Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 228, komentářů celkem: 429563, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
 mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 512 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116490127
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Sola Scriptura - záruka neomylnosti?
Vloženo Neděle, 24. únor 2008 @ 19:42:52 CET Vložil: Bolek

Dotazy čtenářů poslal KatolikRimsky

Dotaz pro místní diskutéry

Mám na vás otázku:

Když je pravidlo SOLA SCRIPTURA zárukou neomylnosti v křesťanské víře, proč protestanté, kteří se tímto nebiblickým pravidlem řídí, mají tolik různých odlišných a navzájem si odporujících výkladů biblického slova, včetně různých herezí? Kdo dokáže rozsoudit, který výklad je správný? Proč toto pravidlo SS nefunguje?
Ptám se na základě toho, jak se zde na GS neustále mezi sebou hádáte: charismatici, baptisti, evangelíci, letniční, adventisti atd.

Podobná témata

Dotazy čtenářů

"Sola Scriptura - záruka neomylnosti?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 104 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Sola Scriptura - záruka neomylnosti? (Skóre: 1)
Vložil: aviaf v Neděle, 24. únor 2008 @ 20:01:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.ucl.ac.uk/ssees/people/economics-and-business-staff-folder/tomas-cvrcek
To je prece jasny, ne? Protoze protestanti nad sebou nemaji zadnou centralizovanou politickou moc, ktera by disidenty za ideologicke odchylky perzekvovala a tak si nasilim vynucovala stranickou linii...

Aviaf



Re: Sola Scriptura - záruka neomylnosti? (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Neděle, 24. únor 2008 @ 20:06:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Díky za provokativní článek. Podle Tvého uvažování by zřejmě pravidlo SS platilo, pokud by všechny církve toto zastávající měly stejné učení, stejnou liturgii a stejnou teologii. Co ale říká Písmo:

Ef 4,4 Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni;
Ef 4,5 jeden je Pán, jedna víra, jeden křest,
Ef 4,6 jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.

Nikde zde nečtu:

jeden je katechismus, jeden je kodex a jeden papež, který spolu s biskupy na ekumenickém koncilu předkládá k věření neomylná dogmata.

Bible totiž, sama o sobě, k uniformitě nevede a rozdílnost, spolu s dialektickým napětím, obsahuje. Navíc nikde v Bibli nevidím usilování o jednotu 100% dogmatickou (viz maso obětované modlám, svátky...), ale o jednotu Ducha. Studoval jsem spolu s baptisty, metodisty, evangelíky, lidmi z CB a dokonce i s jednou adventistkou. Pokud mohu posoudit, lišili jsme se v různých věcech, ale jednota Ducha byla mezi drtivou většinou z nás. Pokud bych vzal deset zcela náhodně vybraných katolíků a deset zcela náhodně vybraných evangelikálů z různých církví, jsem přesvědčen, že by v jejich pojetí víry bylo mnohem více rozdílů, než mezi těmi evangelikály. Mezi praktikujícími katolíky jsem se běžně setkal s vírou v reinkarnaci, s praktikováním lidového léčitelství a spoustou pověr ohledně svatých. Že to jejich církev neučí? No jasně, ani neomylné učení nezajistí shodu názorů. Zkus se podívat na katolický Christnet :-)Duch však vede ke Slovu a jednota Ducha posléze vede i k jednotě učení, ale ne ke stejným důrazům a pohledům.



Re: Sola Scriptura - záruka neomylnosti? (Skóre: 1)
Vložil: nula v Neděle, 24. únor 2008 @ 20:17:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
--mají tolik různých odlišných a navzájem si odporujících výkladů biblického slova, včetně různých herezí?--

To je i uvnitř každé církvě i ŘKC -kde jsou různé proudy jak dnes tak v minulosti,akorát navenek se v těchto věcech prezentuje jednota  a jeden oficiální názor shrnutý vlastně v katechismu u ŘKC. Znám např. případ jednoho studujícího kněze,který se dostal při výkladu Bible do rozporu s oficiálními tvrzení církve ,tak ho ve 4 . ročníku teologické fakulty vyloučily. 



