Hledání: Tomáš Sedláček: Další biftek už je moc
Vloženo Středa, 07. leden 2009 @ 13:07:50 CET Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Ekonom s pověstí a vizáží bohéma Tomáš Sedláček
toho na svůj věk stihl překvapivě hodně. Pracoval pro prezidenta i
vládu a americká univerzita jej vybrala mezi nejnadanější mladé mozky
oboru. Víc než ležet v číslech ho však baví o ekonomii filozofovat a
rozjímat třeba nad tím, "jak pohostit sytého".
Jedenatřicetiletý
Tomáš Sedláček se narodil v Roudnici nad Labem. V dětství žil několik
let ve Finsku a Dánsku, kde byl jeho otec zaměstnán jako pilot. Ve
čtyřiadvaceti dostal výjimečnou nabídku pracovat jako poradce pro
tehdejšího prezidenta Václava Havla, který si Sedláčka vybral na
doporučení Fakulty sociálních věd UK jako člověka s moderním vzděláním
a čerstvým pohledem na ekonomii. Sedláček málem práci odmítl, když při
prvním telefonickém hovoru s hlavním Havlovým poradcem Pavlem Fischerem
došel k mylnému závěru, že mu práci nabízí cestovní kancelář Fischer.
Za Špidlovy vlády Sedláček nastoupil jako poradce ministra financí
Bohuslava Sobotky a podílel se na přípravách daňové, penzijní a
zdravotní reformy. I díky tomu se během stipendijního pobytu na
americké univerzitě Yale v roce 2006 dostal mezi pět mladých ekonomů
vybraných mezi "Young Guns: 5 Hot Minds in Economics". Nyní druhým
rokem pracuje jako ekonomický stratég ČSOB.
Čeká nás těžký rok, nebo předpovědi přehánějí? Rozhodně bych nečekal žádnou katastrofu. Pár let jsme zběsile pádili kupředu a teď jen trochu zvolníme. Nic víc.
To zní až moc nadějně... Pokud
tuhle krizi hodnotíme čistě z pohledu ekonomie, nečeká nás nic
tragického. Máme se nejlépe, jak jsme se kdy měli. Jak praví bible:
Musíme z Hospodinových rukou přijímat to dobré, i to špatné. A tohle
pořád není to špatné - rozhodně ne tak, aby se politici museli
předbíhat, kdo zlevní jídlo. V novém roce nejspíš hodně zpomalíme, v
nejhorším případě budeme stagnovat, ale roku 2010 se podle všech
předpovědí opět vrátíme k růstu. Otázka ale je, jestli je to takhle
správně.
A jaká je odpověď? "Růst" už je přežitek? Ekonomové takové otázky a odpovědi neřeší. Naše věda bádá jen nad tím, jak maximalizovat růst.
Kromě
ekonomie přednášíte i filozofii, citujete bibli, dva roky jste pracoval
na Hradě u někdejšího prezidenta Václava Havla. Tipuju, že
"maximalizace růstu" vám jako recept na štěstí stačit nebude... Jistě,
pokud jsme nyní svědky nějaké krize, tak je v krizi celá naše
civilizace. Kvůli tomu není třeba dlouze filozofovat ani sedět na
Hradě. Tahle krize vyvěrá z deseti dvaceti let šíleného přežírání,
šílené nadspotřeby. To není čistě ekonomický problém. Naše situace
se v lecčems podobá římské říši před jejím zánikem: máme relativně
bezproblémový život, s nikým pořádně neválčíme, svých ideálů jsme
nějakým způsobem dosáhli a hlavním tématem našeho života se stala
ekonomie. V momentě, kdy jsme zekonomizovali úplně všechno a kdy lidi
zajímá leda to, jestli budou mít na výplatní pásce víc nebo míň, tak je
to podle mě jistá známka dekadence. Zvlášť pokud si uvědomíme, že z
toho neexistuje cesta ven, protože politik dnes ve všech státech
vyhrává jen na základě ekonomie. Musí slíbit ještě větší bohatství,
jinak nemá šanci.
Růst a pokrok je na druhou stranu možná to, co drží náš svět pohromadě. Vážně se toho můžeme vzdát? Pokud
se máme skutečně vyléčit z krize, tak to chce celospolečenskou změnu.
