Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Osobně považuji Sola scriptura (dále jen SSr) za nejzávažnější ze všech solas (Sola scriptura, S. fide, S. gratia, S. Christus, S. Deo gloria). Ačkoliv je tu už asi všeobecně známo, že tento princip neuznávám, nechápejte prosím tento článek jako apologetický nebo vyvracející nějaký blud. Ano, vznáším su sice jednu z námitek, které mám, ale je to spíš formou dotazu.

SSr v podstatě říká, že jen Bohem inspirované Písmo může být základem křesťanské víry. Pro víru je tedy podle SSr celkem nepodstatné, usneslo-li se třeba 20 koncilů a 1 000 teologů na nějaké nauce. Podstatné je, je-li tato nauka v souladu s Písmem.

Řekněme tedy, že jsem uznal, že princip SSr je správný, a rozhodl jsem se přehodnotit svoji víru v jejím světle. Logicky první otázkou je, co je to vlastně Písmo a které knihy (svitky) do něj patří a jsou tedy inspirované. Vzhledem ke skutečnosti, že vycházím ze SSr, není pro mě např. podstatné, že koncily v Hippu (393), Kartágu (397, 419), Florencii (1442) a tridentský (1501-1505) rozhodly, že deuterokanonické knihy jsou součástí Písma, že k témuž rozhodnutí dospěl pravoslavný koncil v Jeruzalémě (1672), který navíc zahrnul i Ódy a 3. makabejských, a že toto bylo potvrzeno v témže roce na synodě v Konstantinopoli. Stejně tak pro mě ale nemůže být směrodatné, že Luther ve svých vydáních Bible (1534 a 1545) označil deuterokanonické knihy za apokryfy slovy:" Apocrypha: Das sind Bücher so der heiligen Schrift nicht gleich gehalten, und doch nützlich und gut zu lesen sind - Apokryfy: Tedy knihy nepovažované v Písmu svatém za rovné, a přece dobré a užitečné k četbě." A nakonec pro moji víru nemůže být podstatné, že reformovaní ve svém Confessio Belgica (1562) a anglikánská církev v Thirty-nine Articles of Religion (1562) rozhodli stejně jako Luther. Otázkou tedy je, jak poznám, které knihy inspirované jsou a které nejsou.

Jedinou možností je, že mě a tedy každého, kdo vyznává princip SSr, vede Bůh (Duch svatý). Takové vedení může mít v podstatě čtyři podoby. První se velmi podobá tomu, co Greg777 označuje za dar rozlišování duchů. Bůh tedy působí tak, že člověk pozná, je-li to či ono z ducha Božího nebo ne. Jedná se tedy o poznání ducha předmětu (textu), aniž bych věděl, co je obsahem. Příkladem může být, že tento dar umožní poznat ducha nějakého filmu ze samotného DVD, tj. bez shlédnutí. V podstatě by to tedy znamenalo, že inspirované knihy díky Duchu svatému poznám v jakémkoli jazyce, který vůbec neznám. Ať už je to s tímto darem jakkoli (není to nyní podstatné), já ho nemám a mohu-li soudit z debat na GS, jediný, kdo říká, že byl takto obdarován, je právě Greg, takže ostatní SSr jej použít nemohou.

Druhou možností je, že mě Duch svatý uvede do veškeré pravdy. Inspirovanou knihu tedy poznám tak, že je zcela v souladu s pravdou. Byl-li by toto způsob, jak ti, kteří se nauky SSr drží, poznají inspirovanost, bylo by logicky nutné, aby se zcela shodli v otázkách pravdy. Pokud tedy jeden z nich za pravdu např. považuje nauku o předurčení a druhý ne, aspoň jeden z nich tento způsob nepoužívá. Ani u mě tento přístup není použitelný, protože v Písmu (i když vezmu jen tu část, která je společná všem církvím) mnohému nerozumím a v mnoha otázkách nenacházím odpověď.

Třetí možností je, že Duch svatý dá člověku poznat jen některé pravdy, které jsou tak nějak nejdůležitější a které k rozeznání inspirovanosti stačí. Nedovedu si seznam pravd, ve kterých by musela mezi všemi, kteří SSr považují za správné, naprostá shoda, a který by současně vedl k rozpoznání kánonu v podobě tzv. protestantského kánonu.

Poslední možností je, že Duch svatý dá člověku poznat kriteria (např. autorství knihy, dobu vzniku, jazyk ...). I tady by však musela panovat mezi "stoupenci" SSr shoda a hlavní problém je, že takový seznam, pokud nemá být založen na lidské tradici, nepovede k onomu protestantskému kánonu, kde často neznáme přímo z Písma autora, nevíme, kdy byla kniha sepsána atd. Pokud si takové podmínky stanovíme sami rozumem, tj. nebude to pod přímým vedením Ducha svatého, porušujeme tím samotný princip SSr. Následujeme-li nějaké usnesení koncilu (synody ...) nebo výrok nějakého teologa (Luthera), opět porušujeme princip SSr a následujeme tradici v jedné z velmi podstatných otázek víry, tj. co je Boží slovo.

Chtěl bych tedy všechny, kterým je SSr vlastní, aby mi nějak vysvětlili, jak poznali (poznají), která kniha (svitek) je inspirovaná a patří do Bible.