Re: Sola Scriptura - záruka neomylnosti? (Skóre: 1)
Vložil: Eleazar v Neděle, 24. únor 2008 @ 20:31:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Princip sola scriptura nefungule na 100% protože:
1)nemáme jednotný čtení Písem, existujou různý varianty čtení
2)nikdo z nás neni rodilej mluvčí biblický řečtiny

z toho vyplývá určitá "tradičnost", který se ani já, známej antitradicionista nevyhnu, protože to nejde:
1)Musim přijmout jeden typ různočtení na úkor ostatních s tim, že to možná vyberu správně a nebo taky ne. Při výběru se mužu řídit buď Pascalovou teorií her (muj případ), vědeckejma trendama (určovanejma tradicí), dosavadní praxí, svévolnym srdcem či něčim úplně jinym.
2)Musim věřit, že překladatelé Bible starořečtinu ovládaly, což je problém. První překlad Blble do češtiny přímo ze starořečtiny (ne z latiny) byl pořízen až Jednotou Bratrskou mnoho let po pádu Konstantinopole, takže asi žádnej Čech už nepamatuje biblickej jazyk jako živej jazyk, takže já, kristovec III.tího tisíciletí, se musim spoléhat nato, že latinská či byzantská jazykovědná tradice uchovala znalost biblický řečtiny na použitelný úrovni, a že současný překladatelé (ovlivněný tradičníma překladatelskejma trendama zvláště v německy mluvících zemích) tuhle použitelnou úrovní starořečtiny disponovali, protože jesli ne, tak sem víte kde

eleazar



Re: Sola Scriptura - záruka neomylnosti? (Skóre: 1)
Vložil: KatolikRimsky v Neděle, 24. únor 2008 @ 20:44:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jaká jsou kritéria pro správný výklad Písma? Který výklad je správný?



STRUČNÁ OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SCRIPTURA (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Neděle, 24. únor 2008 @ 21:01:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

STRUČNÁ OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SCRIPTURA


„Pokud chceme někoho svést ze správné cesty, tak mu nejprve seberme kompas.“

Co v článku najdete
  1. Co princip Sola Scriptura neznamená.
  2. Co princip Sola Scriptura naopak znamená
  3. Důsledky opuštění principu Sola Scriptura.
  4. Proč se na pricip Sola Scriptura útočí?
  5. Poznámky k dění na GS ve vztahu k Sola Scriptura.
         


1. Co princip Sola Scriptura neznamená

Sola Sriptura, tedy pouze Písmo (Bible), neznamená, že bychom snad nemohli číst s užitkem jiné knihy než Bibli. Neznamená ani odmítnutí jakékoliv tradice v našich církvích, která není v Bibli zmíněna. Neznamená ani to, že co není zmíněno v Bibli by se snad nesmělo činit. Asi žádný soudný člověk nepochybuje, že apoštolové, kteří používali při misijních cestách lodě, by jistě neměli nic proti používání letadel.



2. Co princip Sola Scriptura naopak znamená

Znamená, že věříme, že Bible je Slovo Boží a že si Pán Bůh dovedl zařídit, abychom tuto úžasnou Knihu mohli držet v rukou. Samozřejmě se tak stalo skrze mnoho „druhotných příčin“ a Pán Bůh si použil řadu lidí k sepsání jednotlivých knih Bible a k sestavení Kánonu. Věříme, že ve světle Bible je třeba posuzovat a poměřovat vše ostatní. Například církevní tradice vůbec nevadí a naopak může být často užitečná. Jsou-li v ní však prvky, které odporují Bibli, nesmíme zaváhat ani na okamžik a musíme je odstranit. Princip Sola Scriptura uplatňujeme i pro posuzování koncilních dokumentů nebo výroků papežů. Cokoliv v nich odporuje Bibli, je třeba odmítnout a už vůbec se to nemůže prohlašovat za inspirovamé Duchem Svatým. Bůh si přece nemůže odporovat.


