Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 242, komentářů celkem: 429558, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 638 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

Ivanp
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116481523
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: příklad vlivu kultury na náboženství
Vloženo Neděle, 22. únor 2009 @ 13:35:25 CET Vložil: Bolek

Historie poslal Nepřihlášený





V letech 226 až 379 perští králové shromažďovali a upravovali práce íránského "proroka" a náboženského básníka Zoroastra (Zarathustra, Zartošta).

Výsledkem bylo 21 obsáhlých dílů knihy Nusk. Každý díl se vstahuje k jednomu slovu nejposvátnější perské modlitby Ahuvarja.

Nusk je možné přirovnat k zoroastriánskému Talmudu.


Díky válečnému stavu mezi Peršany a Araby v druhé polovině 9 století byly knihy Nusk odsouzeny k zničení.

Pozůstatkem knih Nusk je 5 dílů: 

1) Jasna - kniha obětí, která obsahuje 72 kapitol, mimo jiné i pasáže Gatha (nejstarší a nejposvátnější spisy Zend Avesty).

2) Vendidad - 22 kapitol týkajících se zákonů o ovládání zlých sil a duchů. 

3) Jašt - podrobné vysvětlení perských božstev

4) Vispered - 24 kapitol doplněk Jasna

5) Chorda - upravená verze zákonů obsažených v Zend Avestě.

 



Talmud byl výrazně ovlivněn perskou kulturou. To dokazuje fakt, že Talmud obsahuje tak mnoho ze zoroastriánské knihy Zend Avesta.

V Talmudu můžeme najít nejen velké množství perských pověr a legend, ale i velké množství nařízení podle perského kodexu, nemluvě o zvycích a tradicích užívaných v životě prostých Peršanů. Dokonce i formy a výrazy středoíránského jazyka Pahlaví jsou v Talmudu obsaženy v nemalé míře.

Perský vliv na Talmud je tak velký, že je často i pro odborníka obtížné určit co je ještě židovského původu a co již původu perského.


Systém pojmenování andělů v židovské tradici předcházející perskému vlivu neexistuje. Například andělé jsou pojmenováni poprvé v knize Daniel ( sestavené během Perského exilu).

Pojmenovávání andělů bylo velmi důležité v perském náboženství a Talmud sám o sobě tuto skutečnost nepopírá a uvádí - Šemot haMalachim alu lahem miBavel tedy Jména andělů vzniklá v Babylonu. Ti kdo jsou znalí rabanitské teologie, ví o souvislosti s uváděním dobrých a zlých andělů ( např. rabanitská píseň pro sobotní noc - Šalom Alajchem).

Podle perského učení existovali dva bohové, dobrý bůh Ahura Mazda a zlý bůh Ahriman. Talmud obsahuje rozsáhlé výpůjčky z perského pantheonu božstev a andělů, jako například Mithra (v Talmudu Metatron), Hadar (v Talmudu Hadarni -el), Dahriman, Tir, Seroš, Aesmadiv (perský duch hněvu je v Talmudu uváděn jako Ašmodaj), Angra/Agra (v Talmudu Agrat) a mnoho dalších. 

Démoni

 

Kromě andělů si babylonští Amoraim (rabíni citovaní v Talmudu) a autoři křesťanských textů běžně vypůjčovali ze Zend Avesty pověry o démonech a skřetech.

Začal bych třeba s Ahrimanem. Z Talmudu se dozvídáme, že Ahriman je ztotožňován se Satanem (Masechet Bava Batra 16).




Masechet Sanhedrin 29 a Vendidad II, 384 označuje Ahrimana jako zmiji pekelnou.

Nespočet Ahrimanových pomocníků je uváděno jako zlí duchové, dnes je spíše nazíváme čerti či ďáblové.

Vendidad I, 21 uvádí, že tito zlí duchové jsou početnější než zemský prach (Talmud Masechet Berachot 6, Midraš Tehillim 17, Tanhuma,...).

Následující pasáže Talmudu a Midraše ohledně zlých duchů a démonů byly odvozeny nebo přímo opsány z Vendidad II:

Masechet Sanhedrin 25 uvádí, že zlí duchové jsou aktivní zejména na vinicích.

Masechet Gitin 68 a Midraš Kohelet nás informuje že zlí duchové jsou mužského a ženského pohlaví.

Masechet Berachot 61 a Masechet Hulin 105 mohou nabývat jak podobu člověka tak mouchy.

Masechet Hagigah 16 tvrdí, že se démoni mohou rozmnožovat stejně jako člověk.

Masechet Gitin 68 označuje Ašmodaje (Aesmadiv v perštině) jako největšího ze zlých duchů.

