 |
Právě je 513 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:
oko
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116495122
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: Svědectví odpadlíka
Vloženo Čtvrtek, 03. duben 2008 @ 00:01:54 CEST Vložil: Bolek |
poslal Nepřihlášený Prosím čtěte toto svědectví s otevřeným srdcem a bez předsudků. Popisuju zde totiž mé negativní zkušenosti s různými křestanskými uskupeními, tak se toho nelekejte a jen to využijte k vlastní pokojné sebereflexi.I tu lze načerpat ze záporu
Asi nějak před 18ti lety jsem prožil jistý mimosmyslový zážitek,či jak to nazvat.Při přechodu hor (jsem horolezec) jsem se dostal do mraků a kolem mě bylo jen samé bílo-žádný zrakový podmět.Terén byl jednoduchý a tak mé kroky ve sněhu byly hodně monotóní. Levá pravá,levá pravá.Situace si tedy nevyžadovala žádnou výraznou pozornost. Smyslové vnímání počalo tedy nenápadně hasnout až zhaslo úplně ,ovšem mé vědomí, díky pohybu těla, bylo stále vzhůru! Do toho ještě rostoucí únava. Pohlcovala ve mne všechno. Ztratil se v ní i cíl mé výpravy a veškeré stopy mého ega.I samotný pojem "bolest" již nebyl bolestí. Pojmové vnímání-vnímání skrze vytrhávání věcí z kontextu celku-ve mne padlo a mé já zcela zemřelo. Najednou vše bylo ve mne a já ve všem-neexistovalo "já a svět kolem mě". Bylo jen jedno velké Bytí. Při rozstříštění pojmového vnímání zanikl i čas a prostor. Byl jsem ve věčnosti a zároveň všudypřítomný. Bylo jen jedno velké "TET´". Po několika se*****ách (ano-tato věčnost trvala jen pár se*****)tento blažený stav odezněl a já nechápal co jsem to vlastně prožil. Doma jsem se dal do horlivého bádání různých knih a snažil se svůj zážitek nějak uchopit do slov.
Smysl mého zážitku mi nejdříve dala Bhagavadgíta-ústřední kniha Hnutí HareKršna. Tak jsem se stal tedy jejich členem a praktikoval jejich filosofii.(knihy jsem neprodával,nechodil jsem v sárí a nezpíval na ulici mantru.Zajímala mě spíše jejich duchovní praxe). Po nějaké době se ukázalo, že mé vyznání je pro mé bezprostřední okolí dosti bolestivé (zvlášt pro mou katolickou babičku) a já hledal cestu,jak svůj "život v pravdě" co nejlépe sladit s mým kulturním prostředí. Nechtěl jsem svým "životem v míru" paradoxně rozsévat konflikt. Tak jsem začal více studovat křestanství. Vždyt náboženstvý je jen forma-prostředek-.Obsah může zůstat stejný. Měl jsem štěstí,že Guru tehdejšiho hnutí HareKršna v chotýšanech byl velice moudrý. Nebyl to žádný radikál a fundamentalista.Po vyslechnutí mých argumentů dokonce mé přání odejít ke křestanům schvaloval a popřál mi hodně štěstí (jen mě kladl na srdce,abych dál nejedl maso).
Horlivě jsem se srdcem na dlani vstoupil do jistého "křestanského společenství" a s radostí se s nimi podělil se svou náboženskou minulostí. Jak hluboce mě ranilo, když mé počínání u HareKršna odsoudili a označili veškeré východní nauky za nauky od ZLÉHO! Proč by se na úplně stejnou touhu po Bohu měl jednou ozvat satan a jednou Bůh? nechápal jsem to a nechápu do dnes. Dejme tomu,že jsem ind jak poleno a zatoužím po Bohu.Přirozeně šáhnu po té formě náboženské praxe,která je mému kulturnímu prostředí nejbližší-po hinduismu,budhizmu atd. Jak může být má volba zlá,když má vůle je vůle po Bohu,po pravdě a lásce??
Na toto společenství jsem se vykašlal a s pochopením sem se setkal až u jednoho jezuitského kněze-ten byl k východním naukám o dost tolerantnější. Po té jsem se dostal do jisté katolické komunity-něco na způsob kláštera. skvělí lidé, ovšem ukázalo se, že i oni jsou dosti radikální a měli za to ,že je ve mne satan. Pokoušeli se jej ze mně vyhnat. Opustil jsem je a navštívil jsem ještě další a další podobné komunity. Po letech odsuzování jsem na život ve společenství věřících rezignoval a svůj duchovní život začal žít sólo. Až tehdy,když jsem takto vzal svůj duchovní rozvoj do vlastních rukou,se mi konečně i v běžném životě začalo dařit a já se ukotvil v pokoji a vyrovnanosti. Dále lezu po horách v nichž nacházím bezprostřední kontakt s Bohem. Přestal jsem hledat pravdu a jednoduše jsem pravdu začal uskutečňovat.Pravda není někde mimo nás, vždyt my jsme její součástí a spolutvůrci! Nezakrňte ve svém horlivém hledáním pokoje a jednoduše pokoj v sobě vytvářejte! Máte to ve své moci! Stav plnosti je v každém z nás. Stačí se zastavit a naslouchat svému nitru. K tomu žádná náboženské uskupení nejsou třeba.
Co z toho? Dejte především na svou vlastní osobní zkušenost s Bohem! Všechno ostatní je jen nástavba!
jakub novak
tattoocube@centrum.cz
|
Podobná témata
 |
|
Re: Svědectví odpadlíka (Skóre: 1)
Vložil: vladik v Čtvrtek, 03. duben 2008 @ 07:50:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Tohle svědectví ukazuje jen na lidskou pýchu dotyčného.