Princip Sola Scriptura by tedy mohl být definován takto:
Bible je jediným měřítkem, podle kterého poznáváme pravost nebo nepravost všeho ostatního. Podobně jako falešné bankovky poznáme pečlivým porovnáním s bankovkou pravou.



3. Důsledky opuštění principu Sola Scriptura.

Předně je třeba zdůraznit, že platnost principu Sola Scriptura se těžko dokazuje. Je to naopak výchozí předpoklad, tedy axiom, z kterého se vychází a na kterém se staví. Je tedy otázkou víry, zda tento princip přijímáme či nikoliv. Ale tak je to i s existencí Boha a se vzkříšením Ježíše Krista. Buďto věříme v Boží existenci, nebo věříme v Boží neexistenci.

Když zmíněný princip opustíme, najednou ztratíme pevnou půdu nohama. Ztratíme Skálu Božího Slova a ta je nahrazena bahnem lidských výmyslů, v kterých se pak topíme. Vše se najednou zrelativizuje. Jeden se třeba prohlasí za proroka a řekne: „Mě Duch Svaty zjevil to a to“. Další řekne: „Ke mě do pokoje přišel Ježíš a ukázal mi že máme dělat tamhleto.“ Jiný křičí: „Panna Maria ve Fatimě říká, abychom se víc modlili růženec – to světu pomůže.“ A ještě jiný povída: „Medjugorská panenka Maria vzkazuje, že máme činit za prvé to, za druhé ono a nazapomínat na tamto.“ Někdo jiný řekne: „Papež povídal, že máme více číst katechismus a ....“ Znamý TV evangelista nám vypráví, že ho Duch Svatý tahal za rukáv atd. atd.

Zkrátka opuštění principu Sola Scriptura vede k tomu, že se ocitneme v chaosu polopravd lží a pověr. Nikdo si už nemůže být jistý, čemu se dá vlastně věřit. Do křesťanství se začíná vlévat pohanství a blíží se náběh na synkretismus. Nepřipomíná Vám to, přátelé, současnou situaci?

Když se však podíváme do dějin křesťanství, vidíme jak moudré je pevně se držet Bible. Kdykoliv se od ní Církev vzdalovala, propadala se do temnot a vzdalovala se tím samozřejmě i Bohu. Jedině Bible pak ukazovala, jak moc se Cíkev Bohu vzdálila, a proto bylo vlastnictví Bible ve srozumitelném jazyze stíháno a považováno za velmi nebezpečné. Naopak oživení Církve bylo spojeno s návratem k Božímu Slovu.



4. Proč se na pricip Sola Scriptura útočí?

Tento princip vždy byl, je a až do příchodu Pána Ježíše Krista bude terčem útoků. Je to logické a není to překvapivé. Pokud chceme někoho svést ze správné cesty, tak mu nejprve seberme kompas. Od nepřátel Božího Slova je chytré, že postupují plíživě, krůček po krůčku. Nejprve položí lidskou tradici na roveň Bibli, a pak ji pozvolna Bibli nadřazují. Jak se protibiblická tradice rozrůstá, tak kráčí dále a dále od Boha a postupně si vytváří svoje učení a svůj systém. Pak se vytvoří „učitelský úřad,“ který umožní interpretaci Bible ve „světle,“ tedy vlastně ve tmě lidských výmyslů. Když se lidské mozky naprogramují nejprve poučkami vhodného katechizmu odvozenými z „učitelského úřadu,“ tak už pak často ani četba Bible nepředstavuje pro systém příliš velké ohrožení. Systém se časem může tvářit navenek i docela vlídně, nicméně jakýkoliv pokus o návrat na skálu Božího Slova je nemilosrdně likvidován

Celý čánek: STRUČNÁ OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SCRIPTURA















KDO JE Z BOHA, SLYŠÍ JEHO SLOVA. OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SRIPTURA II (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Neděle, 24. únor 2008 @ 21:03:59 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
KDO JE Z BOHA, SLYŠÍ JEHO SLOVA.  OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SRIPTURA II.


