Barry Walters, profesor porodnictví na Universitě západní Austrálie, v časopise Medical Journal of Australia navrhuje, aby každý pár, který má více než dvě děti, platil zvláštní daň za zvýšení uhlíkových emisí.
"Každé novorozené dítě v Austrálii je potenciálním zdrojem emisí skleníkových plynů, nejen tím, že dýchá, ale tím, že zvyšuje spotřebu přírodních zdrojů", píše Walters.
Naopak za nákup kondomů nebo sterilizaci by měli lidé dostávat "uhlíkové kredity".
Jaké jsou skutečné problémy populace a zdrojů?
Julian Simon
Když byla kniha The Ultimate Resource vydána poprvé (r.1981), zdály se její závěry většině čtenářů
přitažené za vlasy a mnoho z nich šokovaly. Ale události, ke kterým již od té doby došlo, jen
potvrdily predikované trendy vývoje a zde provedené analýzy.
Výživa. Navzdory všeobecnému mínění se průměrná výroba potravin od 2. světové války
zvyšuje. (Jedná se o zatím jediné období, pro než existují potřebné údaje). Také přinejmenším
od minulého století ubývá hladovějících. Průměrná produkce potravin se ve vyspělých zemích
v posledních staletích zvýšila, což bezpochyby znamená, že lidé jedí lépe. Existuje tedy pádný
důvod věřit, že lidská výživa se i v budoucnosti bude neustále zlepšovat bez ohledu na
pokračující populační růst.
Půda. Zemědělská půda nepředstavuje pevně daný zdroj. Přesněji řečeno, množství
zemědělské půdy se značně zvyšuje a je pravděpodobné, že se bude dále zvyšovat tam, kde
bude potřeba. Paradoxně v zemích, které jsou nejlépe zásobovány potravinami jako USA, se
množství obdělávané půdy snižuje, protože je ekonomičtější realizovat vyšší výnosy na menší
ploše než zvyšovat celkovou plochu zemědělské půdy. Proto se mj. ve Spojených Státech
rychle zvyšuje množství lesů, rekreačních ploch a divoké přírody – je to neuvěřitelné, ale
fakticky doložené.
Přírodní zdroje. Držte si klobouky – naše zásoby přírodních zdrojů nejsou omezené. Ani
dosavadní zkušenosti nezakládají důvod očekávat, že přírodní zdroje budou časem vzácnější.
Spíše můžeme říci, slouží-li nám historie jako průvodce, že se přírodní zdroje postupně stanou
méně nákladné, tudíž méně vzácné a budou v příštích letech tvořit menší část našich výdajů.
Populační růst má tedy dlouhodobý blahodárný vliv na stav přírodních zdrojů.
Energie. A teď si držte klobouky, jedeme z kopce – dlouhodobá budoucnost našich zásob
energie je totiž přinejmenším stejně tak růžová jako u ostatních přírodních zdrojů, i když čas
od času státní zásahy dočasně zvyšují její cenu. Omezenost tedy ani zde není problémem. A
dlouhodobý vliv dalších lidí, kteří se teprve narodí, působí jako zásobárna pro rozvoj levné
energetické zásoby, která je téměř nevyčerpatelná.
Znečistění. Tato záležitost je tak komplikovaná, jak si přejete, aby byla. Ale mnoho ekologů,
stejně jako většina ekonomů, souhlasí s tím, že růst populace není hlavním viníkem, co se
vytváření a redukce znečištění týče. Klíčovým trendem je, že doba dožití, která je nejlepším
souhrnným indexem hladiny znečištění, se s růstem světové populace markantně zlepšila.To
odráží zejména enormní pokles nemocí způsobených znečištěním během posledních pár
století.
Životní úroveň. Krátkodobě vyšší počet dětí představuje vyšší náklady, i když náklady
„nerodičů“ jsou relativně nízké. V delším horizontu však průměrný příjem bude
pravděpodobně větší s rostoucí populací, než s populací stacionární, a to jak ve více či méně
rozvinutých zemích. Pokud si přejete platit současné náklady za budoucí přínosy, zaleží to na
tom, jakou váhu pro vás má budoucnost ve vztahu k přítomnosti, neboli na vašem žebříčku
hodnot.
Fertilita. Tvrzení, že chudí a nevzdělaní lidé se množí bez omezení je prokazatelně mylné i
pro nejchudší a nejprimitivnější společnosti. Zámožní lidé, kteří věří, že chudí nezvažují
důsledky toho mít víc dětí, jsou jednoduše arogantní, neinformovaní případně obojí.
Budoucí populační růst. Populační prognózy jsou vydávány s jistotou a pompou. Prognózy
publikované dosud americkými vládními agenturami a OSN byly jen o trochu lepší (pokud
vůbec) než nejnaivnější prognózy.
Např. odborníci ve 30. letech 19. století předvídali, že americká populace se před přelomem
století sníží až na 100 miliónů lidí. V roce 1989 americký statistický úřad prognózoval, že
americká populace dosáhne svého maxima 302 mil. obyvatel v roce 2038 a pak se bude
snižovat. Již o 3 roky později tentýž úřad předpověděl 383 miliónů v roce 2050 s maximem
v nedohlednu.
Současné trendy ukazují, že i když celková světová populace roste, hustota obyvatel se na
většině zemského povrchu snižuje. Je tomu tak dnes ve vyspělých zemích: i když celková
populace zde v letech 1950-1990 rostla a míra urbanizace byla dostatečná, hustota obyvatel ve
většině států (je tomu tak např. na 97% území Spojených států) se snižovala. Jakmile chudé
země zbohatnou, jistě prodělají tytéž změny a zanechají většinu zemského povrchu postupně
méně zalidněnou, než by se mohlo zdát.
Přistěhovalectví. Mezi migrací z chudých zemí do bohatých a nediskriminujícími vládními
politikami existuje velmi těsná souvislost. Země severní Ameriky a západní Evropy řeší
přistěhovalectvím téměř všechny klíčové problémy – vyšší produktivitu, vyšší životní
standard a zmírnění těžkého sociálního zatížení způsobeného stárnutím populace.
Samozřejmě také přistěhovalci z toho profitují. Dokonce i země, ze kterých migranti
odcházejí, těží z finančních toků, které plynou zpět od emigrantů, a ze zpevněných vazeb
mezi zeměmi. Zajímavé je, že přistěhovalectví nějak zvlášť nezvyšuje domácí
nezaměstnanost a to ani u nízkopříjmových skupin.
Kam se posunula diskuse? Co už se ví.
Shrňme nyní argumenty knihy The Ultimate Resource. Krátkodobě jsou všechny zdroje
omezené. V období delším je to však něco jiného. Od doby existence záznamů se životní
standard zvyšuje s růstem velikosti populace. Neexistuje žádný přesvědčivý ekonomický
důvod, proč by tento trend neměl dále pokračovat.
Pro mnoho lidí je těžké tento ekonomický argument přijmout. Zmenšující se zásoba zdrojů,
růst znečištění, hladovění a utrpení - toto vše se zdá nevyhnutelné, ledaže bychom omezili
populační růst. Nebo ještě jinak: omezili spotřebu přírodních zdrojů. Thomas Malthus došel
k tomuto závěru už téměř před dvěma stoletími ve své významné Eseji o principu populace a
tento populární názor vévodí jeho ponuré teorii dodnes.
Nová teorie, která je hlavní myšlenkou této knihy – a je v souladu se současnými důkazy - je
následující: vyšší spotřeba jako důsledek růstu populace a růst důchodu zvyšují vzácnost a
vyvolávají růst cen. Vyšší cena pak představuje příležitost, která vede vynálezce a podnikatele
k tomu, aby hledali nové způsoby, jak uspokojit nedostatek. Někteří selžou, ale hrstka jich
uspěje a ve finále se dostaneme výš, než kdyby původní problémy s nedostatkem nenastaly.