1. Něco prožil
2. Začal hledat Boha
3. Skončil u východního náboženství
4. Pak hledal pravdu a když šel ke křesťanům a ti mu řekli, že východní náboženství je mimo ozvalo se jeho ego a odešel.
5. Nakonec se uzavřel ve své sebespravedlnosti. Osobní zkušenost a představa Boha nahradila zkutečné pokání a přijmutí Boží pravdu zjevené skrze Bibli a Božího Syna Ježíše Krista.
Proto zastávám postoj že bez pokání (změny smýšlení, jednání) není možné se zkutečně znovuzrodit.
Jen jeden takový příklad za všechny např. Saul horlivý pro Boha prodle učení starého zákona, horlivý v pronásledování křesťanů, velice vzdělaný člověk...poté co se však setkal s živým Kristem, který jej zastavil na cestě do Damašku dochází k radikální změně jeho života..kterou zle vypozorovat i z jeho vyznání ...
Filipským 37 Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu.
8 A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic,
9 abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista - spravedlností z Boha založenou na víře,
10 abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti,
11 abych tak dosáhl zmrtvýchvstání.
Apoštol Pavel horlil pro Boha, ale bez pravého poznání..poté však po setkání s Kristem vše odepisuje jako ztrátu a nazývá to lejnem.
V pokoře přijímá Boží pravdu a náhled na věci.
Lidksá pýcha a ego však jedná úplně jinak. Dotyčný se svým svědectvím neprožil pokání a pak je jasné, že se mu zdá "netolerantní a fanatické" když mu někdo řekne hele je skvělé že tě Boží milost přivedla sem, ale prostě té východní nauky se musíš vzdát a vyznat to jako hřích..neboť Bůh jasně říká kudy vede cesta k němu..je totiž je ejdna cesta k Bohu a tou je Ježíš Kristus. Ego a pýcha dotyčného se ozvala a než by se od věcí které Bůh nazývá hříchem oddělil a vyznal Bohu jako hřích a nastoupil novou cestu s osobním vztahem s Bohem skrze Ježíše Krista a Ducha Svatého, tak raději odešel.
Nyní je na cestě vlastní osobní zkušenosti s Bohem, vše je prý "nádstavba"? Ptám se jakého Boha? Boha kterému zná Bible určitě ne protože k tomuto Bohu který nám zjevila Bible vede cesta jedině přes pokání a oběť Pána Ježíše Krista. Pak je tu ještě jeden bůh a to je bůh tohoto světa - Satan.
A tento výše uvedený je na cestě klamu a na cestě do pekla. 1 Janův 5:12 Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.
zdraví vladik
|
Re: Re: Svědectví odpadlíka (Skóre: 1)
Vložil: Nematemne v Čtvrtek, 03. duben 2008 @ 17:02:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tento komentář ukazuje jen křesťanskou pýchu dotyčného.
.....Apoštol Pavel horlil pro Boha, ale bez pravého poznání..poté však po setkání s Kristem vše odepisuje jako ztrátu a nazývá to lejnem......
No právě, ale kdy vše nazval lejnem? Až po svém setkání s Kristem. Byla to zkušenost, zážitek, který musel mít vliv na jeho dosavadní život. Byl to Bůh kdo toto učinil. Byl to Bůh kdo způsobil to, že Pavel vše před setkáním s Kristem nazval lejnem. Anebo si myslíš, že člověka jenž se setká se vzkříšeným Kristem to nepoznamená? Proto si myslím, že uvádět Pavla jako příklad toho, kdo se pokořil před Kristem a před zvěsti evangelia mi připadá nepatřičné. Ono mu totiž nic jiného nezbývalo. Nebudu přece popírat vzkříšení Krista, když se s Kristem setkám.
Oblíbeným argumentem proti jiným duchovním směrům ze strany křesťanu je vztah k hříšnosti člověka a způsobu jak se s tím jednotlivé směry vyrovnávají. Křesťane přicházejí s tím, že není v lidských sílách se s touto hříšnosti vypořádat, východní náboženství nabízejí možnost, že to lze i bez přičinění Boha, lidskými silami. Nechci soudit ani jeden směr, ale sám za sebe nemám s tím co jsem žádný problém, tudíž nemám ani potřebu jakési spásy, ať od Boha, anebo spásy dosáhnutelné lidskými silami. Je jen lidská přírozenost. Nálepky dobrá, zlá, to ji přidali lidé. Toto samozřejmě musí být ze strany křesťanu klasifikované jako pýcha před Bohem, ale jakým Bohem? Biblickým? Nesetkal se s Ním, setkává se jen se spoustou slov, různých nauk, filosofii. Má přijmout Biblického Boha jako skutečného Boha na základě těchto nauk? Má si myslet, že Bůh biblický má něco společného se skutečným Bohem? Jen proto jak se vypořádava s lidskou přirozenosti? Není to trochu málo? Kde je ta Boží moc, to přiznáni k slovu Bible?
....A tento výše uvedený je na cestě klamu a na cestě do pekla.....
Může to být stejně dobře i naopak, že na cestě do pekel je ten, kdo psál tento komentář.
....Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.....
Jen slova postrádající Boží moc.
|
]
Jaký je skutečný Bůh? Je Bohem Bible? (Skóre: 1)
Vložil: daggie (http://dagg.blog.cz) v Pátek, 04. duben 2008 @ 10:50:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | To je základní myšlenkový konflikt, který se táhne dějinami lidstva - jaký je skutečný bůh?
