poslal Nepřihlášený Má se křesťan zapojovat do veřejných věcí?
Již delší dobu mi leží na srdci otázka, do jaké míry se má křesťan
ve svém životě zapojovat do veřejných věcí.
Vzhledem k tomu, že mnozí půjdeme zanedlouho k volbám, je
logické, že si klademe otázku, jaký máme jako křesťané vliv na vývoj
celé společnosti. Sem patří i hledání odpovědi na položenou otázku. Zatím
jsem většinu svého života víry prožil v době totality, a proto jsem
musel v těchto věcech projít velkou vnitřní proměnou. Církev byla v komunistické
době apolitická. Mnohdy se statečně ubránila nátlaku tehdejšího režimu
spolupracovat ve státem určených oblastech (např. angažování se ve věcech
míru, atd.) Jindy zase tomuto vlivu podléhala a činila k její škodě
velké kompromisy. Pro mě, tehdy jako řadového křesťana, byla politika předmětem
hodně vzdáleným a nezajímavým. Když jsem vstoupil do služeb církve, podřizoval
jsem se daným podmínkám a přiznám se, že mi mnohé věci nebyly jasné. S pádem
komunismu jsme vstoupili do veřejného života tím, co nám bylo nejbližší
(a také si myslím, že to je pro všechny křesťany i dnes prioritní) tj. zvěstovali
jsme lidem evangelium Ježíše Krista. Objevili se totiž nové možnosti, v řadě
škol jsme mohli hovořit o své víře, evangelizovali jsme na volných
prostranstvích a vstupovali i do masmédií. Dnes žijeme ve společnosti, kde
každý může vyjádřit svůj názor. Pro nás, kdo milujeme Pána Ježíše
je důležité vyjádřit své mínění vůči věcem, které se dějí okolo nás.
Myslím si, že by křesťan měl být zapojen do veřejných věcí a to
nemalou měrou.
Na jedné straně jsme občané Božího království a těžiště našich
tužeb, snažení i naší práce není na této zemi. K věcem politickým
budeme mít vždycky odstup a zapojení do veřejných věcích bude pro nás vždy
druhořadou záležitostí. Máme v sobě zažitý názor, že pokud církev
převzala do svých rukou věci státu, neobstála vždy ve věcech Boží vůle.
Na zemi jsme dočasně a je nám jasné, že i kdybychom leccos změnili k dobrému,
půjdou lidé stejně do zahynutí, pokud nebudou vlastnictvím Ježíše
Krista. Proto pro nás věci veřejné nejsou prioritní. Jsme však také občané
České republiky a Písmo samo nás vychovává k tomu, abychom nesli
odpovědnost za to, jak žijeme v tomto světě. Máme se modlit za vládce
a politiky a máme-li možnost spolurozhodnout, kdo bude spravovat tento stát,
nemůžeme se své odpovědnosti zříci tím, že nás politikové nezajímají.
Většinou čteme denní tisk nebo sledujeme zprávy. Provokuje nás to k vyjádření
svých názorů hned na místě, ať nás někdo slyší či ne. A je to přirozené!
V jedné ruce bychom měli držet Bibli a v druhé noviny a tak žít
v určitém napětí i vyváženosti. V evangeliích čteme, že některé
věci musí nastat, než přijde den Páně (např. budeme slyšet o válkách,
zemětřeseních a hladomorech). Pán Ježíš říká, toho se nelekejte, to vše
se musí stát. V dopisech apoštol Pavel, který se ocitl ve vězení,
prosí za modlitby, aby Bůh otevřel dveře jeho slovu, aby mohl zvěstovat
tajemství Kristovo. Je tedy vidět, že usiluje o změnu svého stavu,
chce být svobodný ke kázání evangelia. I my máme jednat moudře ve styku s okolním
světem a využít čas nám svěřený (Kol 4:3-5). Vidíme tu tedy napětí. Některé
věci se musí stát a některé věci můžeme modlitbami změnit. My samozřejmě
chceme, aby se ve všem děla Boží vůle. Znamená to však pro nás vidět Boží
svrchovanou jednající moc a naplnění soudů na jedné straně, na druhé
straně vidět Boží srdce, které touží po tom, aby se lidé obrátili od zlých
skutků a žili spravedlivým bohabojným životem. Za to se máme modlit! To co
vidíme ve zpravodajstvích nás šokuje a vidíme hluboký úpadek celé
civilizace. Cítíme, jak se blíží konec všeho. Při čtení Písma v nás
však roste jistota, že Bůh staví zlu hráze a nás křesťany k tomu
maximálně používá. Jako světlo i sůl bráníme morálnímu rozkladu svého
okolí. Ať už přímo tím, že zvěstujeme evangelium, nebo nepřímo, když
se jasně postavíme proti všemu, co ohrožuje samou podstatu člověka. Apoštol
Jakub píše, že velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého (Jak 5:16). Za
příklad dává Eliáše, který se naléhavě modlil a skrze jeho přímluvu
zjevil Bůh soud nad Izraelem. Vidíme tedy, že naše modlitby mohou ovlivnit závěrečné
dění celého světa. Je na místě, abychom se modlili za zjevení svrchované
Boží vlády. Bůh nechce svět soudit, ale zachránit jej a jeho milost působí
dodnes.