Přestat se přecpávat. Nemusíme se rovnou svléknout do naha, ale
rozhodně bychom měli uzavřít těch několik posledních desítek let,
říkejme jim třeba Doba duhová. V USA, ale i v Evropě a u nás jsme
prostě spotřebovávali víc, než kolik jsme si mohli dovolit. Rodiny,
podniky, banky, státy... všichni měli dluhy. Jakmile se to dělá ve
velkém, už to nelze udržet. Dlouho jsme balancovali na hraně, a
teď jsme se o ni pěkně pořezali. Dostali jsme se tak daleko, že
standardní recepty už selhávají. Státy nutí lidi do spotřeby, nutí
banky, aby znovu dávaly levné hypotéky - pokud možno všem - a pomalu se
vracíme nazpátek do bodu číslo jedna. Ale pokud se neuskrovníme na
nějakou přiměřenější úroveň konzumu, tak to jinak nepůjde. Vždyť my
jsme nejbohatší civilizace na tomto světě i v historii lidstva!
Václav
Havel nedávno utrousil, že nechápe, proč bychom měli za každou cenu dál
růst, když je nás pořád stejně. Má pravdu? Nezní to trochu naivně? Naivně
to zní leda v konfrontaci s dnešní společností, kdy prostě nejsme
schopni spočinout. Pokud růst pod dvě procenta je u nás považován za
průšvih, kdy je potřeba spouštět krizové balíčky, tak je něco špatného
v království dánském. Asi bychom se měli zamyslet nad tím, jestli nám
náhodou nestačí to, co máme.
To se snadno říká, když si k tomu dáváme tatarák za pět set v restauraci s výhledem na Karlův most... Já si aspoň nekupuju tatarák na dluh. A když na to přijde, klidně nemusím deset dnů jíst vůbec.
Vůbec? Jasně,
půst byl běžnou součástí diety našich předků. A navíc, mělo to duchovní
náboj, nebyla to jen péče o tělo a touha zhubnout jako dnes. Půst je
to, co naše společnost potřebuje. Pokud chcete, aby vám chutnalo jídlo,
musíte mít hlad. Jenže naše společnost řeší problémy sytých. Jak
pohostíte sytého? Vymýšlíte drahá jídla z nudy, kančí na dančím a
tak... Prostě hlouposti. Přitom sytého už stejně nepotěšíte, dokonce ho
zvýšením spotřeby můžete ještě víc rozladit. Chceme-li obnovit
chuť jídla, můžeme si buď dávat šíleně drahé delikatesy, nebo si dát
půst a pak nám bude chutnat chleba s máslem. A budeme z toho mít úplně
stejný užitek.
Jak dlouho jste půst vydržel vy? Asi
deset dnů. Místo jídla jsem pil vodu s javorovým sirupem, vymačkal do
toho limetky a přidal pepř, bylo v tom všechno, co tělo potřebuje. A
pak zjistíte, že hlad je psychická záležitost, že jde jen o to překonat
ten zvyk, že pusa chce neustále žvýkat něco tuhého. Jinak je to fajn,
máte spoustu času, odpadnou snídaně, obědy, večeře plus všechno
přemýšlení o jídle, nemusíte chodit nakupovat, nepijete, nekouříte.
Všechno se zpomalí, protože tělo nemá energie nazbyt, a popadne vás
taková hloubavější nálada. Je to opravdu příjemné, po Vánocích to všem
doporučuju.
Václav Klaus, jemuž pořád věří 60 procent Čechů, půst nedoporučuje. Radí: "Utrácet, utrácet, utrácet..." Ale
ano, to chápu, to je bezprostřední praktické řešení. Dluhy a spotřeba
jsou naše droga, kterou nelze jen tak vysadit. I narkoman na začátku
léčby potřebuje svou dávku, nelze to snížit ráz naráz.
Pochybuju, že prezident to myslel takhle... Dnešní
prezident umí dobře vycítit, co lid žádá. A podle toho se chová. Naše
civilizace je rozmazlená a potřebuje růst, jinak upadá do nacismů a
dost agresivních řešení. Bohužel musíme růst, jinak přijde krize. Ve
třicátých letech z toho vznikl nejen Hitler, ale celá řada dalších
podobných režimů v Itálii, ve Finsku, v Maďarsku, na Slovensku...