Židé znají jedno základní - Šma Israel adonai elochejnu, adonai echad.
My, co neumíme hebrejsky, tomu rozumíme takto: Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. (5. kniha Mojžíšova 6:4)
To je židovské prohlášení o Bohu - Bůh je Bohem, kterého zjevuje Tóra, žalmy i proroci. Bůh, jenž se zjevil Mojžíšovi a řekl mu své jméno (Mojžíš mu ho nedal - tak nazývaly své bohy ostatní národy) יהוה - Ten, kterýjest. (http://cs.wikipedia.org/wiki/JHVH).
Evangelijní příběh hovoří o Kristově výroku, jenž ho přesně charakterizuje směrem k Tóře:
A on (Ježíš) jim řekl: "Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?" Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.
(Lukášovo evangelium 24, 25-27)
No...a pro náboženské fundamentalisty (jaudaity) své doby měl ještě jedno - vskutku existenciální - prohlášení:
Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem." (Janovo evangelium 8:58)
Na tohle prohlášení už nemohli ortodoxní judaisté reagovat teologickou diskusí, ale takto - "Tu se chopili kamenů a chtěli je po něm házet" :-) Na naléhavosti sdělení, že Bůh evangelia (zjevený v Ježíši Kristu Nazaretském) je týž jako Bůh Tóry to jen přidalo.
Posuď tedy, milý čtenáři, je-li Bůh Bohem Tóry i Bohem evangelia. Křesťané ze židů i z pohanů po téměř dva tisíce let věří, že tomu tak je...
|
]
Re: Jaký je skutečný Bůh? Je Bohem Bible? (Skóre: 1)
Vložil: Nematemne v Sobota, 05. duben 2008 @ 15:59:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pokud bych měl posoudit jestli Bůh Tóry je i Bohem evangelia a věřil bych v inspiraci Bible timto Bohem tak zajiste. Pokud bych měl toto posoudit z pohledu Židu, tak by mne proroctví nepřesvědčily, jsou vytržené z kontextu, připadně Ježíšuv životopis mohl být upraven aby došlo k shodě v některých těchto proroctvích. Pokud bych měl posoudit jestli skutečný BŮH je shodný s Hospodinem, jsem přesvědčen, že není.
|
]
Re: Re: Svědectví odpadlíka (Skóre: 1)
Vložil: nula v Pátek, 04. duben 2008 @ 08:15:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | --Ptám se jakého Boha? Boha kterému zná Bible určitě ne protože k tomuto Bohu který nám zjevila Bible vede cesta jedině přes pokání a oběť Pána Ježíše Krista.--
pro nevinné není třeba.Když ses nechal umazat tak hledáš očistu a ještě se snažíš poskvrnit druhé:-( |
]
|
|
Re: Svědectví odpadlíka (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Čtvrtek, 03. duben 2008 @ 08:18:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Jakub hledal ptáka ohniváka a nenašel. Tvrdí, že pravda není někde mimo nás, zatímco my křesťané věříme, že pravda není nikde v nás, ale jedině mimo nás. Ke konfliktu dojít musí a tolerance rozhoduje jen o tom, jak ten konflikt vypadá. Tolerance je dobrá věc, ale jakubovi nemůže pomoci, pokud se náhodou chtěl stát křesťanem.
On si myslel, že církev je prostředí pro duchovní život. Ale křesťanství není věc duchovního života, je to jen jakási, jak on říká, nástavba. Někteří křesťané se o něj zajímají, to je vše, ale ještě stále jsou to křesťané...co naplat?
Jakubovi to asi vadí. Křeťani mu to jistě říkali a on se cítil odsouzen. To je dobře,ne? Patrně ho neodsuzovali, jen on se tak cítil. Taky se měl tak cítit. Bylo by špatný, kdyby se mohl v církvi jen tak sdílet se svým duchovním životem a nic!
Pokání. To nikde jinde neni. Možná se k němu bude ještě v kruzích vracet a možná nakonec vyzná přd Bohem: "Já žádný duchovní život nemám, ten je u tebe!"
Olin |
|
|
Komentář ke Svědectví odpadlíka (Skóre: 1)
Vložil: daggie (http://dagg.blog.cz) v Čtvrtek, 03. duben 2008 @ 10:56:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog) | ...malá poznámka k závěru "Svědectví odpadlíka":
"po letech odsuzování jsem na život ve
společenství věřících rezignoval a svůj duchovní život začal žít sólo.
Až tehdy,když jsem takto vzal svůj duchovní rozvoj do vlastních
rukou,se mi konečně i v běžném životě začalo dařit a já se ukotvil v
pokoji a vyrovnanosti."
...někdy mám pocit, že konzervativní (evangelikální či katolické) prostředí není připraveno na pastorační pomoc těmto hledačům. S těmito lidmi (intelektuály) je potřeba mít odborný přehled, diskutovat, argumentovat...ale nepřesvědčovat a neodsuzovat. Středoevropsky pojatý "východní systém sebespásy - karma" je velmi propracovaný a zajímavě zapadá do (ve stř. Evropě) historicky dlouho používaného náboženského systému o "boží prozřetelnosti a lidkého osudu". Tím pádem člověk s katolickými kořeny a výchovou toto poznání rychleji a hlouběji přijímá, neboť je mu tématicky známé z dětsví (nevědomě) a zároveň mu připadá jako vhodná alternativa k vymezení směrem ke zkušenosti z dětství (vědomě).
