii Bílou. Obsazení klasické a dnes už téměř nevídané – klávesy, basa, sólová a doprovodná kytara se zpěvem.
Po ní nastoupil INSIDE STORY ze sokolovska resp. Chodova u K.Varů, tam, kde jsem vychodil základní školu. Hrají příjemný funkyrock, plný zajímavých hudebních nápadů. Petr Šimandl dobře zpívá a hraje na kytaru spolu s jejich zpěvákem. Mluvil jsem s nimi před vystoupením, jsou skromní, sympaťáci každým coulem. Petr byl u nás na Silvestra s partou mladých křesťanů ve sboru na biblické i na silvestrovském programu. Máme od něj jejich demo CD. Myslím si, že jim bylo nejvíce rozumět, texty výborné. Žádná vnucovačka evangelia, ale na druhou stranu bylo jasně patrné na které straně „hřiště“ stojí.
Mezi přestávkami vystupovala cikánská taneční skupina. Jejich vystoupení s asi 10-ti tanečnicemi rozpalovalo přítomné tak, že skončili v jednom kole a tančil kdekdo s kdekým. Oni mají rytmus v těla a jejich hudebníci …. jedna báseň.
ZNOUZECNOST ( Plzeň) je výborná a známá kapela. Myslím, že tam přitáhla další lidi navíc, kteří třeba s křesťanstvím nesympatizují. Byl to dobrý organizační tah pořadatelů. Mají dobré texty, hezky hrají, každý byl spokojený.
OBOROH přijel z Vamberka a Kostelce n.Orlicí a odvedl svou standardní práci. Obvykle potřebují na nazvučení hodinu času. Tentokrát čas vyplnili romové se svým vystoupením. Po nich začala hrát pražská skupina PŮVODNÍ BUREŠ ( psychedelicpunkfolkrock ). Mě se velmi líbila, jsou čtyři. Používají housle, mají dobré texty. Šlapalo jim to tak dobře, že jsem si hned koupil jejich CD.
Pak přišel dlouho očekávaný RAM ADONAI ve kterém hraje asi polovina lidí z hudební skupiny BEZ ILUZE. Nevím jestli ukončila činnost, ale mini. dva hudebníci hrají s ramáči. Naposledy jsem je viděl ještě na VOX CLAMANTISu v Praze s Bečvářem. Teď se mi líbili víc, trochu přitvrdili. Asi překvapili světskou menšinu mezi diváky tím, že do naprostého ticha začal zpěvák zpívat a capella „ Jako vysoko je nad námi nebe „ ……. Jejich úprava Řežábkovi chvály je velmi dobrá. Říkal jsem si, ať se nesou do ztichlé noční příměstské oblasti nekonformní texty. To už bylo před pódiem pořádný husto. A pak ….., pak přišlo něco, co vyráželo všem dech. Německá skupina BRAINFAQ ( hardcore/metal). Nastoupili stylově v červených tričkách. To co se pak dělo na pódiu se musí vidět. Nářez jak hrom, o třídu lepší než Ram Adonai ( tím chci jen naznačit jak vysoko nasadili laťku). Jejich styl je podobný tomu co předváděl NOX. Uměli ztišit, zpěvák uměl klečet a srozumitelně vyznávat svou víru aby v zápětí vyskočil metr do vzduchu za extatického řvaní druhého zpěváka. No, neskutečný zážitek. Trochu mě ho pokazila ( asi přiopilá) dívka, která pořád musela něco sdělovat svému partnerovi a přitom byla půl metru od mikrofonu videokamery. Na moje posunky ať je ticho začala křičet, že ona si bude mluvit jak chce. Šlo o jistou bezohlednost. Škoda, musel jsem výhodnou pozici na schodech opustit a dole v davu jsem natáčení musel ukončit, protože bych o kameru mohl přijít. Pařiči vyhazovali boky divoce do vzduchu tak vysoko, že by mi jí vyrazili z ruky.
Stala se tam nemilá věc. Ukradli Octavii combi ženám, které prodávali CD a knížky. Proto jsem od jisté doby u auta raději „drželi stráž“. Když jsem byl na parkovišti, tak jsem slyšel , že zpěvák skupiny BRAINFAQ vydává jasné svědectví o jejich víře v Krista. Bylo to překládáno. Ale…..co mě naštvalo, někteří světáci do toho pískali. Nebylo jich moc, ale šlo o projev naprosté netolerance a neúcty když už ne vůči Bohu tak určitě vůči hostům z Německa. Oni jsou na ty reakce zvyklí, tak jim odpověděli dalším ukrutným nářezem. Pak ještě jednou, krátce promluvili. Pískot byl o něco slabší. Tady se mi opět potvrdilo, že svět se má hodně co učit o toleranci vůči věřícím lidem. Chtěli by křesťany vykázat za zdi kostelů a modliteben. To se jim však nedaří a proto se zlobí.
Potkal jsem tam jen jednoho brášku z našich sborů. Spíše našel on mě, protože já ho neznám. Jde o jistého mladého sympaťáka ze Stodůlek, který to velmi dobře umí s mladými na ulici. Bylo to na něm vidět i tam. Dokázal navázat kontakty s mládežníky, kteří zjevně nepatřili k praktikujícím křesťanům. Měl jsem z něho radost. Jen více takových mladých lidí, kteří dokáží jít i tam, kde je bahno a močál.
Vážení a milí, zejména mladí, křesťané. Nejezdíte na podobné akce ? Zdá se vám to příliš zesvětštělé. Zajímala by mě diskuse na toto téma.
Krispus