Ve svobodné zemi, jako je naše, se mnoho věcí stává předmětem
obchodu. Mnozí vydělávají na tom, co druhého činí závislým nebo co
deformuje jeho duši. Jsou jisté oblasti našeho života, které mohou být
snadno zdeformované, ale jejich uzdravení a uvedení do původní, Bohem stvořené
funkce, nelze získat finančními prostředky. Obchodníci vydělávají na
sexu, alkoholu, drogách, na propagaci násilí a pornofilmech. Závislost na
automatech působí v lidské duši naprostý kolaps. Protože jde o byznys,
málokdo se postaví proti tomu. Mluví se o demokracii, ale už se nemluví
o tom, že tyto věci činí násilí na těch, kteří z toho ještě
nemají rozum (např. děti). Není právě toto naším úkolem, umět se
postavit proti zlu a říci jasné NE, přinejmenším tam, kde se pohybují všechny
věkové skupiny (ulice, obchody, atd.)? Nemůžeme přece zavřít oči před
zlem a říci, že naším jediným posláním je zvěstovat evangelium. Ne všichni
jsou připraveni slyšet tuto radostnou zprávu, někteří k tomu teprve
dozrají v průběhu budoucích let. Nyní nemají zájem a musí projít
mnohými krizemi, než pochopí, že bez Boha nemohou žít. K víře je
donutit nemůžeme. Můžeme však jako rovnoprávní občané této společnosti
říci, že si nepřejeme, aby naše děti byly deformovány tímto byznysem. Máme
plné právo vyjádřit se před celou veřejností, co si myslíme o interrupci,
jaký je náš pohled na euthanasii, zda je správné, aby byly povoleny
homosexuální sňatky. V Bibli máme řadu věcí, které nesouvisí přímo
se spásou člověka, ale jsou pro něj velmi prospěšné. Pokud máme správně
postavený žebříček hodnot, nemusíme se bát, že upadneme do extrému
moralizování společnosti bez Boha. Vždy musíme veřejnosti říci, co je
správné a kde jsme tuto pravdu nalezli. Kazatelé by měli znát své představitele
města, měli by s nimi rozmlouvat, dát jim najevo mínění celého sboru
ve věcech, které jsou pro celé město aktuální. Sbory by se měly přimlouvat
za ty, kteří jsou v moci postavení, měly by je znát jménem a modlit
se za jejich spasení. Každý člen sboru by si měl vytvářet podle Písma
správné názory a postoje vůči veřejnosti, ve které žije a sdílet je se
svými sousedy i spolupracovníky. Všude, kam jdete, slyšíte, o čem lidé
mluví. Často se vyjadřují k aktuálním věcem velice subjektivně a
hloupě. Pak je na místě jít i třeba proti neobjektivnímu názoru a říci
své mínění. Někdy to přinese posměch a urážky. Budeme jinými vyčleněni
"z party", ale pokud hájíme pravdu, stojí to za to. Časem moudří
ocení, proč hájíme určité hodnoty a porozumí nám.
Ne každý vstoupí do nějaké veřejné či politické angažovanosti, ale
myslím si, že by křesťané měli být všude, kde mohou ovlivnit svými
hodnotami celou společnost. Mnozí teprve vrostou do tohoto poslání. Začátek
je u každého z nás, kdy porozumíme tomu, co je nejdůležitější
a budeme o to usilovat a zároveň nezavrhneme i druhořadé věci, které
jsou však velmi významné pro náš občanský život.
Evald Rucký