Setkání po této "konverzi" (spíše ale "po této náboženské zkušenosti") s neprofesionálním přístupem konzervativních křesťanů a jejich neporozuměním (nebo spíše nechutí porozumět) bývá dost těžké pro takového člověka. Omluvou je ovšem to, že profesionální přístup v těchto otázkách není obvyklý nikde. A to z mnoha důvpdů:
- schází osobní zkušenost církevního pracovníka s danou problematikou. Bývá zprostředkovaná většinou jen díky odborné literatuře. Někdy jsou to však jen "příručky" - a to je málo
- schopnost empatie je někdy dost malá. Nahrazuje se sympatií. když pak dotyčný "hledač" zklame očekávání církve, je odsuzován. V českém protestantismu jde často o zjednodušenou aplikaci tzv. dvojí predestinace. Čili hledač nechtěl slyšet MÉ argumenty v čase, který jsem si SÁM na něj udělal, zůstává u svých názorů a představ a nechce přijmout MÉ poselství o spáse v Kristu - tudíž odmítá samotného Krista a dle Písma nemá tedy nárok na spásu (či spíše lapidárně - nemá cenu se jím dál zabývat). Tím pádem končí námluvy a začíná soud nad hledačem jakožto nad "odpíračem Krista".
Přitom by stačilo být více empatický... a nechat jej mluvit, aby se pracovník dozvěděl, jaká byla hledačova cesta k tak závažnému rozhodnutí, jako je stát se vyznavačem východních nauk. A pracovat s těmito informacemi.
Pokud se k danému "přístupu" připojí i extrémní démonologie, tak je zaděláno na problém. Místo empatie a diskuse nastupuje "duchovní boj" a pokusy o exorcismus. A jsme úplně někde jinde než jsme měli být. Výsledek je pak jednoznačný:
- není napněno Kristovo přikázání - aby bylo "...evangelium kázáno všem národům"
- církevní pracovník přišel o jedinečnou možnost praktického profesionálního růstu (kdyby více čekal a naslouchal)
- církevní společenství svým uzavřený postojem přišlo o cennou zkušenost víry (kdyby bylo více v potaz celkový stav hledače a ne jen jeho momentální postoj k církevní doktríně - či její aplikaci v daném čase)
Jenže....jenže to jsou samá kdyby. Pozitivní na tomto konkrétním případu je, že citlivý čtenář se může (s Hospodinovou pomocí) v lecčems poučit. A vyvarovat se chyb ve svém jednání. Beru to jako jakousi církevní pastorační kazuistiku. S tím rozdílem, že tohle nepsal odborník, ale sám klient. Je to hodně o subjektivních pocitech, ale i tak je to přínosné. :-)
|
Re: Komentář ke Svědectví odpadlíka (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Čtvrtek, 03. duben 2008 @ 11:35:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Máš naprostou pravdu daggie. Díky za zasvěcený příspěvek.
Já se ale asi nenaučím považovat lidi, co chodí k nám do kostela, za klienty. Klienti mi chodí do kanceláře a náš vztah je obchodní. Do církve takové vztahy nepatří. Přitom lidi mívají tendenci si je vynucovat, ale záleží na každém z nás, zda se necháme.
Olin |
]
Re: Komentář ke Svědectví odpadlíka (Skóre: 1)
Vložil: vladik v Čtvrtek, 03. duben 2008 @ 11:36:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ahoj píšeš ...Přitom by stačilo být více empatický... a nechat jej mluvit, aby se
pracovník dozvěděl, jaká byla hledačova cesta k tak závažnému
rozhodnutí, jako je stát se vyznavačem východních nauk. A pracovat s
těmito informacemi....
nerad bych aby to zavánělo jakýmsi návodem na spásu. Je potřeba si uvědomit a oprášit základní skutečnosti.
1. Neobracíme ke Kristu mi, ale Duch Svatý.
2. Z toho dále vychází, že daný člověk není připraven a uznání Boží svrchovanosti ve svém životě. Ježíš jasně mluví o čtyřech sklupinách lidí ..jedni co slyší, ale to to jako sypání na cestu..další a další a poslední jsou ti kdo slyší, přijímají Boží slovo a přináší užitek.
Problém nastane v tu chvíli kdy nerozeznáme, kde se daný hledající člověk nachází..je ve stavu pokání a potřebuje povzbudit, nebo je ještě ve svém ego s touho obhajovat něco co Bůh nazývá hříchem?
Ježíš nám na tohle nedal žádnou šablonu, ale odkázal nás na osobní vztah s ním a s Duchem svatým abychom se mu podobali a lidem individuálně rozuměli.
V každém případě jak jsem řekl není vždy diskuze plodná a vedoucí k nějakému kladnému závěru.
Vystává mi v mysli např. 2 případy u Ježíše...např. Nikodém přišel v noci za Ježíšem a říkal mu hodně věcí a chtěl se s ním vybavovat atd. Ježíš však řekl slova, která nedávala odpovědi na jeho otázky, ale na jeho život a záchranu. A proto Ježíš řekl : potřebuješ se narodit z hůry.
Druhý případ třeba samařská žena, také Ježíš nemluvil k tématu ,ale začal se s ní bavit o počtu jejích mužů. Ježíš zde fylozoficky nediskutoval. ale proste použil dar poznání, které této ženě dalo mnohem více než hodinové diskuze o otm co si myslí a co on si myslí.
Jak říkám není na to šablona a není možné posuzovat reakci těch společenství, kde dotyčný byl když jsme u rozhovoru nebyli.