Jinými slovy potřebujeme problémy, třebaže to neznamená, že nutně vytváříme další
problémy pro sebe.
Největším přínosem růstu populace je nárůst znalostního potenciálu. Z ekonomického
hlediska totiž záleží daleko víc na „hlavách“ nežli na „rukou“. Pokrok je do značné míry
limitován dostupností zručných pracovníků.
V delším období je základním hybatelem ovlivňujícím situaci lidstva a jeho pokrok a) počet
lidí, kteří žijí, aby spotřebovávali, ale zároveň také vyráběli statky, a b) úroveň bohatství. To
jsou nejdůležitější faktory, které jsou zodpovědné za pokrok civilizace.
Bohatství znamená víc nežli jen aktiva, jako jsou domy či auta. Podstatou bohatství je
schopnost ovládat přírodní síly, a rozsah bohatství záleží na úrovni technologie a na
schopnostech vytvářet nové znalosti .
Bohatý svět najde lék na novou nemoc daleko rychleji než svět chudý, protože má k dispozici
více vědomostí a kvalifikovaných lidí. Proto ti bohatší žijí déle, jsou v lepším zdravotním
stavu a mají méně náhodných úmrtí. Klíčovou charakteristikou bohaté části společnosti je
dobře rozvinutý systém právních norem. Nejen bohatství vytváří takováto pravidla, ale na
těchto pravidlech na druhou stranu záleží, zda budou vytvořeny podmínky svobody a
bezpečnosti, které pokrok vyžaduje.
Jaký názor zastává současná věda? Po prvním vydání knihy
The Ultimate Resource se objevil
důležitý nový faktor. Akademičtí odborníci se ohledně tématu omezenosti zdrojů přiklonili ke
stanovisku, které jsem právě vyjádřil. Je to tedy teď něco úplně jiného než stát sám proti
všem.
Dobré zprávy, které jsem zmínil už dříve o zemědělství a zdrojích, představují dlouhodobou
shodu ekonomů v této oblasti. Každý ekonom specializující se na zemědělství ví, že
obyvatelstvo jí lépe než kdykoli před druhou světovou válkou. Každý ekonom zabývající se
zdroji zase ví, že všechny přírodní zdroje jsou dostupnější, jak ukazuje jejich zlevňování po
desítky let až století. A nakonec také každý demograf ví, že míra úmrtnosti na celém světě
klesá. Doba dožití se v rozvinutých zemích za poslední dvě století téměř ztrojnásobila a
v chudých zemích za poslední 4 dekády téměř zdvojnásobila. A nyní dokonce
Agentura pro
ochranu životního prostředí uznává, že stav vzduchu a vody se za několik posledních desítek
let zlepšil.
Největší novinkou je fakt, že shoda ekonomů zabývajících se počtem obyvatel není daleko od
stanoviska této knihy. V roce 1986
Národní rada pro výzkum a
Národní akademie věd vydaly
monografii na téma růst obyvatelstva a ekonomický rozvoj, kterou připravil prestižní kolektiv
odborníků. Tato „oficiální“ zpráva vyvrátila téměř katastrofické závěry předchozí zprávy
Akademie z roku 1971. „Vzácnost vyčerpatelných zdrojů je nanejvýš nepatrným omezením
ekonomického růstu“, říkala zpráva. Ukázalo se, že další narození lidé přinášejí nejen
náklady, ale i výnosy. Dokonce i Světová banka, mnoho let hlavní zdroj negativních
informací o populačním růstu, informovala v roce 1984, že situace světových přírodních
zdrojů nedává důvod omezovat populační růst. Spousta recenzí význačných ekonomických
demografů z 80. let potvrdila, že tento revisionistický pohled je ve skutečnosti v souladu
s vědeckými důkazy, i když jen někteří „populační“ ekonomové jdou ve zdůrazňování
dlouhodobých pozitivních efektů populačního růstu tak daleko jako já. Shoda znamená víc
než jakýsi „neutrální“ názor; populační růst ani nepomáhá ani nebrání ekonomickému růstu.