Jan 10:27 (NBK)

„Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě.“


Obsah článku:

Úvod


I. Vnitřní svědectví o pravosti Bible

1. Naplněná proroctví

2. Ježíšův respekt k Písmu

3. Aplikace principu Sola Sriptura v Beroji

4. Věrohodnost Nového Zákona

5. Další vnitřní svědectví o pravosti Bible


II. Kdo je z Boha, ten slyší Jeho Slova

Závěr



Úvod

K článku nazvanému „STRUČNÁ OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SCRIPTURA,“ (link: http://www.granosalis.cz/article.php?sid=4436 ) přišla jedna zajímavá otázka typická pro naše římsko-katolické přátele (pravděpodobně z nějaké instruktážní apologetické příručky). Ta otázka zněla ve smyslu: „Kde je v Bibli psáno Sola Scriptura?“  Nutno připustit, že je to docela elegantní chyták. Ocitáme se totiž v podobné situaci, jako bychom měli dokázat že, 1+1=2, což je docela nesnadné. Autor té otázky zřejmě nečetl článek příliš pozorně, protože v článku jsem uváděl, že princip Sola Sriptura, je výchozím předpokladem, tedy axiomem, na kterém se dále staví. Tomuto předpokladu buďto věříme nebo ne. Podobně jako věříme nebo nevěříme v existenci Boha. Přesto je dobré nezapomínat na fakt, že ačkoliv v Bibli nikde přímo napsáno Sola Scriptura nenajdeme, svědčí sama Bible jasně o své pravosti. Navíc o její pravosti svědčí sám její Autor, totiž Bůh.



Nejprve se tedy podívejme, jak svědčí Bible sama o sobě.



I. Vnitřní svědectví o pravosti Bible

1. Naplněná proroctví
V Bibli existuje celá řada proroctví, která se už naplnila. Mnoho z nich se vztahuje přímo k Ježíši Kristu. O těch snad ani netřeba na GS hovořit. Zmiňme tedy jen jako příklad proroctví z Izajáše o perském králi Kýrovi. Je to úžasně podrobné proroctví, které obsahuje i jméno krále Kýra a vzniklo mnohem dříve, než se tento král narodil. Taková jednoznačná a detailní naplněná proroctví jsou trnem v oku liberálům. V minulém století byly v liberálních kruzích v módě hypotézy, že proroctví byla napsána později (když už se události v nich popsané staly). Po nálezu kumránských svitků s velmi starými opisy Izajáše se však od těchto hypotéz začalo ustupovat. Současně už nejsou tak populární ani názory, že Izajášů bylo několik. Výše zmíněný příklad krásně ilustruje nejen pravdivost Bible, ale i fakt, že Bůh je vševědoucí i v tom smyslu, že zná do detailů celý průběh historie. Jak se krásně říká v angličtině: „History is His story.“


2. Ježíšův respekt k Písmu
Když Ježíš Kristus chodil skoro už před dvěma tisíci let po této Zemi byl Písmem vlastně dnešní Starý Zákon. Ježíš o Písmu mluvil s velkým respektem. Citáty s Písma bojoval se satanem v době pokušení a citáty z Písma používal jako argumenty při teologických diskusích. Citoval z Tóry, Proroků i z Žalmů. Dobře si byl vědom, že Písmo svědčí o Něm. Když Jan Křtitel z vězení posílal vzkaz k Ježíšovi, s dotazem, zda je ten Mesiáš, Ježíš mu odpověděl citací poroctví z Izajáše, které se na Něj vztahovalo.

3. Aplikace principu Sola Sriptura v Beroji
Bible pozitivně hodnotí horlivost Židů v Beroji. Když jim bylo zvěstováno Evangelium, pečlivě je zkoumali ve světle Písma (tehdy SZ). Nepatřili mezi naivky, které spolknou kdejaké atraktivně se tvářící učení i s navijákem. Když tedy zjistili, že Evangelium je v souladu s Písmem, mohla stát jejich víra na opravdu
pevném základě.

4. Věrohodnost Nového Zákona
Ve své druhé NZ epištole řadí apoštol Petr Pavlovy listy mezi Písma. Další ve vztahu i k NZ viz část II.