BEZ DUCHA SVATÉHO TO PROSTĚ NEJDE A KDYŽ K ČLOVĚKU PŘISTOUPÍME POD VEDENÍM DUCHA SVATÉHO PAK TAKÉ VÍME ŽE NÁS BUDE HÁJIT I KDYŽ SE ČLOVĚK TŘEBA URAZÍ.
Ještě jsem si teď vzpoměl na dva případy, o kterých vydával svěectví bratr Alexander Barkoci.
První případ byl o tom, že za ním přišla dívka, která byla věřící ale pak se dostala do smilstva tím, že do svého domu přijala nějakého chlapce bezdomovce. Vždy na začatku to může vypadat jako ušlechtilá věc, ale když to není se souhlasem Božím může se nám to stát léčkou. No a tato dívka jednou přišla za bratrem Alexandrem, neboť se modlil za lidi (Pán si jej úpoužívá opravdu mocně v osvobozovaní atd.) a chtěla aby se za ní modlil že se dostala do toho a toho hříchu. A bratr ji řekl: sestrička přišla jsi kvůli tomu že tě hřích deptá a potřebuješ si nějak "oddechnout" nebo kvůli tomu že si uvědomuješ že tvůj hřích přibíjí Krista? Nicméně se za ní modlil. Dívka přišla domů a znovu spadla do hříchu. Došlo to tak daleko že se dostala na psychinu. Až tam skutečně začala volat k Bohu v pokání a Bůh ji odtamtud vysvobodil a vyvedl ven.
Druhý případ je zase skoro opačný. Přišla za ním žena a chtěla se svěřit se svým životem ..a Duch Svatý miu řekl: nech ji mluvit a žena mluvila hodinu, pak druhou a pořád měla strach že jí bratr přeruší, po třetí hodině se již uvolnila a až mluvila 5 hodin o svém životě, bratr se jí zeptal : a sestrička je to vše neno ještě chceš něco říci : A ona že vše a že je to poprvé v životě kdo ji někdo vyslechl. No a pka už měla blízko k Pánu, protože se našel někdo komu záleželo na ní a byl ochoten jí nechat 5 hoin mluvit o svém životě monolog.
Takže tak nějak ..nehodnotme práci nebo reakci druhých jestli jsme u toho osobně nebyli.
Vladik
|
]
|
|
Re: Svědectví odpadlíka (Skóre: 1)
Vložil: Hyperion v Čtvrtek, 03. duben 2008 @ 11:47:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Je opravdu těžké napsat k tvému článku nějaký rozumný komentář. Z toho, co píšeš, bych řekl, že jsi se nakonec de facto vrátil k východnímu pojetí duchovního života - nechci nijak škatulkovat, ale viděl bych to někam do oblasti učení např. zesnulých manželů Tomášových. Zkus si prosím s otevřeným srdcem přečíst, proč považuji křesťanství za tu správnou cestu.
Ačkoliv je na světě mnoho různých druhů náboženství a filosofií, které člověku nabízejí cestu k setkání s transcendentnem, které můžeme vzhledem k naší kulturní tradici nazývat bohem, lze je rozdělit do dvou skupin. První skupina je založena na víře v člověka a jeho schopnosti dosáhnout cíle vlastními silami. Patří sem z tebou zmíněných tzv. hinduismus, ze kterého se přidržím jen ISCONu (lidově hnutí Hare Kršna). Jako oddaný Kršnovi jsi určitě kromě Bhagavadgíty četl i Šrímad Bhagavatam a další spisy. Při cestě k bohu je nutné opakovat onu tolik známou mantru (nepletu-li se, je to 1728 krát za den), dodržovat nějaká základní pravidla (nejíst maso, cibuli, česnek, nevěnovat se hazardu, nemít se zakázaný sex, nebrat drogy - ani tabák, alkohol, kávu). I když lze od boha očekávat pomocnou ruku, je spása v rukou oddaného, který se svými vlastními silami posvěcuje (skrze myšlenky a činy - např. prasádam). Bohu milým se tak stáváš postupně díky vlastnímu pokroku na duchovní cestě. Podobné je to s buddhismem (s jakousi výjimkou tzv. buddhismu čisté země, o kterém píšu níže). Ať už člověk kráčí po cestách velkého nebo malého vozu, dosažení nirvány (nebo aspoň lepší inkarnace - i když u therevádového buddhismu je to s reinkarnací složitější, ale nemá smysl zabíhat do detailů) je závislé na člověku samotném. I tady lze v některých směrech tak trochu spoléhat na pomoc různých božstev, nebo bódhisattvů, ale odvést práci (meditace, skutky lásky a pokoje) musí člověk sám.
V naprostém kontrastu stojí zvěst evangelia. Člověk nedosáhne spásy (ospravedlnění, cíle svého duchovního putování) svými silami. Je to bůh, který k člověku přichází a říká mu: "Hele, já vím, že jsi nádoba hříšná. Vím, že na každý tvůj dobrý skutek a myšlenku připadne deset špatných. Vím, že svými silami ničeho nedosáhneš. Tak jen věř v moji milost a přijmi ji." Zdánlivá podobnost je tu s buddhismem čisté země, kde lze pomocí nabízené milosti Amida Buddhy (Amitábhy) dosáhnout reinkarnace v místech, kde člověk svými silami nirvány dosáhne snáze než na zemi. Na zemi tedy stačí uctívat tohoto bódhisattvu (recitováním mantry), ale pak už je to zase jen a jen na tobě, i když se má za to, že pak je nirvána zaručena.