Jedním ze základních učení perského náboženství je nemít nečisté ruce (Mesechet Šabat 109)

Veřilo se, že zlý duch Sabetch spočívá na nečistých rukou - Kicur Šulchan Aruch 2.1 cituje prohlášení Bejt Josef od Josefa Karo - když nějaký muž usne, svatý duch odejde z jeho těla a nečistý duch spočine nad ním. Když se zbudí nečistý duch odejde z jeho těla kromě prstů a neodejde do doby než přeleje třikrát střídavě vodu. není dovoleno jít více než 4 lokte bez omytí rukou, kromě případu nouze.


Masechet Megila 3 tvrdí, že během noci nikdo nesmí nabízet podání ruky a přijímat podanou ruku (ze strachu ze zlého ducha).

Masechet Šavuot 15 a Masechet Berachot 4 obsahuje perskou modlitbu pro zapuzení neviditelných sil zla.

Zahánění zlých duchů naléhavou prosbou byla nedílnou součástí perského náboženství.

Byl tak vymyšlen celý systém kouzelnictví a zaklínání. 

Všechny tyto kouzla a "modlitby" můžeme najít v Talmudu.

Zde jsou příklady:

Vendidad II, 233 a Masechet Kidušin 81 že pro zahnání démona je nutné vyslovit formuli - Vyháním tě ze mě.


Pokud je někdo pokousán zuřivým psem, musí být předneseno zaklínadlo pro zahnání škodlivého ducha (Vendidad I, 30).

Peršané věřili v medajlonky, amulety a talismany jako ochranu před zlými silami a tato víra byla přijata i Talmudem.

Vlivem Zoroastrismu se v Talmudu a Midrashi objevují démoni a zlí duchové.




Pokus o přiblížení všech částí Talmudu které čerpaly ze Zend Avesty.

Záležitosti kolem žehnání nebo pronášení díků nad nečím co je požíváno má perský původ (Vendidad II, 112)

Úplný svatební rituál se zvláštním požehnáním a obřad je stanoven podle Zend Avesty (II, 157/158/III,228 )

Jak Vendidad II, 130 tak Midraš Tehilim se týkají spravedlivých kteří žijí v Ráji , oba texty tvrdí že jsou zářiví jako hvězdy.

Jak Vendidad18, 166 tak Midraš Sanhedrin 17 tvrdí, že kouzelnické umění nepřichází od Sil Zla a že moudrý muž (podle Talmudu mužové Sanhedrinu) muže praktikovat kouzelnické umění.

Jak Zend Avesta (podle Peršanů) tak Torah (podle Talmudu) jsou schopné zahánět temné síly, tak že jsou citovány ( Sefer Elijahu, Zuta 82, Masechet Megila 31 a Masechet Taanit 27) 

V pasážích Zend Avesty kde Ahura Mazda mluví k Zoroastrovi o životě po smrti byl téměř úplně okopírován do Talmudu (Masechet Avot 86)

Stoupenci Zoroastrismu měli zajištěn posmrtný život, to samé tvrdí Talmud o Lidu Israele (Masechet Eruvin 10)

Buh je s tím kdo studuje, přemýšlí a vyučuje v noci. (Vendidad 18, Masechet Avodah Zarah 3, Masechet Berachot 30).

 

Peršané věřili, že život je přechodnou a nedůležitou součástí existence a pouze po smrti začne ten pravý život, stejnou myšlenku najdeme v Midraši Kohelet Raba.

Zoroastriáni nesnášeli konverze k jejich víře, stejně tak můžeme najít v Talmudu odrazování proselytů (Masechet Kidušin 70)

Autoři Talmudu okopírovali mnoho částí Vendidadu a vložily je do Talmudu.

Mnoho částí práva Jasna: obětní pořádek, způsob duchovní služby, nařízení čistoty,.... se stalo součástí Talmudu.

 

Je zajímavé, že se vyznavači talmudismu a potažmo i křesťanství stávají nevědomě vyznavači Zoroastrismu.


Podobná témata

Historie

"příklad vlivu kultury na náboženství" | Přihlásit/Vytvořit účet | 13 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: příklad vlivu kultury na náboženství (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 23. únor 2009 @ 08:42:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
"Díky válečnému stavu mezi Peršany a Araby v druhé polovině 9 století byly knihy Nusk odsouzeny k zničení"...

Nejednalo se o vzájemný válečný stav, ale o násilnou a jednostrannou islamizaci, spojenou s genocidou "nepřizpůsobivých" původních obyvatel.

"Kromě andělů si babylonští Amoraim (rabíni citovaní v Talmudu) a autoři křesťanských textů běžně vypůjčovali ze Zend Avesty pověry o démonech a skřetech."...

Není pravda.
Mimo andělů už křesťanství neuznává žádné jiné stvořené duchovní bytosti. Démoni jsou taky jen andělé, i když padlí a skřeti se vyskytují pouze ve fantazii autorů sci-fi. Islám převzal jak víru v anděly, tak i staroarabskou pohanskou víru ve džiny. Zrovna tak, jako rituální omývání rukou.