5. Další vnitřní svědectví o pravosti Bible
V Bibli najdeme dokonce místa, kde se o Bohu hovoří jako o Slovu a naopak o Slovu jako o Bohu. To má své důsledky. Slovo Boží není mrtvá litera – je živé. A neúcta a neláska Bpžímu slovu znamená neúctu a nelásku k samotnému Bohu. Napdení autority Božího Slova pak znamená napadení autority samotného Boha. V Bibli také najdeme svědectví o tom, k čemu je Písmo dobré – jakýsi návod k použití. Je také konstatováno, že Písmo je Bohem vydechnuté. Zde uvedená svědectví samozřejmě nejsou vyčerpávající a čtenáře tohoto článku jistě napadne celá řada dalších míst v Bibli potvrzující autenticitu Bible samotné.




II. Kdo je z Boha, ten slyší Jeho Slova

Podobně jako pes zná hlas svého pána, znají Boží děti hlas Boží. Jednoduše poznají, když čtou Bibli, že to nejsou obyčejná lidská slova, jako nacházíme v jiných knihách. Poznají řeč pravého Boha – Boha Bible.
Pán Ježíš říká:


Jan 10:27 (NBK)

„Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě.“

Tento poslední argument je velmi pádný, ale má omezenou platnost. Není to argument úplně pro všechny. Je to totiž argument pro všechny ovce, nikoliv však pro kozly. Ovce totiž slyší Ježíšův hlas a věří Jeho Slovům. Jenže ne všichni slyší s vírou Jeho Slova. Proč? Protože nejsou všichni z jeho ovcí. Ježíš říká:


Jan 10:26 (NBK)

„Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí, jak jsem Vám řekl.“



Závěr

Važme si Bible. Co bychom bez ní věděli o Bohu? Vždyť Bůh je schopen existence mimo čas prostor a hmotu. Tomu jistě věří všichni, kdo nejsou pantheisté. My však jsme naopak uzavřeni v čase, prostoru a hmotě. Jsme tedy naprosto odkázání na Boží sebezjevení. A Bůh se nám dal poznat v Bibli. Samozřejmě, že máme volbu Bibli ignorovat. Můžeme si pak vytvořit, namísto pravého Boha Bible, jen příjemného bůžka vlastních představ a nakonec být i s ním uvrženi do ohnivého jezera. Pokud však hledáme spásu, pamatujme, že ji nalezneme pouze u pravého Boha – Boha Bible.


KDO JE Z BOHA, SLYŠÍ JEHO SLOVA. OBHAJOBA PRINCIPU SOLA SRIPTURA II.



Kam vede opuštění principu sola Scriprura? (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Neděle, 24. únor 2008 @ 21:19:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Kam vede opuštění principu sola Scriprura? Viz následující článek:

ŘÍMSKOKATOLICKÁ CÍRKEV SE ROZEŠLA S KŘESŤANSTVÍM; TRIDENTSKÝ KONCIL V ČEŠTINĚ

Římský katolicismus se zrodil počátkem čtvrtého století, když císař Konstantin zasnoubil křesťanství s pohanstvím. Tak se otevřela široká cesta pro invazi pohanských praktik a pověr. Abychom však byli fér, musíme přiznat, že k fatálnímu zpohanštění učení římskokatolické církve nedošlo najednou, ale jednalo se spíše o postupný proces hromadění bludů. Zajímavou vlastností římského katolicismu je totiž princip kumulace bludů v čase. Tento princip spočívá ve skutečnosti, že římskokatolická církev nikdy neruší bludy, které se již jednou staly součástí jejího oficiálního učení, ale naopak další bludy přijímá. Z tohoto principu kumulace bludů vyplývá, že stav učení dnešní římskokatolické církve je mnohem horší, než jaký byl například v době Karla IV.

Otázkou ovšem je, kdy se vlastně učení římskokatolické církve dostalo do zásadního konfliktu s pravdou Božího Slova - Bible. Věřím, že milníkem od kterého není možné považovat oficiální učení římskokatolické církve za křesťanské se stal Tridentský koncil, který se konal v letech 1545-1563. Tridentský koncil totiž, ve svých článcích o ospravedlnění, přijal falešné evangelium a křesťany věřící pravému Evangeliu proklel.