Ke zvěsti evangelia mě tedy přivedla sebereflexe, kdy jsem si uvědomil, jak na tom jsem. Konám spoustu vědomého i nevědomého zla a ať se snažím sebevíc, platí pro mě slova, která napsal sám o sobě apoštol Pavel: "
18 Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.
19 Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.
20 Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.
21 Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.
22 Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím;
23 když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem
zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.
24 Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
25 Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním
zákonu hříchu." (Římanům 7. kapitola)
V tomto smyslu lze tedy víru v boží milost a Krista chápat jako ztrátu víry v sebe a člověka. A právě přijetí té milosti spojuje všechny křesťany, i když se pak neshodneme v mnoha dalších otázkách. Nediv se nám, náš vztah k bohu je podobný lásce. Pochopit se to dá na dětech a rodičích. Když jsme byli se sestrou malí, ušetřili jsme si pár korun, za které jsme chtěli třeba mamině koupit nějaký dárek. Oba jsme ji milovali a chtěli jen to nejlepší a můžeš si být jistý, že naše debata o tom, co je ten nejlepší dárek, byla taky bouřlivá:-))
To, že křesťané označili východní nauky (mimochodem, poslouchej hlavně ty, kteří o tom něco vědí) za zlé, bylo to právě proto, že ony spoléhají na člověka. Věří tomu, že člověk je schopen svými silami dosáhnout až k bohu. Podle jména tě asi neznám osobně a nemohu za tebe mluvit. Zamysli se prosím nad tím, je-li v tvývh možnostech a schopnostech dosáhnout stavu, kdy bude tvůj život srovnatelně svatý s bohem. Já se znám a vím, že i kdybych se stokrát narodil, budu konat zlo - časem snad méně než teď, ale svatost bez milosti je pro mě nemožná.
|
Re: Re: Svědectví odpadlíka (Skóre: 1)
Vložil: Nematemne v Čtvrtek, 03. duben 2008 @ 19:04:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Oba způsoby cesty k spáse (jestli ten kdy k spáse dojdeš vlastními silami, anebo ten kdy spásu působí Bůh) stojí na představě o tom, že člověk má hříšnou podstatu, tedy zlou, ale měl by mít podstatu Božskou, tedy dobrou. Co když však tato představa je mylná, co když není žádná hříšná čí Božská podstata? Potom otázka po jakési spáse ztrácí smysl. Stejně tak ztrácí smysl i soud jednotlivých cest, protože všechny cesty nabízející jakousi spasu z něčeho postrádají smysl, jen člověka svazují. Co když pravě v tom je osvobození, kdy si člověk uvědomí, že je jen jedná přirozenost a to lidská, kterou může mít a není tedy potřeba jakéhosi zalíbení Božstvu, či jakési pokory před božstvem.
|
]
Re: Re: Re: Svědectví odpadlíka (Skóre: 1)
Vložil: Hyperion v Čtvrtek, 03. duben 2008 @ 20:37:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | >>>Co když však tato představa je mylná, co když
není žádná hříšná čí Božská podstata? Potom otázka po jakési spáse
ztrácí smysl. Stejně tak ztrácí smysl i soud jednotlivých cest, protože
všechny cesty nabízející jakousi spasu z něčeho postrádají smysl, jen
člověka svazují. Co když pravě v tom je osvobození, kdy si člověk
uvědomí, že je jen jedná přirozenost a to lidská, kterou může mít a
není tedy potřeba jakéhosi zalíbení Božstvu, či jakési pokory před
božstvem.<<<
No jo, pokud to je tak, jak píšeš, pak jsou východní, kde tedy často nejde o božstvo (třeba některé směry buddhismu: zen, therevádový), i západní, jižní i severní duchovní cesty jen opium lidstva. Všechny opravdu vychízejí z toho, že s člověkem a se světem je cosi v nepořádku a že se s tím má a dá něco dělat. Pokud je to chybný předpoklad, pak se houfně ženeme za nějakou fata morgánou. Je otázkou, jestli lze v takovém případě chápat náboženství jako pro svět užitečný sociologický fenomén. Řekl bych, že asi ano. Ale pokud máš pravdu, pak je náboženství nejúspěšnějším produktem z hlediska marketingu, který kdy lidstvo vymyslelo. Podívej se, kolik se jím živí lidí, jaké obrovské finanční prostředky se kolem něj točí:-)
|
]
]
Re: Re: Re: Re: Svědectví odpadlíka (Skóre: 1)
Vložil: Nematemne v Čtvrtek, 03. duben 2008 @ 21:19:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Marxe jsem nestudoval, Feuerbacha neznám.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Svědectví odpadlíka (Skóre: 1)
Vložil: aviaf v Čtvrtek, 03. duben 2008 @ 21:45:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.ucl.ac.uk/ssees/people/economics-and-business-staff-folder/tomas-cvrcek | Taks to musel nacerpat osmosou. Ostatne, kazdej, kdo se za bolsevika narodil do nasi socialisticke vlasti (neblahe pameti), tak asi tyhle marxisticky nesmysly nasaval s materskym mlekem. Tomu se nedalo moc vyhnout. Proto ma ostatne vetsina Cesstva o krestanstvi ty nazory, ktery si precetli v ucebnici dejepisu pro paty rocnik ZS.