"Záležitosti kolem žehnání nebo pronášení díků nad nečím co je požíváno má perský původ "...

Není pravda.
Dávno před Peršany začalo vzývání Hospodinova jména, díkůvzdání i žehnání.

(Gn 4,26)
Setovi se pak také narodil syn, a dal mu jméno Enoš. Tehdy začalo vzývání Hospodinova jména.
(Gn 4,3-4)
Po nějaké době se stalo, že Kain přinesl Hospodinu oběť z plodů země,
zatímco Ábel ji přinesl z prvorozených ovcí svého stáda a z jejich tuku. Hospodin našel zalíbení v Ábelovi a v jeho oběti,

(Gn 8,20)
Noe tehdy postavil Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých zvířat a ze všeho čistého ptactva a obětoval na oltáři zápalné oběti.

Už Noe po potopě žehnal svým synům.
(Gn 9,26-27)
Řekl také: "Požehnán buď Hospodin, Bůh Semův, jemuž bude Kanaán otrokem!
Kéž Bůh rozšíří Jáfeta, ať bydlí ve stanech Semových, jemuž bude Kanaán otrokem!"

"Pojmenovávání andělů bylo velmi důležité v perském náboženství a Talmud sám o sobě tuto skutečnost nepopírá a uvádí - Šemot haMalachim alu lahem miBavel tedy Jména andělů vzniklá v Babylonu. "...

Jen ignorant by mohl zpochybňovat, že kultura prostředí se neodráží i v náboženstvích. Víra je procesem růstu i poznávání, je neustálou změnou v nových přístupech, i když přitom sama zůstává ve své podstatě stejná. Bible zřetelně označuje jména pouze dvou archandělů, Rafaela (kniha Tóbit) a Gabriela (Lukáš).
Jak by mohla známost jména Rafael nepocházet z dob Babylonského zajetí, když příběh Tobiáše a Rafaela pochází právě z té doby? Naopak jmého Gabriel se objevuje až v Novém zákoně. Nemá Babylonský původ.

"Je zajímavé, že se vyznavači talmudismu a potažmo i křesťanství stávají nevědomě vyznavači Zoroastrismu"...

Je zajímavé, k jak fantastním závěrům je až lidská mysl schopna dojít.




Re: příklad vlivu perské kultury na náboženství a chasidy (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Pondělí, 23. únor 2009 @ 21:55:50 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Varianty pojmu ´démon´. Toto slovo se také používalo pro snížení důstojnosti protivníků. Peršané tak nazývali indická knížata, proti kterým bojovali.

Jednou dvě porazená indická knížata navrhla výměnou za svůj život znalost písma. Návrh byl přijatý.

Někde jsem o tom četl, že to bylo vyměněno za ´velmi užitečnou znalost´.Nicméně obě knížata tam byla vyobrazena poskvrněná velkými tečkami na oděvu a těle, jako démoni.

Od té doby se říká, že vzdělání je dar démonů. Ale to byla knížata, který znala písmo, jistě dévanagárí.

Perské knihy byly pamatované a citovaly se zpaměti. Kuriózní situace nastala v Azerbajdžánu, kam došel islám v IX století.  Národu, kterému Alláh dal své vědění v jejich jazyku pře Koránem nebyl už Korán vnucován (alespoň na začátku), protože se o ně Alláh postaal v jejich jazyce. Těm se říkalo ´lidé knihy´.

Aby Azerbajdžánci dokázali, že jsou ´národ knihy´ a nemuseli dostat Korán, museli narychlo sepsat ústní podání. Tedy edice tam je stará od IX. století. To je ukázka toho, jak dlouho vydrželo předávání nauky bez písma.

Pojetí, že civilizace je dar démonů přijali Chasidé.

Pohanní skovem je časté. Nadávky jsou dodnes. zajímavý je ustálený slovenský zvyk v ruských bylinách. Ústa tam jsou vždy ´cukrová´ (sácharnyje), bohatýr je vždy ´chrabrý´, vojsko ´udatné´, kníže Vladimír je vždy ´jasné slunéčko´, vdova je vždy ´obstarožná´, vyslanec dobyvatele (Tatarů) je vždy ´pes´.

Proto se při předávání vzkazů neříká, že vyslanec promluvil, ale že ´pes odpověděl´.

Našel jsem to v doslovu k překladu do slovenčiny od Bryndzové.

Tedy vůbec se nedivím, že cizí knížata byla pro Peršany ´démoni´.

Tolik k záhadnému tvrzení Chasidů, že civilizace je dar démonů.

Máme toho hodně společného s perskou civilizací, také učení duši a Všeobecné duši (Puruši).




Re: příklad vlivu kultury na náboženství (Skóre: 1)
Vložil: amisrtep v Úterý, 24. únor 2009 @ 10:44:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tenhle článeček nenapsal Amisrtep - Petr Šíma.



Re: příklad vlivu perské kultury na náboženství, zbyteně mnoho čertů (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Pátek, 27. únor 2009 @ 21:18:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Vývoj pojmu čert v Persii a jinde.
V náboženstvích se stává , že se život podle něho stává časem stále složitější. Množství zvyků ale i předpisů narůstá. V čase Ježíše už bylo tolik předpisů, že se staly břemenem. (...jho, kteréhož ani otcové naši, ani my nésti jsme nemohli?...).
Viz slova na více místech v NZ:
* Marek 7, 4 A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.
* Lukáš 11, 42 Ale..., kteříž desátky dáváte z máty a z routy a ze všeliké byliny,
* Skutky 15, slova apoštola Petra : 10 Protož nyní, proč pokoušíte Boha, chtíce vzložiti na hrdlo učedlníků jho, kteréhož ani otcové naši, ani my nésti jsme nemohli? ....
19 Protož já tak soudím, aby nebyli kormouceni ti, kteříž se z pohanů obracejí k Bohu,
20 Ale aby jim napsáno bylo, ať se zdržují od poskvrn model, a smilstva, a toho, což jest udáveného a od krve. ....
28 Vidělo se zajisté Duchu svatému i nám, žádného více na vás břemene nevzkládati, kromě těchto věcí potřebných,
*
To podobné rozšiřování zvyků a konání se mohlo stát i jinde, tedy i v Persii. Mohlo se stát, že se obohatily myšlenky a přijaly stále něco navíc.
Spisy v židovství jsou velmi staré. Ale v Persii se vše pamatovalo. Nenápadné dodatky z dobré vůle potom mohly mít sílu tradice a nebylo možné už rozeznat jak vznikly.
V buddhismu byla situace jiná. Vše se pamatovalo a prožilo. Laická obec neměla problémy s rozsahem učení. Ale u ´kleriků´, což jsou hlavně mniši, bylo předávání nauky odstupňované.  Nikdo nový nedostal další díl nauky, dokud neprožil předchozí stupně, dokud si to neosvojil v životě. Až pak v čase válek na Cejloně (Srí Lance) byla pro jistotu zapsána slova Buddhy písemně – 150 let po něm.
Tak si myslím, že i pojem odpůrce pravdy mohl v Persii nabýt postupem doby jiných forem.
Původně šlo o ´špatné smýšlení´. To je jméno dávané tomuto ´odpůrci´.
O opravdu špatném smýšlení hovořil i Ježíš, že nemá být . Důsledkem této spravedlivosti bude výhoda i pro toho, kdo spravedlivost dodržuje.
Lukáš 6, 37 Nesuďte, a nebudete souzeni. Nepotupujte, a nebudete potupeni. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno.
38 Dávejte, a bude vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, a natřesenou, a osutou dají vám do klína; toutéž zajisté měrou, kterouž měříte, bude vám odměřeno.
Lukáš  11, 34 Svíce těla tvého jest oko tvé. Když by tedy oko tvé bylo upřímné, i tělo tvé všecko bude světlé; a pakliže bude nešlechetné, také i tělo tvé tmavé bude.
36 Pakli celé tělo tvé světlé bude, nemaje žádné částky tmavé, bude všecko tak světlé, že tě jako svíce bleskem osvítí.

*  A tak je možné, že pojem nespravedlivého démona zvaného ´špatné smýšlení´ mohl být časem podrobněji popsán, zveličován, až se došlo k mínění, že jeho ´pomocníků´ je hodně.

Kdo vidí nebezpečí na každém kroku, je ochotný proti němu bojovat. Ne vždy je ale nutné vytáhnout do boje. V XVI. století se vyskytl i takový pojem, že člověk je jako kůň a na něm sedí buď Bůh nebo ďábel. Tedy kdybych chtěl v neděli místo bohoslužby zajít na mlsání, podle toho by mne osedlával ďábel - místo obyčejné mlsnosti.

Jinak výskyt pojmu ´čert´ je široký, znají to staré báje slovanské i urgofinské až z Uralu.
Přehánění ale není dobré. A je možné, že pojem o tom, co odtahuje člověka od dobra se propracoval v Persii do podrobností, které už nejsou účelné.

Po rozpadu římského impéria se ze starých řeckých her se satyry se do severní Evropy dostala postava s kopytem a ocasem a rohy na hlavě. Ozdoby herců dělajících satyry (s oháňkou ) se začala chápat z nedostatku pochopení jako čerti

A myslím si, že ten dojem jako že by bylo třeba se stále ohánět proti čertíkům jako s mouchami v létě je přílišný.

Dnešní doba na to ostatně nedbá – a pro někoho je to zdravější



Stránka vygenerována za: 0.24 sekundy