To říkáte jako paralelu s dneškem? Ne,
to ne, ta dnešní krize nebude z hlediska životní úrovně tak hluboká
jako ve třicátých letech. Jednak jsme na daleko vyšším levelu, kdy pád
o pár procent nikoho nezlikviduje, a jednak lze čekat, že už v roce
2010 se svět vrátí na růstovou trajektorii.
Pokud ale porosteme ve starých špatných kolejích, kam se dostaneme? Vyzývám
filozofy, ať mluví a najdou odpověď, kam tohle všechno spěje. Já k tomu
můžu říct pouze to, co ukazují ekonomické grafy i selský rozum:
bavíme-li se jen o Česku, tak za posledních dvacet let jsme
nepředstavitelně zbohatli a nezabije nás ani mírný pokles. Kdo si v
roce 1989 uměl představit, že pojedeme do Německa nebo do Skandinávie,
aniž bychom s sebou museli vézt batoh plný konzerv? Že půjdeme na
Západě do restaurace, že nebude problém lyžovat v Rakousku? A přitom
bude lidem zatěžko platit třicet korun u doktora.
Co z toho plyne? Z
toho plyne, že je fajn, když se nám daří, ale že po dlouhé době
prudkého růstu se může také stát, že to chvíli nejde. Když se podíváte,
jak od války rostl Wall Street, do 80. let křivka stoupá velmi velmi
zvolna, zato posledních dvacet let, v době globalizace, to je úplný
Mount Everest. Tak strmý nárůst nikdy předtím nenastal.
Je to důkaz, že se Řím zhroutí? Jsou
tu podobné příznaky. Když se vrátím k jídlu, můžete si všimnout, že
dnes z jídla vytahujeme ty nejtučnější části, tuky a cukr. Ale jde o
paradox, cukry a tuky byly vždy to nejvýživnější. Libová panenka, v tom
nebyla žádná energie, to se dávalo psům. Když sníte steak, tak prý na
jeho zpracování spotřebujete polovinu energie, kterou tělo získá. My z
jídla vytahujeme to nejvýživnější, abychom mohli jíst a přitom nejíst.
Vlastně je to jen hygieničtější forma toho, co dělali Římané nebo
šlechtici ve středověku, když si do krku strkali pírko. Anebo
všechna ta kosmetika a životospráva, to je jak hledání elixíru mládí. V
krému musí být vždy nějaká tajemná exotická bylinka, ženšen nebo ginkgo
biloba. Okurka je pouze pro chudší, ta to být nemůže. A pak to na sebe
natíráme nebo to jíme, abychom byli neustále mladí a fit. Nebo
zábava: i to je dnes průmysl a byznys, vytváříme si kolem sebe
virtuální světy, abychom se dokázali zabavit. Je zajímavé, jak šlo v
poslední době nahoru science-fiction a nejrůznější fantasy světy.
Prostě pohádky, jako bychom se vraceli do věku dítěte, které si jen
hraje, poslouchá pohádky a baví se. Sedíme na gauči, jíme křupky a
kupujeme si dobrodružství.
Máte dvouletého syna Kryštofa. Vidíte nějakou naději, že se jeho generace polepší? Co ho čeká? Asi
ne tak závratný růst bohatství jako nás. Důležité je opakovat si, že už
za nás lidstvo zbohatlo hodně a že teď může být štěstí někde jinde.
Makáme od rána do večera v práci, kterou nemáme rádi, abychom si
koupili věci, které nepotřebujeme. To je citát z Klubu rváčů. My
jsme uspokojení z konzumu vytěžili do mrtě, tam už není ani kapka. Jít
v tom dál, to je, jako bychom chtěli nacpanému člověku udělat radost
tím, že mu nacpeme ještě jeden steak do pusy. Přitom si jenom potřebuje
odpočinout. Trpíme nedostatkem dostatku. Všechno máme, po ničem
netoužíme. A kde umře touha, umře i naplnění.
http://vikend.ihned.cz/
|