Aviaf |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Svědectví odpadlíka (Skóre: 1)
Vložil: Nematemne v Čtvrtek, 03. duben 2008 @ 22:04:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nechápu proč sem pleteš Marxismus. Jen jsem vyjadřil svůj názor, že za stavem společnosti, taka jaka je nemusíme hned hledat nějakou neposlušnost člověka vůči Bohu. Ne každý materialista musi být nutně bolševikem.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Svědectví odpadlíka (Skóre: 1)
Vložil: aviaf v Čtvrtek, 03. duben 2008 @ 22:52:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.ucl.ac.uk/ssees/people/economics-and-business-staff-folder/tomas-cvrcek | Pletu ho sem jenom proto, ze mi ta tvoje veta proste prisla jak vystrizena z filozofie tech dvou panu: v nabozenstvi je clovek odcizen svemu pravemu ja, zije v opozici ke sve lidske prirozenosti, a proto ho nabozenstvi nikdy nemuze uspokojit. Je to jen siditko, opium lidstva. Proto prave osvobozeni, jaks napsal, je v osvobozeni se od predstavy hrisnosti a hrichu vubec a v tom, dat pruchod sve prave lidske prirozenosti.
Nemyslim si, ze kazdej materialista je bolsevik. Ne kazdej, kdo cituje Marxe, je marxista.
Akorat jsem chtel rict, ze nekdy se nam zda, ze vyjadrujeme nazor vlastni, a ve skutecnosti akorat nevedomky citujeme myslenky nejakyho mrtvyho filozofa, ktery jsme treba kdesi kdysi davno zaslechli. Na tom neni nic zvlastniho. Vsichni to delame kazdej den.
Aviaf
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Svědectví odpadlíka (Skóre: 1)
Vložil: Nematemne v Pátek, 04. duben 2008 @ 17:34:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ....Akorat jsem chtel rict, ze nekdy se nam zda, ze
vyjadrujeme nazor vlastni, a ve skutecnosti akorat nevedomky citujeme
myslenky nejakyho mrtvyho filozofa, ktery jsme treba kdesi kdysi davno
zaslechli.....
Náš názor, pohled na svět je odrazem toho co jsme kdy poznali, četli, přijali za své. I když třeba příjmeme cizi myšlenky, myslím, že v nás opět vytvařeji original, michají se s jinými, s naším poznáním. To co jsem napsal bylo i vyjadření toho co si myslím o lidské hříšnosti. Není to citace kohosi, ale mé vnitřní přesvědčení nezaložené na nekritickém přijeti něčeho co se mi hodí do krámu. Prostě jsem přesvědčen o pravdivosti evolučního vyvoje v němž není místo pro jakousi hříšnou přirozenost, která je v opozici vůčí Bohu, v pád člověka. Hříšná přirozenost je dle mého něco navíc, něco co si vymysleli lide když hledali odpovědi na přitomnost utrpení a zla v životě.
|
]
Re: Re: Re: Svědectví odpadlíka (Skóre: 1)
Vložil: nula v Pátek, 04. duben 2008 @ 12:38:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Tam jde hlavě o slast -obuješ si těsné boty celý den v nich chodíš pak je slast si je vyzout a cítit úlevu, stejně tak někdo se prohlásí hříšníkem a pak hledá spásu jak by se očistil a to je slastné a osvobozující,plné naděje |
]
|
|
Re: Svědectví odpadlíka (Skóre: 1)
Vložil: P0spa v Čtvrtek, 03. duben 2008 @ 19:18:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Vidím to jako svědectví o hledání a zklamání a je to pro mně hodně oslovující. pokud bych se na ně díval skrze křesťanské prizma, samozřejmě mi bude scházet posloupnost >>hledání -> usvědčení z hříchu -> potřeba odpuštění -> pokání -> obrácení ke Kristu<< a jelikož církev jinou cestu k Bohu nepřipouští, musel bych je zavrhnout.
Tohle svědectví ale popisuje cestu z jiného úhlu. Jakub se v horách setkal s něčím, co ho přesahuje, s pravdou, která byla mimo něj a zazněla v něm. Neměla přesný tvar, nedala se pojmenovat, ale byla. A to jej přimělo změnit život, sledovat ji a někam ji zařadit. Vyzkoušel metody v hnutí Hare Krišna a pak se snažil najít soulad s křesťanstvím. Samozřejmě se dostal do konfliktu s křesťanským schematismem. Protože se mu nezjevil v horách Ježíš nebo aspoň anděl a neřekl mu, aby vyhledal nejbližší sbor, muselo to být ze zlého. namísto pokusu o porozumění a hledání významu tohoto zážitku dostal církevnické poučky a biblickou zabíjející literu.
Pravda je mimo nás i v nás. I v těch citovaných biblických příkladech Duch musel zarezonovat s vědomím hříšnosti, selhání nebo marnosti vlastní cesty v každém člověku. Je důležité vědět, že mám k Bohu vztah. Ten vztah se odehrává způsobem, že Bůh oslovuje člověka a člověk Boha. odporuje to evangeliu? co člověk ještě potřebuje? Církev - putující a bloudící? |
|
|
Re: Svědectví odpadlíka (Skóre: 1)
Vložil: nula v Pátek, 04. duben 2008 @ 08:11:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Pěkné ukázka toho jak to dopadne když se někdo s praktickou zkušeností potká s těmi,kteří převážně myšlenkově teoretizují.
v komentářích mě velmi pobavila věta
"Olin:zatímco my křesťané věříme, že pravda není nikde v nás, ale jedině mimo nás"
Když chybí praktická zkušenost jak to vlastně je a je jen to "věříme" tak tohle tvrzení je i v rozporu s Ježíšovi slovy (nejen) v NZ
|
Re: Re: Svědectví odpadlíka (Skóre: 1)
Vložil: Hyperion v Sobota, 05. duben 2008 @ 19:59:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Samozřejmě že pravda je i vnás - pokud v nás pobývá Duch svatý. Olin to asi myslel tak, že člověk není měřítkem pravdy.
