S podivem zjišťuji, kolik lidí a to i křesťanů, se i po tak dlouhé době od revoluce nachází na stejné úrovni smýšlení a uvažování, jako i před ní. Osobně se také nepokládám za člověka příliš moudrého, a po mnohých svých chybách, které jsem v životě udělal, si uvědomuji, že člověk je vskutku velmi omylným a dělá spoustu chyb.

  Proto se dnes snažím dávat si pozor a jen tak se nezapojuji a nedělám cokoliv, co mne napadne, nebo co kde slyším, ale mnohem více zvažuji, přemýšlím a především se modlím.

  Shodou okolností jsem byl v životě postaven před věci, kdy jsem se musel rozhodnout a musel jsem i hodně slevit, z některých svých postojů anebo i upustit od některých věcí, které jsem chtěl v životě dělat. Nebo i ze své vlastní zkušenosti, jsem byl postaven před některé věci a dělal jsem i věci, s kterými přišli někteří lidé, které však nepřinesli, v konečném výsledku, téměř žádný užitek, nebo i některé z těchto věcí dnes pokládám za špatné. Proto dnes vážně zvažuji, přijde-li někdo s nějakým novým nápadem nebo i s nějakou novou věcí, ať už je to kdokoliv. Zda se skutečně zapojit a podílet na něčem takovém, a zda vynakládat nějaké další úsilí, nebo i čas i prostředky na podobné aktivity. Někdo mi možná namítne, kdyby to prospělo jedinému člověku nebo kdyby to zachránilo jediný život, pak to určitě má nějaký smysl. To určitě ano.

  Ale uvážím-li, kolik úsilí, aktivit, kolik času, nebo i kolik investic a prostředků bylo od revoluce vynaloženo do některých nápadů, plánů, programů a podniků. A užitek téměř žádný nebo mizivý? Pak si to hodně rozmyslím.

  Docela mne zaráží, jak někteří lidé, i po těchto zkušenostech, stále tak tvrdošíjně zastávají některé ze svých postojů a opakují i dnes ty samé věci. Že u nich nedošlo, ani v nejmenším, k jakémukoliv posunu. Když vidím, jak se někteří lidé, stále snaží vejít někde, kde dveře nejsou. Co říci, člověk je opravdu velmi nemoudrý až téměř nepoučitelný. Nebo když křesťané chodí stále, jakoby s klapkami na očích. Mám na mysli to, když lidé sice vidí, že věci zůstávají léta na bodu mrazu, že nejsou schopni hledat dál východisko a je-li zapotřebí, učinit i pokání a změnit své dosavadní postoje. Určitě v těchto věcech má svoji důležitost i čas, ten Boží čas. Pokud však člověk není schopen odložit něco opravdu neužitečného, co nenese žádný užitek, pak pro něj ten čas ještě nenastal. Nebo pokud není schopen pohlédnou jen o kousek dál, než na hranici své lidské omezenosti, pak i naděje o něm, je téměř mizivá…