Grano Salis - Byl Petr opravdu zakladatelem papežství?

poslal Standa

POVĚRIL KRISTUS PETRA ÚŘADEM „HLAVY CÍRKVE“?

A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou (Mt 16,18). Je skutečností, že jednou z nejviditelnějších bariér mezi protestantským a katolickým světem je otázka papežského primátu. Klíčovým veršem, na němž římskokatolická církev dodnes staví autoritu a neoddiskutovatelnost papežství, je Mt 16,18-19 a naším dnešním cílem bude prozkoumat první část tohoto textu – verš 18. Ježíšův výrok o Petrovi navazuje na Petrovo vyznání u Césareje Filipovy. Tento rozhovor inicioval Ježíš otázkou, za koho ho pokládají lidé a pak za koho sami učedníci.

Kristus zde položil svým učedníkům zásadní otázku, protože odpověď na ni bude mít ohromné důsledky. Kristus se setkává s nepochopením a odmítáním, a proto je přirozená i jeho úzkost: budou takoví i ti, které jsem vyvolil jako své následovníky? Petr však ihned odpovídá, věrný svému nadšení a horlivé povaze: „ty jsi mesiáš Syn Boha živého“ a Ježíš mu jeho závěr potvrzuje: „Blaze Tobě Šimone, Synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích“ (Mt 16,17). Petrova odpověď Ježíše musela nesmírně potěšit a dát mu naději, že jeho dílo přinese očekávané ovoce. Proto i svými dalšími slovy povzbuzuje jejich víru a prorocky jim otvírá nadějný výhled do budoucnosti. O co se však konkrétně jedná? Ze všech čtyř evangelií se slovo „církev“ vyskytuje pouze v Mt evangeliu a to jen na dvou místech. Mt 16,18 je jedno z nich. Ježíš se dívá dopředu a odhaluje Petrovi jeho důležitý úkol: existence církve bude záviset také na něm. V jakém smyslu? Katolická církev tvrdí, že Petr zde byl dosazen do „úřadu Božího náměstka“ s právem autoritativně vést církev a mluvit z Božího pověření. Protestanté však ve skále, o níž je zde řeč, nevidí Petra, a protože jako adventisté samozřejmě zastáváme protestantský postoj, je třeba znát důvody, které nás k tomu vedou:

1. Důvod gramatický. Jméno „Petr“ (ř. ho petros) znamená v řečtině „kámen, skálu“, tj. podstatné jméno mužského rodu označující spíše menší skalnatý útvar. Výraz „skála“ (ř. hé petra), použitý v tomtéž verši, je naopak podstatné jméno rodu ženského označující spíše úvar rozměrově větší. V aramejštině, v níž náš studovaný rozhovor ve skutečnosti původně probíhal, byl pro obě slova zřejmě použit stejný výraz (kpa). Protože však Matouš přeložil tento výraz do řečtiny dvěma rozdílnými způsoby, jeho záměr je zřejmý: odlišit jméno Petra od výrazu skála použitém v Kristově výroku! Celý Ježíšův výrok je vlastně záměrnou slovní hříčkou. Petrovo jméno poskytlo Ježíši Kristu příležitost k tomu, aby poukázal na základ své církve. Je to podobné, jako když Ježíš mluvil o kvasu farizeů a saduceů (Mt 16,5-11). Chápeme, že zde Ježíš nedává zákaz nakupovat kvas od těchto lidí, ale varovat se před jejich učením. Proto i v našem textu Kristus mluví o dvou rozdílných věcech: o svém učedníku Petrovi a o skále, na níž založí svou církev.

Co nebo kdo však je touto skálou?

2. Důvod biblický. Starý zákon se asi na 30 místech zmiňuje o tom, že Bůh je skála (viz např. Ž 28,1; Dt 32,4; 2S 22,32). A pokud by někdo o tom měl pochybnosti, zapsal Izajáš Hospodinova slova: „Což je Bůh kromě mne? Jiné skály není, já o žádné nevím." (Iz 44,8). A Nový zákon svědčí podobně: „a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus.“ (1K 10,4) nebo „Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným“ (Sk 4,11). Podle dalších textů apoštol Pavel vysvětluje „architekturu“ duchovní stavby (církve): „Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš.“ (Ef 2,20)

Schematický obrázek by mohl vypadat následovně:

MY = živé kameny

a p o š t o l o v é

Ježíš Kristus

Zde je použito jiné řecké slovo pro kámen a to „lithos“, ovšem význam je zřejmý. Poslední verš, který zbývá citovat je výrok samotného Petra: vždyť jste 'okusili, že Pán je dobrý!'. Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je 'vyvolený a vzácný' (1.Pe 2,4 ). Pokud by Petr chápal Ježíšův výrok u Cesareje Filipovy jako pověření k tomu, aby byl hlavou církve, nikdy by takovýto výrok nenapsal! Místo toho bychom se v jeho listu mohli dočíst např. „Přicházejte tedy ke mně, jediné skále na níž stojí církev…“ Toto však nikde v Novém zákoně nečteme. Lze uzavřít, že gramatické i biblické důvody nám nedávají žádný podklad k tomu věřit, že Petr byl Kristem pověřen do autoritativního úřadu „hlavy církve“ a „Kristova náměstka na zemi“.
Náš studovaný text je pouze vyjádřením Ježíše Krista o tom, že si Petra váží jako jednoho z důležitých učedníků a pracovníků, skrze než vybuduje v blízké době svoji církev. A skála, na níž tato církev bude stát, je Petrovo vyznání „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého“. A žádná moc, ani „brány pekel“ (viz náš verš), tj. žádné myslitelné zlo, ji nemohou přemoci a zničit. Proč? Protože základ, na němž tato církev bude stát, není smrtelný a omylný člověk, ale Bůh sám, Kristus Ježíš. A nutno dodat, že po 2000 letech vnějších i vnitřních zápasů se pravost těchto slov prokazuje více než dostatečně.

Pavel Š.

zdroj: Misionář, ročník: 6, č: 64

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace