poslal gryn Chtěl bych vyjádřit, pokusit se o vyjádření k článku ,Skrytá tvář charismatismu'. V hrubých rysech se mnohé z jevů, zdají pravdivé, je třeba ovšem předložený problém sledovat opravdu pozorně, pokud možno s co nejmenší zaujatostí, jít co nejvíc do hloubky.Když chci například něčemu ve svém životě přijít nakloub, musím tento život zkoumat od jeho nejzazší minulosti, chci-li totiž dojít k nějakému zásadnímu a obecnému závěru, obecně platnému. Nevystačí jen omezený úsek života.
Dále si musím tohoto jevu pozorně všímat na svých nejbližších, zdali se jejich životy ve svých důsledcích podobají tomu mému skrze pozorné závěry, které jsem učinil. To naprosto souvisí s nutností znát i opravdu niterné ale obecně platné souvislosti, mezi chováním člověka a jeho vnitřním stavem. jevy , které jsou pro všechny lidi stejné, v každé době. Tyhle věci Bůh zjevuje každému, kdo se jím nechá zastavit ve své honičce za svým prospěchem, platí to jak pro nevěřícího tak pro věřícího nedokonalého v Kristu.
Chtěl bych teď zmínit něco ze své minulosti, něco čím se už léta zabývám, čemu se učím. Od svého nejutlejšího mládí si dobře pamatuji, (a často nad tím znovu a znovu uvažuji s nahromaděnými novými poznatky a poznáním ze života), jak se mi zdálo zbytečné a nesympatické sebeprosazování v jeho nejrůznějších podobách. Zároveň jsem viděl, zažíval a žil, něco úplně opačného, viděl jsem že ta možnost se tu dává, sám ji užívám, ovšem nebyl jsem v tom plně, jen tak abych se pokud možno uchránil trapnosti, spojené z prosazováním sebe sama. Čili jasně jsem prožíval a Bůh tuto možnost dává každému, kdo se chce zastavit, že daleko sympatičtější je se nikam necpat a žít z Něj.
Tehdy jsem ovšem nevěděl, že to dobro, jak bych to snad tenkrát nazval, je Bůh. Žil jsem tak, jak jsem již naznačil pouze do určité míry. Když mi bylo tak okolo 17 let, byl jsem už trochu odlišný, jak od svých vrstevníků, tak i ode všech ,které jsem vůbec znal. To odlišení bylo v míře individuální svobody. Jestliže jsem řekl, byl jsem trochu odlišný, pak tato odlišnost byla dostatečná na to, aby na ni lidé docela výrazně reagovali. Mnozí, především mí vrstevníci na mě reagovali velmi kladně. Proč? Aniž by mi to takhle někdo z nich řekl, viděli ,že jsem někdo kdo dává. Musím říct ,že v té době jsem už věřil v Boha, ne však jako ve spasitele. Nikdo mi o něm nesvědčil, pokud nepočítám řeči o Svědcích jehovových, o jejich lanaření. Myslím, že to bylo tím stylem života, který jsem níže popsal tím místem ,které jsem nechával pro zásadní věci. U mnohých lidí jsem byl v oblibě a jestli mi někdo dával najevo nějakou nevoli, byli to ti, kteří prosazovali sebe sama a byli na tom hůř, než jak na tom bývají ti, kteří se přece alespoň trochu dokáží zastavit a přemýšlet.
V té době jsem byl opravdu nasycený do té míry, že si dokonale uvědomuji,jak mě to osvobozovalo od různých nesvobod kterými jsem přece občas trpěl. Například od sexuální nečistoty. Naprosto přirozeně jsem vnímal, nic jsem si nepotřeboval nalhávat, že nečistý sex je ubohý. Bylo mi plně trapně ,že jsem se na tom jakkoliv podílel,ne nějak intenzívně, ale jako určité své ponížení jsem to chápal a prožíval, když bych to tehdy hodnotil. Píšu to proto, abych podal důkaz o tom, že mezi tělesným člověkem a věřícím je velký a podstatný kvalitatívní rozdíl.Když totiž ta dívka píše ve svém svědectví. že se musela přemáhat , pokud měla vyznávat svůj minulý život jako hřích, svůj pestrý sexuální život, pak to svědčí pouze a právě o její úrovni, ne o ničem obecně platném. Možná jsem to nepochopil a chtěla pouze říct , že v té době neprožila nic v charismatickém sboru co by předčilo její sexuální život. V té době mého mládí o kterém píšu, mnozí mí vrstevníci vyhledávali sexuální prožitky jako i já dříve, a prohlašovali to za normální, protože tělo si to žádá. Ovšem musíme vědět ,které tělo si to žádá a taky vyžádá, pouze tam kde není nasycené dostatečně nitro. Tam kde je duše dostatečně nasycená, nevnímá sexuální nečistotu (sex mimo manželství) jako neodolatelně přitažlivou ,ale jako odpudivou ubohou v nejlepším případě jako hodnou lítosti, spoutávající věc. To vše bez jakékoliv křeče.
To vše tedy souvisí s aktuálním stavem celého člověka. Ti mí vrstevníci tedy tyto věci vyhledávali, a ikdyž oni by si to tak nedokázali spojit, byla na jejich jednání vidět jejich celková úroveń, ta nedosycenost, která byla zase dál branou k věcem které si nedosycené nitro žádá. Byli to přitom často lehce nadprůměrní lidé, jejichž určité zraněnosti bylo možné si všímat . Přitom s nimi bylo občas i dost fajn, ale ten rozdíl mezi nimi a mnou i když v té době jen polovičatě věřícím byl znatelný. Tito lidé také často jsou nuceni pro svoji nedosycenost druhé snižovat , tak že se posmívají atd. Já jsem necítil potřebu tak snižovat druhé, naopak dávat, často jsem si nechal líbit i to co dnes vnímám jako chybu. Proto jsem byl oblíben, oni tolik ne různě mezi sebou nevražili.
Chci říci ,že mezi opravdu věřícím člověkem a tělesným je rozdíl. Menší už je ovšem mezi křesťanským dětstvím a tělem . Přesto je třeba obezřetně oddělovat dobro od zla. Je dobré si totiž ponechat vše důležité z charismatického hnutí. Mnozí totiž ,kteří uznávají, že toto hnutí přineslo i ledacos dobrého, se jej v podstatě plně straní a možná se jej trochu dětinsky bojí. Přitom se nijak nezastávám toho když jako křesťané bereme věci do svých tělesných rukou .
Pokračování jindy