|
]
|
|
Hyperion (Skóre: 1)
Vložil: nula v Pátek, 04. duben 2008 @ 12:33:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | --To, že křesťané označili východní nauky (mimochodem, poslouchej hlavně ty, kteří o tom něco vědí) za zlé, bylo to právě proto, že ony spoléhají na člověka. Věří tomu, že člověk je schopen svými silami dosáhnout až k bohu--
řekl bych,že tato věta plyne z neznalosti východních nauk,samozřejmě že spolehají na podporu různých božstev,různé milosti vyšších sil,ale můžeme to otočit- a někdo může tvrdit,že západní církevníci spolehají na boha,ovšem na boha svých představ,kterého si ve své mysli pěstují a který se skutečností nemá mnoho společného- tedy pořád spolehají sami na sebe akorát se to jinak tváří.
|
Re: Hyperion (Skóre: 1)
Vložil: Hyperion v Pátek, 04. duben 2008 @ 22:23:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Hele, tohle jsi mi už poslal jako soukromou zprávu. No, odpověděl jsem ti tam, ale holt to sem zkopíruju:
Musíš ten komentář číst v celku a v kontextu s textem, na který jsem reagoval. On je totiž problém, že nic jako nějaké východní nauky neexistuje. I termíny jako hinduismus a buddhismus jsou jen nesmysly, které jsme vymysleli my na západě, protože se bez "ismů" v životě neobejdeme.
Vždyť jsem tam přece psal, že i tam se lze většinou (ne vždy - viz hinajána, zen) spolehnout na pomoc nějakých božstev či bódhisattvů. Ale ten rozdíl mezi křesťanstvím a tím, co je v tom článku nazýváno východními naukami, opravdu je. Pokud ho chceš ukázat, budeš si ale muset vybrat konkrétní východní nauku. Jak jsem také napsal, jsou směry (např. ten buddhismus čisté země), kde je koncept hodně podobný křesťanství. Kdyby u Amida Buddhy nebyla ta mezifáze zrození v čisté zemi, kde je dosažení nirvány jisté, bylo by to vlastně totožné.
|
]
|
|
Re: Svědectví odpadlíka (Skóre: 1)
Vložil: Marek2 v Pátek, 04. duben 2008 @ 16:32:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Velmi pěkný příběh. Ten jezuitský kněz a tvůj guru byli moudří, nejvíce z těch, které jsi cestou potkal.
|
|
|
Re: Svědectví odpadlíka, od tohoto případu bych odpadl bez váhání (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Sobota, 05. duben 2008 @ 13:54:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Jsem křesťan a uznávám ostatní církve, ale tohle si přečtěte:
http://www.novinky.cz/clanek/136915-urady-odebraly-polygamni-sekte-52-divek.html
připomíná to 16. století, kde kněz Jan zavedl v Muensteru novou církev v něčem shodnou.
A kdokoliv jako jedinec může pošpinit pojmy jako ´očekávání příchodu´ , nebo ´fundament´ , a pod.
Pokud jsou vyšinutí jedinci uzavřeni ve svých snech nebo fantasiích a neovlivní druhé, je to jejich myšlenkové uhnízdění.
Poklud nutí jiné dělat to co nechtějí (nebo nedovedou zhodnotit), jsou nebezpeční.
Ještě k titulnímu obrázku: na minibusech je vidět nápis First Baptist Church. To jsou vozidla, která odvážejí zachráněné z ranče do bezpečí , nepatří do nebezpečného ranče. |
Re: Re: Svědectví odpadlíka, od tohoto případu bych odpadl bez váhání (Skóre: 1)
Vložil: Hyperion v Sobota, 05. duben 2008 @ 14:44:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | To víš, mormoni se vzdali polygamie v roce 1890 z politických důvodů - kvůli Unii. Není žádným tajemstvím, že stále existují více či méně početné skupinky, které se drží původního učení.
|
]
Re: Re: Re: Svědectví odpadlíka, od tohoto případu bych odpadl ale co mládež? (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Neděle, 06. duben 2008 @ 04:57:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Je rozdíl si vzít počestně více věkově zralých manželek, jestliže to společnost dovoluje a mít s nimi potomky. Je ale rozdíl držet na farmě osamocenou mládež max, do 17 let věku, To není řádná polygamie, ale omezování. |
]
|
|
Re: Svědectví odpadlíka, který vůbec ení odpadlíkem, jen najednou měl záblesk pravdy (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Pondělí, 07. duben 2008 @ 01:11:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Milý pane Jakube : Nejste žádný odpadlík, jste člověk, který POZNAL. Možná později napíši více, ale to, co jste poznal, je důvěrně známo v advaitě, možná i v zenu (ten neznám dost). V křesťanských církvích nepochopí - jsou svázání pojmem ´litera platí´ a nevěří jinému. Bojí se odklonu od písma a také ďábla. Je s mini potíž. Netrapte se tím, pravda je sladká. Ani těch jejich řeči o egu si nevšímejte atd. -z toho si nic nedělejte, i když něco neznají, ale přece odsuzují (škoda). Křesťanství a judaismus jsou dnes náboženstvím ne poznání, ale poslušnosti. No a to nejde k pravdě ( v dřívějších dobách vedlo).. S pozdravem Miroslav Kořínek. svobodomyslný křesťan |
|
|
|
|