Níže je jako příklad uvedeno několik kánonů (článků) Tridentského koncilu, které se týkají ospravedlnění.

Celý článek: ŘÍMSKOKATOLICKÁ CÍRKEV SE ROZEŠLA S KŘESŤANSTVÍM; TRIDENTSKÝ KONCIL V ČEŠTINĚ



Re: Sola Scriptura - záruka neomylnosti? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Neděle, 24. únor 2008 @ 22:18:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Ahoj Katolíku římský.

  Jako katolík (neřímský) bych k tomu něco málo napsal. Zažil jsem římskou jednotu a zažil jsem jednotu Ducha a Písma svatého, tak bych to snad mohl porovnat.

  Definice: Mezi dvěma znovuzrozenými křesťany, kteří věří bibli je větší jednota, než mezi dvěma katolíky, kteří sedí těsně vedle sebe v jedné lavici jednoho kostela na stejné mši.

  Je to dáno tím, že
1. římsko katolická církev je slepenec obrovského množství sekt a lidí, které mají společný pouze respekt k hierarchii směrem k římu.
2. o víře se v katolické církvi většinou nediskutuje. V katolické církvi se například zeptáš: "Jsi věřící?" Někdo ti odpoví "Ano", jiný "Ne" a ta odpověď má smysl. Nikdo už nikdy nezkoumá komu a čemu jsi vlastně věřící. Veškeré vyučování, napomínání, diskuze jdou "zezhora dolů", nikdy ne naopak.

  V římsko-katolické církvi tak bez větších problémů najdeš sedět a klekat vedle sebe jógistu, proutkaře, vyznavače Královny nebes, ateistu, komunistu a někdy i třeba křesťana. Lidé sedící vedle sebe se často ani neznají, třeba se ani v běžném životě nesnáší. Je velmi vysoká pravděpodobnost, že se o obsahu své víry nebavili nikdy s nikým, natož pak jeden s druhým.



  V běžné křesťanské církvi a i církvi obecné je to jinak. Všichni vědí, že bible pravdivá, je to Boží slovo, na které se dá postavit. V bibli je 90% věcí, které jsou "nad slunce jasné" a není na nich extra co řešit a protestanti si sami mezi sebou o nich nijak extra nepodistkutují. Maximálně najdeš úchylky v některých církvích, které se oddělily od římské a přejaly její praxi a vyznání (křest nevěřících, neděli místo soboty a další věci)

  Ale rozhodně není bible zárukou neomylnosti v křesťanské víře. Měl bys přeci znát už slova prvního papeže, že "žádné proroctví Písma nespočívá v něčím vlastním výkladu." A v církvi je mraky proroctví. Písma byla dána církvi a tak každý rozumný křesťan obsah svojí víry (t.j. komu a co věří) s církví řeší.
 



777 (Skóre: 1)
Vložil: nula v Pondělí, 25. únor 2008 @ 07:01:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
--Otázkou ovšem je, kdy se vlastně učení římskokatolické církve dostalo do zásadního konfliktu s pravdou Božího Slova - Bible--

Jenže prohlášení určité skupiny textů za Boží Slovo je také jedním z dogmat církve kterou kritizuješ:-) a toto dogma vzniklo ještě později než za císaře Konstantina.   



Re: Sola Scriptura - záruka neomylnosti? (Skóre: 1)
Vložil: cumbulak v Úterý, 26. únor 2008 @ 09:26:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ano, je zarukou neomylnosti. A teraz nasleduje otazka, na ktoru si zabudol. Neomylnosti v com? NEOMYLNOSTI V CESTE ZA SPASOU.
Neriesi deatily sposobu zivota na zemi. Tazko mozes chciet, aby si laponci umyvali na Velku Noc nohy v kostole, rovnako nebudes cakat, ze eskimaci budu mat v chrame olivove ratolesti.

> Kdo dokáže rozsoudit, který výklad je správný?