A zároveň je to velký pokrok od dřívějšího konsensu, který populační růst označil za
zhoubný. Dnes kdokoli, kdo tvrdí, že růst populace ničí ekonomiku musí zavírat oči jak před
vědeckými důkazy tak nad závěry dosaženými významnou vědeckou komunitou.
Není překvapivé, že lidé snadno uvěří tomu, že populační růst a velká hustota osídlení
omezují ekonomický rozvoj a přispívají ke znečištění životního prostředí zejména proto, že
malthusiánský argument na první pohled dává smysl a protože jej čtou a slýchávají celý život.
Vlastně téměř všichni vědci, kteří nakonec pochopili, že populační růst nemá pouze negativní
účinek, začali u kontroverzní Malthusovy myšlenky. Ilustrativní je případ žurnalisty antropologa Richarda Critchfielda, který nejprve “na počátku 60. let podával zprávy o
zdánlivě beznadějném problému nadbytku obyvatelstva při nedostatku potravin v Indii a
Číně“. Vzdal se jakýchkoli iluzí s pocitem, že už může nastat jen to nejhorší do té doby,
dokud nenavštívil tamní vesnice a neviděl, jakého pokroku dosáhly s rostoucí populací. „Je to
mnohem veselejší konec, než jsem očekával, když jsem před 10 lety odjížděl.“
I já, když jsem začal v této oblasti pracovat na konci 60. let, jsem věřil, že rychlý populační
růst je hlavní hrozbou rozvoje světového hospodářství, když nepočítám války. Rozhodl jsem
se proti tomu bojovat. Kolem roku 1970 ve mně však četba vyvolala pochybnosti. Nově
přístupné empirické studie se totiž neshodovaly s těmi dosavadními. Zmítal mnou rozpor mezi
holou teorií a fakty. A proto žádám také vás, abyste byli přístupní různým myšlenkám a raději
věřili vědeckým důkazům postaveným na statistických datech, než abyste čerpali jen z
dramatických televizních obrázků či novinových historek.
Možná, že naše myšlenkové rozpoložení, co se týče účinků populace na životní prostředí,
ustrnulo v tom samém mrtvém bodě, kde se ocitlo i před deseti lety; to se ovšem debatovalo o
účinku populace na životní úroveň. Důkazy o výsledcích sporu v tehdejší debatě jsou nyní
k dispozici a objektivně uvažující vědci začínají měnit svůj pohled. Jsme svědky toho, jak
William Baumol a Wallace Oates nejprve uvěřili tomu, že se životní prostředí zhoršuje, ale na
základě svých dlouhodobých detailních statistických studií začali o svých původních
stanoviscích pochybovat.
Pro zopakování: ani jedna předpověď těchto „věštců zkázy“ nevyšla. Kovy, potrava a další
přírodní zdroje se spíše než vzácnějšími stávají stále dostupnějšími. Předpověď bratří
Paddocků Hladomor 1975 tvrdící, že uvidíme v televizi Američany umírat hlady, nevyšla a
následoval přebytek na zemědělských trzích. Po prvotním výkřiku Paula Ehrliche : „Co
budeme dělat, až benzínová čerpadla poběží na sucho? – vidíme, že benzín od 30. let
zlevňuje.
Také Velká jezera nejsou mrtvá, jak někteří předvídali, a místo toho nabízejí lepší podmínky
ke sportovnímu rybaření než kdy před tím. A hlavní zdroje znečištění, množství jemných
částic prachu a kouře, které dlouho zabíjely, se v našich městech snižuje.
