poslal Nepřihlášený V uplynulých týdnech na sebe poutaly mediální pozornost následky přírodních katastrof v Číně.
Jako
by zastínily i nesouhlasné názory na konání letních olympijských her v
Pekingu. Ještě na jaře zněla z úst světových politiků rázná slova
odsuzující násilí a potlačování lidských práv v Tibetu. Mnozí se
předháněli v ujišťování, že se úvodního ceremoniálu her nezúčastní nebo
budou dokonce olympiádu bojkotovat. V těchto týdnech můžeme sledovat o
poznání opatrnější výroky, které ztratily razanci a jasná stanoviska.
Vítězí kompromis, na jehož pozadí se rýsuje vidina, že prvotním cílem
všeho je dojednání ekonomicky výhodných kšeftů.
Lidská práva se
tak v souvislosti s Čínou sice občas zmiňují, ale zpravidla jen velmi
neurčitě. Dokola je omílána situace v Tibetu, jako by to byl jediný a
největší dluh čínských vládců v respektování občanských svobod. Mimo
veškerou pozornost tak zůstává například situace čínských křesťanů.
Snad ještě tak o muslimských Ujgurech se lze v Evropě cosi dozvědět,
ale křesťané jako by nezapadali do profilu protestujících a
utiskovaných Asijců. Ze svých zkušeností, které jsem načerpal při cestě
za čínskými křesťany v roce 2005, však mohu dosvědčit, že je to velmi
nespravedlivé zjednodušení. V Číně podle neoficiálních odhadů žije asi
40 milionů křesťanů - přibližně 27 mil. protestantů a 13 mil. katolíků.
Vedle oficiálně povolených sborů a farností, jejichž činnost je omezena
přísnými předpisy, se mají čile k životu takzvané domácí protestantské
církve a ta část katolíků, která přijímá papeže jako nejvyššího
představeného církve.
Tato společenství však nemají oficiální povolení k veřejnému
působení, jsou pod neustálým dohledem a často čelí nejrůznějším
šikanám. Jejich shromáždění jsou nezřídka násilím rozehnána státní
bezpečností. Kazatelé, kněží a biskupové jsou podrobováni tvrdým
výslechům. Mnozí z nich byli odsouzeni na několik let do pracovních
táborů s nelidskými podmínkami. V žádném případě není možno mluvit o
svobodě vyznání. Týká se to stoupenců všech náboženství včetně hnutí
Falun Kung.
Olympijské hry jsou čínskými vládci organizovány jako
důkaz, že se jim daří vytvářet harmonickou společnost. Naletět na tak
průhledný trik by byla neodpustitelná chyba. Chci proto hlasitě varovat
před zjednodušeným pohledem na stav lidských práv v Číně.
Nezapomínejme, že noční můrou čínských komunistů zdaleka není jen Tibet!
Václav Malý, pomocný biskup pražský
Mladá fronta DNES 4.7.2008
