Objevily se otázky nad konečnou formulací modlitby za židy ve velkopátečních přímluvách. Tyto přímluvy se týkají řady kategorií společnosti: křesťanů, katechumenů, politiků, věřících jiných náboženství, nevěřících a také židů. Je nutno poznamenat, že starší předkoncilový obřad velikonočního tridua (Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota) se v praxi nebude vůbec používat. Texty těchto dnů v něm budou pouze pro úplnost. Původní předkoncilové znění již neodpovídalo dokumentům II. vatikánského koncilu a změněné atmosféře mezináboženských vztahů. Právem na ni dnes odkazovali někteří židé. Současné změněné formulace odpovídají dnešnímu stavu těchto vztahů.

Podívejme se na jejich znění: ve výzvě k modlitbě za židy se žádá, aby Bůh osvítil jejich srdce, aby „uznali Ježíše Krista jako Spasitele všech lidí“. To je ve shodě s úmysly a touhou velkého žida, Pavla z Tarzu. Podobně se modlíme i za jiné lidi. Ve vlastní modlitbě oné přímluvy se v duchu Starého zákona prosí za to, „aby celý Izrael byl spasen“. To je echo tužby celého Izraele ve Starém zákoně. Odcitujme modlitbu, kterou se právě v tom duchu modlil starý žid Simeon, když se setkal s novorozeným Kristem: „… moje oči uviděly tvou spásu … ke slávě svého izraelského lidu …“. Výše uvedená modlitba z Velkopátečních přímluv tedy zůstává v linii tužeb a proseb Starého zákona a nikdo jí nemůže poctivě nic vytýkat.