***
Třebaže tyto případy byly celkově v souladu s argumenty zde uvedenými, ve veřejném mínění
minulých desetiletí, se odehrála jen malá změna. Ano, bylo napsáno mnoho knih obsahujících
údaje a argumenty týkající se populace, zdrojů či životního prostředí, které jsou zároveň
v souladu s myšlenkami této knihy - ty nejlepší jsou uvedeny na konci v seznamu použité
literatury. Ano, některé ze „skupin expertů“ se částečně nebo zcela věnovaly vyvrácení
falešných tvrzení o životním prostředí a nabízely tržní řešení enviromentálních problémů
(jako např. prodej práv na znečištění se stal jednou z veřejných politik). Ano a potom jsou tu
erudovaní a zasvěcení novináři. Ano, dokonce jsme viděli zprávu Národní akademie věd o
populaci. Ale obsah novin a televizních zpráv na toto téma se stále věnuje jednostrannému
prorokování zkázy a naléhavě volá po vládních zásazích, stejně jako tomu bylo před 20 lety.
Důvěryhodnost těchto „pesimistů“v tisku nebo jejich kontrola nad dotačními programy vlády
se nezmenšuje. Právě tito lidé, kteří v 60. a 70. letech zcela pochybili, a kteří již dávno měli
být zdiskreditováni za totální selhání svých předpovědí, nadále užívají stejné důvěryhodnosti
a výsadního postavení jako před tím. Situace ekologů, kteří jsou stále proti růstu populace, se
velmi podobají těm z dob Malthuse a jeho následovníků. Předpoklady v Malthusově prvním
vydání z roku 1798 byly tak nepřesné, jak jen mohly být. Významný historik ekonomického
myšlení, Joseph Schumpeter, o Malthusově omylu, který dal vzniknout jeho teorii následující:
“Nejzajímavější a nejpozoruhodnější věcí je naprostý nedostatek představivosti, jenž tuto
představu doprovází. Tito autoři žijí na prahu nejpůsobivějšího ekonomického vývoje, jaký
byl kdy zaznamenán. Mnoho možností se postupně mění v realitu přímo před jejich očima.
Přesto nevidí nic jiného než přesycené hospodářství snažící se vyrovnat s tím, že nedokáže
zajistit každodenní potřeby.“
I v době, kdy se svět snaží najít nové zdroje a ozdravit životní prostředí, se počet obyvatel
Země zvyšuje. Možnosti zabezpečení standardní životní úrovně, navzdory stále větší
populaci, rostou jako nikdy před tím. Avšak tradiční pohled, snad opět kvůli nedostatku
představivosti, ukazuje přesný opak.
Řeknete-li pesimistovi, který si nepřipouští jiný scénář než ten, že se celá Země hroutí do
záhuby, že ropu lze získat z různých druhů obilí, obvykle pohotově argumentuje: „Ano, to je
jistě možné, ale bude to způsob mnohem nákladnější, než jakým dnes získáváme fosilní
palivo.“ Tito lidé si nedokáží představit úsporu nákladů plynoucí z rostoucí výkonnosti, jež
bude pro budoucnost lidstva nevyhnutelná, a stejně si nedokáži představit, že celkové
náklady vynaložené na energii, již nyní velmi malá část našeho hospodářství, se budou ještě
dále zmenšovat. A když tito lidé slyší, že bohaté země jsou s každým novým desetiletím čistší
a stále méně znečištěné, obvykle říkávají: „Ale co bude s chudými zeměmi?“ Nedokáží si
totiž představit, že i tyto chudé země se jednou statnou bohatšími, což bude v konečném
důsledku znamenat i to, že se stanou čistějšími, jako tomu bylo u zemí bohatých. Znovu a
znovu si tito lidé nedokáži představit takovou změnu, kdy se jedinci a celé společenství budou
podílet na tom, že se najde či vytvoří více zdrojů, budou vynalezeny nové, lepší technologie a
budou překonány ekologické problémy.
Část předmluvy 2. vydání věhlasné knihy Juliana L. Simona
The Ultimate Resource(r.1996) (On February 8, Julian L. Simon passed away.-zesnul)
přeložila Jana Malkrabová
Část zde:
PREVIEW OF THE BOOK