Mas dojem, ze hladne spasy mame rozne vyklady? To je pre mna prekvapenie. A myslim, ze nielen pre mna.

> Proč toto pravidlo SS nefunguje?

Pretoze v Norimbergu vacsinu z nich odsudili na smrt a prezivsi sa skryvaju. :-)

> Ptám se na základě toho, jak se zde na GS neustále mezi sebou hádáte: charismatici, baptisti, evangelíci, letniční, adventisti atd.

Ak si si vsimol, "hadky" su o fyzcikych prejavoch pocas pozemskeho zivota, grafike sluzieb Bozich a podobne, hadky nie su o tom, ako budeme spaseni. Prirozdene, treba kus poopravit aj tvoj zoznam: charismatici, baptisti, evangelíci, letniční, adventisti

charizmatici = letniciari - od slova letnice - pentecost - sviatok zoslania Ducha Svateho. Ja som napriklad presvedceny o tom, ze za touto saskarnou stoji RKC a preto to nie su protestanti. Navyse charousi sa ani neriadia principom, ktory rozoberas. Takze zo zoznamu si ich kludne vyciarkni.





SOLA SCRIPTURA fungovat ani nemůže, protože ... (Skóre: 1)
Vložil: Hyperion v Středa, 27. únor 2008 @ 15:42:26 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
1) Bez nějaké církevní tradice ani nevíme, jaké Písmo by mělo být měřítkem (kánonem). Týká se to obou zákonů - u Starého zákona není žádný biblický (a podle mě ani jiný) důvod, proč nepřijmout tzv. deuterokanonické knihy. Ještě horší je situace u Nového zákona. Podle jakého měřítka zvolit, které knihy jsou inspirované a které nikoli? Protestanté tak nějak automaticky akceptují církevními koncily vybrané knihy. V prvních stoletích křesťané používali se stejnou vážností i knihy, které dnes v Bibli nenajdeš, nebo je najdeš jen u menšin. Nezřídka se argumentuje tím, že jsou to spisy, které jsou částečně (nebo zcela) v rozporu s teologií, která je ale založena na dnešním kánonu.

2) Existuje spousta různočtení a alternativních verzí, které se obvykle vyskytují v dochovaných textech méně často. Opět ale nevíme, jak je to u nich s inspirovaností. Snad nikdo nepochybuje o tom, že Ježíš toho za svého života řekl mnohem víc než se můžeme dočíst v dnešní Bibli. Mnoho jeho výroků se určitě nedochovalo vůbec, ale my nemáme žádnou možnost poznat jeho autentická slova - pokud tedy opět nevycházíme z víry (vyznání), které je už založeno na koncily přijatém textu.

3) Překlad Písma není možný bez tradice. Vezmi si třeba slovo epiúsion u chleba v Mt 6,11, který je ve Vulgátě přeložen jako supersubstantialem. Oba termíny se skládají z předpony "nad" a slova "podstata (substance)", takže je zle překládat jako nadpodstatný (v trojičním dogmatu se používá "homo" + "úsios" = soupodstatný, stejné podstaty).

4) Ani výklad není bez tradice možný. Jak poznáš, co je míněno obrazně (viz třeba Mt 5,30nn)? Každý z nás je ovlivněn tradičním výkladem (katolickým či protestantským) a pochopením Bible, takže tak nějak podvědomě čteme to, co si myslíme, že tam má být. Co myslel Ježíš výroky v Mt 26,26 a 28?

I kdybychom zapomněli na body 1) a 2), je jasné, že princip Sola Scriptura vede ke zmatkům a vzájemným rozporům. Jsou např. křesťané, kteří z něj vyvozují trojiční nauku, a také tací, kteří ji na základě stejného principu popírají. A tyto rozdíly se netýkají jen nějakých podružností (např. šátku na hlavách žen). V praxi to můžeš, jak jsi správně poukázal, vidět i tady - porovnej si porozumění Písmu u Aviafa, Eleazara, Gojima a likvida. Jestli se nepletu, jde o čtyři "soloscripturisty".

Stránka vygenerována za: 0.64 sekundy