Tak, všechno co jste psali jsem si přečet.
Co k tomu můžu říci:
1. Myslím že onanie a vůbec sexualita je natolik důležitá věc v našem životě a proto bychom měli o ní mluvit. Protože jak jinak dojdeme k pravdě!
2. Jsem římsko-katolík. Proto bych se rád vyjádřil k tomu názoru o katolických kněžích. Nedívejme se na ten problém tak, že podle sebe soudím tebe. Tzn. že pokud já neovládám své pudy, neznamená to, že by jiný to nedokázal. Sám jsem si zvolil život v celibátu a odejdu ke kapucínům. Myslm si, že postrádat sexualitu v životě a to v plné míře, tedy i masturbaci, není nemožné, zvláště, chce-li tomu Bůh. Znám spousty lidí, kteří žijí bez sexu i masturbace a nedělá jim to problémy, našli něco, co pro ně znamená víc.
3. Když se rozhoduji, jestli je nebo není masturbace hřích, pak se dívám na tyto hlediska:
- Uráží to Boha?
- Poškozuje mě to v některé oblasti života?
- Proč chci masturbovat?


Než na to odpovím, povím krátce svůj příběh.
V dětství, od 11 let, jsem nevěděl nic o sexualitě a nevědomky jsem se tak dostal k masturbaci neustálými hrátkami s genitáliemi. Když jsem došel poprvé k erekci, strašně jsem se vyděsil, nevěděl jsem vůbec o co jde. Ale po chvíli přešel pocit strachu a převládla touha, touha ukájet pud. Tak jsem se pomalu ale jistě řítil do závislosti. Čím jsem byl starší, tím jsem masturboval častěji a nedovedu vám říci jak často, je to velké číslo. Po pár letech jsem se dozvěděl, že je to považováno za hřích, odmítal jsem to. Ale s pokrčujícím věkem jsem si uvědomoval, že to se mnou velmi cloumá. Nedokázal jsem si poručit a to ve všem, nejen v sexualitě. Stal jsem se otrokem svých pudů.
Až od patnácti let jsem se postavil k masturbaci jako k hříchu a začal proti němu bojovat. Nebylo to snadné, velkým úspěchem bylo, když jsem se ovládl na týden, nebo na 14 dní. Jenže když jsem se neudržel, upadl jsem do velké deprese a boj vzdal. V tu dobu jsem se začal rozhodovat, jestli půjdu do řádu a toto byla obrovská překážka. Snažil jsem se o to víc a o to větší byly deprese. Hodně mi v mém boji pomohla knížka od André Léonarda: Ježíš a tvoje tělo. Tady se k masturbaci staví jednoznačně jako k hříchu. Protože onanie je ukájení tělesných sobeckých potřeb. Sexualita je Boží dar, daný ke sdílení, proto sebeukájení je sobecké a jakékoliv sobecké projevy jsou hříšné, dusí duchovní život v nás.
Tento fakt mi ukázal na mě samotném, že je to pravda. A toužil jsem o to víc se z toho dostat. Teď je mi 19 let a upřímně pravím, nikdy se z toho nedostanu, alespoň dokud budu reprodukce schopný. Touha po ukájení pudů je určitě v každém člověku, tak jako touha jíst dobré jídlo.
Ale abyste mne dobře pochopili: nikdy se nedostanu z toho pokušení. Je to asi čtvrt roku, co jsem nemasturboval. Ano, je to strašně krátká doba, ale je to úspěch v tom, že jsem zjistil, že je tu víc než pudovost, je tu víc než ukájení a taky že na to sám nestačím. Bůh mi pomáhá a já začal od té doby přijímat jeho pomoc.
A teď odpovím na ty otázky:
Masturbace uráží Boha, protože je to znehodnocování jeho daru, který náleží manželskému páru.
Masturbace mě poškozuje, dusí můj duchovní život.
A masturbaci volím proto, že chci ukojit svou žádost, to není dobrý důvod.

Ve všech případech já odpovídám: MASTURBACE JE HŘÍCH
Nechci masturbovat a s pomocí Boží se mi to daří, chci víc než ukájení pudů a navíc nechci hřešit. Tím končím, to je můj názor.